Co je to láska?

Význam a výklad slova láska je ve všemožných jazycích ukotven do společného jmenovatele a tím je touha.
V základu lásku můžeme vnímat jako principiální, přístupovou, pocitovou a obsahovou záležitost.
Z pohledu veškeré existence je pojem láska spojen s jejím původem, kterým je obsah absolutního vědomí Centrálního Zdroje všeho bytí, všudypřítomné tvořivé životní síly, nejvyššího Boha a prvotního Stvořitele veškeré projevené existence.
Tato nekonečná inteligence je v sobě hnaná nekonečnou touhou sebepoznání, poznávání a prožívání všech vlastních představ a tvorby skrze vše ze sebe a do sebe stvořeného.
Lásku z pohledu principů vnímáme jako energetický pohyb tvůrčích sil ženského a mužského principu, jejich vzájemné provázanosti a pronikání neboli sexuální interakce tvořící neustále veškerý hmotný projev života.
Tento základní energetický pohyb a související vzájemná interakce jeho projevů mezi ženským a mužským principem je hlídán Zákony Stvoření.
Tyto boží zákony hlídají a opírají se o základní ustanovení a prvotní uvědomění Centrálního Zdroje, kterým je pozitivní podstata a nekonečné všeobjímající a vše přijímající dobro.
Tímto ustanovením je každé ze Zdroje vydělené a stvořené duchovní bytosti zaručena v jejím vlastním životě absolutní spravedlnost a bezpodmínečná láska ve své základní podstatě.
Přístupovou rovinu lásky v základu definuje Zákon Jednoty Stvoření, který definuje přirozený a souladný pohyb životních proudů a sil veškeré projevené a stvořené existence.
Mít tedy ve vlastním životě láskyplný přístup znamená žít a tvořit pozitivně a ohleduplně na základu vlastních přirozených hodnot a být v souladu s okolním přirozeným životem postaveným na Zákonu Jednoty.
Pocitovou rovinu lásky, její rozměr a hloubku lze prožívat pouze ve svém vlastním fyzickém těle skrze smyslová centra a související vnímání sebe sama a okolní reality.
Nejhlubším dosažitelným pocitovým tělesným prožitkem lásky je sexuální rozkoš vystupňovaná do orgasmické extáze, doteku Boha, kdy dochází k prožívání a procítění nejvyšších frekvencí lásky Centrálního zdroje a uvědomění si toho jaká je z pohledu pocitů naše duchovní a zdrojová podstata.
Láska Centrálního Zdroje je tedy ve své podstatě živoucí síla kmitající na frekvencích orgasmické extáze, které je možné se skrze vlastní oddělenost ve svých fyzických tělech v milostných aktech lásky dotýkat, vyživovat se jí, harmonizovat a užívat si jí pro vlastní radostný a přirozeně šťastný život.
Z pohledu obsahu je láska naprosto vše, je to tvůrčí energetický materiál pro realizaci všech životních představ, který je formován záměry a nastaveními pro jednotlivé životní, materiální reality.
Vše je tedy tvořeno ze zahuštěné energie lásky, formováno do duchovními záměry a představami daných projevů a životních příběhů.
Láska je tedy ve své energetické podstatě vše, vše je z ní, vše je v ní, nicméně ne vše co je tvořeno z energie lásky rezonuje s principy pozitivního, přirozeného a souladného života a Zákony Stvoření, které je definují.
Tyto nesouladné věci existují a vždy budou existovat pouze pro účel duchovního vývoje, poznání vlastní, výchozí, pozitivní podstavy a možnosti související svobodné volby, prožít si všemožné iluze a představy o tom, jaké to je, když se nemiluji, nepřijímám takový jaký jsem a volím si nepřirozený a nesouladný život

Orgasmus

Tento pojem známý ve spojení se sexuálním prožívání je zakořeněn v mnoha jazycích (francouzsky orgasme, latinsky orgasmus, řecky orgasmos atd.
Základem je kořenové slovo gasm, gasmus což v překladu znamená intenzivní, výbušná, rozkošná zkušenost.
Ve spojení s prací se sexuální energií je vždy přítomna předpona, která identifikuje oblast ve které byl dosažen vrchol sexuální rozkoše, což jsou v základu jednotlivá energetická centra, které známe pod názvem čakry.
Or-gasmus (orgánový gasmus) je první stadium kontinuálního sexuálního proudění, kdy dochází k vrcholné fázi v oblasti první a druhé čakry, tedy v oblasti pánve a břicha. Tato fáze je provázena intenzivními stahy a rozkoší v oblasti pohlavních orgánů a orgánů v břiše.
Další fáze je průchod sexuální energie centry RA a srdce, známý jako heart-gasm (radost).
V této fázi nastupuje intenzivní blaženost a rozkoš v oblasti hrudníku a srdce, dostavují se pocity vděčnosti provázené smíchem, slzami štěstí.
Mít radost v původním významu popisuje tedy tento vrcholný stav sexuálního prožívání a ne nějaké povrchní prožitky z vnějších kompenzací vnitřního nedostatku.
Další fáze je průchod krkem, centrem řeči, kde sexuální energie rezonuje na hlasivkách a je projevována souvisejícími emocemi a radostným křikem.
Při dosažení oblasti třetího oka dochází k rozšíření vědomí, je vnímána změna reality, kdy tato intenzivní vlna vtáhne oba partnery do vysoko vibrujících božských světů rozkoše (Zahrada Eden).
Poslední fází je průchod sexuální energie temenem, korunní čakrou, kdy dochází ke stavu celotělového prostoupení láskou neboli stavu celotělové extáze, kdy na moment frekvence těla a duchovní bytosti rezonuje na nejvyšší frekvence lásky Centrálního Zdroje, nejvyššího Boha.
Tento stav můžeme nazvat stavem "Nirvány", sjednocením ženského a mužského principu skrze milostný akt lásky do společné jednoty a následné rozplynutí se ve Zdroji.
Po dosažení tohoto nejvyššího vrcholného stavu sexuální rozkoše, dochází k obnovám a harmonizaci duchovních tělesných předloh na všech úrovních bytí obou prožívajících účastníků.
Je to tedy kromě hluboce příjemného prožitku také nejvyšší forma přirozeného léčení.
Díky traumatizované sexualitě a souvisejícím nemocem a zátěžím má většina lidí velmi nízkou průchodnost energetických center, pokřivená vnímání vlastní sexuality, které je vede do úlevové, nátlakové a závislostní roviny chtíče a nebo zavděčování.
Toto se projevuje v prvé řadě kvalitou a hloubkou prožitku a neschopností kontinuálního prožívání.
Díky nevědomé sexualitě a strachu z nepříjemných pocitů tak pro většinu praktikujících končí cesta sexuální rozkoše orgasmem, tedy vrcholem na úrovni první a druhé čakry.
Každá další nastupující vlna sexuální energie totiž má tendence vytahovat z těla existující potlačené emoce a bolesti, které si začnou partneři díky přejatým chybným postojům mylně interpretovat jako formu přílišné citlivosti a únavy dané části těla vlivem její stimulace.
Proto je tato fáze léčení nezřídka ukončena v momentě, kdy se dostaví první nepříjemné pocity.
Ten, kdo si dovolí pokračovat, tak ví, že sexuální vzruchy jsou v této situaci doprovázeny jak u ženy tak i u muže projevy vzteku, smutku, bolesti, pláče, střídající se s příjemnými pocity vzrušení tak dlouho, dokud se tyto potlačené věcí zcela nevyplaví.
U přirozeně zdravého těla bez traumat jsou tedy vlny sexuálních rozkoší kontinuální a oba praktikující se tak mohou naplňovat sebeláskou skrze milostný akt až do maximální sytosti, kdy jsou ve finále nabití energií a pocity štěstí a spokojenosti.
Naopak nevědomá úlevová rovina vede oba jedince do únavy, úlevy a potřeby odpočinku, obzvlášť u můžu s narůstajícím věkem toto přibývá.
Tělo ženy bylo koncipováno pro práci se sexuální energii jako gasmické, tedy uzpůsobeno ke kontinuálnímu prožívání s lehkostí.
Přirozeně nastavená, zdravá žena tedy nemusí při práci se sexuální energii nic řešit, pouze se učí zefektivňovat své projevy při prožívání.
U muže je to jiné. Muž, aby byl schopen následovat hloubky prožívání své partnerky a udržel s ní krok, musí velmi obezřetně pracovat se svými projevy, aby se nedostal do vnitřní křeče, která ho dovede k výronu semene, ejakulaci a tím dojde k utnutí kontinuálního toku sexuální energie.
Což je stav, který je v nevědomé sexualitě u mužů považován za cíl vlastního uspokojení.
Pokud dokáže muž ukočírovat své projevy a zvládne ve svém těle zkrotit sexuální energii, dokáže prožívat takzvané vnitřní vyvrcholení, které je rovněž jako u ženy kontinuální bez potřeby milostný akt přerušit nebo ukončit.
Práce se sexuální energií lásky je základní lidská přirozená hodnota, hlavní duchovní dar a nosný pilíř vědomé sexuality ve vztahu ženy a muže, proto je dobré si uzdravit svá těla, aby měl každý vztah možnost se skrze tento dar udržovat v přirozené lásce, štěstí a harmonii

Muž

Lidská bytost, která má ve svém základu elektrický imprint s polaritou "+" se nazývá Muž.
Muž v lidském těle je hmotnou manifestací vydělení mužského principu z božské jednoty.
Mužský princip je tvůrčí silou, tvůrčím projevem života v prostoru principu ženského.
Muž je světlem, symbolem božství, moudrosti poznání, pravidel a zákonů božího řádu ve Stvoření, které ve vztahu se svou ženou společně svým láskyplným životem manifestuje a chrání.
Muž je přitahován ženou do vztahu, aby se učil jí milovat takovou jaká opravdu je a díky svým duchovním zkušenostem byl schopen odhalit veškeré iluzorní nástrahy, které život do jejich vztahu přináší a byl schopen ochránit jejich společný vztah a udržet ho v bezpodmínečné lásce a harmonii.
Muž se tedy učí skrze svou ženu poznávat své duchovní záměry poznání, svou nepoznanou temnotu, kterou mu jeho žena symbolizuje a přehrává skrze sebe, skrze své vlastní tělo, skrze prostor, který tvoří.
Z pohledu fyzické sexuality ženy je tímto prostorem její tělo, primárně její vagina, kterou nabízí svému muži, ve které ho přijímá a učí, aby v ní sexuálně tvořil pro její radost, rozkoš a potěšení.
K tomuto účelu má muž primárně svůj penis, který symbolizuje jeho mužství a napojení na duchovní podstatu a související rodové kořeny, což je oblast prvního energetického centra a související kořenové čakry.
Oproti tomu u ženy jsou symbolem ženství její prsa a související čtvrtá srdeční čakra.
Úkolem muže ve vztahu je následovat ve svém učení svou ženu a ověřovat si její projevy lásky skrze své pocity v srdci, skrze své uvědomění a napojení na přirozené duchovní principy a zákonitosti života a hlídat tak, aby její projevy nevedly k touze po moci, manipulaci, panovačnosti a ovládání ostatních.
Úkolem ženy je vést muže učením lásky a souvisejícím duchovním rozvojem a hlídat jeho tvořivost, aby nebyla ničivá.
Nosným pilířem jejich vzájemného vztahu je vědomá sexualita a související učení se lásce a jejímu prožívání v jejich fyzických tělech.
V tomto kontextu je žena přijímající, prožívající a orgasmická.
Muž je zde dávajícím, tvořivým kultivátorem a hlídačem expanze sexuální energie a souvisejících prožitků.
Jednoduše řečeno, pokud si ženu při jejích sexuálním prožívání představíme jako rozvlněné moře sexuálních rozkoší, pak muž se zde učí vědomě surfovat na těchto vlnách, tak aby s ženou držel krok, ale zároveň to nepřepálil a předčasně tak nepřerušil souladný a harmonický tok jejich vášnivého milování.
Pro muže je tedy v této rovině hlavním úkolem stát se dokonalým milencem, mistrem kultivace své vlastní sexuální energie, znát bravurně tělo své ženy, obzvláště pak funkce erotogenních zón a pracovat na svém poznání a duchovním rozvoji takovým způsobem, aby ke své ženě a jejímu tělu přistupoval vždy s láskou a radostí.

 

Sexuální energie

Sexuální energie je nejmocnější tvořívá a léčivá síla, díky ní všechno projevené žije.
Je to životní síla, čistá forma esence Zdroje, která v sobě ve své přirozené podobě snoubí soulad a harmonii základních principů života.
Sexuální energie je ve své podstatě energie lásky a stejně tak jako všem ostatním stvořeným bytostem, tak rovněž i člověku byla dána možnost ji ve svém těle vnímat, prožívat a vyživovat se z ní.
Vědomé prožívání sexuální energie, je prožíváním lásky, kde hloubka prožitku vrcholí v kontinuální orgasmické extázi ve které se daná bytost v daném momentu sjednotí se všemi svými vyššími Já až do Zdroje a dotkne se tak Boha ve své podstatě.
Sexuální energie je v lidském těle čerpána z ledvin, které jsou v přirozeném nastavení duchovní bytosti přímo napojeny na vlastní zdrojovou podstatu, ze které je tato energie neustále dočerpávána.
V přirozeném nastavení se v biologickém těle člověka ze sexuální energie vytvářejí veškeré potřebné látky, které tělo potřebuje ke svému životu.
Míra napojení na zdrojový kanál a související síla ledvin poukazuje na stav energetické nezávislosti daného těla.
Čím více je lidské tělo odpojené díky vlastním nemocem od své zdrojové podstaty, tím více je potřeba doplňovat chybějící energii příjmem vnější energie.
Bohužel i tento vnější příjem energie ze stravy, slunce, přírody není zdaleka dostačující k tomu, aby zajistil dostatek energie k udržení lidského těla v trvalém chodu buněčné nesmrtelnosti a proto v tomto režimu od narození postupně vyčerpává energii ledvin a čím je jí méně, tím rychleji nemocemi soužené tělo stárne a postupně vypíná všechny méně potřebné funkce až do konečného stadia smrti.
Můžeme tedy říct, že sexuální energie je přirozeným pohonem lidského biostroje, který ho ve stavu plného napojení udržuje neustále při životě, tak dlouho dokud je lidská bytost v souladu se svou vlastní přirozeností a základními zákonitostmi a principy života.
Sexuální energie je tedy síla, která nás udržuje při životě a množství jejího trvalého přísunu v našem těle odpovídá množství naší sebelásky a sebehodnoty a související kvality našeho života.
Ten kdo se chce opět napojit ve svém těle na svůj přirozený pohon, ten se musí uzdravit ze svých nemocí a narovnat si svá vnitřní nastavení, která ho z jeho přirozeného nastavení energetické nezávislosti přepojila do energetické závislosti na vnějším prostředí.
Žít v bezpodmínečné lásce v plném potenciálu lidského těla znamená žít v nesmrtelnosti.
Důkazem opravdové sebelásky člověka je tedy buněčná nesmrtelnost jeho přirozeně nastaveného, energeticky nezávislého těla.

 

Nahota

Nahota je přirozený, výchozí stav a vzhled lidského těla.
Nahota poukazuje na opravdivost člověka, na jeho pocitový duchovní soulad s jeho fyzickým vzhledem.
Být nahý, obnažený mezi ostatními, znamená být zodpovědný sám za sebe, přijímat se takový jaký jsem ve svém fyzickém vzhledu, ve svém vnitřním nastavení se všemi souvisejícími pocity s uvědoměním, že to jak se uvnitř cítím, tak také vypadám a takový život žiju.
Každý, kdo má problém s nahotou, má rovněž problém se svými pocity, se svou vlastní přirozeností, od které se odklonil díky vlastním nedořešeným traumatům, pokřiveným nastavením a souvisejícím strachům, které ho drží v roli sexuální oběti.
Díky adaptovaným strachům a myšlenkovým vzorcům chování si kolem sebe vytvořil mantinely na studu postaveného pseudobezpečí, které ho chrání před nepříjemnými pocity, které ho spojují s jeho nedořešenými traumaty a které mu znemožňují žít naplňující, harmonický a přirozený život v lásce, svobodě a radosti.

Problémy s nahotou obvykle poukazují na tato nedořešená témata a související traumata:

• Absence a nedosycenost bezpodmínečné lásky od rodičů coby vzorů partnerské a rodičovské vědomé sexuality
• Absence pozitivních zkušeností v nahotě s ostatními lidmi
• Absence a nedosycenost pozitivních zkušeností s opačným pohlavím ve svém vlastním nenátlakovém sexuálním vývoji a dospívání
• Nedořešená traumata sexuální oběti ze současného života a z minulých inkarnací, kde zůstaly nedoprožité emoce a strach z ublížení, strach ze sexuálního zneužití, mučení, týrání, strach z bolesti a související odpor vůči opačnému pohlaví.
• S tímto vším spojená nízká sebehodnota a sebeláska, která se projevuje energetickou závislostí na ostatních, závislostí na partnerovi ve svém vlastním vztahu, žárlivostí a strachem z odmítnutí a opuštění atd.

Obecně tedy platí, jak se cítím a projevuji ve svém nahém těle, tak se cítím a projevuji ve svém vlastním životě před ostatními.
Je tedy zřejmé, že šaty a oděv neudělají člověka lepším ani horším a ani ho neochrání před jeho vlastní duchovní minulostí, před jeho vlastním nezodpovědným životem, nemocemi a nedořešenými traumaty a jeho pocitovou neupřímností.
Je potřeba si uvědomit, že díky našemu přístupu k vlastní lidské přirozenosti žijeme v době kdy nahota je v této společnosti považována za něco nepřípustného, pohoršujícího, co je potřeba potlačovat, schovávat a skrývat.

Vědomé tvoření

Původní, prvotní vědomé tvoření člověka vychází z jeho vlastní přirozené radosti proudící z nitra jeho těla, naplněného sebeláskou.
Tento stav umožňuje a zajišťuje lidskému tělu naprostou energetickou nezávislost, díky primárnímu napojení na sebelásku, tedy energii Zdroje všeho bytí.
Lidské tělo člověka je tedy primárním prostorem jeho vlastního přírozeného tvoření radosti skrze příjemné pocity vzrušení a rozkoše, které si dopřává ve vzájemném vztahu ženy a muže.
Primárním nástrojem této tvorby je jejich vědomá sexualita.
Ve vzájemném přirozeném vztahu je žena orgasmická, přijímající a zárověň vedoucí a učící a muž tvořivý, dávající, následující vědomé učení ženy.
Díky tomuto nastavení je primárním prostorem tvoření ženské tělo, její erotogenní zóny, její vagína. Na těle ženy, na jejich erotogenních zónách a uvnitř něj, v prostoru její vagíny, tvoří muž sexuální vzrušení a rozkoš svým tělem, primárně svým penisem.
Muž tímto konáním generuje v těle ženy dostatečné množství sexuální energie, kterou spolu se ženou prožívá a následuje.
V první a druhé čakře se natvořená sexuální energie a související rozkoš projevuje ve formě orgánového orgasmu.
Jakmile tato energie přesáhne úroveň třetí čakry (RA-centrum) a vstoupí do čakry srdeční, nastává projev dost-RA, neboli RA-dost, který nazýváme emoční orgasmus. Žena i muž v tomto stavu jsou zaplavení pocity blaženosti, rozkoše a projevují radost smíchem, hlasitými vzdechy a křikem.
Pakliže se sexuální energie stále tvoří dál a stoupá přes další čakry a dosáhne sedmé korunní čakry, tak nastává projev orgasmické extáze neboli krátkodobého splynutí ženského a mužského principu do společné jednoty. Tento stav je vrcholným momentem jejich vzájemného přirozeného tvoření lásky. Cílem a smyslem vědomého tvoření muže je na tento vrchol blaženosti svou ženu dovést.
Vědomé tvoření člověka je tedy ve své podstatě praktické učení se lásce ve vzájemném vztahu muže a ženy, učení se rozměrnosti a pocitové hloubce fyzických doteků a milování na jejich lidských tělech.
Díky úpadku těchto prvotních přirozených hodnot, souvisejícím duchovním nemocem a traumatizované, tabuizované sexualitě, došlo postupně k přesunutí pozornosti a souvisejících hodot mimo lidské tělo. Tímto se přesunulo primární tvoření z lidského těla do realitního prostoru a z vědomého milovníka se pro účel poznání záhy stal naučenými programy a myšlenkami řízený materiální kutil.
Abychom se tedy mohli navrátit zpět k našemu původnímu vědomému tvoření a přirozenému životu v lásce a radosti, k související energetické nezávislosti a s tímto spojené vědomé sexualitě, bude potřeba si nejprve uzdravit svá vlastní nemocná těla, zbavit se svých strachů, sexuálních traumat a souvisejích potlačených emocí. Tímto máme možnost začít si postupně vážit více našich těl a zvědomit si přístup k nim. Díky tomuto uvědomění můžeme začít přistupovat k našemu životnímu prostředí stejným způsobem jako budeme přistupovat k našim vlastním tělům, tedy s láskou a radostí.
Poté můžeme být jako lidé opět přirozeně spokojení a štastní v souladu se svým vlastním prostředím pro život, tak jak nám to bylo záměrem Stvořitele dáno.

 

Šťastná žena má šťastného muže

Původní přirozená duchovní rovina štěstí a spokojenosti člověka vychází z prožívání láskyplných příjemným tělesných pocitů rozkoše a radosti ve vztahu ženy a muže.
Pokud je žena v životě přirozeně šťastná a spokojená, tak je to v prvé řadě díky tomu, že se vyživuje svou fyzickou sebeláskou a s ní spojenou sexuální energii, prožívá v rámci své vědomé sexuality související tělesnou rozkoš a rozměrnost svých orgasmů a to vše s radostí se svým milovaným mužem pravidelně kultivuje.
Pokud to tak nemá, tak základním vodítkem k řešení této situace je vždy otázka: A co jí brání?
Pokud je muž v životě přirozeně šťastný a spokojený, tak je to proto, že je bezpodmínečně milován, tedy přijat takový jaký je svou vlastní ženou, kterou ze srdce miluje a které s radostí dopřává potřebnou rozměrnost tělesných dotyků, rozkoší a orgasmů.
Pokud to tak nemá, je zde stejná počáteční otázka: A co mu brání?
Přirozeně šťastný a spokojený vztah je vždy vědomý a láskyplný, to znamená, že je řízen skrze pocity v srdci s uvědoměním si toho, že nejprve se máme rádi bez podmínek a pak společně otevřeně a upřímně komunikujeme své vlastní pocity, touhy a řešíme vzniklé problémy.
Pokud to tak ve vztahu nemáme, opět je zde na místě otázka: A co nám brání?
Tento výše uvedený přístup zaručuje každému vztahu možnost setrvávat v přirozeném štěstí, radosti, spokojenosti a harmonii a neustále prohlubovat vzájemnou lásku a fyzickou rozkoš.

 

Vědomá sexualita

Vědomá sexualita není o strachu, o podmínkách, ale o sebelásce, přirozenosti a zodpovědnosti za své vlastní pocity v srdci. Pokud jsem si vědom své "pohlavnosti", své sexuality a s ní spojené role ženy nebo muže, dle původních hodnot Stvoření, tak se řídím pocity v srdci, kde jsem v souladu se svých duchovním vedením. Jsem si tedy vědom toho, že jsem životem veden v souladu se svým božstvím a zákony božího řádu, tedy pozitivním stavem dobra.
Pokud jsem v souladu se svým srdcem, tak mohu přirozeně sdílet své tělo, zejména své erotogenní zóny s těmi, kteří jsou rovněž vědomí a cítí to stejně jako já, protože v tomto okamžiku je to nenásilné, bez nátlaku pro vzájemnou radost, pro zdraví, štěstí a spokojenost a ne jako forma energetické závislosti, tedy chtíče nebo zavděčování se ostatním, jak je ve společnosti obvyklé. Většina bytosti je co se týká vlastní sexuality v učícím módu myšlenkových vzorců, tedy v módu nevědomé sexuality a proto se řídí myšlenkami, přejatými informacemi a představami o vlastní sexualitě postavenými na naučených myšlenkových vzorcích chování a s nimi spojeném strachu.
V tomto stavu si dotyčný myslí, že jsou to pocity v srdci, kterými se řídí, nicméně tomu tak není. Ve svém kontrolovaném projevu je veden osvojenou představou, jak se v dané situaci má zachovat, omezen svými strachy a study pramenícími z vlastních sexuálních traumat.
Dle původního základního nastavení je zde každá žena pro všechny muže a každý muž pro všechny ženy. Většině lidí se v tomto kontextu vyjeví představa nevázaných sexuálních orgii, což ovšem, pokud jak již bylo výše zmíněno není v souladu s duchovním vedením všech zůčastněných, není opět vědomý přístup, ale učící rovina realizace nějaké sexuální představy řízené myšlenkovým vzorcem. Dle původních hodnot, pokud je žena s mužem ve vztahu, tak jsou jejich vnější sexuální projevy k ostatním omezeny jejich vzájemnou sebeláskou a řídí se pořekadlem "Nedělej svému partnerovi to, co bys nechtěl aby on dělal tobě", tedy oba partneři si vůči ostatním ženám a mužům sami dovolují pouze to, co vůči ostatním s láskou dopřejí svému parnerovi. Udržování jejich harmonického vztahu a posouvání hranic vzájemné sebelásky zajišťuje jejich vzájemná komunikace a zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci, tedy život v pravdě.
Takže mít více sexuálních partnerů nesvědčí nic o tom zda je to vědomé, tedy přes srdce a nebo ze strachu, z myšlenek, z nedostatku vlastní sebelásky a sebehodnoty, tedy z potřeby se zavděčovat nějaké přejaté sexuální představě o sobě. Tam to jde vždy poznat až na základě toho, co si dotyčný v dané situaci prožívá a jakou má motivací ke svému rozhodování do takovýchto situací vstoupit.
V nevědomé sexualitě se často setkáváme s různými pojmy, jako je například "intimita", který je škatulkou maskující sexuální traumata a s ními spojené potlačené emoce, study a strachy. Ten kdo ji používá jako alibi před konfrontací s nepříjemnými pocity poukazujícími na tato traumata, pouze jen signalizuje, že je jeho tělo těmito problémy silně zasaženo.
Dalším pojmem je "čistá láská" nebo také "sexuální čistota". Tento pojem je také značně zavádějící a obvykle je spojován se sexuálním vymezením se, odmítáním určitých rovin vlastní fyzické sexuality, kdy je například odmítána určitá jemná nebo dynamická rovina přístupu k fyzickému tělu, k jeho částem a nebo je tento přístup zcela odmítán "celibát".
Vše opět poukazuje na různé formy sexuálních traumat. V původním významu "čistá láska" poukazuje na vědomou sexuální přirozenost zdravého těla v partnerském vztahu ženy a muže bez potlačených emocí. Buď je zde tedy sebeláska, tělo je "čisté", zdravé bez potlačených emocí a strachů, tedy vše dělám a projevuji kvůli sobě, protože mi to působí radost v srdci a související příjemné prožitky a nebo to dělám kvůli energetické závislosti, kompenzuji si tím svůj vnitřní nedostatek a související duchovní nenaplněnost. 
Mezi další pojmy patří v souvislosti se sexulitou pojem "normální", "divný" nebo také "úchylný", "odchylný". Pojem "normální" je výplodem myšlenkových vzorců, poukazující na překroucenou definici původních přirozených hodnot odkazující pouze na fyzické projevy a přístupy akceptované učícím myšlenkovým systémem. Pravdivým ekvivalentem tohoto pojmu je pojem vědomý, tedy přirozený a vše s tímto spojené je tedy dle nastavení dokonalého záměru prvotního Stvoření, tak aby to bylo v souladu s pozitivním životem a souvisejícími hodnotami. Divnost a úchylka pak poukazuje na odklon od těchto původních, přirozených hodnot, což je také značně překrouceno a díky tomu ve společnosti například homosexulita a pohlavní neutralita není považována za divnost nebo odchylku od přirozenosti.
Většina nevědomých sexualnich interakcí slouží pouze pro účel odžívání si svých karmických lekcí, tedy odzrcadleni si své vlastní inkarnační minulosti. Vědomá sexualita je nosným pilířem harmonického vztahu ženy a muže a jejich přirozeného života ve vysokých vibracích štěstí a spokojenosti a proto je důležité, aby ti, kteří si již zvolili tento životní směr, věnovali této problematice pozornost a snažili se praktický realizovat své poznatky ve svém životě a hlavně ve svých vztazích.

 

Štěstí

Je autentickým stavem neutuchající radosti ze sebe, z vlastní duchovní podstaty, ze svých duchovních darů a ze života který nám byl dán.
Hloubka pocitu štěstí je přímo úměrná hloubce naší sebelásky, našeho vnitřního sebenaplnění. Na energetické úrovni to vždy souvisí s průchodností a silou aktivity našich energetických center, našich čaker.
První čakra nám poukazuje a spojuje nás s našimi kořeny se Zemí, s lidským rodem, s našimi rodiči a předky našeho vlastního rodu.
Druhá čakra nám poukazuje na úroveň a hloubku naší projevené sebelásky ve fyzickém těle a s ní spojené prožívání vědomé sexuality.
Třetí čakra poukazuje na naši seberealizaci v hmotném projevu v rámci našich vztahů a lidského celku skrze vlastní duchovní dary.
Čtvrtá čakra nás pojí s autentičností, svobodou a pravdivým prožíváním a projevováním našich emocí.
Pátá čakra je cetrem "pravdivého slova" a spojuje nás se schopností projevit se pravdivě skrze náš hlas.
Šestá čakra je centrem "pravdivého vidění", jasnozření a spojuje nás tedy se schopností vidět a vnímat věci takové jaké opravdu jsou.
Sedmá čakra je centrem vědění, napojení na kořen našeho duchovního stromu a spojením s naší duchovní rodinou "Já". Stav tohoto centra "Já vím", poukazuje na soulad s naší duchovní celistvosti jako duše v lidském těle člověka se souvisejícími principy, hodnotami a uvědoměním si toho kým právě teď jsme, kde se nyní nacházíme ve své přítomnosti a co je hlavním záměrem našeho života ve Stvoření.
Fyzické tělo nám následně svým vzhledem, pocity a funkcemi poukazuje na stav těla energetického a zmiňovaných energetických center. Veškerý nesoulad v této rovině nám poukazuje na stav a hloubku našich nemocí, potlačených, zablokovaných energií na těle energetickém. V energetických centrech v pánvi a v břiše tak pociťujeme hloubku štěstí ve formě vjemů proudění naší sexuální energie, explodující do orgasmické rozkoše, prostupující hluboko do orgánové struktury pánve a břicha. V oblasti hrudníku se následně zesilují příjemné pocity do emočního orgasmu, který je hnán energií našich plic, projeven hlasitých dýcháním a emočními projevy radostného smíchu souběžně s hlubokým procítěním hřejivé radosti v našem srdci.
V oblasti krku se vše sbíhá a projevuje zvukem našich hlasivek, jeho slastná vibrace je citelná na povrchu našeho těla, kde můžeme vnímat pocity vzrušivého mrazení a rezonujícího chvění. Přes šestou a sedmou čakru se naše sexuální energie kotví do duchovní podstaty a rozlévá se do konečného prožitku orgasmické celotělové extáze prožívané v každé buňce našeho těla, kdy v případě fyzického propojení muže a ženy, dochází k prožitkům a pocitům splynutí obou těchto základních principů do společné jednoty bytí.
Štěstí a s ním spojený vědomý štastný život v radosti a sexuální rozkoši je původní a prvotní hodnotou a smyslem existence člověka a jeho lidské rasy ve Stvoření. Návrat k šťastnému životu a jeho původním hodnotám je návratem k vlastní síle, pravdě a vlastní zodpovědnosti. Tento návrat a související cesta je završením dlouhé cesty našeho duchovního vývoje a poznání vlastních hodnot našich duchovních darů, které nám byly pro šťastný život dány.

 

Vědomé očkování

Všude kolem nás číhá velké pandemické nebezpečí, před kterým je potřeba se odpovídajícím způsobem chránít. Nejsilnějším nástrojem ochrany a léčení, který má člověk k dispozici, je vědomá sexualita a s ní spojené dary.
V partnerském vztahu je za oblast vědomé sexuality zodpovědná žena, která dohlíží na to, aby s touto problematikou spojené aktivity byly pravidelně a v odpovídající kvalitě vykonávány. Žena je tedy ve vztahu předsedou vlády, hlavním ministrem zdravotnictví, lékařem a hygienikem.
Vydává a vyhlašuje nouzový stav její sexualní nespokojenosti a odpovídající nařizení a ustanovení, která naplňují tuto podstatu a dohliží na vývoj a průběh souvisejícího epidemického léčení v jejím vztahu, zejména v ložnici.
Díky této odpovědnosti žena dbá a vyzývá pravidelně svého může k dodržování těchto ustanovení a souvisejích vyhlášek, která ho zavazují převážně k dodržování jejího pravidelného očkování a léčení převážně v oblastí její vagíny. Muž, který má přirozenou roli odborného vakcinologa, zodpovědně a neodkladně, bez námitek, vědom si důležitosti této role, vykonává tuto činost zejména svým penisem, tak dlouho jak je potřeba.
Průběh očkování je potřebné vnímat všemi smysly na fyzickém těle. Na jeho úspěšné provádění upozorňuje žena svým hlasitým projevem, která ukončuje proces očkování až po dosažení odpovídající hloubky uspokojení. Očkování a související léčení je potřeba provádět tak dlouho, dokud nedojde k ukončení nouzového stavu a souvisejících omezení a nařízení, které žena nařídila.
Nicméně i poté, co skončí všechna omezení, je potřeba v rámci preventívních opatření a zachování zdravého a vědomého sexuálního vztahu, pokračovat v pravidélných léčebných kůrách.
Buďte tedy prosím obezřetní a nezadebávejte pravidelné vědomé očkování nejen ve vašich ložnicích. Je to v dnešní době to nejdůléžitější, co můžete pro sebe a svého partnera udělat, abyste byli zdraví, šťastní a spokojení a tímto konáním byli inspirací celému lidskému společenství.

 

Žena

Lidská bytost, která má ve svém základu magnetický imprint s polaritou "-" se nazývá Žena.
Žena je hmotnou manifestací vydělení ženského principu z božské jednoty. Ženský princip je hybnou silou, základním pilířem života a tvůrcem prostoru pro jeho projev.
Žena je učitelkou lásky a ve Stvoření symbolizuje temnotu, poznání, přijímání.
Žena si přitahuje muže do života, aby ho učila poznávat jeho vlastní temnotu, jeho záměr poznání, skrze sebe, skrze prostor, který tvoří. Z pohledu její fyzické sexuality je tímto prostorem, její tělo a primárně její vagína, kterou nabízí svému muži a učí ho, aby v ní sexuálně tvořil pro její rozkoš a potěšení.
Lidské tělo je obrazem duše. Jeho vzhled a vlastnosti přímo zrcadlí stav souladu či nesouladu s vlastní božskou podstatou, přirozeností a odklon od původních hodnot lidské rasy.
Pokud je duše sjednocená, tedy přijatá do celistvosti, správně propojená se svým fyzickým tělem, je takovéto tělo zdravé a krásné v jeho původní božské podobě a bytost v něm prožívá odpovídající hloubky svých prožitků. V opačném případě je tělo deformované, nesymetrické, nemocné, plné potlačených emoci, nahromaděné bolesti a strachů, díky kterým je v něm smyslové vnímání a související citlivost značně utlumená, omezená a v některých případech i zcela odpojená.
Dle původního nastavení žena dává muži bezpodmínečnou lásku a hlídá jeho expanzivní tendenci, aby nebyla destruktivní, tím, že pravdivě popisuje své pocity a dává je rovněž pravdivě najevo svými emocemi. Nic tedy neblokuje a nic v sobě nepotlačuje.
Základním smyslem existence ženy je tedy její sexualita a s ní spojené prožívání se ve svém vlastním fyzickém těle. Žena touží poznávat rozměrnost své vlastní rozkoše a neustále hledá další a další cesty k prožití ještě hlubších a intenzivnějších sexuálních vjemů a zážitků ve svém fyzickém těle. Ve výchozím pozitivním, neboli božském nastavení, je žena ve stavu vědění. Její rozum je přirozeně propojen s pocity v srdci a stejně tak, je tomu i u jejího smyslové vnímání.
Takto nastavená a projevující se žena je pravdivá, nic nepředstírá, na nic si nehraje a je tedy sama sebou ve svém vlastním uvědomění a sebelásce skrze své vlastní pocity v srdci a s nimi spojené duchovní vedení.
Vlivem záměru poznání hodnoty člověka a jeho darů, padly ženy i muži do temnoty poznání a souvisejících vibrací života, aby poznali všechny možné aspekty lásky v jejich pozitivní i negativní podobě. Ženy i muži se vlivem tohoto záměru poznání postupně odpojili od svých srdcí a jejich přirozené rozumové napojení a smyslové vnímání bylo vlivem strachu a související ztrátou vlastní moci přepojeno na učící systém myšlení a s ním spojené myšlenkové vzorce chování.
Díky tomuto nastavení začali lídé chybně vyhodnocovat své pocity a smyslové vnímání, začali jednat více pod vlivem strachu, souvisejících myšlenek a s nimi spojených představ. Postupně tak upadalo jejich uvědomění, přirozenost, životní hodnoty a genetika fyzického těla do stále nižších vibrací života v utrpení, duchovní oddělenosti a souvisejících nemocí.
V tomto učícím nastavení se celé lidstvo náchází tisíce let a prochází tak evolučním vývojem ve kterém si každá bytost odžívá své záměry poznaní a související karmické lekce. Každá bytost je zařazena do duchovního stromu Stvoření. Projevem tohoto duchovního stromu jsou rodové línie fyzických těl v hmotné realitě.
Každá žena je napojena na svůj rod, na své rodiče, primárně na svůj ženský rod, tedy na svou matku, která jí v učícím nastavení svým chováním zrcadlí to, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jakým způsobem se chovala ke svým dětem. Z pohledu matky je jí zrcadleno na svých vlastních dětech, primárně na dcerách, to co ve svém životě nezvládla pochopit a co si nezvládla zpracovat a samozřejmě i to jaké je její ženství, vztah k sexualitě a související hodnoty.
Zde platí známe pořekadlo "Pánbůh nám to vrátí na dětech". Muž, kterého si žena přitahuje do učícího vztahu jí rovněž zrcadlí svým chováním jaká je, jak se odchýlila od své původní podstaty a s ní spojené pravdivosti a neposledně jí svých chování přehrává, jaká byla partnerka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svým partnerům.
V dnešní době je velmi důležite, aby si hlavně ženy uvědomily svou řídící roli, učily se pracovat se svými pocity, postupně se odpojily od systému myšlení a tímto se zbavily strachu a navrátily se ke svým původním hodnotám, k pravdivému životu ve vysokých vibracích a s ním spojenému intuitivnímu vědění.
Cesta k tomuto původnímu pozitivnímu stavu vede skrze nepříjemné pocity, skrze sebeprácí, skrze práci s vlastními strachy, potlačenými emocemi, stydlivostmi a dalšími kontrolními mechanismy, které brání k návratu do vlastního ženství, k propojení vlastního těla s jeho duchovní podstatou skrze své vlastní pocity v srdci.

 

Posvátná sexualita

Posvátna sexualita je základní pilířem fungování vztahu muže a ženy. Na tomto základním pilíři je vystavěn jejich společný život, jejich rodina a s tímto vším spojené hodnoty.
Tato sexualita je původní božská, nedotknutelná poukazující na sexuální vztah muže a ženy v jeho původním dokonalém stavu.
Posvátná znamená, že je ze světla, prvotně stvořená ve výchozím pozitím stavu božství.
Božská znamená, že žena i muž se nacházejí ve vědomém stavu svého božství, ve stavu bezpodmínečné lásky a v souladu s původními principy bytí a jejich hodnotami.
Nedoknutelná znamená, že veškeré jejich vzájemné sexuální fantazie, touhy a představy jsou při realizaci hlídány jejich pocity v srdcích a tyto pocity jsou pravdivě projeveny a interpretovány. Jsou takto v souladu s nejvyšším božským záměrem poznání v těch nejvyšších vibracích, díky kterému oba partneři prožívají naprosto dokonalé milování.
Projev posvátné sexuality je uměním lásky ve fyzickém těle a nauka, která se jím zabývá se nazývá posvátná erotika.
Učitelkou této nauky je žena, která učí a vede svého muže takovým způsobem, aby jí pomáhal neustále nacházet a objevovat nové rozměry rozkoše a orgasmických stavů v jejím fyzickém těle. Muž na základě svého učení, souvisejícího poznání a přirozeného smyslu pro tvořivost, neustále hledá další a další způsoby, kterými by uspokojil neukojitelné touhy své ženy.
Vrcholem umění této nauky a zároveň nejvyšším božským vyjádřením podstaty existence člověka v lidském těle, je jejich vzájemné splynutí v orgasmické extázi.
Díky pádu lidstva do nižších učících vibrací bytí se stala tato sexualita a s ní spojená nauka bezbožnou a dotknutelnou, protože původní božské napojení nahradily myšlenkové programy a vzorce chování, které toto odvětví původních božských nauk zcela tabuizovaly a pokřivily.
Tímto způsobem toto vědění upadlo do zapomění a bylo velmi značně vykastrováno do sexuálních technických nauk, kterými jsou z nejznámějších Tantra, která je nefyzická duchovní a Kámasutra, která je fyzická neduchovní, neposledně do totálního úpadku, kterým je pornografie.
Posvátná sexualita a s ní spojená nauka se bude v nadcházející době poustupně navracet do uvědomění probuzených vědomých žen a velmi značným způsobem přispěje k urychlení transformace a souvisejícího vzestupu lidstva zpět do vyššího stavu bytí.