Fenomén DMT, legislativa a zdraví lidského těla

V původním přirozeném pojetí je DMT (N,N-Dimethyltryptamin) označován jako "molekula Duše" a patří do skupiny látek měnících a ovlivňujících naše vědomí (psychedelika).

Látky měnící vědomí se vyskytují ve všech živých organismech, které mají své aktivní vědomí, tedy svou Duši.
Jejich význam je pro život obdobně důležitý jako například význam kyslíku nebo vody.

Díky látkám měnícím vědomí a vnímání je umožněno každé duchovní bytosti nasměrovat svou aktuální pozornost do širokého frekvenčního spektra své vlastní multidimenzionální duchovní existence a souvisejících životních a realitních frekvenčních proudů.

Schopnost DMT v lidském těle je primárně tedy spojená se smyslovým vnímáním, udržováním spojení se svým vyšším duchovním vedením, tedy primárně se svou Duší, s duchovní evolucí a regulací tělesných biologických rytmů a bioenergetických procesů.

V lidském těle produkuje DMT epifýza, známá také jako šišinka mozková.
Jedná se o malou endokrinní žlázu, která se nachází v centrální části mozku, v blízkosti jeho středu, mezi oběma hemisférami.

Její tvar připomíná šišku, což je důvod, proč dostala název „šišinka“.

Snížená funkce této žlázy uvádí lidské tělo do nepřirozeného stavu duchovního odpojení, což se projevuje mimo jiné omezenými možnostmi porozumění životním situacím pouze na základě lokálně adaptovaných mentálních vzorců z vnějšího prostředí.

Člověk tak ztrácí možnost využívat přirozené intuitivní vnímání a čerpání informací z informačního pole poznání a evoluce své duchovní bytosti.

Při nízké hladině DMT v těle je rovněž přítomna otupělost smyslů, nízká empatie, ztráta schopnosti hlubokého pocitového vnímání nepříjemných pocitů a duchovních signálů, které poukazují na všemožné duchovní, fyziologické a funkční problémy nemocí, energetických zátěží a duchovních traumat.

Toto je rovněž jedním z důvodů komplikací, chybného fungování a nebo úplného zastavení přirozených procesů léčení v lidském těle.

Takto odpojená bytost je snadno manipulovatelná, programovatelná, protože nemá žádnou jinou zpětnou vazbu na sebe a na svůj vlastní život, než tu, která je jí předávána od narození skrze vnější svět.

Naopak při navýšení hladiny DMT v lidském těle dochází k zesílenému vnímání přítomných problémů a potíží na úrovni mentální, fyzické i duchovní úrovně.
Jednoduše řečeno tělo se dostává do stavu kde je umožněno přirozené hluboké, mnohovrstvé léčení a regenerace.

Z pohledu systémové propagandy vědecké báze řízené farmaceutickým průmyslem je v rámci jedné z agend represe lidského zdraví DMT označována jako nebezpečná psychotropní (poškozující Duši) látka, která je známá pro své silné "halucinogenní" účinky.

Pojem halucinogenní je účelový pojem, který vznikl za účelem dehonestace a popírání duchovního rozměru života, zejména pak prožitků a nepříjemných stavů spojených s podvědomím, s procesy duchovního léčení, s cílem obestřít tyto stavy zmatky, strachem a odporem.

Díky tomuto označení a zařazení je DMT v mnoha zemích považováno za kontrolovanou nebo nelegální látku, včetně Spojených států a většiny evropských zemí.

V USA byla DMT zařazena na seznam kontrolovaných látek jako látka 1. třídy v roce 1970, kdy byl přijat zákon o kontrole narkotik (Controlled Substances Act).
Tento zákon zahrnoval různé psychedelické látky, včetně DMT, na základě údajných obav o jejich potenciál pro možné zneužívání a absence uznávaného lékařského využití v té době.

Systémovou vědou udávaným důvodem pro zařazení DMT na tento seznam prý byly především obavy o bezpečnost a potenciál pro možné zneužívání i přesto, že dle oficiálního vyjádření DMT přirozeně existuje v mnoha rostlinách a v lidském těle a má přímou spojitost s přirozenými biologickými procesy živých organismů.

Veřejná i vědecká diskuse v 60. a 70. letech o psychedelických látkách rovněž údajně přispěla k jejich zařazení na seznam nelegálních látek.

Pokud jde o účel zařazení přímo DMT na seznam nelegálních látek, tak hlavními údajnými faktory byly tedy obavy o bezpečnost, nedostatek důkazů o jeho pozitivním lékařském využití a obavy z psychologických a sociálních rizik spojených s jejím používáním.

Tato rizika jsou vědci předkládána primárně jako možné psychologické problémy:

1. Panické ataky a psychotické epizody:
Některé osoby mohou zažít silnou úzkost, paranoiu nebo dokonce psychotické epizody během nebo po použití DMT.
I když tyto účinky obvykle vymizí po ukončení halucinace, u osob s predispozicí k duševním poruchám, jako je schizofrenie nebo jiné psychotické poruchy, může použití DMT vyvolat nebo zhoršit psychické problémy.

Z pohledu přirozeného přístupu a uvědomění výše popisované problémy nejsou ve své podstatě problémy, ale přirozené způsoby a procesy, jak se lidské tělo vyrovnává se svým nepřirozeným nastavením a duchovními zátěžemi všemožných traumat a nemocí.

Komplikace a neschopnost těmito procesy projít je v prvé řadě díky šířenému strachu, odporu k souvisejícím stavům a souvisejícím nevědomostem.

2. Psychedelické trauma (bad trips):
I když to není běžné, uživatelé mohou mít traumatické nebo děsivé zážitky ("bad trips"), které mohou mít dlouhodobý psychologický dopad.
To může zahrnovat strach, dezorientaci nebo ztrátu kontaktu s realitou.

Z pohledu přirozeného přístupu a vědomé práce s psychedeliky a nástroji přírodního a přirozeného léčení neexistuje nic jako "bad trip".
Bad trip je pouze škatulkou a označením pro kontrolovanou práci s psychedeliky, kde výsledek nesplnil očekávanou představu o jejím průběhu a souvisejících prožitcích.

Tyto stavy, které v prvé řadě uvolňují všemožná nedořešená duchovní traumata z podvědomí jsou díky nevědomosti záměrně zaobalována do na strachu nabízených manipulativních scénářů a systémových škatulek, které brání dotyčné bytosti v možnostech přirozeného uzdravení a správné integrace souvisejících prožitků.

3. Fyzické účinky:
Zvýšený krevní tlak a srdeční tep:
V některých případech DMT může způsobit zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence, což může být problém pro osoby se srdečními chorobami nebo s vysokým krevním tlakem.
Zvracení nebo nevolnost:
Některé osoby zažívají fyzické nepohodlí, jako je nevolnost nebo zvracení, zejména při užívání DMT ve formě přírodní rostliny (například ayahuasca).

Opět i zde je vyvíjen tlak na strach a naučené mentální vzorce a adaptované chybné pohledy na zdraví a přirozené fungování lidského těla.
Kolísavý krevní tlak poukazuje na přítomnost vnitřního přetlaku potlačených emocí v energetických centrem a souvisejícímu přetížení energetických drah.
Nevolnost pouze poukazuje na stav, že dotyčná bytost vnímá signály problémů ve svém těle.
Zvracení je přirozený proces fyzické energetické očisty, kde se uvolňují potlačené emoce a související energie primárně z jater.


4. Psychické a emocionální změny:
Změny v vnímání reality:
Uživatelé DMT mohou zažít silné změny ve vnímání reality, což může mít trvalý dopad na jejich vnímání sebe a okolního světa. Někteří lidé hlásí dlouhodobé změny ve vnímání, což může být pozitivní nebo negativní.
Reintegrace zážitků:
Po silném psychedelickém zážitku je důležité mít čas na "reintegraci" zážitků do každodenního života. To může být pro některé jedince obtížné, zejména pokud se zážitky zdají být extrémně intenzivní nebo nepochopitelné.

Tato obava přímo podporuje stav "duchovní odpojenosti" a souvisejících naprogramovaných nepřirozených pohledů na sebe a vlastní život, díky kterým se bytost propojená s hlubším rozměrem své duchovní podstaty cítí ve svým prožitcích skrze naučené mentální vzorce značně zmatená a dezorientovaná.

Je zde rovněž projevována obava a odrazování od toho, aby se lidské bytosti napojovali na svou duchovní podstatu a čerpali informace z vnějšího světa zmanipulovaných a kotrolovaných informací.

5. Neurologické účinky:
Trvalé změny v mozku:
Některé výzkumy naznačují, že psychedelické látky, včetně DMT, mohou měnit způsob, jakým mozek zpracovává informace, což může mít dlouhodobý vliv na kognici nebo emoce.
Tato změna je však stále předmětem výzkumu, a účinky DMT jsou méně dobře prozkoumány než u některých jiných psychedelik, jako je LSD nebo psilocybin.

Ano, zde je správně prezentována obava, že člověk který si ve svém těle zvyšuje hladinu látek měnících vědomí se bude měnit, nicméně ne k horšímu.
Bude se měnit směrem ke svým přirozeným nastavením a bude se v prvé řadě uzdravovat, pokud samozřejmě jeho záměr konání je spojen s léčením a uzdravováním vlastního života a nejedná se pouze o formu hledání pozitivního spirituálního zážitku a kompenzace vlastní nespokojenosti.

6. Potenciál pro závislost:
DMT se považuje za látku s nízkým potenciálem pro závislost.
U většiny uživatelů neexistuje projev závislosti ve smyslu návykového chování.
Nicméně, u některých lidí může být touha po opakování silného psychedelického zážitku součástí psychologické motivace.

Jak již bylo uvedeno DMT je součást přirozeného biologického systému.
Nejedná se tedy o látku v organismu nežádoucí, ale naopak o látku potřebnou.
Téma závislosti je zde zcela bezpředmětné.

Problematika tripování s využitím psychedelik jako formy úniku před svými životními a zdravotními problémy je ekvivalentní jakékoliv jiné kompenzační a závislostí aktivitě a nemá s DMT žádnou přímou spojitost.

Z pohledu systémové vědy je dále uváděno:
Vzhledem k tomu, že DMT působí velmi intenzivně, je důležité používat tuto látku s opatrností, zejména u lidí s psychickými problémy nebo v neznámém prostředí.
Důkladný výzkum a odpovědné užívání mohou minimalizovat některé z těchto rizik.

I zde je rovněž prezentována obava z řízených změněných stavů vědomí a podsouvána jako něco nebezpečného a nedůvěryhodného.

Co se týká naší legislativy, tak v České republice je DMT zařazeno mezi zakázané látky od roku 1998, kdy byl přijat zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.
Tento zákon stanovil seznamy omamných a psychotropních látek, se kterými je nakládání přísně regulováno.

Podrobnosti:

DMT je klasifikováno jako psychotropní látka I. skupiny, což znamená, že je považováno za látku s vysokým potenciálem pro zneužívání a bez uznávaného lékařského využití (podobně jako LSD nebo MDMA).
Toto zařazení odpovídá mezinárodním dohodám, zejména Úmluvě OSN o psychotropních látkách z roku 1971, kterou Česká republika (jako nástupnický stát Československa) ratifikovala.

Důvody zařazení:

Uváděné bezpečnostní obavy:
Intenzivní "halucinogenní" účinky DMT, které mohou vést k nepředvídatelným psychickým stavům.

Mezinárodní tlak:
Zařazení DMT do kontrolovaných seznamů bylo ovlivněno mezinárodními úmluvami OSN, které Česká republika musela implementovat do svého právního systému.

Je tedy zcela evidentní, že DMT je na seznamu kontrolovaných a nelegálních látek v naší legislativě skrze vnější centrálně řízený zájmový befel OSN.

Zdůrazňuje to smutný fakt, který pouze neustále potvrzuje to, že náš stát a jeho zástupci jakožto neautonomní a nevědomá systémová jednotka tady nejsou od toho, aby předkládaná cílená represivní a diskriminační nařízení v zájmu naší spokojenosti a ústavních práv prověřovali, ale aby dohlíželi na jejich plnění.

Výjimky:
Zajímavostí je, že DMT se ve vysoké koncentraci vyskytuje ve spoustě rostlin, ale tyto rostliny nejsou samy o sobě automaticky zakázány.
Nelegální je však extrakce, distribuce nebo konzumace čistého DMT.

V dnešní době u nás existuje program státem kontrolované terapeutické práce s psychedeliky
ve kterém státem vyškolení pracovníci mohou pod dohledem pracovat v omezeném režimu s vybranými typy syntetických psychedelických látek
vyrobených v laboratoři.

Tento přístup je prezentován narozdíl od tradičního léčitelství, kde jsou staletí praktických zkušeností jako bezpečný a legální.

Pro doplnění představy o celkovém smyslu a motivaci těchto opatření jsem přidal do srovnání celosvětově populární látku alkohol a srovnal její zneužitelnost, dostupnost a dopady na zdraví ve spojitosti s psychedelickými látkami v České republice a ve světě.
 
Alkohol:

Roční úmrtnost v České republice:
V souvislosti s konzumací alkoholu zemře v ČR ročně přibližně 6–7 tisíc osob, z toho kolem 2 tisíc úmrtí je přímo přičitatelných alkoholu.
Přibližně 500 případů tvoří úmrtí v důsledku akutní intoxikace alkoholem.
Zdroj: drogy-info.cz

Globální statistiky: Podle zprávy Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2019 způsobil alkohol celosvětově 2,6 milionu úmrtí, což představuje 4,7 % všech úmrtí.
Z toho 13 % tvořili jedinci ve věku 20 až 39 let.
Zdroj: theaustralian.com.au

Psychedelické látky:
Úmrtnost:
Úmrtí přímo způsobená užitím klasických psychedelik, jako jsou LSD, psilocybin (houby) nebo DMT, jsou velmi vzácná.
V dostupných statistikách České republiky nejsou uváděny konkrétní počty úmrtí spojených s těmito látkami.

Hlavními argumenty jsou následující rizika:
Ačkoli přímá úmrtnost je nízká nebo spíše žádná, tak i přesto užívání psychedelik může vést k nepřímým rizikům, jako jsou nehody či zhoršení psychických obtíží u predisponovaných jedinců.

Shrnutí:
Zatímco alkohol je spojen s vysokou mírou úmrtnosti jak v České republice, tak globálně, psychedelické látky vykazují v tomto ohledu výrazně nižší, přesněji řečeno na základě statistických údajů žádné riziko.
Navzdory tomuto faktickému zjištění je alkohol naprosto dostupný a legální a psychedelické látky včetně DMT nikoliv.

1. Historické a kulturní důvody:

Časté argumenty ve prospěch legálnosti alkoholu jsou, že má dlouhou historii v lidské společnosti, konzumuje se po tisíce let a je hluboce zakořeněný v mnoha kulturách, náboženstvích a tradicích.
Víno, pivo a destiláty se staly běžnou součástí života ve většině civilizací.

Psychedelika byla dlouho spojována s rituály a šamanismem
DMT se přirozeně vyskytuje v některých rostlinách používaných v léčebných rituálech a bylo tradičně používáno v domorodých kulturách (např. ayahuasca v Jižní Americe).
Evropské a západní společnosti však neměly podobnou tradici užívání psychedelik, a proto se k nim staví jinak než k alkoholu.

Toto je samozřejmě alibistický a vylhaný postoj OSN a za ním stojí farmaceutická loby a její agenda kontroly a likvidace přírodního a přirozeného léčení a léčitelství.
 
Tradice přírodního léčitelství je celosvětová a týká se všech zemí světa.
V některých zemích jsou rostlinné medicíny neustále považovány za národní bohatství.
To, že je efektivní léčení a práce s psychedeliky a přírodními medicínami postupně vytěsňováno a kriminalizováno je důsledkem dlouhodobé a úmorné práce farmaceutického průmyslu, který chce mít tento segment lidského života pod totální kontrolou, aby mohl skrze svá vládní zastupitelstva rozhodovat o tom kdo a jakým způsobem se může léčit a uzdravovat.   

2. Politické a právní důvody

Prohibice psychedelik v 70. letech.
V roce 1971 byla přijata Úmluva OSN o psychotropních látkách, která zařadila psychedelika (včetně DMT) mezi látky bez uznaného lékařského využití a s vysokým rizikem zneužití.
Tím bylo DMT de facto kriminalizováno ve většině zemí, které tuto úmluvu přijaly.
Alkohol se stal vyjímkou.

Přestože alkohol způsobuje mnoho zdravotních a sociálních problémů, nebyl na seznam zakázaných látek zařazen, protože je široce akceptovaný a ekonomicky důležitý.

Zde bych doplnil, že přítomnost alkoholu v lidském organismu nemá narozdíl od DMT léčivý potenciál, ba naopak je pro něj zatěžující až devastující.
Navíc závislost na alkoholu vytváří dlouhodobé pacienty, rozvrací vztahy a rodiny a to se do soudobých systémových agend které vytvářejí bezmocné, nezodpovědné ve strachu a nemocech žijící jedince jednoznačně hodí.

Tento článek jsem napsal z pozice praktikujícího léčitele a terapeuta, který se osm let aktivně zabývá problematikou přirozeného a přírodního celostního léčení a uzdravování lidského těla a života se spoustu praktických zkušeností, jako projev nesouhlasu s aktuálním nastavením systémové legislativy a s cílém se o svá zjištění a zkušenosti podělit s ostatními, kteří chtějí a mají možnost podpořit zachování přirozených a přírodních forem léčení v naší společnosti.

Duchovní léčitel

Pojem duchovní léčitel je v naší společnosti značně zkreslený, obestřen různými názory, nároky, domněnkami a mystifikacemi.

Dle mého názoru je duchovní léčitel v prvé řadě stavem vědomí, uvědomění dané duchovní bytosti a stavem přístupu k vlastnímu životu, která díky těmto nastavením přijala související životní cestu a s ní spojenou roli uzdravit a narovnat sebe, svou duchovní bytost skrze duchovní službu a související pomoc ostatním bytostem.

Tato bytost si hluboce uvědomuje rozměr a význam pojmů nemoc, zdraví, přirozený život, přirozené hodnoty a má k nápravě těchto věcí ve svém životě související schopnosti, možnosti a duchovní dary.

Motivace každého duchovního léčitele je v prvé řadě uzdravovat svůj vlastní život, svůj vlastní rod a své vlastní vztahy, rozvíjet se a získávat další zkušenosti, aby mohl stále lépe reflektovat změny a potřeby při řešení potíží ve svém vlastním životě.

Léčitel je ten, kdo zná cestu, postupy a nástroje k řešení ke všem svým problémům a tím i k problémům všech ostatních.
Zná jejich příčiny a spojitosti s rozměrností a zákonitostmi přirozeného života, protože se s nimi již v minulosti vypořádal, přijal je a pochopil jejich význam a důvody toho, proč vznikly.

Duchovní léčitel je průvodce nikoliv zachránce, který pouze ukazuje cestu návratu k sobě k vlastní přirozenosti těm, kteří na tyto věci v sobě dávno zapomněli a skrze své odpory, pokřivení a nedořešená duchovní traumata se ztratili, zacykleni v labyrintech myšlenek, představ, iluzí a stínech vlastního utrpení a nepřirozeného života.

Duchovní léčitel signalizuje cestu, zapaluje pochodně a majáky, pro ty, kteří jsou ještě schopni slyšet pravdivě hlas svého srdce a zcela nepropadli strachu, vlastní bezmoci a myšlenkovým programům, které jím diktují směr a hodnoty jejich útrpného života a jsou schopni přijmout zodpovědnost za své problémy a za svůj vlastní život a vydat se na cestu sebenápravy, stát se tedy rovněž duchovními léčiteli.

Skutečný léčitel v tobě nikdy nebude vidět chudáka ani oběť, protože on sám jí není a pouze tě upozorní na to, že tento nepřirozený postoj ve svém životě žiješ a díky němu nemůžeš nikdy vidět pravdivě obraz skutečnosti svého vlastního života.

Skutečný léčitel ti vždy řekne upřímně, že za vše co se ti v životě děje si ve své podstatě můžeš pouze a jen ty sám a pokud nepříjmeš zodpovědnost za tento stav, tak ti není pomoci a ze svého utrpení v tomto nastavení nikdy nevystoupíš.

Skutečný léčitel za tebe nikdy nebude řešit tvé vlastní problémy, pouze ti ukáže možnosti, jak se s nimi vypořádat a provede tě stavy léčení, kterých se bojíš a které ty sám nejsi schopen zvládnout.

Pokud nejsi ochoten přijmout zodpovědnost za své vlastní problémy a máš potřebu vinit okolní svět za to co prožíváš, jak se cítíš a co se ti děje, tak nejsi připraven na setkání a práci s duchovním léčitelem.

Skutečný léčitel ti ukáže směr a cestu k uzdravení, ale jít po ní už musíš ty sám.
Zda a kdy uspěješ a vše správně zvládneš je pouze a jen na tvé vůli, motivaci a zodpovědnosti.

Každý má v sobě uloženou pravdu o svém duchovním původu o svých kvalitách a duchovních darech.
Každý má v sobě schopnost se léčit a uzdravovat, která je nicméně aktivní od určité úrovně sebelásky, sebehodnoty a s tímto spojeným uvědoměním.
Proto ne každý se skrze svůj vlastní odpor dokáže ve svém aktuálním nastavení na sebe do hloubky upřímně podívat a vidět jasně svá duchovní zranění, traumata a nepřirozené postoje, nastavení a hodnoty a možnosti jak je řešit a uzdravit.

Ten kdo v sobě tuto schopnost nemá aktivní, tak může vyhledat a oslovit duchovního léčitele, kteří se zde pro tento účel od nepaměti v tomto světě pohybují a pomáhají těm, kteří se rovněž rozhodli stát se léčiteli a pracovat na uzdravování sebe samých a svého vlastního života, svých hodnot a pomáhat tak všem kolem sebe se napravit a narovnat systém a svět ve kterém všichni společně žijeme.

Celostní konstelace

Slovo konstelace (etymologicky doslova souhvězdí) znamená obecně „uspořádání“, vztah nějakých objektů vůči sobě navzájem.

V duchovním léčení jsou konstelace silným terapeutickým nástrojem, který umožňuje regresním přístupem a související prací s podvědomím diagnostikovat a rozplétat požadované problémy a traumata ve skupině účastníků.

Celostní konstelace je postavena na principu jednoty všeho bytí ve spojitosti s univerzálními vesmírnými zákony a duchovními pricipy přirozeného života, tak jak byly definovány v prvotním Stvoření.
Práce v tomto nastavení vychází z uvědomění, že všechno je propojeno se vším skrze jednotné informační pole do kterého lze vstoupit skrze intuitivní kanál.

Každý účastník konstelační skupiny propojený skrze tento nástroj je vždy nějakým způsobem propojen skrze své duchovní zkušenosti a související vnitřní nastavením s řešeným problémem.
Na způsob jakým je s problémem propojen vždy poukazují jeho pocity, aktuální prožívání a informace, které k němu v této souvislosti z informačního pole skrze intuici přicházejí.

Tato forma přístupu umožňuje účastníkovi, který hledá řešení a informace ke svému problému pozorovat, prožívat a vnímat všechny souvislosti spojené s jeho problémem skrze ostatní účastníky, kteří ve svých rolích daný problém rozebírají a analyzují.

Celou konstelaci řídí konstelář, což musí být vždy zkušená bytost vládnoucí celostním pohledem na život a schopností propojovat dynamicky vzájemně všechny účastníky konstelace dohromady.
Tento aktér neustále sbírá informace z informačního pole a ze všech účastníků a dává pokyny na směřování vývoje celého konstelačního procesu takovým způsobem, aby bylo dosaženo maximálního množství získaných informací k danému problému.

Celostní konstelace umožňují silné a efektivní skupinové léčení a zvědomování nedořešených duchovních traumat a získávání informací a podnětů k jejich dalšímu praktickému řešení ve vlastním životě.

Duchovní signály nemocí: Epilepsie

Z pohledu systémové medicíny je Epilepsie klasifikovaná jako onemocnění mozku charakterizované výskytem epileptických záchvatů.

Měl jsem možnost prakticky prozkoumat tuto diagnózu a podělím se s vámi o své zkušenosti.

Z pohledu celostního přístupu je Epilepsie v základu neschopnost přirozeným způsobem uvolnit potlačené emoce.
Za tímto nastavením jsou velmi silné chybné vzorce chování, které vznikly skrze velkou četnost duchovních traumat v minulosti, v minulých inkarnacích, převážně různé formy mučení a týrání, kdy postižené bytosti bylo v rámci ubližování znemožněno emoce projevit a prožívat.

Tento naučený mechanismus funguje tím způsobem, že jakmile se z těla začnou cyklicky uvolňovat emoce, objeví se strach z nepříjemných pocitů, z bolesti, je přítomna velmi silná nedůvěra k vlastnímu tělu a jeho procesům a nedořešená traumata v podvědomí a strach vedou postiženého jedince místo do spolupráce s tělem a do uvolnění do silného odporu a související naučené obranné reakce vytrénované v minulosti zmiňovaným násilným přístupem.

Tento stav postupně vyúsťuje do silné svalové křeče, kde výsledné energetické napětí se přenáší na celou nervovou soustavu až do energetických center v mozku, kde vlivem těchto přetížení dochází k všemožným funkčním projevům těla, které máme s tímto postižením spojené a skrze které se finálně potlačená energie v nějaké míře uvolní.

V důsledku četnosti epileptických záchvatů dochází rovněž k silnému otupování smyslového vnímání.
Je to jako by si postižený jedinec nevědomky budoval stále silnější ochranu proti souvisejícím bolestem a nepříjemným pocitům, což způsobuje vznik svalových spasmů a celkového zatuhnutí a napětí v celém těle a následně stale se více zesilující a zintenzivňující napětí a související záchvaty.

Přirozená forma léčení není složitá, ale vyžaduje komplexní přístup, čas a hlavně zkušenosti s prací s bolestí a emocemi.
Postiženého jedince je potřeba naučit správně projevovat emoce a provést ho strachem z nepříjemných pocitů, aby místo do křeče šel do uvolnění.

Je potřeba aktivně pracovat na detraumatizaci těla, odstranění veškerých energetických blokád, které jsou spojeny s duchovními traumaty, které zapříčiňují tyto svalové křeče.

Vhodná a obvyklá je potřeba hlubinných regresí ve kterých lze dotyčného spojit s příběhy, kde související zátěže a duchovní traumata vznikly, aby došlo k jejich zvědomění a uvolnění strachu v podvědomí z toho, že se tyto násilné situace budou opět opakovat.

Obvykle jsou zde jako u všech ostatních podružná témata týkající se aktuálního života ve vztazích, pocitové vnímání, přirozené hodnoty, mužství, ženství, sexualita atd., kterými je potřeba se rovněž zajímat.

Postupné zeslabování výskytu svalových křečí a vědomá práce s nimi umožňuje postiženému jedinci, který již má zkušenosti, jak s těmito stavy pracovat se zcela toho zatížení zbavit a postupně uzdravit veškeré souvislosti.

Stárnutí

V naší společnosti se od nepaměti považuje stárnutí, stáří a smrt fyzického těla za součást přirozených procesů života.
Pro účel poznání a souvisejících prožitků jsme v tomto nastavení měli možnost po tisíciletí setrvávat a sbírat negativní zkušenost v nepřirozených nastaveních našich duchovních tělesných předloh a duchovními traumaty a nemocemi zamořených tělech.
Dnešní doba opět po dlouhé době duchovního vývoje otevírá možnost prozření z učících iluzí, plného uzdravení a návratu k vědomému životu a souvisejícím původním přirozeným hodnotám pro ty kteří mají zájem tuto cestu následovat.
 
Abychom mohli pochopit komplexitu fyzických realitních projevů a procesů ke kterým stárnutí nepochybně patří, tak musíme pracovat s celostním pohledem na život, tedy propojit rozměr duchovní s rozměrem hmotným, materiálním.
Což je zjednodušeně řečeno rovina životních principů, pravidel a zákonitostí nekonečné božské tvorby Stvořitele a výsledek této tvorby a související kvalita života a možnosti v dané životní realitě na dané úrovni bytí, tak, jak je chápána a projevována duchovními bytostmi, které v dané realitě žijí.

Pokud bytosti v dané realitě drží v maximální míře soulad s přirozeným a jednotným přístupem k životu postavený na základu
vlastní zodpovědnosti a původních duchovních vzorů přirozeného života Stvořitele, tak je jejich tvorba a související život souladný a nekonečný se všemi základními benefity a duchovními dary, ke kterým patří energetická nezávislost na životním prostředí, související božský vliv, energetická podpora jejich života a nekonečný buněčný regenerační cyklus jejich fyzických těl.

Většina duchovních bytostí na Zemi díky nezpracovaným duchovním traumatům a zátěžím postupně ztratila tyto kvality v rámci životních zkušeností a útrap v dobách lemuriánsko-atlantské civilizace (do 9500 př.n.l) a prošla postupným přechodem z buněčné nesmrtelnosti do dlouhověkosti až do aktuální krátkověkosti, která pouze signalizuje míru duchovního úpadku, zatížení lidské genetiky a pokřivených, nepřirozených nastavení vlastních duchovních předloh (soustavy duchovních těl).
Současně v tomto období vzniklo zaseknutí v systému inkarnací a díky přeprogramované mentální rovině a související neschopnosti přirozeným způsobem vnímat a odstranit příčiny svých potíží jsme byli nuceni se neustále reinkarnovat do zmanipulovaných nepřirozených životních podmínek v zapomnění, díky kterým nebylo možné až do dnešní doby z tohoto stavu vystoupit.

Nacházíme se tedy v době, kdy je naše genetika značně zdevastovaná a vyčerpaná.
Vlastní krátký život si naučeným způsobem snažíme zkvalitňovat a prodlužovat tím, že ve většině případů nevědomky dále traumatizujeme naše těla různými fyzickými zákroky a potlačujeme naše nepříjemné pocity, emoce a bolesti, které se neustále tlačí ven z našich duchovních zranění.
Tělo stárne a degeneruje, protože nemá dostatek životní síly a souvisejí božské podpory, aby mohlo ve stejné kvalitě neustále regenerovat.

I ze systémové vědeckého hlediska se dnes ví, že buněčná regenerace probíhá neustále pořád dokola a během několika let nemáme na těle žádnou původní buňku.
Potíž je nicméně v tom, že obnova buněk probíhá i se všemi defekty a nedořešenými duchovními problémy, kdy se jednotlivé buňky obnoví s chybnými nastaveními a programy, které jsou uloženy v našich duchovních předlohách a od narození se postupně jak na běžícím pásu propagují do našeho fyzického těla.

Tento stav, pokud nejsou řešeny příčiny, které drží nepřirozená nastavení a chybné programy v buněčné paměti, znemožňuje plné uzdravení duchovní bytosti a dosažení opětovného stavu buněčné nesmrtelnosti fyzického těla a souvisejícího obnovení plného vnitřního energetického napojení na Centrální Zdroj životní síly.

Dalším závažným problémem, který má velmi zásadní dopad na proces stárnutí je naučená forma získávání životní energie.
V přirozeném nastavení každá duchovní bytost čerpá tuto energii skrze své duchovní předlohy přímo z Centrálního zdroje.
Jakmile vlivem vzniklých odporů vůči přirozeným principům a zákonům dochází k zablokování a přeprogramování duchovních předloh, tak zároveň dochází ke snižování přímého přísunu životní energie vnitřním kanálem z Centrálního Zdroje, která se ukládá do naší energetické zásobárny v ledvinách.
Čím nižší je přímý přísun životní energie do ledvin, tím se zvyšuje potřeba čerpat tuto energii z vnějšího prostředí.

Každá bytost nacházející se v tomto stavu má tedy dnes na výběr dle svých karmických možností a souvisejícího uvědomění, buďto se začít uzdravovat a narovnávat zpět do přirozeného života (vzestup) a nebo prohlubovat dále své zkušenosti (duchovní pád) a související prožitky s podpůrnou adaptací parazitických zištných programů, které umožňují si životní energii brát (krást) a doplňovat z vnějšího prostředí a od ostatních bytostí.
Nicméně je tímto způsobem života nucena se dále skrze své odpory více křivit a nakládat si a traumatizovat své duchovní předlohy, kde toto všechno vyžaduje stále více a více životní síly na regeneraci a opravy.
Takže z dlouhodobého hlediska pouze pociťuje neustálé snižování kvality svého přirozeného života, souvisejícími degeneracemi a deformacemi, které vrcholí nevědomým sebedestruktivním přístupem k životu, vlastnímu tělu a prostředí ve kterém se prožívá.
Tyto možnosti jsou dnes ve společnosti nabízeny pod záštitou cesty transhumanismu, který je konečnou fázi destrukce lidské rasy člověka.

Energetická nedostatečnost životní síly je nám tedy vždy signalizována skrze různé psychosomatické projevy a varovné signály funkčních projevů našeho fyzického těla a souvisejícím stárnutím, které jakmile již je komplikovanost problémů fyzického těla neudržitelná, končí jeho smrtí.

Stárnutí a smrt jsou tedy pouze procesy ukončující v dané realitě inkarnaci nepřirozeně nastavených a žijících bytostí, které nemají dostatek životní energie a nebo míra poškození jejích těl dále neumožňuje pokračovat v životním ději.

Přirozeně nastavená vědomá bytost při dosažení dospělosti fyzického těla si již pouze udržuje jeho vzhled a funkce a evolučně se dál vyvíjí skrze kosmické transformační cykly, kdy se na základě změn jejího vědomí rovněž dokonale a přirozeně formuje její tělo.

Stárnutí a smrt fyzického těla je duchovní zkušenost, nikoliv nutnost a už vůbec ne přirozenost.
Je to důsledek našich duchovních nemocí a zátěží, které jsou nosným pilířem našich nepřirozených přístupů, chování a hodnot v našem životě.

Potenciál dosáhnout zpět původních duchovních kvalit má dnes každá lidská bytost, která se rozhodne převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a vydá se cestou jeho kontinuálního uzdravování a návratu k původním lidským hodnotám a životu v lásce, souladu a harmonii s ostatními.

Bolest

Bolesti v těle jsou zablokované, neprojevené a neprožité energie a související emoce, které na našem energetickém těle zůstaly jako pozůstatek traumatu, tedy nepřirozeného fyzického zásahu, přístupu, zranění, ublížení v minulosti s přesahem do minulých inkarnací.
Toto se týká rovněž všemožných chirurgických zásahů a tělesných úprav ve kterých se v rámci zákroku bolest v těle potlačuje různými formami anestézií a tím se znemožňuje její přirozené prožití a uvolnění.
Energetické blokády bolesti tvoří základ veškerých zánětlivých a degenerativních problémů, které vnímáme v důsledkové rovině projevů nemocí fyzického těla.
Na přítomnost nadměrného množství nakumulované bolesti nám v těle poukazují různé otoky, záněty, cysty, bulky, nádory.
Zákroky, které se snaží tyto pozůstatky minulostních traumat chirurgicky odstranit, jsou pouze a jen dalšími nově vzniklými traumaty, které ještě více komplikují přirozené možnosti uzdravení a je to ve své podstatě pouze nevědomá snaha řešit věci ve stylu "Vytloukání klínu klínem", tedy pozůstatky starého traumatu řešit vytvořením traumatu dalšího.
Energetické blokády bolesti a stejně tak ostatní typy potlačených emocí se primárně ukládají na našem energetickém těle, které je součástí soustavy našich duchovních těl, tzv. duchovních předloh, které ve fyzické realitě nevidíme, nicméně jsme s nimi spojeni skrze naše pocity a smyslové vnímání.
Stav našeho fyzického těla tedy odpovídá stavu duchovních tělesných předloh, které tomuto tělu předcházejí.
Oproti tělu fyzickému, které vlivem nemocí a všemožných zásahů může být zničeno, tak duchovní předlohy přetrvávají neustále po dobu existence jejich duchovní bytosti v takovém nastavení, které odpovídá všem prožitkům a zkušenostem, kterými od počátku své duchovní cesty životem tato bytost prošla.
Veškerá nastavení těchto duchovních předloh a související zablokované energie se s každou inkarnací do fyzické reality vždy od narození postupně propagují do fyzického projevu těla tak, jak v minulosti vznikly, tedy ve věku a stáří těla ve kterém byly dotyčné bytosti způsobeny, aby jí upozornily na to, že je potřeba tyto problémy dořešit.
Z tohoto důvodu se již rodí všemožně zdeformované děti a v průběhu života se v různém věku objevují různé problémy ve fyzickém projevu těla, díky neustálé propagaci nedořešených, potlačených věcí z vlastní duchovní minulosti.
Pokřivený a přeprogramovaný pohled na vlastní přirozenost, duchovní význam nemocí, duchovní signály a oběcně odpojený duchovní rozměr života a jeho přirozených zákonitostí nás dovedly do vlastní neschopnosti mít celostní pohled na naše problémy a vlastní nemoci a s tímto spojené schopnosti se přirozeně a efektivně léčit a uzdravovat.
Odmítání vlastních nepříjemných pocitů a primárně vlastní bolesti a jejich potlačování je cesta sebedestrukce.
Naopak cesta uzdravení a narovnání v životě je skrze přijetí zodpovědnosti za vlastní pocity, za vlastní jednání a rozhodování. Součástí je aktivní práce se strachem a odstraňování jeho příčin, odpuštění potlačených emocí a narovnání se do původních přirozených nastavení a lidských hodnot v individuálních, vztahových a společenských rovinách.

Klíče k přirozenému životu

 @-1
Život je absolutně spravedlivý ke každé duchovní bytosti, postaven na spravedlivých Zákonech Stvoření Centrálního Zdroje.
Každá duchovní bytost si vždy odžívá spravedlivě pouze důsledky svých rozhodnutí, konání a chování napříč svou duchovní existencí.
Nikdo tedy není chudák ani oběť, nikdy nebyl a nikdy nebude i když podlehl a uvěřil iluzi ve které si to tak mohl prožít.
Odklony od přirozeného života a hodnot jsou neustále všem signalizovány všemožnými duchovními signály.
Důvěřuj svému životu, je absolutně spravedlivý, vnímej duchovní signály, které ti říkají jak si na své cestě vedeš.
Od života vždy dostaneš ne to co chceš, ale to co skutečně potřebuješ.

@-2
Každá duchovní bytost, má své tělo ve kterém si prožívá své záměry poznání.
Stav jejího těla, stav duchovních darů, přímo reflektuje vnitřní nastavení duchovní bytosti a jejího souladu či nesouladu se Zákony Stvoření.
Toto tělo, prožitky v něm a související uvědomění jsou nejvyšší dosažitelnou hodnotou v životě každé duchovní bytosti.
Nic vnějšího nedokáže vyvážit a vykompenzovat jeho hodnotu.
Nemocné a zdeformované tělo plné strachu a potlačených emocí, řízené myšlenkovými vzorci chování tedy příliš nesvědčí o souladném nastavení s přirozeným životem, hodnotami a souvisejícími Zákony Stvoření.
Jak uvnitř, tak navenek aneb krásná celistvá duše má zdravé krásné, přirozeně symetrické a oku lahodící přitažlivé tělo.
Uzdrav si své tělo a odstraň z něj všechny překážky, které tě oddělují od možnosti prožívat v něm pocity hluboké lásky, radosti, rozkoše, štěstí a spokojenosti.

@-3
Život každé duchovní bytosti je bezprostřední, tedy teď a tady.
Vše co se ti v životě děje, vše co ti vstupuje do cesty s tebou přímo souvisí a spojuje tě s tvým vnitřním nastavením a tvou duchovní minulostí.
Milovat znamená vidět se v projevech ostatních bytostí v souznění, soucitu a pochopení.
Ve všem kolem tebe se pouze a jen zrcadlí tvá sebeláska, rozměr tvého uvědomění.
Tam kde se nemiluješ, tam se popíráš, tam jsi v odporu vůči sobě, vůči své vlastní minulosti, kde jsi byl/a stejný, kde jsi se k ostatním choval/a stejným způsobem.
Na toto chování tě upozorňují nepříjemné pocity, které jsou v těchto situacích vyvolávány.
Tvé pocity definují tvou celistvost, tvé spojení s tvou duchovní podstatou.
Ty nepříjemné vždy poukazují na tu část tvé duše, ve které se nepřijímáš, kde jsi v odporu se svou přirozenou duchovní podstatou a jsou zde přítomna témata a vzpomínky na prožitky z tvé duchovní minulosti za které se nemiluješ a díky kterým v životě trpíš ve svém těle s těmito věcmi v sobě potlačené a nedoprožité emoce a s nimi spojené projevy tvých nemocí.
Přijmi své pocity do zodpovědnosti a uč se je správně, pravdivě a upřímně dávat najevo a rozumět tomu, co ti v dané situaci říkají.

@-4
Hlavním smyslem tvého života je prožívání a učení se lásce a souladnému a harmonickému životu s ostatními bytostmi v prostředí, které nám bylo pro tento účel dáno podle Zákonů Stvoření.
Dále pak strážení a ochrana těchto hodnot a principů ve vlastním životě, takovým způsobem, aby nebyly zmařeny, zneužity a zničeny.
Toto se děje primárně ve tvém vztahu s opačným pohlavím, tedy v přirozeném vztahu ženy a muže, který tvoří základ rodiny a související rodové větve.
Nosným pilířem tohoto učení se lásce je vědomá sexualita na které je postaven veškerý přirozený a souladný život.
Pamatuj, že tvůj partner je vždy odrazem nastavení tvého vnitřního muže nebo ženy v roli partnera.
Tvá vlastní síla a uvědomění pramení primárně z přijetí tvých rodičů a předků.
Zde platí stejné zrcadlící pravidlo, které říká že ve svých rodičích vidíš svou duchovní minulost, jaký jsi byl/a v roli matky, otce a jak jsi se choval/a ke svým dětem a ostatním kolem tebe.
To stejné platí pro všechny ostatní ve tvé rodině a okolí.
Na prvním místě v životě jsi vždy ty, tvá sebeláska, tvé pocity, tvá svoboda, tvé přirozené hodnoty, tvůj přirozený prostor pro seberealizaci.
Toto vychází z tvého vztahu s rodiči, z toho co ti předali a čím tě v životě inspirovali a kteří jsou ve tvém životě na druhém místě a spojují tě s rodovými liniemi ze kterých jsi vzešel/a.
Na třetím místě je tvůj partner, který je zde pro tvůj přirozený duchovní rozvoj a učení se lásce.
Vždy si k sobě přitáhneš takového partnera kterého si spravedlivě zasloužíš.
Bez ohledu na to co si přeješ, nárokuješ, očekáváš a co s ním prožíváš, je to vždy odraz tvého vnitřního nastavení, tvé vlastní minulosti, tvého vlastního chování, proto nevědomé opuštění a útěk ze vztahu není řešením problému v nastavení tvého vnitřního partnera a toto vše nedořešené si pouze odnášíš sebou do dalších vztahů, kde budeš pouze dál pokračovat v tom, kde jsi v minulých vztazích skončil/a.
Na čtvrtém místě jsou vaše děti, které jsou odrazem vašeho uvědomění, lásky a souladného a harmonického přirozeného života.
A následně jsou všichni ostatní z tvého rodinného kruhu a přátel.
Jakékoliv jiné pořadí priorit v udržování láskyplných vztahů ve tvém životě je pouze signálem pokřivených vnitřních nastavení a souvisejících kompenzačních a závislostních mechanismů poukazujících na tvé nemoci a rodové zátěže.

@-5
Tvé myšlenky ani představy neovlivňují přirozený souladný koloběh života, pouze ti umožňují žít varianty iluzí odchýlení se od toho přirozeného stavu a prohlubovat tyto zkušenosti tím, že je následuješ a na základě nich se rozhoduješ a konáš.
To jaký/a ve skutečnosti a pravdě jsi se vždy odvíjí od tvého vnitřního nastavení, od tvého chování, rozhodování a hodnot které ve svém životě žiješ a které ctíš a ne od tvých představ myšlenek a domněnek o tom jaký bys chtěl/a nebo mohl/a být.
Život se ti tedy bude vždy odvíjet od tvého vnitřního nastavení bez ohledu na to, jak veliké úsilí vynakládáš do všemožného snažení a tužeb po lepším životě.
Pokud chceš zpět svůj přirozený život, tak v sobě změň to, co ti brání a co tě od něj odděluje.

@-6
Nikdo není bez pomoci a každý kdo se skutečně touží uzdravit a je ochoten pro to něco udělat, dostane do života jeho stavu uvědomění odpovídající pomoc.

Orgasmus

Tento pojem známý ve spojení se sexuálním prožívání je zakořeněn v mnoha jazycích (francouzsky orgasme, latinsky orgasmus, řecky orgasmos atd.
Základem je kořenové slovo gasm, gasmus což v překladu znamená intenzivní, výbušná, rozkošná zkušenost.
Ve spojení s prací se sexuální energií je vždy přítomna předpona, která identifikuje oblast ve které byl dosažen vrchol sexuální rozkoše, což jsou v základu jednotlivá energetická centra, které známe pod názvem čakry.
Or-gasmus (orgánový gasmus) je první stadium kontinuálního sexuálního proudění, kdy dochází k vrcholné fázi v oblasti první a druhé čakry, tedy v oblasti pánve a břicha. Tato fáze je provázena intenzivními stahy a rozkoší v oblasti pohlavních orgánů a orgánů v břiše.
Další fáze je průchod sexuální energie centry RA a srdce, známý jako heart-gasm (radost).
V této fázi nastupuje intenzivní blaženost a rozkoš v oblasti hrudníku a srdce, dostavují se pocity vděčnosti provázené smíchem, slzami štěstí.
Mít radost v původním významu popisuje tedy tento vrcholný stav sexuálního prožívání a ne nějaké povrchní prožitky z vnějších kompenzací vnitřního nedostatku.
Další fáze je průchod krkem, centrem řeči, kde sexuální energie rezonuje na hlasivkách a je projevována souvisejícími emocemi a radostným křikem.
Při dosažení oblasti třetího oka dochází k rozšíření vědomí, je vnímána změna reality, kdy tato intenzivní vlna vtáhne oba partnery do vysoko vibrujících božských světů rozkoše (Zahrada Eden).
Poslední fází je průchod sexuální energie temenem, korunní čakrou, kdy dochází ke stavu celotělového prostoupení láskou neboli stavu celotělové extáze, kdy na moment frekvence těla a duchovní bytosti rezonuje na nejvyšší frekvence lásky Centrálního Zdroje, nejvyššího Boha.
Tento stav můžeme nazvat stavem "Nirvány", sjednocením ženského a mužského principu skrze milostný akt lásky do společné jednoty a následné rozplynutí se ve Zdroji.
Po dosažení tohoto nejvyššího vrcholného stavu sexuální rozkoše, dochází k obnovám a harmonizaci duchovních tělesných předloh na všech úrovních bytí obou prožívajících účastníků.
Je to tedy kromě hluboce příjemného prožitku také nejvyšší forma přirozeného léčení.
Díky traumatizované sexualitě a souvisejícím nemocem a zátěžím má většina lidí velmi nízkou průchodnost energetických center, pokřivená vnímání vlastní sexuality, které je vede do úlevové, nátlakové a závislostní roviny chtíče a nebo zavděčování.
Toto se projevuje v prvé řadě kvalitou a hloubkou prožitku a neschopností kontinuálního prožívání.
Díky nevědomé sexualitě a strachu z nepříjemných pocitů tak pro většinu praktikujících končí cesta sexuální rozkoše orgasmem, tedy vrcholem na úrovni první a druhé čakry.
Každá další nastupující vlna sexuální energie totiž má tendence vytahovat z těla existující potlačené emoce a bolesti, které si začnou partneři díky přejatým chybným postojům mylně interpretovat jako formu přílišné citlivosti a únavy dané části těla vlivem její stimulace.
Proto je tato fáze léčení nezřídka ukončena v momentě, kdy se dostaví první nepříjemné pocity.
Ten, kdo si dovolí pokračovat, tak ví, že sexuální vzruchy jsou v této situaci doprovázeny jak u ženy tak i u muže projevy vzteku, smutku, bolesti, pláče, střídající se s příjemnými pocity vzrušení tak dlouho, dokud se tyto potlačené věcí zcela nevyplaví.
U přirozeně zdravého těla bez traumat jsou tedy vlny sexuálních rozkoší kontinuální a oba praktikující se tak mohou naplňovat sebeláskou skrze milostný akt až do maximální sytosti, kdy jsou ve finále nabití energií a pocity štěstí a spokojenosti.
Naopak nevědomá úlevová rovina vede oba jedince do únavy, úlevy a potřeby odpočinku, obzvlášť u můžu s narůstajícím věkem toto přibývá.
Tělo ženy bylo koncipováno pro práci se sexuální energii jako gasmické, tedy uzpůsobeno ke kontinuálnímu prožívání s lehkostí.
Přirozeně nastavená, zdravá žena tedy nemusí při práci se sexuální energii nic řešit, pouze se učí zefektivňovat své projevy při prožívání.
U muže je to jiné. Muž, aby byl schopen následovat hloubky prožívání své partnerky a udržel s ní krok, musí velmi obezřetně pracovat se svými projevy, aby se nedostal do vnitřní křeče, která ho dovede k výronu semene, ejakulaci a tím dojde k utnutí kontinuálního toku sexuální energie.
Což je stav, který je v nevědomé sexualitě u mužů považován za cíl vlastního uspokojení.
Pokud dokáže muž ukočírovat své projevy a zvládne ve svém těle zkrotit sexuální energii, dokáže prožívat takzvané vnitřní vyvrcholení, které je rovněž jako u ženy kontinuální bez potřeby milostný akt přerušit nebo ukončit.
Práce se sexuální energií lásky je základní lidská přirozená hodnota, hlavní duchovní dar a nosný pilíř vědomé sexuality ve vztahu ženy a muže, proto je dobré si uzdravit svá těla, aby měl každý vztah možnost se skrze tento dar udržovat v přirozené lásce, štěstí a harmonii

Integrace prožitků po terapiích

Každý jedinec procházející fázemi sebepráce, terapeutického léčení a uzdravování je konfrontován s všemožnými stavy a pocity, primárně s těmi nepříjemnými.
Fáze, kterou osobně považuji za klíčovou pro úspěšné vyřešení a dotažení rozpracovaným problémů a témat v rámci všemožných terapií je integrace.
Fáze integrace prožitků je fází, která probíhá po každém léčení, po každé terapeutické práci, je to tedy období mezi terapiemi ve kterém se prakticky realizují v rámci terapie otevřená témata. Každý jedinec je v této fázi vybízen k potřebným životním změnám a postojům při svém rozhodování ve svých životních situacích.
Tato fáze v procesu léčení je velmi často podceňovaná a zanedbávaná jak na straně terapeuta, tak i na straně léčeného a díky tomu dochází u léčeného k různým vnitřním rozporům a zacyklením v nedořešeným problémech.
Jednou z častých příčin na straně léčeného je vlastní nezodpovědnost a nedodržení dohody sdílení svých integračních prožitků s terapeutem se kterým terapiemi prochází.
Toto rozhodnotí samozřejmě přináší dotyčnému cenné zkušenosti, nicméne také velmi často značně prodlužuje a komplikuje posun k jeho vlastnímu uzdravení.
Každý terapeut by měl obeznámit svého klienta s fázi integrace po absolvování terapie a s možnými projevy, pocity a prožitky, které se v rámci této fáze mohou objevit a následně umožnit dotyčnému v případě potřeby tyto problémy s ním konzultovat a vhodným způsobem doprožít a dointegrovat.
Klient by měl toto respektovat a s důvěrou by se měl obracet primárně na toho terapeuta u koho terapii absolvoval a integrační fázi procházet výhradně s ním, pokud se nedohodnou jinak.
Je tedy dobré si uvědomit, že značné množství věcí, které se otevřou během terapie se může velmi silně nebo ještě mnohem silněji projevit po terapii během integrační fáze, kde dochází ke konfrontacím otevřených témat v životních situacích a skrze všemožné pocity ve vlastním těle a pro některé jedince tato fáze může být ještě mnohem silnější než samotná terapie, kde se vše otevřelo.
Je potřeba si tedy uvědomit, že pokud se léčený vydá svou vlastní cestou řešit si sám své procesy v integrační fázi, kterým nerozumí, tak si nemůže následně stěžovat na všemožně vzniklé komplikace, situace a prožitky do kterých se touto volbou sám díky své vlastní nevědomosti dostane.

Odpoj se!

V dnešní době se často setkávám s různými formami názorů spojených se snižováním váhy sebepráce, léčení, duchovního rozvoje a snahou přesunout tyto aktivity do roviny zbytečností a zmaru.
Tyto názory a životní postoje vedou až do praktických rovin různých sebepotlačujících technik a přístupů primárně k vlastnímu smyslovému vnímání a související práci s pocity, kdy tito aktivisté skrze vlastní pocitovou nezodpovědnost a nevědomost svalují vlastní potíže a nepříjemné pocity, kterým nerozumí, například na vlastní ego, sekundární ego, duchovní ego, myšlenky, nechtěné emoce a životní situace atd.
Často se podsouvají fráze typu:
Jak dlouho se budeš ještě energeticky čistit?
Jak dlouho budeš ještě meditovat?
Kolik absolvuješ rituálů, terapií, zasvěcení?
Kolik ještě vypiješ medicín, investuješ financí do svého léčení?
Za všemi těmito pobídkami stojí jediné a tím je sofistikovaný myšlenkový vzorec a s ním spojené myšlenky:
Být odpojený od svého těla a nevnímat nepříjemné pocity je cool.
Jsem pouze božství, tělo je něco nižšího, co nebudu řešit.
Jsem pouze Vědomí a tvořím si zde svou vlastní realitu svými myšlenkami.
Necítím problém, není problém.
Tento ezoterický new age balíček se tváří, že všechny své problémy, nemoci a traumata spláchnete v jedné sklenici jahodového šejku, nicméně bohužel pro nadšence těchto kultovních parazitálních praktik, tato berlička je velmi vratká a velmi brzy dotyčný, který jí ve svém životě používá dojede na tuto volbu.
Za tímto vzorcem jsou stejné entity, které vnesly chaos do všech původních směrů lidského vědění a původních přirozených rovin léčení a využívají tento vlastní chaos a nízkou efektivitu pokřivených terapeutických metodik a tradičních léčitelských nauk jako argument a důvod k tomu přestat je používat a tím i na sobě pracovat.
Ono odpojit se od svého smyslového vnímání a souvisejících pocitů znamená jediné a to, že setrvávám ve vlastní nezodpovědnosti za to jak se cítím a vnímám.
Nechci se tedy přirozeně cítít a vnímat a mé problémy, nemoci a traumata budou dále vesele bujet a prorůstat do všech vrstev mé bytosti včetně té vizuální.
Každopádně, stále nevědomky odpojen, díky pokřiveným nastavením generuji spousty negativní energie a strachu, kterými tvůrce těchto myšlenkových vzorců živím.
Dalšími bonusy těchto nastavení jsou, posilování potřeby neustále vše kontrolovat a tvořit si tak další a další kontrolované pocitové hranice na jejichž překračování je potřeba neustále skrze kontrolní alarmy poukazovat a všechny upozorňovat, což je značně energeticky náročné a dlouhodobě frustrující, vedoucí k společenské izolaci, například někam na samotu do přírody, kde mohu nerušeně sát životní energie a pokračovat ve své degeneraci.  
Postupný úbytek energie s potřebou si jí všemožnými způsoby stále více dokompenzovávat a související tělesné deformace budou dotyčného provázet touto duchovní zkušeností až do konce, kde si v mezičase než se rozhodne navrátit k poctivé sebepráci a souvisejícímu léčení, prožije jaké to je, vzdát se vlastní zodpovědnosti, primárně za své vlastní pocity a neposledně za své zdraví a přirozené hodnoty ve svém životě.

Retraumatizace

Tento pojem vznikl jako domněnka pramenící z něvědomého přístupu k problematice traumatu a souvisejících nemocí a je velmi často používán v terapeutických metodikách kopírující systémovou psychoterapii, které tímto pojmem zakrývají vlastní neschopnost celostně proniknout do hloubek problému a identifikovat kořenové příčiny traumatu a souvisejících témat a dovést skrze tato uvědomění dotyčného k finálnímu uzdravení.
Jednoduše řečeno traumatizovaný člověk je vždy traumatizovaný pouze jednou a to vždy v nevědomém nastavení.
Úspěšná detraumatizace v prvé řadě dotyčného dostane do stavu vědomého přijetí, pochopení duchovních signálů traumatu a jeho celkového pochopení a uzdravení ve všech rovinách, tak jak je  uvedeno v článku Trauma.
Retraumatizace tedy není prakticky, díky vědomému stavu po uzdravení traumatu, možná.
To co se pouvažuje za retraumatizaci je ve své podstatě pouze nedořešené původní trauma, kde došlo k potlačení některých jeho projevů a díky neznalosti rozsahu a dopadu postižení k uzavření nedořešených problémů s vyjádřením, že je dotyčný zdráv a v pořádku.
Retraumatizace by tedy správně měla znamenat připomenutí nedořešeného traumatu a souvisejících recidiv ve všech dostupných rovinách lidské bytosti.

Trauma

Původ tohoto slova pochází z řeckého trauma=zranění.
V obecné rovině můžeme říct, že trauma je pozůstatkem, důsledkem prožité negativní životní situace, která nebyla skrze naučený myšlenkový vzorec správně přijata, pochopena a uzdravena.
Trauma vzniká vždy v několika rovinách, proto i jeho odstranění musí mít vždy dopad na všechny tyto roviny, aby mohlo dojít k jeho komplexnímu uzdravení.
První asi nejvíce vnímaná a nepřéhlednutelná rovina je rovina tělesná, tedy fyzická-funkční, kde se tedy projevují s traumatem spojená omezení.
Druhá rovina je rovina rozumová-mentální, spojená s naším uvědoměním, jak chápeme v tomto kontextu to, co se nám stalo, proč se nám to stalo, co to pro nás znamená a jak se s tím přirozeně vypořádat.
V této rovině nám každé trauma otévírá další související oblasti a témata, které skrze naše nastavení ovlivňuje:

• Uvědomění si vlastní přirozenosti a souvisejících hodnot v rolích ženy a muže.
• Vědomá sexualita, její pocitové vnímání a prožívání ve vlastním těle.
• Život v přirozeně nastavených láskyplných vztazích.
• Životní hodnoty a způsoby rozhodování a jednání v životních situacích.

Třetí je rovina energetická-duchovní spojená s našim pocity, s našim energetickým tělem, kde se ukládají veškeré energie, které nebyly přirozeným způsobem zpracovány ve formě energetických blokád, což v případě traumatu jsou vždy energie bolesti, strachu, vzteku, smutku atd. a s nimi spojené různými vnějšími podněty vyvolávané pocity.
Energetická blokáda je tak příčinou potíží ve fyzické tělesné rovině v dané oblasti, kde trauma vzniklo.
Trauma je tedy vždy pozůstatkem naší nepřijaté životní zkušenosti, také skrze duchovní energetické tělo s přesahem do minulých životních inkarnací, kterou jsme přijali nepřirozeným způsobem v roli oběti, nevědomi si přirozených principů a zákonitostí života.
Při odstraňování traumatu je potřeba projít všechny jeho roviny, tedy rovinu fyzickou-funkční, rovinu mentální-rozumovou, tedy vlastního uvědomění a souvisejících nastavení a neposledně rovinu energetickou-duchovní spojenou s našimi pocity, potlačenými emocemi, study a strachy.

Motivace k uzdravení

Lidé každý den ve svém životě prožívají a prociťují ve svých tělech důsledky svých nemocí ke kterým se snaží různými způsoby přistupovat.
Málokdo si uvědomuje dokonalost propojení těchto všemožných ducovních signálů s vlastním životem, hodnotami a nastaveními na základě kterých se v životě rozhoduje a koná.
Většina lidí je naučena vnímat své problémy a nemoci naučeným postojem jako obtěžující s cílem se jich tou nejjednodušší a nejpříjemnější nabízenou cestou zbavit, respektive zbavit se bez hlubšího porozumění svým obtížím, nepříjemných pocitů a fyzických a funkčních omezení, která jim brání dál pokračovat v jejich životě v zaběhlých nastaveních a snaze dosahovat vytoužených představ.
Typické tedy je, že většina lidí jede takzvaně nadoraz, dokud je jejich nemoci nebo duchovní signály života nezastaví nebo přímo nepoloží na zem.
Jakmile se jim trochu uleví, tak opět klidně ještě několikrát jedou stejným způsobem až do vyčerpání veškeré získané energie.
Díky absenci vědomého přístupu a pochopení provázanosti duchovních signálu s našimi nemocemi, tak nevedou postupy bez celostního přístupu k uzdravení, ale jsou pouze nástroji cyklického snažení umořit a potlačit projevy našich nemocí v důsledkové rovině.
Je to ve své podstatě stejné jako kdyby se člověk snažil za každou cenu prorazit hlavou betonou zeď a po každém nárazu si ošetřil rány, nabral síly a znovu se rozběhl proti zdi.
Takto to bohužel většina lidí dělá celý život až do vyčerpání svých vlastních sil, nevědomi si svých pokřivených a nepřirozených nastavení, kdy nás umoří s nimi spojené nemoci a nebo stáří.
Snaha cyklického léčení bez pochopení komplexity problému tedy nevede k uzdravení.
Aby se člověk mohl uzdravit ze svých nemocí, tak musí rozumět do hloubky tomu, co mu říkají, aby byl schopen skrze ně identifikovat svá chybná vnitřní nastavení, díky kterým jedná sám proti sobě, proti své vlastní přirozenosti a souvisejícímu životu.
Pokud se tedy chceme opravdu uzdravit, je dobré si položit otázky: Jsme ochotni jít do hloubky svých problémů, otevřít související témata a příjmout zodpovědnost za to co všechno nám s nemocí spojené duchovní signály ukazují?
Jsme ochotni jít do životních změn vlastních hodnot, přístupů a způsobů rozhodování a našich projevů?
Dále je potřeba si uvědomit že skutečné uzdravení nemoci je trvalé bez recidiv. Pokud se nám stále vynořují projevy nemoci, pociťujeme fyzická a funkční omezení, tak nám to pouze a jen signalizuje, že k uzdravení zatím nedošlo a nemoc a související problém nebyl ještě zcela přijat, zpracován a pochopen a proto jsou zde stále signály, které nám říkají čemu se věnovat.

CIT - Celostní Intuitivní Terapie

CIT (Celostní Intuitivní Terapie) je přirozený léčitelsko-terapeutický koncept, který vychází z přirozených schopností každého lidského těla udržovat se skrze vlastní sebelásku a duchovní spojení s vyšším duchovním vedením a souvisejícími duchovními zkušenostmi a moudrostí v přirozeném nastavení vnímání původních duchovních principů a zákonitostí pozitivního života a souvisejících hodnot prvotního Stvoření.
Základem této práce je nasměrovat léčeného jedince k jeho duchovní podstatě, k jeho vlastním pocitům, uvědomění, k jeho duchovnímu spojení a souvisejícím duchovním darům a zjistit jak on sám sebe vnímá ve svém vlastním těle, jak funguje jeho smyslové vnímání ve spojení s tělesnými funkcemi a přístupem k tělu, přístupem k jeho sexualitě, jaké jsou jeho životní hodnoty a jak se tato nastavení promítají v jeho vlastním životě, v jeho vztazích, v jeho projevech vůči ostatním, v jeho uvědomění si a prožívání sebe sama v roli ženy a nebo muže.
Tento koncept vychází z různých uvědomění přirozených zákonitostí života, kde jedny z hlavních jsou ty, že fyzické tělo, jeho funkce, vnímání, zdraví a kvalita života v něm jsou obrazem nastavení, uvědomění a hodnot každé duchovní bytosti.
V jednoduchosti tedy pracujeme s uvědoměním, že tělo je obrazem jeho duše.
Další uvědomění je, že tělo nikdy nelže na rozdíl od rozumu napojeného díky sebepotlačení na učící myšlenkový systém.
Pokud tedy daného jedince propojíme správně s jeho pocity, můžeme mu umožnit během tohoto stavu procítit jeho nastavení a uvědomění, kde se nachází v pravdě a kde jsou domněnky, sebeklam a pocity interpretovány místo intuice naučenými myšlenkovými vzorci.
Pocitově vnímatelné tělesné projevy, nesymetrie a odklony od původní přirozené dokonalosti nazýváme duchovními signály. Tuto problematiku samostatně rozvíjí Psychosomatika.
V CIT terapiích je Psychosomatika jedním z klíčových diagnostických nástrojů, který umožňuje dostat se k prioritním životním tématům a kořenovým příčinám nemocí skrze jejich pocitové vnímání a fyzické projevy v důsledkové rovině nemocí.
CIT terapie se v základu nedá naučit mechanicky, dá se přirozeně rozvinout skrze vlastní vědomou práci s pocity související praktické zkušenosti při práci s tělem a jeho projevy, dále skrze vlastní rovnání se v životě do přirozených hodnot, prací na odpouštění a zpracovávání vlastních potlačených emocí, strachů a s nimi spojených traumat, díky kterým se postupně připojují zkušenosti a vědění z minulých inkarnací a rozvíjí se další vlastní duchovní dary určené pro tuto práci.
V základu každý CIT terapeut je schopen přirozeně provést léčeného pouze stavy a tématy, které si on sám prožil a zpracoval, musí zde tedy být pro úspěšné vyřešení a uzdravení problému vždy vlastní přijatá duchovní zkušenost v odpovídajícím rozsahu a hloubce.
Platí zde vždy pořekadlo "Nemocný nemůže léčit a dovést nemocného k jeho vlastnímu uzdravení".
CIT terapie zabírá všechny roviny pocitového vnímání a souvisejících duchovních projevů nemocí.
Z pohledu na nemoc rozlišujeme rovinu důsledkovou (obecně známá rovina systémové medicíny a léčitelských směrů operujících na této úrovni problémů) a rovinu příčiny, která je vždy duchovní a souvisí s energetickými blokádami na našem duchovním energetickém těle a mírou odklonu vnitřního nastavení od původní lidské přirozenosti a souvisejících životních hodnot.
V důsledkové rovině se lze dle vlastních zkušeností integrovat s dalšími podpůrnými naukami jako je různorodá bylinná léčba, čínská medicína, ajurvéda atd., které umožňují zefektivnit zejména procesy fyzického čistění během práce s kořenovými příčinami nemocí.
CIT terapie pracuje s uvědoměním, že v důsledkové rovině projevu nemoci nelze nemoc uzdravit, lze pouze ovlivnit její projev a podpořit stávající procesy léčení její příčiny, pokud jsme schopni je identifikovat a dostat se k nim.
CIT terapie rozlišuje při kontaktní práci a konfrontaci s tělesnými pocity, na pocity způsobené aktuálním přístupem a na pocity vyvolávané aktuálním přístupem, tedy ty poukazující na energetické blokády a související potlačené emoce.
Toto je jedna z klíčových technik postupu při detraumatizaci jednotlivých částí fyzického těla propojená s věděním a praktickými zkušenostmi, jak se má konkrétní část těla a související funkce projevovat když není zatížena traumaty.
CIT terapie je silným a velmi flexibilním nástrojem přirozeného duchovního léčení a umožňuje co možná nejšetrněji a nejpřirozeněji pracovat s jakýmkoliv typem traumatu a souvisejících nemocí

Související: Záznam z besedy "Celostní Intuitivní Terapie (CIT)"

Facebook skupina zabývající problematikou celostního léčení a CIT terapií:
https://www.facebook.com/groups/162301175224453

Psychosomatika

Psychosomatika (z řečtiny psyché=duše a sóma=tělo) je problematika zabývající řečí těla, přesněji řečeno signály duchovních nemocí a potíží, které se skrze fyzické tělo projevují.
Díky psychosomatice jsme schopni rozklíčovat kořenové příčiny našich nemocí a problémů ve spojení s našimi nepřirozenými životními postoji, potlačenými emocemi, strachy a najít úspěšně cestu k vlastnímu uzdravení a návratu zpět do přirozených hodnot a souvisejícího života.
Psychosomatika nás tedy vede do jednotlivých úrovní nastavení naší duše a jejího způsobu propojení s vlastním fyzickým a energetickým tělem.
S pomocí této nauky jsme schopni identifikovat všechny možné problémy na všech možný úrovních smyslového vnímání a souvisejícího tělesného vzhledu, tělesných funkcích a projevech v souvislostech s naší duchovní přirozeností.

Osobně rozlišuji tyto základní tři roviny a související oblasti duchovních signálů:

1. Vzhled těla, tělesná symetrie a proporce

    Patří zde proporce a symetrie jednotlivých částí těla, stav a  vzhled kůže,

    sliznic, vlasů, ochlupení, zubů, nehtů

    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Postoj těla, různá prohnutí, vychýlení, pokřivení, hrbení.
• Nerovnováha principů vnitřní ženy a muže vede k tomu, že se ženské tělo proporčně formuje
  do mužského vzhledu, zrácejí se křivky a ladné přechodové línie v oblasti pánve, zmenšují se prsa.
  U mužů se obráceně tvoří ženské tělesné proporce a ženské rysy. V obou případech chybí  nebo přebývá svalová hmota.     
• Energetické blokády poukazující na nadváhu, obezitu, zadržování tuku a vody nebo naopak
  na hubenost, vychrtlost, zkostnatělost.
• Kvalita a délka vlasů poukazující na stav napojení na svůj rod, stav sebelásky a související kořenovou sílu ledvin a schopnost vyživit vlasy v odpovídající délce a kvalitě.
• Zuby poukazují na naši schopnost jak v životě věci přijímáme, Jak k nim přistupujeme, jak s nimi pracujeme vůči uvědomění si toho co je pro nás důležité, přirozené a prioritní.
• Nehty, které jsou ukončením prstů poukazují na jemnou formu našeho přístupu k životu, k ostatním, jak se sami sebe i ostatních pocitově dotýkáme v jemnosti, jakým způsobem s      pocity v jemné rovině pracujeme.
• Kůže její stav i vzhled poukazuje navenek na to, jak se cítíme uvnitř, na naší sebelásku, sebehodnotu, na náš způsob sebevyjádřování.     
  

2. Základní funkce těla související s fyzickými projevy a prožíváním smyslového vnímání

    Zde patří smyslová centra zraku, sluchu, hmatu, chuti, čichu, funkce  pohybového ústrojí svalů,
    šlach a kloubů, jednotlivých orgánů zajišťujících dýchání, příjem potravy a tekutin, trávení,
    vstřebávání živin, čištění a vylučování.
   
    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Zrak a s ním spojené oči jsou vstupem do naší duše,  poukazují na to jak se na věci v životě díváme, co přehlížíme a nechceme ve svém životě vidět, na naši  schopnost vidět se v chování ostatních.
• Sluch poukazuje na to jak nasloucháme svým vlastním pocitům, jak vnímáme to co nám říkají ostatní, na naši schopnost vnímat se v tom co ostatní říkají.   
• Hmat je spojen s našimi doteky se způsobem jak prožíváme tělesný kontakt a doteky s ostatními v souvislosti s našimi pocity.
• Stav centra chuti je spojen s přijímáním barvitosti a rozměrnosti prožitků v našem životě, poukazuje nám na to jak nám věci v životě chutnají, jakým způsobem je příjímame.
• Čich a s ním spojené dýchání nosem poukazuje naši schopnost řídít se vlastními pocity v srdci, pracovat přirozeně se všemi pocitovými vjemy.
• Stav kostí poukazuje na naše přirozené hodnoty, hodnoty našeho rodu a našich předků a základy na kterých v našem životě stavíme.
• Stav kloubů poukazuje na naši hybnost a pohyblivost v životě, zda v něm plyneme v lehkosti a nebo zkomíráme ve vlastním utrpení pod vlivem rodových křivd a zátěží.
• Plíce, průdušky, poukazují na rozměr našeho sebevyjádření na to, jak se nám v životě dýchá, co nás v životě dusí.
• Játra a žlučník poukazují na to jak pracujeme s emocemi hněvu a vzteku.
• Ledviny poukazují na to jak se máme rádi a jak pracujeme s našimi strachy
• Slezina poukazuje na to v jakém množství v našem životě figuruje smutek, prázdnota a marností
• Stav srdce poukazuje na schopnost pracovat a prožívat  upřímně emoce radosti
• Krvetvorba, stav a kvalita krve poukazuje na naší kvalitu života na hloubku prožívané radosti.
• Žaludek poukazuje na to jak přijaté věci v životě trávíme,, jak zpracováváme naše nepříjemné pocity
• Tenké střevo poukazuje na to jakým způsobem vstřebáváme    životní prožitky a co a jakým způsobem z nich čerpáme.
• Tlusté střevo, konečník poukazují na to co v životě vytváříme, co z nás jde ven a jaké formě.         
  

3. Funkce erotogenních zón a souvisejících orgánů 

     Zde patří části těla a orgány zajišťujících schopnost vlastní reprodukce, prožívání vzrušení
     vybuzování a prožívání sexuální energie a související prožívání orgasmických rozkoší.

     Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Oblast krku, primárně postranní části poukazují na způsob přijetí partnera v tělesném kontaktu, zda je zde upřímnost, láska, přilnutí a zaklesnutí se s důvěrou a odevzdáním do partnera nebo odvrácení se od něj, odpor, nevole a zavděčování přejatým nastavením a představám.
  
• Prsa u žen, jejich velikost, vzhled, tvar, pevnost, proporce dvorců a bradavek, symbolizují stav ženství, vnitřní krásy, přístupu k mateřství, prožívání vlastní sexuality, stav přirozené přitažlivosti a žádoucnosti a také schopnost prožívání kontinuální orgasmické rozkoše v této erotogenní zóně.
• Oblast pánve, oblast genitálií, vnímavost a přístup poukazuje na vlastní sebeuvědomění v oblasti vlastní sexuality a přirozenosti člověka, poukazuje také na celistvý přístup a přijímaní partnera opačné polarity primárně v oblasti sexuality.
• Močový měchýř poukazuje na vztah s partnerem, jaký je, na přijetí partnera v oblasti sexuality
• Klitoris a močová trubice jsou zmenšeným mužským penisem, který přímo propojuje ženské tělo s nastavením a stavem přijetí vnitřního muže a související schopností prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš.
• Vagína je centrem ženské rozkoše, propojuje ženu s její ženskou duchovní podstatou. Jaké jsou v této oblasti pocity, jaký je zde přístup a prožívání, souvisí s tím, jak si žena sama sebe uvědomuje v oblasti vlastní přirozenosti, sexuality a souvisejících hodnot. Poukazuje tedy na  nastavení a stav přijetí vnitřní ženy a schopnost prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš. Je také místem, kterým žena muže fyzicky příjímá do lásky a kudy přichází na svět jejich společný potomek i zde tedy opět veškerý nesoulad, nepříjemné pocity a potíže poukazují na nemoci a odklony od vlastní přirozenosti.
• Vnitřní ženské orgány děloha a vaječníky poukazují na stav ženství v souvislosti s přístupem k početí, k mateřství, k rodičovství, k přistupu a nastavení pro fáze početí, těhotenství a porodu.
• Penis je u muže symbolem jeho mužství, jeho spojením s jeho         s nastavením a přijetím vnitřního muže a souvisejících přirozených hodnot.
• Varlata poukazují na stav plodnosti, způsob přijetí role otce, rodiče. Jejích citlivost, bolestivost a neschopnost prožívat příjemné pocity vzrušení a rozkoš poukazuje na míru traumatu v této oblasti.
• Prostata poukazuje na stav spojení muže s jeho přirozeností a souvisejícími hodnotami. Veškeré problémy zde poukazují na sebepotlačení ve vlastní sexualitě, ve vlastních hodnotách, na případnou stagnaci v oblasti duchovního rozvoje a mohou být přítomny různé formy lokálních traumat a nahromaděných energetických blokád bolesti z minulých inkarnací a souvisejících traumatických prožitků.  

Tyto základní tři roviny, jejich stav, kvalita a hloubka příjemných pocitů nás propojují s původními hodnotami přirozeného lidského člověka v případě nemocí s problémy a potížemi poukazujícími na odklonění se od těchto původních hodnot.

Sebereflexe - Fáze léčení skrze komunikaci ve vztahu

1. Rozklíčování interakce

Je mi to nepříjemné.

2. Připuštení spojitosti

Připouštím, že nejsem oběť a to co je mi nyní přehráváno skrze komunikaci a chování druhou osobou, má se mnou spojitost.
Připuštím spojitost s danou situací a přijám zodpovědnost za to co cítím.
Připouštím, že jsem se v minulosti, v minulých inkarnacích choval(a) stejným způsobem jako mi nyní druhá osoba ukazuje.

3. Přijetí spoluúčasti na dané situaci

Uvědomuji si duchovní i morální roviny vzniklé situace a souvisejících projevů.
Začínám komunikaci s přijetím zodpovědnosti a s tendencí přiznat pravdivě, dát najevo své vlastní pocity a zjemněním svého odporu k dané situaci a omluvou vedoucí k postupnému odpuštění si potlačených emoci skrze druhou osobu.

4. Omluva skrze druhou osobu, otevření prostoru pro vlastní odpuštění

Příklady:
- Vztek: Nezlob se, ale to co říkáš mi vyvolává vztek (Kde to cítím? Popisuji své pocity na těle), nechováš se hezky, ale vnímám, že se mě to také týká a že jsem se v minulosti choval(a) stejně.

- Lítost: Omlouvám se, že nenaplňuji tvá očekávání, je mi to líto, tvé chování je mi nepříjemné, cítím smutek (Kde to cítím? Popisuji své pocity na těle), ale vnímám, že se mě to také týká a že jsem se v minulosti choval(a) stejně.

- Bolest: Promiň, ale tvé chováním mi vyvolává bolest (Kde to cítím? Popisuji své pocity na těle), nicméně si uvědomuji, že je to má vlastní bolest, kterou jsem v minulosti působil(a) druhým a nyní mi ji vyvoláváš.

4. Odpouštění

Lokalizuj svůj nepříjemný pocit na svém těle a na dané místo zaměř pozornost a svůj dech.
Snaž se uvolnít a dechem uvolňovat nepříjemný pocit.
Pokud to zvládeš, požádej dotyčnou osobu o možnosti kontaktu, objetí.
Např.: Mohu tě prosím obejmout?
Prosím, odpusť mi.

4. Narovnání vztahu

Děkuji ti za to co mi říkáš, za to co mi ukazuješ.
Projev uvědomění s odkazem na další postup a změny v budoucnu, co můžeš ty a také druhá osoba zlepšit a na co se můžete oba zaměřit tak, aby se tato situace již neopakovala.

5. Projev přijetí

Mám tě rád(a).
Miluji tě.
Děkuji ti.

 














Související: Záznam z besedy Praktická Sebereflexe

Hranice sebelásky

Lidé pracující skrze sebereflexi s nepříjemnými pocity, kteří ještě nejsou dostatečně ukotvení ve své duchovní podstatě, si často pokládají různé otázky na vzniklé nepříjemné situace, které se jim v životě bezprostředně dějí:
Není tohle již příliš? Musím si i tohle všechno nechat líbit? Musím se nechat neustále zraňovat? Musím si nechat srát na hlavu? Kdy to skončí a kolik toho ještě bude? Atd. atd.
V těchto situacích je vždy evidentní snaha zpochybnit pravidla života a související zákony božího řádu, skrze nově objevený vlastní strach, bolest a odpor k těmto projevům chování a souvisejícím nepříjemným pocitům, které nabourávají jejich vlastní představu o tom jak se aktuálně vnímají, kam se zařadili, čemu nově uvěřili, a jací by chtěli být.
Pokud je zde ještě silná nadvláda myšlenkových vzorců a souvisejícího ega, je zde vždy přítomna pochybnost a snaha udržet si tuto vnějšími podněty neustále nabourávanou představu o sobě, která vede na další učící rozcestník. Nabízí se zde opět možnost setrvat ve stavu oběti, kterou nabízí mimo jiné jeden z velmi sofistikovaných novodobých kolektivních myšlenkových vzorců, který se schovává pod rouškou rádoby spirituality.
Tento myšlenkový vzorec se představuje jako schopnost udělat z nemocného člověka "Sluníčkového" stvořitele a ovlivnitele své vlastní reality s možností vytvářet si fiktivní hranice sebelásky za kterými již není potřeba reflektovat své vlastní nepříjemné pocity.
Tento vzorec nabízí u dotyčného, který v něj uvěřil, velmi komfortní nastavení automatického odmítání a kontroly jakékoliv snahy dotknout se jeho vlastních potlačených emocí za nastavenou hranici.
Prakticky se to projevuje tak, že postižená osoba na vyvolaný nepříjemný podnět reaguje nekompromisním odmítavým postojem s křečovitým úsměvem na rtech a naučenou reakcí: "Tohle mi sem netahej, to je tvoje, já jsem již pouze v lásce".
Postižená osoba si takto díky adaptovanému vzorci chování nastavila a hlídá hranice své vlastní pocitové dotknutelnosti, které více upevnily její vlastní odpor k sobě s podstrčenou doměnkou, že se jedná o sebelásku. Za těmito iluzorními hranicemi bude nadále setrvávat tak dlouho, dokud neprojde všemi dalšími potřebnými učícími lekcemi, které budou pouze a jen stupňovat vnitřní tlak potlačených emocí v jejím těle, aby jí tak připomínaly směr, kterým životem kráčí.
Pro ty, kteří nejsou příznivci pouze "hezkého" života a již připouštějí, že život takový jaký ho mají, je "celistvý", spravedlivý a naprosto v pořádku takový jaký je se zde nabízí druhá možnost a tou je rozbít své vzniklé pochybnosti o absolutní spravedlnosti živote a božích zákonů, které ho řídí a opět si uvědomit, že nejsme obětí v žádné situaci, která se nám v životě děje.
Dále je potřeba rozbít aktuální nabitou představu o sobě s vědomím, že přirozeně nemá žádný smysl tvořit si o sobě jakoukoliv další představu, protože již od počátku svého stvoření jsme duchovní bytostí a jak se vnímáme zevnitř skrze naše vlastní pocity v srdci, tak vypadáme i navenek. Žádná představa nás tedy neudělá ani lepšími ani horšími.
A samozřejmě dále pokračujeme vědomou prací s nepříjemnými pocity se snahou rozklíčovat to co nám v dané situaci říkají.
Postupně tak připouštíme spojitosti, odpouštíme potlačené emoce a příjímáme související projevená chování do lásky a pochopení.
Je potřeba si uvědomit, že hranice naší sebelásky jsou přirozeně dané našim přirozeným životem a naší vlastní lidskou a duchovní přirozeností.
Není v žádném případě potřeba si jakékoliv další hranice tvořit a už vůbec ne ty pocitové, které nás odpojují od potlačených emocí a souvisejících možností zbavit se jich a uzdravit se ze svých nemocí.
Přirozenou hranicí sebelásky pro všechny bytosti je vlastní život v souladu se zákony božího řádu, tedy s Bohem. Pokud tyto zákony porušíme a tím se dostaneme do nesouladu s Bohem, tak jsme automaticky sami překročili hranice své vlastní výchozí přirozenosti a sebelásky a prožijeme si odpovídající nevyhnutelné a spravedlivé životní zkušenosti, které nám po jejich přijetí a poučení umožní se znovu do stavu souladu s Bohem návrátit a tím i do našeho přirozeného pozitivního života.
Co se týká otázky množství nepříjemných situací, které musíme ještě prožít a doby potřebné na jejich zpracování, tak to je opět další téma na které je poměrně jednoduchá odpověď: Každý dostane tolik kolik je potřeba a bude to trvat tak dlouho jak je potřeba, respektive, dokud on sám vše dostatečně nepochopí, nezpracuje a nepřijme do lásky s vědomím, že veškerý odpor k životu do kterého si on sám svými volbami dospěl tento stav pouze a jen prodlužuje v cyklických opakováních nezbytných učících lekcí.