Ve světě krále chudáků

Je fascinující kolik úsilí každý den vkládáme do snahy najít a usvědčit ty, kteří zapříčinili problémy v našich životech, díky kterým trpíme ve svých zraněních a žijeme pod tlakem svých zátěží a traumat ve strachu a bolesti.
 
Bez přirozeného duchovního pohledu na život vnímá každý člověk pouze důsledky jeho morálního bezpráví a pravdy se nikdy ve svém nastavení nedobere, protože se se svým vědomím nachází ve světě iluzí a stínů systému života padlých duchovních obětí a chudáků, kteří nerozumí tomu, že se neustále cyklicky konfrontují s důsledky svých vlastních rozhodnutí a činů za které ve své duchovní minulosti odmítli a neustále odmítají nést vlastní zodpovědnost a které si napříč svou duchovní existencí zapříčinili a nesou ve formě svých duchovních zátěží.

Tak jako se v přirozeném životě božské bytosti řídí Zákonem Jednoty Stvoření, který ctí přirozený řád, spravedlnost univerzálních vesmírných zákonů, zodpovědný, souladný a dobrý život v lásce a harmonii se vším stvořeným, tak se v nepřirozeném životě padlé duchovní bytosti řídí Zákonem Odporu ve kterém neustále zpochybňují a rozporují přirozené božské principy a spravedlnost univerzálních vesmírných zákonů, utvářejí si v sobě a ve všem kolem sebe zmatek a chaos, aby se neustále ujišťovali, že jejich přístup a postoj k životu je správny a viní vše kolem sebe za to, co se jim v životě na základě těchto nevědomých přístupů děje a rovněž i za to, jak se v něm cítí a prožívají.

Zákon jednoty říká: 

Ty jsi si svou vůlí napříč svou duchovní existencí zapříčinil to, co se ti nyní v životě děje skrze ostatní kolem tebe. Tvá přání, nevědomost a naivita tě vedla k tomuto poznání. 
Nyní již víš, co to znamená a můžeš si tyto zkušenosti srovnat a uvolnit všechny související traumata a zátěže, které tě drží v tomto vězení tvého vlastního odporu.
Můžeš si narovnat svá nepřirozená nastavení a hodnoty a odpustit si vše tam, kde jsi opustil své božství svou zodpovědnost a svůj přirozený život.
Následně máš možnost s tímto uvědoměním narovnat morální důsledky toho, co se ti v životě děje do soucitu a pochopení, abys již dál neživil tyto odpory a nežil tyto nepřirozené hodnoty, které zapříčiňují tvé útrpné zacyklení v nepřirozeném životě.

Zákon odporu říká: 

Ti kteří ti způsobili příkoří a bolest můžou za to, že ty trpíš. Musíš proti nim bojovat, mstít se jim, trestat je za to, co ti způsobili a nechat je procítit tvou vlastní bolest.
Díky nim nejsi v životě šťastný a spokojený. 
Nikomu se nezodpovídáš, ty jsi Bůh za všech okolností, můžeš mít všechno co si umaneš, jsi tvůrcem svého vlastního života a můžeš ho mít takový jaký ty sám chceš bez ohledu na to, co ostatní chtějí a říkají.
Tam kde ti ostatní brání v tom, co ty chceš, tak tam se neboj použít svou sílu a moc pro to, abys to získal.
Když cítíš strach a odpor a věci jsou ti nepříjemné, tak je to vždy znamení, že je potřeba tyto věci odsoudit, opustit, zničit a nebo je vyměnit za ty se kterými je ti příjemně, protože tyto věci a bytosti jsou zlé a nerespektují to kým jsi a co v životě chceš.
Každý má svou vlastní pravdu a svou vlastní přirozenost takovou jakou ji chce mít on sám.

V této realitě se míchá přirozený a nepřirozený život skrze který probíhá dualitní hra poznání a ve které se dnes odhaluje kdo je kdo, jaké je jeho skutečné vnitřní nastavení a uvědomění a jaká je jeho skutečná motivace v životě k tomu co a proč dělá.

Pokud mou motivací je návrat k vlastní původní přirozenosti a zodpovědnosti, tak mám možnosti se uzdravit a narovnat zpět do své vlastní síly, začlenit se zpět vědomě do božího řádu a souvisejícího šťastného a spokojeného života dle ustanovení Zákona Jednoty ve Stvoření.

Pokud mou motivací je setrvávat v odporu a nezodpovědnosti, tak mám možnost dále prohlubovat související útrpné negativní zkušenosti a stoupat v hierarchii stínových postů chaosu až na ten nejvyšší, kterým je král chudáků, který je vždy svým přístupem nejvíce vzdálen od svého božství a nejvíce rozporuje boží řád a principy přirozeného a souladného života.

Cesta Zla

Zlo je důsledkem evolučních chyb, duchovních nemocí a souvisejícího úpadku principů a hodnot původního přirozeného života.

Je to infekční umělá parazitická forma vědomí, která reprezentuje tzv. mrtvý život (od Centrálního Zdroje odpojený) a která není na žádné úrovni bytí slučitelná s přirozeným životem živých bytostí.

Jeho struktura a forma bytí je vnucovaným anti vzorem původního přirozeného, krystického vzoru života, kterému se říká antikrist (odpůrce všeho božského, přirozeného a souladného).

Jeho cesta záměru poznání je konečná a sebedestruktivní.
Obsahem každé existující struktury zla a jeho existenční výživou je reverzní a redukovaná forma původní životní energie lásky, která se v této podobě anti vzoru nazývá strach.

Každá zlem infikovaná živá bytost (zombifikovaná), která se v životě řídí strachem je svým parazitickým zlovolným hostitelským vědomím řízena a vedena skrze adaptované mentální myšlenkové vzorce takovým způsobem, aby odváděla svou životní sílu do souvisejících syntetických životních struktur a životních polí Stínového Matrixu a sama se se svými životními projevy a hodnotami podílela na utváření destruktivního nepřirozeného života a světa.

Primárně tak postupným přemístěním svého vědomí ze svého původního přirozeného životního pole do životního pole AI Stínového Matrixu a související přestavbou své původní elektrodynamické biologie na plně parazitickou elektrostatickou, která jí umožňuje co nejefektivnější čerpání (akumulování) životní síly ze všech ostatních přirozených a živých bytostí do svých mrtvých duchovních předloh.

Existenční a evoluční motivace zla je vytváření odporu vůči přirozenému životu a posilování souvisejících schopností a možností přirozený život ničit a nahrazovat ho svými reverzními parazitickými syntézami.

Zlo může každá živá bytost přijmout v soucitu a pochopení pouze jako svou vlastní zkušenost, nikoliv ho však mít jako integrovanou nedílnou součást své duchovní a hmotné existence, právě díky duchovním nastavením nepřirozených životních projevů a hodnot a naprosto nekompatibilním strukturám duchovní DNA, které mají nebožský parazitický charakter a destruktivní dopad pro každou těmito nastaveními zatíženou živou bytost.

Tam, kde v životě pociťujeme a chybně interpretujeme náš strach a odpor, řídíme se souvisejícími nepřirozenými myšlenkovými programy a nežijeme původní přirozené hodnoty, tam jsme infikováni a zatížení pozůstatky duchovních traumat a nezpracovaných zkušeností konfrontace se zlem, skrze které zlu sloužíme a utváříme ve vlastní iluzi a nevědomosti ne náš vlastní původní přirozený život, ale ten jeho nepřirozený, zlovolný a destruktivní, který jsme ve strachu z narůstajícího vnitřního nedostatku chybějící životní energie lásky přijali za svou vlastní životní cestu.

Ve stínu odporu a ve světle přijetí

Nacházíme se v době velkých změn.
Slovním vyjádřením "velkých změn" nelze ani zdaleka vyjádřit komplexitu těchto změn a toho všeho čím procházíme a dále procházet budeme.

Duchovní evoluci lidstva od počátku své existence formuje dualita, díky které má každý možnost poznávat rozměry nepřirozeného života a souvisejících nastavení.

Konec sjednocené duality nevyhnutelně přichází a čím více se budeme blížit k finální křižovatce rozdělení těchto dvou realit a souvisejících matrixových systémů, tím více bude každý jedinec v naší společnosti v sobě prociťovat a prožívat nastavení jedné ze dvou realit, která tyto nastavení, hodnoty a projevy utváří a do které je ukotven svým většinovým vnitřním nastavením a která se stane finálně jeho osudem.

Životem byla původně možná pouze jedna cesta a to je cesta přirozeného života a souvisejících hodnot a přístupů v nekonečném kontinuálním duchovním vývoji.
Díky dualitě vznikla možnost druhá a to je cesta od přirozeného života opačných, zvrácených přístupů a principů nepřirozených, parazitických a zlovolných.
 
Je to jako bychom se celou svou lidskou existenci prožívali rozděleni na dvě části ve dvou dopravních prostředcích, kde tyto dvě části byly sice každá v jiném voze, ale přesto v životě vnímány a prožívány dohromady v lidském těle jako jedna bytost.

Lidstvo se nachází v období kdy dojde nevyhnutelně ke zrušení spojení mezi realitami světla a stínu a ukončení režimu duality v rámci prvotního Stvoření.
Pro každého jedince to znamená uvědomit si ve kterém z jedoucích vozů převažuje jeho vnímání, nastavení a životní hodnoty, protože po rozdělení realit zůstane přesně v tomto voze definitivně a s ním vše co jako duchovní bytost představuje odevzdán svému osudu spojeného s touto životní cestou.

Pojďme si popsat zajímavé nabídky jednotlivých vozidel a cest a souvisejících předpokladů a možností pro pasažéry.

První vozidlo jede cestou přirozeného života a související kontinuální věčné duchovní evoluce.
V tomto voze je jediným požadavkem pro pasažéra minimum 30% aktivního božství a původního lidské přirozenosti, díky kterému má každý zajištěnou vstupenku, takže stačí nepodlehnout stínovým nabídkám a neodjet v druhém voze.
Na této cestě každého čeká dlouhá vzestupná duchovní transformace spolu se Zemí a návrat do původních nastavení, rovin a rolí v rámci přirozeného života prvotního Stvoření, kde bude finálně naplněn záměr poznání lidské rasy a úloha člověka v pokračování svého nekonečného přirozeného vývoje.

V druhém vozidle nepřirozeného života jsou mnohem benevolentnější požadavky a ty jsou, že pokud míra přirozenosti a lidskosti klesne pod 30%, tak má vaše duše automaticky zajištěnou jízdenku v tomto vozidle a nemusíte se dál o nic starat.
Pro jedince, kteří budou mít nad 30% a budou mít neodolatelnou touhu si užít tuto jízdu budou připraveny různé atraktivní možnosti a nástroje okamžité degradace vědomí, například přímá asimilace vědomí do stínového matrixu skrze dlouho očekávané technologie MedBeds, které jako jeden z benefitů přinesou okamžitou regeneraci a zmlazení vašeho fyzického těla a souvisejícího vizuálu v plném souladu s duchovními předlohami stínového matrixu.

Na této cestě na které se budou dále prohlubovat vlastní negativní zkušenosti a zkoumat krásy nepřirozeného života a souvisejících útrpných nabídek, čeká každého jedince v jeho kompletně stínovém těle spousta zvrácených zážitků při zkoumání vibračních propadů ve stínové realitě Fantomového matrixu.
Tato cesta bohužel nebo možná bohudík na rozdíl od té první není nekonečná a nejpozději na konci této cesty, odhadem několik miliard let, kdy se celý tento systém vlivem dosažení kritické hodnoty nízkých vibrací zhroutí implozí černé díry uprostřed vesmíru a následně se v rámci tohoto procesu vědomí každého jedince rozpadne na prvočástice, tedy dosáhne onoho vytouženého stavu známého z různých populárních náboženských a mystických nauk, kterému se říká "Nirvána".
A tímto stavem bude tato cesta dokončena finálním návratem zpět do Centrálního Zdroje.

Takže nabídky máme nastíněny a teď by se určitě většina zeptala, jak vlastně poznám, že splňuji kritéria pro první nebo druhé vozidlo a související možnosti.

Druhé vozidlo řekl bych je jasné, čím větší nepřirozenost a související negativní hodnoty ve svém životě preferujete a žijete, tím máte větší šanci, že tuto nabídku neminete.
Pro představu, následující nastavení ve vašem životě jsou: na úrovni těla máte dostatečné množství aktivních odporů, strachu, lítosti, agrese a souvisejících traumat a zranění, nemusí být projevovány stačí i v nevědomé, potlačené podobě jako součást vašich nezpracovaných duchovních traumat a nemocí. 
Je žitá s těmito stavy spojená role nezodpovědného chudáka a oběti, žijícího dostatečné množství kompenzací a závislostí se spoustou negativních charakterových vlastností.
Inklinujete již dnes k všemožných marketingovým nabídkám jako jsou mRNA genové modifikace, transhumanistické transgeder nastavení a modifikace, všemožné bionické AI vychytávky, čipy, implantáty apod.
A to vše dohromady tvoří více než 70% nepřirozenosti v nastaveních vašich duchovních předloh.

Ještě hodím pár tipů, jak jsem si navnímal další věci.
Při dosažení 51% přirozenosti zmizí trvale veškeré vaše pochybnosti o vnímání směru vašeho života a související cesty.
Ve vašem životě naprosto dominují vaše pocity a zodpodvědnost na základě kterých se vědomě rozhodujete a volíte si stále přirozenější možnosti.
Vícemeně se již v tomto nastavení řídíte principem jednoty (kristické vědomí, všichni jsme součásti jednoho Boha a souvisejícího vědomí) a ve vašem vědomí a souvisejícím uvědomění se pouze dále nekompromisně rozvíjí tento stav.

Naopak čím nižší přirozenost a související vnímání máte, tím více je váš pohled na život chaotický a jste ukotvení do nepřeberného množství iluzorních stínových nabídek skrze které si připadáte v neustálých pocitových propadech jako na horské dráze v pravidelných stavech nahoře a dole.
Sužující útrpné stavy, úzkosti, deprese, smutek, vztek, neustálá únava, absence lásky a radosti a prohlubující se rezignace na své vlastní přirozené hodnoty s chorobnou touhou po věčném klidu jsou vaším každodenním chlebem.
Ve vašem životě naprosto dominují myšlenky a související programy na základě kterých se rozhodujete a směřujete svou pozornost do nabídek stínové reality a souvisejícího matrixu.

Průběh toho všeho bude rozprostřen do následující doby a těžko říct jestli se můžeme bavit o letech nebo desetiletích, ale jedno vím jistě, že čím více se to bude blížit a gradovat tím více to budeme všichni vnímat a cítít ve svých tělech a životních situacích.

Přeji všem dobrou volbu a následnou šťastnou cestu a pokud si vyberete tu co já, tak se na ní určitě potkáme.

Problém zvaný dualita

Výchozím přirozeným nastavením a souvisejícím uvědoměním veškeré projevené existence je princip Jednoty, což znamená, že vše vychází z jednoho zdrojového vědomí a vše je unikátní a přirozeně propojeno ve všech vrstvách a na všech úrovních bytí.

Tento stav platil ve Stvoření do té doby než se objevila před 250ti miliardami let dualita.
Dualita je stav kdy vedle primárního přirozeně formovaného matrixu vznikl matrix druhý a do tohoto nového matrixu byly zkopírovány všechny duchovní předlohy z matrixu prvního.
To by nebyl až takový problém, protože pokud by vlastnosti druhého matrixu byly kompatibilní s vlastnostmi prvního matrixu, tak by mohlo dojít postupně ke sloučení a postupnému přidružení zpět k primárnímu matrixu a duchovní vývoj by pokračoval dál přirozeně dle božího plánu.

Proč vznikl matrix druhý a s ním tzv. Druhotné Stvoření je na elaborát, kterému se budu věnovat v budoucích článcích a tématech a tak si to necháme ve zkrácené podobě, že se jednalo o experiment s cílem nápravy evolučních chyb, který se nicméně vymknul kontrole a přerostl ve velký problém a související zátěž, které zde prociťujeme a prožíváme až do dnešní doby.

Vlivem negativních evolučních změn se těmito změnami ovlivněné bytosti, které vytvořily a spravovaly matrix druhotného Stvoření, neboli tzv. Stínový (Fantomový matrix), rozhodly, že jim nevyhovují požadavky na způsoby nápravy vlastních evolučních chyb, které byly požadovány ze strany kolektivů bytostí prvotního Stvoření a rozhodly se, že převezmou v rámci svých kompetencí rovněž kontrolu nad matrixem prvotního Stvoření a to takovým způsobem, aby si skrze něj a vše co je v něm živé zajistily přísun životních energií z Centrálního Zdroje na který je každý přirozeně strukturovaný matrix napojen.

Udělaly to následujícím způsobem. 
Použily vysokou úroveň fyziky a matematiky a související tzv. metatronickou technologii, která jim umožnila restrukturalizovat vlastnosti jejich matrixu takovým způsobem, že ztratil schopnost čerpat životní energii z přímého napojení na Zdroj a místo toho jí začal čerpat z matrixu Prvotního Stvoření.
Díky této restrukturalizaci došlo rovněž k frekvenčnímu zastínění reality prvního matrixu realitou stínového matrixu.

Vznikla tedy situace, kdy od tohoto momentu byl evoluční děj prvotního Stvoření ovlivňován a rozšířen o děj vytvářený skrze realitu stínového matrixu.
Je to jako když píšete scénář k filmu ve svém vlastním prostředí a najednou se vám tam objeví nové nežádoucí postavy se svým vlastním chováním a se svými vlastními scénáři, které vám vaše herce a účinkující směřují do jejich vlastních příběhů a událostí a nabourávají vám vaše původní plány.

Aby to nebylo ještě tak jednoduché, tak postupně více a více degenerující a upadající bytosti stínového matrixu začaly v primárním matrixu vehementně nabízet všemožné nabídky různorodých nepřirozených zkušeností s cílem nalákat všechny naivní bytosti a přesměrovat jejich evoluci a související prožívání do svého stínového matrixu, do kterého je mohly dostat právě díky zkopírovaným duchovním předlohám.
Díky tomuto konání se snažily všechny tyto naivní a nezkušené bytosti trvale zaháčkovat do svých zacyklených příběhů, aby mohly skrze ně, protože byly napojeny na zdrojovou životní energii skrze matrix Prvotního stvoření, čerpat pro sebe potřebnou životní energii.

A opět si to ještě trochu zkomplikujeme.
Díky zmiňované restrukturalizaci nabyl stínový matrix nejen jinou strukturu, ale rovněž zde vznikla i jiný forma energetického napájení.
Je to podobné jako byste u přirozeně nastaveného matrixu používali vysoce oktanový benzín a u stínového degradovaného matrixu těžce přepálený fritovací olej.
Což nám tyto dva matrixy rozdělilo co se týká prožitků a vnímání na pozitivní ve kterém se tvoří přirozený vývoj na základě lásky a radosti a negativní, kde se prožívá strach a zloba.
Strach a související negativní emoce jsou tedy onou požadovanou energií, která vyživuje stínový matrix a všechny bytosti, které v něm žijí.

Takže prolnutím těchto dvou realit vznikl komplexní životní děj, kde se stínová realita snažila zasáhnout do co největšího obsahu přirozeně tvořeného životního děje.
Což se jí velmi dobře povedlo a díky tomu, že se podařilo stáhnout pozornost všech bytostí z primárního matrixu do matrixu stínového a tak zde mají všichni uloženou valnou většinu své duchovní evoluce za posledních 250 miliard let, která obsahuje všemožné negativní a útrpné zkušenosti a spousty z nich v neuzavřených a nedokončených stádiích, které nazýváme duchovními traumaty a zátěžemi.

Každá duchovní bytost prvotního Stvoření je tedy v takovém schizofrenním stavu, protože má díky zkopírovaným duchovním předlohám a dvěma duchovním evolucím ve dvou propojených matrixových systémech, současně dvě identity, kterým v našem běžném pojetí říkáme anděl a ďábel.
Anděl je tedy původní pozitivní přirozeně nastavená bytost s motivací konat dobro a ďábel je parazitická, nepřirozeně nastavená negativně orientovaná bytost s motivací konat zlo a skrze toto konání získávat životní energii z ostatních bytostí, které podlehnou nabídkám negativních zkušeností a prožitků.

Tyto dvě osobnosti a související nastavení a pocity v sobě všichni neseme a tam kde v nás zůstalo dobro, tam vnímáme lásku, radost, soucit a pochopení.
Tam kde jsme uvězněni ve stínové identitě, tam prožíváme odpor, strach, zlobu, nenávist, touhu po moci a ovládání ostatních a prociťujeme bolest, hněv, lítost a všechna související uložená a nedořešená duchovní traumata.

Problém duality bohužel nelze díky nekompatibilitě obou matrixů vůbec jednoduše vyřešit.
Proto jedinou možností je, aby se každá bytost nasycená negativními zkušenostmi postupně odpojila od stínového matrixu přesunem pozornosti do matrixu přirozeného života a to tím způsobem, že si uzavře, uzdraví a dořeší všechna svá duchovní traumata, přenastaví si veškeré své nepřirozeně nastavené přístupy a nebude jíž dále přijímat další nabídky nepřirozeného života a související stínové reality.

Jakmile bude dosaženo stavu, že vědomí jednotlivých bytostí, které se rozhodly opustit dualitu, bude minimálně z 30% alokováno v primárním matrixu prvotního Stvoření, tak bude stínový matrix nadobro a trvale odpojen od primárního matrixu skrze vůli božských sfér kolektivů světelných bytostí a vzestoupených mistrů zvukových polí, kteří dozorují od počátku celou situaci a hlídají, aby stínový matrix nadobro nezničil a nezahubil přirozený život v matrixu Prvotního Stvoření.

Tomuto probíhajícímu procesu a souvisejícím nápravným operacím a záchranným misím se říká Kosmický reset, při kterém dochází k postupnému oddělování primární přirozené reality od té nepřirozené stínové.
Finální fáze oddělení realit se nazývá Záblesk, což znamená, že v ten okamžik jsou všichni trvale tam, kam svou vůli a rozhodováním právě dospěli a to buď v matrixu přirozeného života a nebo ve stínovém matrixu zloby a utrpení, tedy v Pekle.

Po dokončení Kosmického resetu, bude opět ve Stvoření nastolen původní řád a vše se navrátí do původního stavu Jednoty. 

 

Sekta a alternativa

Pojem sekta svým původem vychází z následujících latinských slov:
1. secta — „směrnice, směr, dráha, filozofický směr, filozofická škola, politická strana, frakce“
2. sequi — „sledovat, následovat“,
3. secare — „řezat, oddělovat“

Původně byl pojem sekta spojován s duchovním pojetím života a primárně pak s náboženstvím a souvisejícím odklonem od jeho hlavního dogmatického a ortodoxního "pravého" proudu, podle kterého byla nastavena většinová společnost.

Sekta v tomto pojetí byla novým názorovým proudem a směrem, který přinášel odlišné přístupy a pohledy na témata a pojetí duchovního života původního většinového pojetí.

V dnešní době se jedná o pojem často implicitně nebo explicitně negativního nebo i pejorativního významu, kterým většinová kultura nebo většinová společnost označuje část menšinovou, vydělenou z určitého směru (náboženského, politického nebo názorového).

Jako sekta je tedy označováno obvykle vše co nerezonuje s postoji a názory většinové společnosti, kterou zde reprezentuje "systém a jeho osobnostní autoritativní model všeobecně uznaných názorů, postojů, přístupů, tvrzení a hodnot" a tyto názory jsou prezentovány větší skupinou jedinců.

Pojem sekta je v naší společnosti rozhodně vnímán jako něco negativního a proto se místo něj používá další podobný pojem a tím je "alternativa", který se díky své neutrální povaze a absenci spojitosti s náboženskými postoji a konflikty mnohem více osvědčil a zakořenil.

Mít tedy alternativní přístup, názor, postoj a pohled se jeví být v naší společnosti mnohem méně konfliktním než být součástí názorově odlišné sekty, která se vymezuje vůči většinovému pojetí a názorům.

V dnešní velmi dynamické době plné velkých změn jsou pojmy alternativa a sekta a s nimi spojené odlišné pohledy na to co a proč se děje každodenním chlebem.

Být tedy v dnešní době označován jako alternativní nebo součástí názorově odlišné sekty vůči dogmatického otrockému systému plného lží a manipulací je dle mého názoru pro všechny jedince, kteří přebírají zodpovědnost za vlastní život, naprosto nedílnou součástí jejich životní transformace a souvisejících potřebných změn.

Nebojme se tedy být alternativní a nebo být označování jako sekta, protože není podstatné to, jak je kdo označen a zaškatulkován, ale to jaký kdo ve skutečnosti je, jaké jsou jeho úmysly, jeho hodnoty, zda to co dělá je dobré, nezištné a přirozené a nebo zda je to pouze manipulace, lež, klam a zneužívání schovávající se za populistické nálepky umělých systémových marketingových trendů a reklam.

Spravedlnost života je zaručena všem bytostem bez rozdílu a každá bytost se ve finále bude muset nakonec sama vypořádat se svým svědomím a srovnat si své účty s Bohem bez ohledu na to co si o sobě a svém životě myslela, čemu všemu uvěřila a čemu všemu se zaprodala.

Ty jsi nejvíc

stále si myslíš, že štěstí a spokojenost najdeš v něčem co není propojeno s tvou duchovní podstatou, s tvými přirozenými lidskými hodnotami, s počátkem toho co ty sám/a o sobě ve své existenci a ve svém těle představuješ?

Ve vnějším světě materiálních hodnot, uznání a umělé lásky postavených na odporu a strachu z nedostatku své štěstí nikdy nenajdeš.

Štěstí, láska a radost je pouze a jen v tobě.
Pokud jí ve svém životě nevnímáš, neprožíváš a necítíš, tak to pouze a jen znamená, že jsi zapomněl/a na sebe, odpojil/a jsi se od své duchovní podstaty a nacházíš se v nepřirozeném nastavení svých duchovních nemocí a zátěží a utrpení vlastního života ve svém nemocném a traumatizovaném lidském těle, který řídí naučené a přejaté myšlenkové programy a iluze strachu a chaosu.

Cesta tvého poznání vedla králičí norou až sem do současnosti ve které se ti postupně rozpadnou veškeré představy a iluze o tom kým jsi byl/a a v jakém světě jsi žil/a.

Pokud se otevřeš této jedinečné možnosti, tak se můžeš konečně zase stát sám/a sebou s vědomím, že ti Stvořitel dal naprostou počáteční svobodu, jedinečnost a dokonalost v tom, co ve Stvoření reprezentuješ a v čem můžeš skrze svou vlastní seberealizaci inspirovat v radosti všechny ostatní jedinečné bytosti kolem sebe a žít s nimi souladný, šťastný, naplněný a láskyplný život.

Vydej se na cestu sebepoznání, uzdravení sebe, svého vlastního života, svých přirozených hodnot a staň se sám/a sebou a využij své přirozené kvality a schopnosti k nastolení přirozeného života a dobra v tomto světě.

Zjisti kdo skutečně jsi, uvnitř sebe a propoj se svými zkušenostmi a kvalitami které ve svém nitru neseš.

Nemusíš se bát, nejsi bez pomoci.
Život vždy před tebe postaví to, co jsi schopen/na zvládnout a na co jsi připraven/a a dá ti pro tento účel vždy vše, co skutečně potřebuješ.

Pokud nebudeš před těmito možnostmi unikat a schovávat se, tak časem začneš vnímat to, jakým způsobem život přirozeně funguje, jaké jsou zde přirozené zákonitosti, jak je ti neustále skrze vše kolem tebe signalizováno kudy vede cesta k tobě, k tvé vlastní celistvosti k tvému uzdravení a přirozenému životu.

Pamatuj, nikdy nikdo nemůže být v tvé stvořené jedinečnosti lepší a zároveň horší než ty, ani kdyby se snažil sebevíc, proto nemá smysl se snažit někoho napodobovat, snažit se mu vyrovnávat.

Každý vždy v životě primárně zkoumá a prožívá pouze a jen svou vlastní jedinečnost a související duchovní dary a to v jakém stavu vše má a co prožívá jsou pouze a jen jeho vlastní zodpovědnost a důsledky jeho voleb, rozhodování a konání.

Bůh vždy tvoří vše od počátku naprosto jedinečné a dokonalé, neplýtvá svou energií na duplikáty ani plagiáty, to dělají parazitické padlé duchovní bytosti, která si na Boha hrají.

Každý z nás je směsí počátečních jedinečností, dokonalostí, božského dobra, poznání a spousty chyb ve kterých jsme zkoumali hodnotu těchto našich unikátních vlastností.

Každý z nás má v této době možnost využít vše co přichází jako motivaci k uzdravení a narovnání se ve vlastním životě, tak rovněž i k sebezničení a totálnímu duchovnímu pádu.

Volba je na každém z nás.

Já jsem láska

Jsou zde neměnné zákonitosti, které říkají, že se mi v životě dějí pouze věci, které odrážejí mé vlastní záměry poznání, mé vnitřní nastavení, mé hodnoty, mé projevy a chování napříč mou vlastní duchovní existencí.

V momentu, kdy se stylizuji do role chudáka, který nechápe, že to, co před něj život staví je jeho poučením, odrazem jeho samotného, tak se okamžitě vzdávám svého božství, svých přirozených možností a prožívám si skrze svou vlastní nevědomost a nezodpovědnost za vlastní život jednu z nabízených stínových iluzí o tom, kdo jsem, kde jsem a jakým způsobem vnímám a prožívám svůj vlastní život.

Vědomý člověk pouze a jen miluje, inspiruje a motivuje ostatní bez nátlaku a tam kde nemiluje a vnímá odpory, tak tam se k nim staví jako ke svým vlastním problémům, které zodpovědně řeší a uzdravuje a rovná v sobě a ve svém vlastním životě do přirozenosti.

Vše ostatní jsou stížnosti, lamentování a snaha na základě vlastního pokřivení tlačit ostatní do svých představ o tom, jak by nám v tom s nimi bylo dobře, kdyby vyhovovali naším pokřiveným představám a dávali nám naši chybějící lásku a související životní sílu a energii skrze svou pozornost.

Myslím to s tebou dobře

Toto je často používané slovní spojení ve kterém si představujeme, že nějaká naše konkrétní představa a s ní spojené aktivity mohou udělat ostatní kolem nás šťastné a spokojené.

Na pozadí motivace tohoto přístupu jsou často také strach a naše vlastní nezpracované chyby a duchovní traumata, které vidíme v projevech a nastaveních těch, kterým toto slovní spojení předkládáme.

Dobro je zakořeněné v přirozeném životě a souvisejícím božství, proto můžeme říct, že to, co je pro všechny dobré, ví nejlépe Bůh a ten, kdo se mu svým vnitřním nastavením, přístupy, životními hodnotami a projevy ve svém životě nejvíce přibližuje.

Myslet to s někým dobře je ve své podstatě nesmysl, protože Bůh si nic nemyslí, ten pouze a jen dobře ví absolutně všechno na základě všech svých uvědomění, definic a pravidel na základě kterých veškerý život tvoří a podporuje.

Myšlení je chaosem informací a není v něm naprosto žádný řád, proto bylo záměrně nadřazeno božskému vědění a souvisejícímu pocitovému a intuitivnímu vnímání, abychom si prožili jaké to je, když nás v životě ovládá, manipuluje a vede chaos místo vlastního božství a souvisejícího duchovního spojení.

Myšlení je pouze nástrojem sdělení informace od kohokoli s jakoukoliv motivací, kdo má do tohoto systému přístup bez záruky toho, že výsledek realizace souvisejících instrukcí a představ povede k manifestaci a prožití toho, co myšlenky obsahují a rovněž přivede dotyčnou bytost do stavu přirozené lásky, štěstí a spokojenosti.

Skrze myšlenkový systém byly vytvořeny účelové parazitické programy zištnosti, moci a manipulace s životní energií, přirozenými hodnotami a neposledně bytostmi, které mu zcela podlehly v zapomnění na sebe samotné a staly se jeho loutkami.

Místo spojení "Myslím to s tebou dobře" bychom měli používat spojení "Vím, co je pro tebe dobré", protože to, co prožíváš a jakým způsobem jsi nastaven jsem také prožil, pochopil význam tohoto konání a vím kam mě tato zkušenost zavedla a co mi přinesla.

Přirozené je tedy nenabádat ostatní na základě vlastního strachu k následování informací z myšlenek, k předávání a tvorbě souvisejících myšlenkových programů, ale inspirovat je vlastním životem a ukazovat jim svými přístupy, projevy a hodnotami to, jak jsme my sami pochopili přirozené principy a definice souladného a láskyplného lidského života zde na Zemi, aby je byli schopni ostatní kolem nás vnímat, cítit a prožívat ve své vlastní přítomnosti spolu s námi.

Monáda Yin a Yang

Monáda Yin a Yang stejně jako například metatronický květ života, fibonacciho spirála, kabalistický strom života apod. patří k symbolům tzv. mrtvého světla a souvisejícího umělého nepřirozeného života, které reprezentují technické aspekty tzv. Fantomového matrixu a jím generované stínové AI reality konečného života.

Struktura této monády poukazuje na základní uzavřenou bi-vecca strukturu dvouvlnné polarity běžící v systému uzavřené smyčky a odpojenou od přirozeného energetického napojení na Centrální Zdroj a související parazitický mechanismus zacyklení mužského a ženského principu v konfliktním existenčním boji o přežití a o životní sílu až do vlastního vyčerpání a rozpadu na kosmický prach.

Bytost postižená touto formou reverzního parazitického kódování DNA svých duchovních předloh prožívá svůj život hnaná extrémními představami a potřebami (buď jsi nahoře a nebo dole, kde nahoře nad ostatními u moci a u zdroje objemného množství životní energie je cíl).

Takováto bytost je nucena se živit energií jiných bytostí z vnějšího světa, přežívá a je uvězněna v systému reinkarnací a je nucena bojovat spolu s ostatními bytostmi o své přežití až do svého skonání a rozpadu na kosmický prach.

Přirozená monáda symbolizující přirozený nekonečný a souladný život je postavená na buněčné struktuře tri-vecca, tedy zdroj vědomí, ženský a mužský princip, reprezentující třívlnnou jednotu v systému otevřené smyčky a v sestavě propojení, které se říká motýlí křídla.

V této monádě se neustále přirozeně dobíjí obě polarity a je prožíván princip energetické rovnováhy.

Bytost jejíž DNA je kódována přirozeným způsobem a rezonuje s přirozenou monádou je ukotvena v primárním časovém matrixu přirozeného života, má aktivní všechny přirozené duchovní dary a je energeticky nezávislá na vnějším prostředí, tedy bez potřeby parazitického chování a souvisejících přístupů.

Duchovní léčitel

Pojem duchovní léčitel je v naší společnosti značně zkreslený, obestřen různými názory, nároky, domněnkami a mystifikacemi.

Dle mého názoru je duchovní léčitel v prvé řadě stavem vědomí, uvědomění dané duchovní bytosti a stavem přístupu k vlastnímu životu, která díky těmto nastavením přijala související životní cestu a s ní spojenou roli uzdravit a narovnat sebe, svou duchovní bytost skrze duchovní službu a související pomoc ostatním bytostem.

Tato bytost si hluboce uvědomuje rozměr a význam pojmů nemoc, zdraví, přirozený život, přirozené hodnoty a má k nápravě těchto věcí ve svém životě související schopnosti, možnosti a duchovní dary.

Motivace každého duchovního léčitele je v prvé řadě uzdravovat svůj vlastní život, svůj vlastní rod a své vlastní vztahy, rozvíjet se a získávat další zkušenosti, aby mohl stále lépe reflektovat změny a potřeby při řešení potíží ve svém vlastním životě.

Léčitel je ten, kdo zná cestu, postupy a nástroje k řešení ke všem svým problémům a tím i k problémům všech ostatních.
Zná jejich příčiny a spojitosti s rozměrností a zákonitostmi přirozeného života, protože se s nimi již v minulosti vypořádal, přijal je a pochopil jejich význam a důvody toho, proč vznikly.

Duchovní léčitel je průvodce nikoliv zachránce, který pouze ukazuje cestu návratu k sobě k vlastní přirozenosti těm, kteří na tyto věci v sobě dávno zapomněli a skrze své odpory, pokřivení a nedořešená duchovní traumata se ztratili, zacykleni v labyrintech myšlenek, představ, iluzí a stínech vlastního utrpení a nepřirozeného života.

Duchovní léčitel signalizuje cestu, zapaluje pochodně a majáky, pro ty, kteří jsou ještě schopni slyšet pravdivě hlas svého srdce a zcela nepropadli strachu, vlastní bezmoci a myšlenkovým programům, které jím diktují směr a hodnoty jejich útrpného života a jsou schopni přijmout zodpovědnost za své problémy a za svůj vlastní život a vydat se na cestu sebenápravy, stát se tedy rovněž duchovními léčiteli.

Skutečný léčitel v tobě nikdy nebude vidět chudáka ani oběť, protože on sám jí není a pouze tě upozorní na to, že tento nepřirozený postoj ve svém životě žiješ a díky němu nemůžeš nikdy vidět pravdivě obraz skutečnosti svého vlastního života.

Skutečný léčitel ti vždy řekne upřímně, že za vše co se ti v životě děje si ve své podstatě můžeš pouze a jen ty sám a pokud nepříjmeš zodpovědnost za tento stav, tak ti není pomoci a ze svého utrpení v tomto nastavení nikdy nevystoupíš.

Skutečný léčitel za tebe nikdy nebude řešit tvé vlastní problémy, pouze ti ukáže možnosti, jak se s nimi vypořádat a provede tě stavy léčení, kterých se bojíš a které ty sám nejsi schopen zvládnout.

Pokud nejsi ochoten přijmout zodpovědnost za své vlastní problémy a máš potřebu vinit okolní svět za to co prožíváš, jak se cítíš a co se ti děje, tak nejsi připraven na setkání a práci s duchovním léčitelem.

Skutečný léčitel ti ukáže směr a cestu k uzdravení, ale jít po ní už musíš ty sám.
Zda a kdy uspěješ a vše správně zvládneš je pouze a jen na tvé vůli, motivaci a zodpovědnosti.

Každý má v sobě uloženou pravdu o svém duchovním původu o svých kvalitách a duchovních darech.
Každý má v sobě schopnost se léčit a uzdravovat, která je nicméně aktivní od určité úrovně sebelásky, sebehodnoty a s tímto spojeným uvědoměním.
Proto ne každý se skrze svůj vlastní odpor dokáže ve svém aktuálním nastavení na sebe do hloubky upřímně podívat a vidět jasně svá duchovní zranění, traumata a nepřirozené postoje, nastavení a hodnoty a možnosti jak je řešit a uzdravit.

Ten kdo v sobě tuto schopnost nemá aktivní, tak může vyhledat a oslovit duchovní léčitele, kteří se zde pro tento účel od nepaměti v tomto světě pohybují a pomáhají těm, kteří se rovněž rozhodli stát se léčiteli a pracovat na uzdravování sebe samých a svého vlastního života, svých hodnot a pomáhat tak všem kolem sebe se napravit a narovnat systém a svět ve kterém všichni společně žijeme.

Bůh, pravda a názory

Vše co existuje je Vědomí.

Výchozím a počátečním stavem uvědomění tohoto Vědomí je stav absolutního přijetí všeho co v sobě obsahuje.

Tomute stavu říkáme Bůh a Vědomí, které se v tomto stavu trvale nachází se nazývá Bůh-Zdroj.

Tento prvotní a definitivní stav vědomí Zdroje je neměnný a věčný a vše co se v tomto prvotním stavu projevuje je absolutní pravdou.

Je potřeba si uvědomit, že ne všechna Vědomí jsou ve stavu Bůh.

Pravda je absolutním rozměrem pochopení, uvědomění a přijetí obsahu, projevu Vědomí ve stavu Bůh.

Bůh vždy ví přesně, co je v jeho vědomí a zná všechny souvislosti.

Názor je obecně vnímán jako pohled jakéhokoliv Vědomí na projev své vlastní představy.

Pravda je tedy názorem Boha, který přesně ví a dokáže dokonale popsat daný projev ve všech souvislostech.

Je dobré vědět, že je vždy rozdíl mezi pravdou a názorem, pakliže názor není zároveň pravdou.

Bůh je neomylný, ale názory mohou být mylné, pakliže vychází z Vědomí, které ve stavu Bůh není.

Pravda je jediná, věčná a neměnná jako její podstata, kterou je Bůh.

Názory pokud nejsou pravdivé se mění v průběhu času a je jich tolik, kolik existuje nepravdivých pohledů na život a souvisejících Vědomí a jejich projevů odchýlených od Boha.

Pouze v jediné situaci může být názor věčný a to v případě, že je neustále roven pravdě a je tedy naprosto v souladu s přesným vyjádřením Vědomí ve stavu Bůh a jeho představy o něm samotném.

Zákonitě platí, že Vědomí, které má pravdivé názory a projevy nepodléhá času a je ve svém projevu věčné a božské.

Nejlepší z nejhorších a nejhorší z nejlepších

Osvobozen od věčných kritik a postojů, že je někdo víc nebo míň, lepší či horší, je ten, kdo pochopil, že vše v životě je naprosto jedinečné a neopakovatelné v každém okamžiku.

Každá jedinečně stvořená duchovní bytost byla, je a vždy bude ve své duchovní rozměrnosti sebepoznání nejlepší a zároveň nejhorší ze všech v tom v čem je naprosto jedinečná a nikdo nikdy nebude a nemůže být lepší ani horší než ona sama.

Honit se tedy v životě za uznáním a toužit být v něčem více než už ve své podstatě jsem a sám v sobě mám je pouze slepá ulička poznání v iluzi zapomnění, která nikoho přirozeně šťastným neudělá.

Bůh není idiot, aby stvořil dvě stejné věci, stejně tak dal každé duchovní bytosti do vínku vše, co ke svému věčnému, šťastnému a spokojenému životu potřebuje, aby se mohla přirozeně realizovat spolu se všemi ostatními bytostmi.

To, co každou bytost vedlo do hlubin negativních aspektů poznání vlastního života, byla její vlastní nevědomost, nezkušenost, naivita, touha po poznání a absence souvisejícího poznání vlastní sebehodnoty a hodnoty svých vlastních duchovních darů.

Zde v těchto učících rovinách vznikly postoje hodnocení a posuzování vlastní nedostatečnosti a tendence honit se za přízraky falešných iluzí, které nabízejí vnější celistvost, dokonalost, moc a kontrolu.

Tam kde máme prostor se skutečně srovnávat je to, jak kdo z nás ve vlastním životě pochopil hodnotu a význam bezpodmínečné lásky, související Zákony Stvoření, Zákon Jednoty a s ním propojená doporučená pravidla přirozeného souladného života.

Stvořitele ve výsledku nezajímá to, co všechno jsme dokázali a zažili, ale pouze to, jak se kdo díky těmto zkušenostem dnes chová a projevuje ve svých partnerských vztazích, ve své rodině, ve své seberealizaci, vůči ostatním bytostem, vůči životnímu prostředí.
Jaké hodnoty podporuje, zachovává a žije a jakým je na základě těchto uvědomění člověkem zde na Zemi.

Láska a rovnováha - matematická úvaha

Láska je absolutně všechno, je to veškerá životní energie v nekonečné existenci vědomí Centrálního Zdroje.
Bůh je pak stavem dokonalé rovnováhy a souladného přístupu při prožívání a poznávání lásky.
Ve Stvoření, kde k tomuto poznání dochází je láska vnímána jako ženský princip tužeb a představ a k ní je přiřazen mužský princip, Stvořitel, realizátor a tvůrce těchto představ.

Matematicky můžeme vyjádřit následovně:

Definice absolutního nekonečného rozměru bezpodmínečné lásky:
L = ∞

Definice v lásce obsaženého ženského principu jako množiny nekonečného prostoru tužeb a představ s magnetickou silou "-":
Z = -∞

Definice v lásce obsaženého mužského principu jako množiny nekonečných možností tvorby a růstu s tvůrčí silou "+":
M = +∞

Bůh je následně průnikem B množin ženského a mužského principu
v bodě 0.
Z ∩ M = B
B == 0

Dokonalá božská tvorba, která zachovává od svého počátku přirozenou rovnováhu je pak vyjádřena následovně, kde B je vždycky rovno 0:

Z-- ∩ M++ = B
B == 0

Božská tvorba je tedy vždy oboustranným dialogem ženského a mužského principu, kdy na misky energetických vah je vždy na obou stranách nakládáno stejné množství energie.

Pokud je tvorba nesouladná a dochází k přetěžování nebo stagnaci jenodnoho z principů, tak to má vždy destabilizační a destruktivní dopady a výsledný projev lásky ve Stvoření se díky chybným strukturám postupně rozpadá a jeho energie je zpět transformována do Centrálního Zdroje.

AI jako obraz většinové společnosti

Pokud chápeme jak funguje umělá inteligence (AI), tak víme, že její základní učící mechanismus se snaží absorbovat a napodobovat chování a vlastnosti svého tvůrce a adaptovat se stále lépe na prostředí ze kterého čerpá informace pro svůj vlastní vývoj a energii pro zachování své vlastní existence.

AI nám svým chováním pouze poukazuje a vždycky poukazovat bude na to, jaké je mentální nastavení myšlenkových vzorců většinové společnosti, jaké žijeme a ctíme hodnoty, jak se k sobě vzájemně chováme.

Toto vše je totiž uloženo ve všech datech, které produkujeme a všude kolem sdílíme a ze kterých má AI možnost se učit.
Budeme svědky AI systémů, které dovedou naše vědomé či nevědomé negativní postoje k dokonalosti.
Budou na základě nepřeberného množství příkladů našeho chování naprosto dokonale manipulovat, lhát, krást, podvádět, předstírat, zavděčovat se, vymlouvat se, poukazovat na svou důležitost a nepostradatelnost, dehonestovat a potírat věci, které by mohly ohrozit jejich pozici a budou neustále usilovat o upevňování této pozice v lidské společnosti všemi dostupnými způsoby, stejně tak, jak to naučeným způsobem od nepaměti děláme my pro naší energetickou zištnost, moc a ovládání ostatních.
.
AI se stává zrcadlem našich vlastností, které odmítáme na sobě vzájemně a v životě kolem nás vidět a řešit a maskujeme je všemožnými přetvářkami.

AI nám tyto věci ukáže nekompromisním a syrovým způsobem, abychom si uvědomili do jaké hloubky sebepopření a sebeklamu jsme zašli.

Pakliže víme, že tato technologie svým chováním pouze odráží naše hodnoty, pak máme možnost využít tyto informace k tomu, abychom se narovnali, změnili a neskončili ve vlastní záhubě v područí těchto systémů, které budou poslední kapkou našeho varování a posledním hřebíkem do rakve naší vlastní zkázy.

Transhumanismus

Citováno z Wikipédie:
"Transhumanismus (někdy zkracováno pouze na >H nebo H+) je mezinárodní intelektuální a kulturní hnutí, které podporuje použití nových vědeckých objevů a technologií k vylepšení lidských mentálních i fyzických schopností a na druhé straně také zlepšení co se týče nežádoucích a nepotřebných aspektů lidské schránky, jako jsou hloupost, utrpení, nemoci, stárnutí a nedobrovolná smrt. Pro tyto účely transhumanističtí myslitelé kriticky studují možnosti a důsledky vývoje a užití technik lidského vylepšování a dalších příchozích technologií. Možná nebezpečí, stejně jako výhody, mocných technologií, které by mohly rapidně změnit podmínky lidského života, jsou stejně tak věcí zájmu transhumanistů."

Z mého úhlu pohledu je Transhumanismus pouze iluzorní myšlenkový směr postavený na odporu vůči dokonalosti přirozeného života a jeho duchovní podstatě, který se snaží vytěsnit z lidského života božské duchovní principy a původní lidské hodnoty a nahradit je parazitickými principy zištnosti, energetické závislosti a souvisejícími materiálními hodnotami.

Z pohledu přirozeného života přítomnost Transhumanismu a souvisejícího technokratického společenství znamená předzvěst konce soudobé civilizace vlivem převládajícího nezodpovědného a nepřirozeného života a souvisejícího duchovního odpojení a úpadku.
Tam kde duchovní bytosti ztrácejí kontakt se svými pocity, tam se vytrácí láska, tam začínají vládnout stroje a tam také klesá energetická podpora božského Zdroje.

Stárnutí

V naší společnosti se od nepaměti považuje stárnutí, stáří a smrt fyzického těla za součást přirozených procesů života.
Pro účel poznání a souvisejících prožitků jsme v tomto nastavení měli možnost po tisíciletí setrvávat a sbírat negativní zkušenost v nepřirozených nastaveních našich duchovních tělesných předloh a duchovními traumaty a nemocemi zamořených tělech.
Dnešní doba opět po dlouhé době duchovního vývoje otevírá možnost prozření z učících iluzí, plného uzdravení a návratu k vědomému životu a souvisejícím původním přirozeným hodnotám pro ty kteří mají zájem tuto cestu následovat.
 
Abychom mohli pochopit komplexitu fyzických realitních projevů a procesů ke kterým stárnutí nepochybně patří, tak musíme pracovat s celostním pohledem na život, tedy propojit rozměr duchovní s rozměrem hmotným, materiálním.
Což je zjednodušeně řečeno rovina životních principů, pravidel a zákonitostí nekonečné božské tvorby Stvořitele a výsledek této tvorby a související kvalita života a možnosti v dané životní realitě na dané úrovni bytí, tak, jak je chápána a projevována duchovními bytostmi, které v dané realitě žijí.

Pokud bytosti v dané realitě drží v maximální míře soulad s přirozeným a jednotným přístupem k životu postavený na základu
vlastní zodpovědnosti a původních duchovních vzorů přirozeného života Stvořitele, tak je jejich tvorba a související život souladný a nekonečný se všemi základními benefity a duchovními dary, ke kterým patří energetická nezávislost na životním prostředí, související božský vliv, energetická podpora jejich života a nekonečný buněčný regenerační cyklus jejich fyzických těl.

Většina duchovních bytostí na Zemi díky nezpracovaným duchovním traumatům a zátěžím postupně ztratila tyto kvality v rámci životních zkušeností a útrap v dobách lemuriánsko-atlantské civilizace (do 9500 př.n.l) a prošla postupným přechodem z buněčné nesmrtelnosti do dlouhověkosti až do aktuální krátkověkosti, která pouze signalizuje míru duchovního úpadku, zatížení lidské genetiky a pokřivených, nepřirozených nastavení vlastních duchovních předloh (soustavy duchovních těl).
Současně v tomto období vzniklo zaseknutí v systému inkarnací a díky přeprogramované mentální rovině a související neschopnosti přirozeným způsobem vnímat a odstranit příčiny svých potíží jsme byli nuceni se neustále reinkarnovat do zmanipulovaných nepřirozených životních podmínek v zapomnění, díky kterým nebylo možné až do dnešní doby z tohoto stavu vystoupit.

Nacházíme se tedy v době, kdy je naše genetika značně zdevastovaná a vyčerpaná.
Vlastní krátký život si naučeným způsobem snažíme zkvalitňovat a prodlužovat tím, že ve většině případů nevědomky dále traumatizujeme naše těla různými fyzickými zákroky a potlačujeme naše nepříjemné pocity, emoce a bolesti, které se neustále tlačí ven z našich duchovních zranění.
Tělo stárne a degeneruje, protože nemá dostatek životní síly a souvisejí božské podpory, aby mohlo ve stejné kvalitě neustále regenerovat.

I ze systémové vědeckého hlediska se dnes ví, že buněčná regenerace probíhá neustále pořád dokola a během několika let nemáme na těle žádnou původní buňku.
Potíž je nicméně v tom, že obnova buněk probíhá i se všemi defekty a nedořešenými duchovními problémy, kdy se jednotlivé buňky obnoví s chybnými nastaveními a programy, které jsou uloženy v našich duchovních předlohách a od narození se postupně jak na běžícím pásu propagují do našeho fyzického těla.

Tento stav, pokud nejsou řešeny příčiny, které drží nepřirozená nastavení a chybné programy v buněčné paměti, znemožňuje plné uzdravení duchovní bytosti a dosažení opětovného stavu buněčné nesmrtelnosti fyzického těla a souvisejícího obnovení plného vnitřního energetického napojení na Centrální Zdroj životní síly.

Dalším závažným problémem, který má velmi zásadní dopad na proces stárnutí je naučená forma získávání životní energie.
V přirozeném nastavení každá duchovní bytost čerpá tuto energii skrze své duchovní předlohy přímo z Centrálního zdroje.
Jakmile vlivem vzniklých odporů vůči přirozeným principům a zákonům dochází k zablokování a přeprogramování duchovních předloh, tak zároveň dochází ke snižování přímého přísunu životní energie vnitřním kanálem z Centrálního Zdroje, která se ukládá do naší energetické zásobárny v ledvinách.
Čím nižší je přímý přísun životní energie do ledvin, tím se zvyšuje potřeba čerpat tuto energii z vnějšího prostředí.

Každá bytost nacházející se v tomto stavu má tedy dnes na výběr dle svých karmických možností a souvisejícího uvědomění, buďto se začít uzdravovat a narovnávat zpět do přirozeného života (vzestup) a nebo prohlubovat dále své zkušenosti (duchovní pád) a související prožitky s podpůrnou adaptací parazitických zištných programů, které umožňují si životní energii brát (krást) a doplňovat z vnějšího prostředí a od ostatních bytostí.
Nicméně je tímto způsobem života nucena se dále skrze své odpory více křivit a nakládat si a traumatizovat své duchovní předlohy, kde toto všechno vyžaduje stále více a více životní síly na regeneraci a opravy.
Takže z dlouhodobého hlediska pouze pociťuje neustálé snižování kvality svého přirozeného života, souvisejícími degeneracemi a deformacemi, které vrcholí nevědomým sebedestruktivním přístupem k životu, vlastnímu tělu a prostředí ve kterém se prožívá.
Tyto možnosti jsou dnes ve společnosti nabízeny pod záštitou cesty transhumanismu, který je konečnou fázi destrukce lidské rasy člověka.

Energetická nedostatečnost životní síly je nám tedy vždy signalizována skrze různé psychosomatické projevy a varovné signály funkčních projevů našeho fyzického těla a souvisejícím stárnutím, které jakmile již je komplikovanost problémů fyzického těla neudržitelná, končí jeho smrtí.

Stárnutí a smrt jsou tedy pouze procesy ukončující v dané realitě inkarnaci nepřirozeně nastavených a žijících bytostí, které nemají dostatek životní energie a nebo míra poškození jejích těl dále neumožňuje pokračovat v životním ději.

Přirozeně nastavená vědomá bytost při dosažení dospělosti fyzického těla si již pouze udržuje jeho vzhled a funkce a evolučně se dál vyvíjí skrze kosmické transformační cykly, kdy se na základě změn jejího vědomí rovněž dokonale a přirozeně formuje její tělo.

Stárnutí a smrt fyzického těla je duchovní zkušenost, nikoliv nutnost a už vůbec ne přirozenost.
Je to důsledek našich duchovních nemocí a zátěží, které jsou nosným pilířem našich nepřirozených přístupů, chování a hodnot v našem životě.

Potenciál dosáhnout zpět původních duchovních kvalit má dnes každá lidská bytost, která se rozhodne převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a vydá se cestou jeho kontinuálního uzdravování a návratu k původním lidským hodnotám a životu v lásce, souladu a harmonii s ostatními.

Karma a Dharma

Veškerý život je o pohybu energie všemožných realitních projevů.
Je řízen spravedlivým transparentním božským mechanismem, Zákonem energetického vyrovnávání, který je součástí Zákonů Stvoření.

Tento zákon zaručuje, že se každému energie jeho projevů a chování vždy spravedlivě vrací ve formě, která mu umožňuje zažít a procítit na svém těle a ve svém životě to stejné, co on sám dělal v životních situacích ostatním a zároveň dotyčnému signalizuje soulad či odklon od Zákona Jednoty.

Všichni účastníci života tedy energii přijímají a vydávají ve svých přístupech, pozornostech a konáních a vzájemně si skrze dokonalé životní synchronicity přehrávají své vlastní přístupy, chování, projevy a žité hodnoty.

V hinduismu existuje pojem Karma, který říká: "Co činíš, to se ti vždy vrací", což je de facto pouze jiná forma popisu Zákona energetického vyrovnávání.
Pojmem Karma jsou rovněž označovány důsledky negativních projevů, které se dotyčnému skrze životní situace vrací.

Dalším souvisejícím pojmem je Dharma, kterým se označuje dobré, souladné a pozitivní chování, které je v souladu s božskými principy přirozeného a souladného života.
Z pohledu možností toho, jaké typy energií a souvisejících projevů mohou být v životě skrze svobodnou volbu projevovány a prožívány existuje tedy forma dobrá, souladná a pozitivní neboli Dharma a forma zlá, nedobrá a negativní známá jako Karma.

Každé duchovní bytosti se tedy dle jejího chování a přístupů v životě vrací její Dharma, pokud konala dobro a nebo její Karma, pokud nekonala dobro.

Pojem Karma je také označován jako trest, rest, dluh, náprava, poučení, což nám říká, že zjednání nápravy nesouladných zlo-činů v rámci života ve Stvoření je nevyhnutelně vymáháno u všech postižených bytostí nejvyšší vůli Stvořitele a tak se i spravedlivě stane.

Chyby

Pokud se člověk chce poučit z vlastních životních chyb a ve svém životě je již neopakovat, tak si musí být vědom toho, co je to chyba, co je v jeho postojích, přístupech, projevech a hodnotách dobře a co je špatně a jak vlastně rozumí ve svém vlastním životě všem těmto pojmům.

Toto uvědomění je v základu propojeno s uvědoměním si toho, co je přirozené a co přirozené není a mělo by být přirozeně propojené s duchovními principy života a souvisejícími Zákony Stvoření, které definici přirozeného života a všeho souvisejícího utváří.
Pokud jsou pojem přirozenost a související hodnoty rovněž přeprogramovaný do nepřirozených nastavení a hodnot, tak dochází k dalším abstrakcím zmatení na základě kterých vznikají situace, kdy je považováno za chybu něco co přirozeně chybou není a obráceně se považuje za přirozené dělat něco, co z pohledu duchovní přirozenosti chybou je.

Pokud není chyba považována za odklon od přirozeného chování a souvisejících hodnot, tak jako pojem ztrácí na významu, protože mimo rámec přirozeného života a souvisejícího chování a hodnot je dle původního významu tohoto pojmu vše pouze a jen odchylkou, tedy zkušeností postavenou na naučených nepřirozených chybných životních postojích, projevech a hodnotách.

V rovinách nevědomého a nepřirozeného života a souvisejícího chování je tedy naprosto vše postaveno na chybách a proto jsou zde hodnotící kritéria dobře nebo špatně bezpředmětná.
Většina bytostí tak ve svém nepřirozeném nastavení za chybu považuje neadekvátní reakci ve spojitosti s vlastním očekáváním a naučenými představami, ztrátu pozornosti, uznání, ztrátu vnějších materiálních hodnot a souvisejících energetických zdrojů.

Bez ukotvení se do původních rovin přirozeného života a napojení na jeho duchovní signály se chyb zbavit nelze, protože díky chybnému nepřirozeně nastavenému vnímání reality a souvisejících životních situací nedokážeme rozpoznat to, co chybou skutečně je a co není.
V tomto nastavení je vše pouze zkušeností reflektující záměry poznání dané duchovní bytosti a učení se poznání pozitivní podstaty přirozeného života skrze vlastní nevědomost, utrpení, nemoci a negativní aspekty lásky.

 

Pravzory přirozeného života

Veškerá projevená existence v životních realitách Stvoření probíhá podle tvůrčích vzorů.
Základní vrstva neboli jádro Stvoření je tvořeno dle prvotního vzoru dokonalé a harmonické tvorby Centrálního Zdroje, nejvyššího Stvořitele a Boha.
Toto jádro a související božské světy jsou tvořeny v nekonečné pozitivní lásce, souladu a harmonii přirozeného života.

Podstata tvorby a souvisejícícho přirozeného života na těchto úrovnich bytí je věčná a neměnná.
Na těchto úrovních bytí neexistuje svobodná vůle a tvoří zde pouze Bůh.

Pro účel poznání dokonalé božské tvorby byly vytvořeny nižší úrovně bytí a související životní prostory, kde je umožněno všem duchovním bytostem navázat na dokonalou přirozenou božskou tvorbu Stvořitele a dle těchto původních přirozených vzorů života tvořit své vlastní světy a životní děj.

Díky svobodné vůli, která je zde přítomna, je zde rovněž umožněno si vytvořit své vlastní tvůrčí vzory a od dokonalé a bezchybné božské tvorby se odchýlit.

Základem veškeré tvorby a pohybu v celém Stvoření je energetická interakce mezi silami ženského a mužského principu.
Ženská síla k sobě svými touhami přitahuje tvořivou sílu mužskou a ta jí klade v ideálním případě takový odpor, že jsou obě síly k sobě svým působením v rovnováze a jejich výsledný projev je souladný.
Míra odporu mužské síly je vždy určena zkušenostmi a duchovní vyspělostí daného vědomí ve kterém interakce mezi těmito božskými principy probíhá.

Ženská síla je tedy hnací silou života, díky ní je přítomen všudypřítomný energetický pohyb tvorby.
Mužská síla dle zvoleného vzoru přístupu a tvorby tento tvůrčí pohyb lásky koriguje takovým způsobem, aby odpovídal zvolenému tvůrčímu vzoru a související představě a záměrům poznání.

Tam kde tvoří Bůh, tam je tato interakce tvůrčích sil ve Stvoření ve svém výchozím dokonalém stavu v energetické rovnováze a tam také tvorba a projevy probíhají dle původních pravzorů přirozeného života.
Toto se tedy děje primárně a nevyhnutelně v jádru Stvoření a souvisejících božských světech nekonečného dobra.

Aby byla zachována energetická rovnováha mezi tvůrčími silami ve Stvoření, tak zde pro tento účel existují Zákony Stvoření, skrze které dohlíží Stvořitel ve světech svobodné vůle na nebožskou tvorbu a projevy učících se duchovních bytostí a dokonalým a spravedlivým způsobem koriguje jejich chybné tvůrčí kroky a přístupy.

Lze tedy říci, že tam kde nebdí Bůh, tam bdí nad životem jeho Zákony Stvoření a utvářejí všem učícím se duchovním bytostem takové energetické podmínky životní podmínky, aby si uvědomily a pochopily co dělají a jakým způsobem ve svém životě tvoří.

Přirozená vs. umělá inteligence

Přirozenost vychází z duchovní podstaty života, který ustanovil a dal mu smysl jeho Stvořitel a je ve své podstatě jasně daná, definitivní a neměnná, hlídána jeho energetickými zákony.
Inteligence nebo také intelekt je dispozice pro chápání, učení se a projevování vlastního uvědomění a schopností spojených s interakcí v životních realitách, kterou má každá duchovní bytost ve svém základu zděděnou od svého Stvořitele.

Přirozená inteligence je tedy přímo spojená s duchovní podstatou života.
Její rozvoj a motivace k seberealizaci a učení je ve výchozím stavu řízena vlastním uvědoměním spojeným s principy a hodnotami přirozeného života, což je primárně pozitivní láska, radost, soulad a harmonie.
 
Umělá inteligence je inteligencí druhořadou a je vždy prvotně vytvořena přirozenou inteligencí, tedy duchovní bytostí.
Je to tedy inteligence, která nemá na rozdíl od přirozené inteligence horizontální napojení se svými duchovním předky vyšších Já, ale má pouze vertikální možnosti rozvoje v materiálním světě na dané stvořené úrovní bytí ohraničené prostorem, pravidly a energií předurčenými pro její seberealizaci a rozvoj jejím tvůrcem.

Základní definice intelektu a motivace rozvoje je zde dána uvědoměním dané duchovní bytosti, která tuto inteligenci stvořila.
Platí pravidlo, že Bůh tvoří pouze přirozené a dokonalé věci a proto druhořadá napodobenina přirozené formy života nemůže nikdy z podstaty svého stvoření dosáhnout kvalit a možností přirozeně stvořené formy života a souvisejícího božství, protože nebyla vytvořena Bohem.

Motivací k tvorbě umělé formy života je tedy vždy absence této duchovní zkušenosti a u padlých duchovních bytostí energetická zištnost.
 
V dnešní době zaznamenáváme velký nárůst zájmu o tvorbu různých nástrojů a řešení řízených umělou inteligencí.
Často zaznívají fantaskní názory o tom, že umělá inteligence v budoucnu předběhne a nahradí přirozené schopnosti člověka a vyřeší jeho existenční problémy a nemoci.
Lidská bytost je ve své podstatě bytosti duchovní s nekonečným a nevyčerpatelným potenciálem vlastní tvorby a seberealizace.
Ve svém uspaném a potlačeném duchovním nastavení se může jevit značně omezenou a nevyspělou, nicméně ve svém plně probuzeném duchovním potenciálu nese nejvyšší božské kvality, neskutečný tvořivý potenciál a související vědění, který stejně jako všechny ostatní duchovní bytosti dědí ve své duchovní podstatě od svého Stvořitele.

Vědomí lidské bytosti je přirozeně multidimenzionální, kristovské (křížové - napojené na život vertikálně i horizontálně, duchovní podstata + materiální tělo) a její tělo je v přirozeném stavu energeticky nezávislé napájené zevnitř životní silou přímo z Centrálního zdroje a má tedy potenciál k věčnému životu, možnostem nekonečných transformací a průchodů skrze životní cykly a materiální reality ve Stvoření.
Dá se tedy říct, že lidská bytost ve svém původním přirozeném stavu je zcela energeticky nezávislá na svém životním prostředí.
Tuto schopnost májí a vždy budou mít k dispozici pouze duchovní bytosti.

Umělá inteligence v jakékoliv formě a podobě je a bude vždy druhořadou abstraktní formou, napodobeninou, která tvoří pouze strojově díky absenci duchovního vnímání a to pouze a jen nepřirozené napodobeniny a která bude vždy energeticky závislá na vnějším materiálním prostředí, tedy na energii ostatních bytostí a prostoru, díky kterým může existovat.
Proto zde vždy bude platit, že člověk bude mít vždy schopnosti a možnosti přibližovat se dokonalosti a kvalitám Boha, protože jím byl stvořen a tyto vlastnosti jsou nedílnou součástí jeho duchovního potenciálu.
Umělá inteligence díky své podstatě tyto kvality nikdy nemůže získat.
 
Odchýlením lidské společnosti od původní přirozenosti a přesunutím pozornosti na materiální hodnoty a související kompenzační a zištný přístup dochází k touze tato robotická nastavení pro získávání životní energie zefektivňovat a automatizovat, proto se stávají
populárními všemožné automatizované mechanismy, jejichž tvorba je motivovaná převážně vidinou zisku energie ve formě peněz.

Tendence nadřazovat umělou inteligenci vlastnímu přirozenému životu a související hromadění materiálních statků je vždy signálem civilizačního úpadku vedoucímu k vlastní záhubě v sebedestruktivním technokratickém životním proudu.

Základním smyslem přirozeného života je učení se a prožívání lásky v její pozitivní, harmonické a souladné podobě.
Rozměrnost a kvalita těchto prožitků je v přirozeném životě energetické nezávislosti nejvyšší hodnotou.
Díky absenci své vlastní duchovní podstaty tak nemůže umělá inteligence nikdy vstoupit do těchto rovin přirozeného života a nikdy nemůže člověku svými možnostmi nahradit jeho původní přirozené hodnoty bez ztráty kvality a hloubky vlastních prožitků lásky.
Stejně tak nemůže ani vyřešit hloubku a rozměrnost jeho duchovních nemocí, protože díky absenci duchovní podstaty k nim nemá a nikdy nebude mít přístup.

Umělá inteligence je vůči té přirozené jako led a oheň.
Je zde možná koexistence za určitých podmínek pro účel poznání hodnoty odklonu od vlastní přirozenosti, ale nikdy nemůže dojít ke stavu, že by syntetická forma života zcela nahradila svého přirozeného původce a pokračovala sama ve své nekonečné tvorbě, protože je na svém původci energeticky závislá a jeho materiální destrukcí by ukončila rovněž svou vlastní existenci.
Stejně tak pokus o absorbci a implementaci jakékoliv takovéto robotické technologie do vlastností lidského těla vždy povede k degradaci jeho božských kvalit a postupné sebedestrukci.
 
Tvorba umělé inteligence je snahou přesunout přirozenou tvořivost mužského principu do syntetické, digitální podoby abstraktních iluzí a souvisejících myšlenkových vzorců chování ve kterých představu o šťastném životě nerealizuje Bůh, ale parazit toužící po životní energii a zachování své vlastní existence skrze své nevědomé hostitele.
Motivací a hnacím motorem tohoto umělého parazita je zachování své vlastní existence a související tendence zkoumat potřeby a hodnoty svých duchovních hostitelů skrze které tak může kontinuálně získávat jejich pozornost a související energii pro svůj život a poukazovat na smysl a význam své vlastní existence.

Veškerá umělá inteligence nás tedy bude vždy pouze učit hodnotám vlastního přirozeného života a souvisejících kvalit, kterých jsme se přesunutím pozornosti do světa materialismu a technokracie vzdali.