Integrace prožitků po terapiích

Každý jedinec procházející fázemi sebepráce, terapeutického léčení a uzdravování je konfrontován s všemožnými stavy a pocity, primárně s těmi nepříjemnými.
Fáze, kterou osobně považuji za klíčovou pro úspěšné vyřešení a dotažení rozpracovaným problémů a témat v rámci všemožných terapií je integrace.
Fáze integrace prožitků je fází, která probíhá po každém léčení, po každé terapeutické práci, je to tedy období mezi terapiemi ve kterém se prakticky realizují v rámci terapie otevřená témata. Každý jedinec je v této fázi vybízen k potřebným životním změnám a postojům při svém rozhodování ve svých životních situacích.
Tato fáze v procesu léčení je velmi často podceňovaná a zanedbávaná jak na straně terapeuta, tak i na straně léčeného a díky tomu dochází u léčeného k různým vnitřním rozporům a zacyklením v nedořešeným problémech.
Jednou z častých příčin na straně léčeného je vlastní nezodpovědnost a nedodržení dohody sdílení svých integračních prožitků s terapeutem se kterým terapiemi prochází.
Toto rozhodnotí samozřejmě přináší dotyčnému cenné zkušenosti, nicméne také velmi často značně prodlužuje a komplikuje posun k jeho vlastnímu uzdravení.
Každý terapeut by měl obeznámit svého klienta s fázi integrace po absolvování terapie a s možnými projevy, pocity a prožitky, které se v rámci této fáze mohou objevit a následně umožnit dotyčnému v případě potřeby tyto problémy s ním konzultovat a vhodným způsobem doprožít a dointegrovat.
Klient by měl toto respektovat a s důvěrou by se měl obracet primárně na toho terapeuta u koho terapii absolvoval a integrační fázi procházet výhradně s ním, pokud se nedohodnou jinak.
Je tedy dobré si uvědomit, že značné množství věcí, které se otevřou během terapie se může velmi silně nebo ještě mnohem silněji projevit po terapii během integrační fáze, kde dochází ke konfrontacím otevřených témat v životních situacích a skrze všemožné pocity ve vlastním těle a pro některé jedince tato fáze může být ještě mnohem silnější než samotná terapie, kde se vše otevřelo.
Je potřeba si tedy uvědomit, že pokud se léčený vydá svou vlastní cestou řešit si sám své procesy v integrační fázi, kterým nerozumí, tak si nemůže následně stěžovat na všemožně vzniklé komplikace, situace a prožitky do kterých se touto volbou sám díky své vlastní nevědomosti dostane.

Identifikace traumatu

V rámci své terapeutické praxe v CIT terapiích postupně zjišťuji, jaká je mírá zatížení různými typy traumat ve společnosti mezi ženami a muži.
Primárně se při své práci zabývám právě základní rovinou vědomé práce s pocity a jejich správným propojením se smyslovými centry našeho fyzického těla.
První věc, kterou je ve větší nebo menší míře zatížen naprosto každy člověk v naší společnosti, je neochota a související strach vědomě a zodpovědně pracovat s vlastními nepříjemnými pocity, dávat je upřímně, pravdivě najevo a pravdivě projevovat související emoce.
Co se týká nejvíce obavaných pocitů, tak jednoznačně dominuje strach a odpor k vlastní bolesti.
Za tímto naučeným nastavením stojí adaptované myšlenkové vzorce chování od naších rodičů a ze společnosti, zakrývající strach z odmítnutí, z nepříjetí od ostatních, strach z jejich reakcí na nás a na naše chování a s tímto spojené potlačené emoce a v důsledku potlačené a nepřirozené sebevyjadřování.
Dalším velmi silným tématem je tělesná nahota a s ní spojená traumata hlubších, intimních rovin vlastní sexuality.
Velmi často se stává, že příchozí lidé zajímající se o mou práci při zjištění, že práce probíhá rovněž na nahém těle, reagují odmítavým způsobem.
Jedná se jak o muže tak i ženy. V obecné rovině vnímám, že pokud s nahotou a související rovinou intimní sexuality pracuje žena, je to mnohem lépe příjímáno jak ze strany žen, tak i mužů.
Jakmile v této oblasti pracuje muž, vyvolává to u obou pohlaví značnou míru nevole a obav poukazujících na jejích vlastní traumata v této oblasti.
U mužů je v této rovině nejčastějším tématem nezpracovaná homosexualita a související přístup k vlastnímu tělu od stejného pohlaví.
U žen je to strach z ublížení, zneužítí a různých forem sexuálního násilí, obecná nedůvěra a strach z "cizích" mužů a s tímto vším spojená traumatizovaná a kontrolovaná nevědomá sexualita.
Obvykle dochází ke škatulkování, alibistickému postoji a označování vlastních nepříjemných pocitů a souvisejících traumat zaběhlými pojmy, divné, nenormální, nepřirozené, intimní, úchylné apod.
V základu vnímám, že ve společnosti přístupujume k našemu tělu kontrolovaným podmínečným způsobem, ne na základě sebelásky, souvisejících příjemných pocitů a tělesných funkcí erotogenních zón, které je zprostředkovávají, ale na základě vlastního traumatu, kde samozřejmě dominují traumata sexuální intimity, kde na prvním místě je stud a strach z nějaké formy sexuálního zneužití a násilí.
V praxi se toto nastavení projevuje tak, že se postižená osoba nahoty a souvisejících nepříjemných pocitů bojí, prožívá se nevědomky v roli sexuální oběti a pokud není v odpovídajícím, vyhovujícím podmínečném nastavení, tak je v silné nedůvěře vůči svému okolí a není schopna se uvolnit a zaměřit pozornost na své vlastní tělo.
Při fyzickém kontaktu nejprve skrze naučené programy kontroluje, zda se neděje něco nepříjemného, pak si ověří zda situace a přítomné osoby vyhovují a jsou povoleny skrze naučená ve společnosti uznávaná nastavení a až poté si dovoluje zapojit smyslové vnímání, spojit se s tělem a prožít si související pocity.
Traumatizovaná osoba odpojená skrze svá nepřirozená nastavení od svého těla si tedy v prvé řadě myslí co cítí, protože jí smyslové vjemy a související situaci popisují adaptované myšlenkové programy a né přirozené intuitivní vnímání a smyslové napojení na pocity v srdci.
Přirozená identifikace traumatu vždy začíná pocitovou sebereflexí a uvědoměním si toho, že z duchovní podstaty a absolutní spravedlnosti života nejsem oběť. Vše, co se mi v životě děje a co prožívám má se mnou vždy spojitost na základě mé vlastní duchovní minulosti.
Naše vlastní nepříjemné pocity nás vždy spojují s vlastními traumaty a souvisejícími potlačenými emocemi, které jsou příčinou našich nemocí.
Díky účelně překrouceným a přeprogramovaným pojmům toho, co je přirozené a nepřirozené z pohledu života a přístupu k vlastnímu tělu, jsme bohužel značně zacyklení ve vlastním nevědomí, strachu, utrpení a potřebě kompenzovat si nedostatek vlastní sebelásky skrze zavděčování se vnějším systémovým hodnotám a skrze snahu získávat pozornost od ostatních.

Související: Záznam z besedy "Traumatizovaná sexualita"

CIT terapie v praxi - Atopický ekzém

Před necelými dvěma roky za mnou příšla na terapii Alena Křepelková s následujícími problémy. Diagnóza lékařů: Atopický ekzém - nevyléčitelné autoimunitní onemocnění v doprovodu s astmatem, alopecii, alerigii potvrzenou na vše.
Léčba byla doporučena silná imunosupresiva ,ale ukončena pro vedlejší účinky což byly otoky ,které poukazovali na selhání ledvin do budoucna. Léčba dále nedoporučena.
Klasická medikace v podobě kortikosteroidu po užívání 20 let - nefunkční (tělo začalo být imuní vůči všem dostupným lékům). Během první terapie jsme společně otevřeli základní témata Alenčina života a rozklíčovali základní kořenové příčiny jejích problémů.
Alena prošla několikahodinovou prací na svém těle, kdy se primárně uvolňovaly potlačené emoce hněvu vzteku, smutku a bolesti nahromaděné v oblasti hlavy, krku, hrudníku, břicha, pánve, kyčelních kloubů a vnitřních a vnějších částí pohlavních orgánů.
Po první terapii 50% ekzému zmizelo a po dalších terapiích ekzém dále ustupoval. Během naší splečné práce v dalších terapiích postupně zmizelo astma, pročistili jsme postupně sexualitu ze značného odpojení a rezignace ji posunuli do vlastního zájmu a schopnosti prožívat vzrušení a orgasmickou rozkoš. Aleně se značným způsobem zvedla sebeláska a sebehodnota zájem o sebe o vlastní tělo.
Alena stále dochází ke mě na různé typy terapií a pokračuje v práci na sobě a na vlastním duchovním rozvoji. Alena se sama zabývá terapeutickou prací s lidmi a její vlastní zkušnosti s prací s tělem velmi ovlivnily její aktuální uvědomění a pochopení toho, jak tato práce zásadním způsobem pomáhá uzdravit a výlečit zdánlivě nevyléčitlené a neřešitelné problémy. Na přiložených fotografiích můžete vidět změny na kůži které nastaly po kontaktních terapiích CIT.