Lidské tělo jako dar

Jsi tam kde je tvá zodpovědnost a moc nad životem.
Hranice tvého bytí jsou vymezeny tvými pocity, tvou mocí, uvědoměním a schopností přímo ovlivňovat svou životní realitu.
Tam kde se cítíš a vnímáš tam je prostor ve kterém se prožíváš. Tímto prostorem je tvé lidské tělo.
Tělo ti bylo dáno pro účel prožívání lásky a učení se souladnému životu s ostatními bytostmi kolem tebe.
Pouze díky svému tělu můžeš prožívat stvořenou realitu a rozměr své vlastní sebelásky.
Tvé tělo je nejvyšší dosažitelnou materiální hodnotou ve tvém životě.
Ve svém životě nemůžeš nikdy získat nic lepšího, než jsi již dostal na počátku své duchovní cesty životem a tím je tvé tělo a související duchovní dary.
Stav tvého těla, jeho duchovních darů, kvalita a hloubka příjemných prožitků v něm je přímo úměrná tvému uvědomění a tvé duchovní vyspělosti, tedy dosaženému rozměru tvé vlastní sebelásky.
Lidské tělo bylo navrženo pro možnosti nekonečného růstu a transformace duchovní bytosti, která se v něm prožívá.
Zdravé lidské tělo má aktivní všechny duchovní dary, kde mezi hlavní patří přímé energetické napájení z Centrálního Zdroje. Není zde v základu naprosto žádná potřeba čerpat jakoukoliv energii z vnějšího prostředí životní reality.
Další duchovní dar je nekonečný buněčný regenerační cyklus, tedy buněčná nesmrtelnost, díky kterému má duchovní bytost možnost využívat své tělo opravdu na věky věků.
Podmínkou je ovšem souladný a přirozený život dle Zákonů Stvoření Centrálního Zdroje.
Míra porušování Zákonů Stvoření a odklonu od přirozeného souladného života duchovní bytosti se projevuje mimo jiné v jejím lidském těle v genetických poruchách, nemocech a mírou vnější energetické závislosti, tedy potřebě kompenzovat a dosycovat si chybějící zdrojovou energii z vnějšího prostředí a z ostatních duchovních bytostí.
Uzdravit nemoci a poruchy lidského těla lze pouze narovnáním se zpět do přirozeného života a souvisejících hodnot a odpuštěním energetických blokád, které omezují a blokují jeho tělesné funkce, duchovní dary a kvalitu prožívání.
Nemoc je naprosto dokonalý poučný a nápravný mechanismus který se nedá žádným způsobem obejít.
Nemoc nejde odstranit, ani zvrátit žádnými zásahy do lidské genetiky, ani do duchovních tělesných předloh.
Nemoc těla začíná jeho smrtelností a stárnutím a končí ztrátou schopností přirozené reprodukce.
Kdo si tedy chce uzdravit své tělo, musí se vydat cestou přirozenosti a souladného života a začít respektovat vůli Stvořitele a jeho zákonů ve svém vlastním chování, rozhodování a hodnotách.
Tělo je odrazem duchovní bytosti.
Jak se v něm cítíme, to také vyzařujeme a tak i vypadáme.
Tělo jeho vzhled, funkce a kvalitu života v něm je přímým důkazem toho jací opravdu jsme a jak náš život souzní s původním záměrem přirozeného života člověka, který nám byl na počátku dán.

 

Identifikace traumatu

V rámci své terapeutické praxe v CIT terapiích postupně zjišťuji, jaká je mírá zatížení různými typy traumat ve společnosti mezi ženami a muži.
Primárně se při své práci zabývám právě základní rovinou vědomé práce s pocity a jejich správným propojením se smyslovými centry našeho fyzického těla.
První věc, kterou je ve větší nebo menší míře zatížen naprosto každy člověk v naší společnosti, je neochota a související strach vědomě a zodpovědně pracovat s vlastními nepříjemnými pocity, dávat je upřímně, pravdivě najevo a pravdivě projevovat související emoce.
Co se týká nejvíce obavaných pocitů, tak jednoznačně dominuje strach a odpor k vlastní bolesti.
Za tímto naučeným nastavením stojí adaptované myšlenkové vzorce chování od naších rodičů a ze společnosti, zakrývající strach z odmítnutí, z nepříjetí od ostatních, strach z jejich reakcí na nás a na naše chování a s tímto spojené potlačené emoce a v důsledku potlačené a nepřirozené sebevyjadřování.
Dalším velmi silným tématem je tělesná nahota a s ní spojená traumata hlubších, intimních rovin vlastní sexuality.
Velmi často se stává, že příchozí lidé zajímající se o mou práci při zjištění, že práce probíhá rovněž na nahém těle, reagují odmítavým způsobem.
Jedná se jak o muže tak i ženy. V obecné rovině vnímám, že pokud s nahotou a související rovinou intimní sexuality pracuje žena, je to mnohem lépe příjímáno jak ze strany žen, tak i mužů.
Jakmile v této oblasti pracuje muž, vyvolává to u obou pohlaví značnou míru nevole a obav poukazujících na jejích vlastní traumata v této oblasti.
U mužů je v této rovině nejčastějším tématem nezpracovaná homosexualita a související přístup k vlastnímu tělu od stejného pohlaví.
U žen je to strach z ublížení, zneužítí a různých forem sexuálního násilí, obecná nedůvěra a strach z "cizích" mužů a s tímto vším spojená traumatizovaná a kontrolovaná nevědomá sexualita.
Obvykle dochází ke škatulkování, alibistickému postoji a označování vlastních nepříjemných pocitů a souvisejících traumat zaběhlými pojmy, divné, nenormální, nepřirozené, intimní, úchylné apod.
V základu vnímám, že ve společnosti přístupujume k našemu tělu kontrolovaným podmínečným způsobem, ne na základě sebelásky, souvisejících příjemných pocitů a tělesných funkcí erotogenních zón, které je zprostředkovávají, ale na základě vlastního traumatu, kde samozřejmě dominují traumata sexuální intimity, kde na prvním místě je stud a strach z nějaké formy sexuálního zneužití a násilí.
V praxi se toto nastavení projevuje tak, že se postižená osoba nahoty a souvisejících nepříjemných pocitů bojí, prožívá se nevědomky v roli sexuální oběti a pokud není v odpovídajícím, vyhovujícím podmínečném nastavení, tak je v silné nedůvěře vůči svému okolí a není schopna se uvolnit a zaměřit pozornost na své vlastní tělo.
Při fyzickém kontaktu nejprve skrze naučené programy kontroluje, zda se neděje něco nepříjemného, pak si ověří zda situace a přítomné osoby vyhovují a jsou povoleny skrze naučená ve společnosti uznávaná nastavení a až poté si dovoluje zapojit smyslové vnímání, spojit se s tělem a prožít si související pocity.
Traumatizovaná osoba odpojená skrze svá nepřirozená nastavení od svého těla si tedy v prvé řadě myslí co cítí, protože jí smyslové vjemy a související situaci popisují adaptované myšlenkové programy a né přirozené intuitivní vnímání a smyslové napojení na pocity v srdci.
Přirozená identifikace traumatu vždy začíná pocitovou sebereflexí a uvědoměním si toho, že z duchovní podstaty a absolutní spravedlnosti života nejsem oběť. Vše, co se mi v životě děje a co prožívám má se mnou vždy spojitost na základě mé vlastní duchovní minulosti.
Naše vlastní nepříjemné pocity nás vždy spojují s vlastními traumaty a souvisejícími potlačenými emocemi, které jsou příčinou našich nemocí.
Díky účelně překrouceným a přeprogramovaným pojmům toho, co je přirozené a nepřirozené z pohledu života a přístupu k vlastnímu tělu, jsme bohužel značně zacyklení ve vlastním nevědomí, strachu, utrpení a potřebě kompenzovat si nedostatek vlastní sebelásky skrze zavděčování se vnějším systémovým hodnotám a skrze snahu získávat pozornost od ostatních.

Související: Záznam z besedy "Traumatizovaná sexualita"

Duchovní signály nemocí: ADD/ADHD

Pojem ADD (angl. Attention Deficit Disorder) znamená v překladu "Ztráta pozornosti" a spolu s pojmem ADHD, který toto základní označení rozšiřuje o stavy hyperaktivity a impulsivity, jsou častým soudobým označením v systémové psychyatrii pro související chování, při kterém se dotyčná bytost není schopna soustředit na dění, udržet pozornost v aktuálně probíhající situaci, nereaguje na podněty, je uzavřaná jakoby ve svém vnitřním světě a nebo se projevuje velmi impulzivně, roztěkaně, pro své okolí nezvladatelnými způsoby.
Velmi často jsou tyto diagnózy identifikovány hlavně u dětí, které tímto svým nastavením a souvisejícím chováním pouze a jen poukazují na související nastavení svých rodičů, na jejich partnerský vztah, na život pod vlivem naučených vzorců chování, na jejich nepřirozené hodnoty, duchovní nevědomost, nízkou sebelásku, sebehodnotu a pokřivený přístup k životu.
Takto nastavené dítě pouze signalizuje, že již na sebe nechce brát související rodovou zátěž, že odmítá dál žít otrocký život svých rodičů a nechat se systematicky programovat a manipulovat, tak jako to dělali jeho předkové v minulých genaracích.
Z pohledu psychosomatiky tyto syndromy poukazují v prvé řadě na absenci bezpodmínečné lásky ve vztahu rodičů k dítěti, která je přemostěna podmínečným přístupem, zaměřením pozornosti na výkon, kariéru, na systémové hodnoty a související snahu zavděčit se představám ostatních, dosáhnout očekávaných uznání ve společnosti a související pozornosti.
Hyperaktivita poukazuje těm, kterých se toto chování dotýká na jejích rezignovaný postoj k životu, pasivitu, komfortní zónu a neochotu se v životě pravdivě projevovat.
Dítě se uzavírá do svého vnitřního světa, protože ten přítomný vnímá jako pro sebe nepřirozený a svým chováním a reakcemi dává nejen svým rodičům, ale všem kolem sebe najevo, že nesouhlasí s tím jak zde žijeme ve vztazích, v rodínách, ve školách, ve společnosti.
Jeho nepoddajnost a nezvladatelnost brnká všem kolem na jejich potlačené emoce, nezpracovaná témata a nutí je k tomu, aby věnovali pozornost svému chování a museli se přizpůsobit potřebám takto nastaveného dítěte.
Děti a další bytosti přicházejí s těmito nastaveními, jsou velcí učitelé a jejich duše sem přišly v prvé řadě pomoci transformovat a změnit systém společnosti zpět k přirozeným lidským hodnotám.
Je potřeba si uvědomit, že pokud budou rodiče ignorovat tyto duchovní signály u svých dětí a budou se snažit všemožnými způsoby místo sebe měnit své děti, budou jim životem uděleny takové odpovídající učící lekce, aby opravdu pochopili, že tudy již cesta dál nevede.
U postižených dětí ve věku do puberty, je v prvé řadě potřeba začít pracovat s jejich rodiči a narovnat jejich pokřivená nastavení, hodnoty a uzdravit jejich související nemoci a traumata.
Jakmile dítě zavnímá, že se rodiče mění směrem k pozitivním změnám, začne se měnit a spolupracovat také a postupně se spolu s nimi srovná do přirozené životní rovnováhy.

Duchovní signály

Duchovní signály jsou různé životní jevy a projevy, která nás upozorňují na to, jak si v životě vedeme, jak jsme v souladu s našimi záměry poznání, s naší přirozeností a souvisejícími životními hodnotami.
Primárně jsou tyto signály projektovány ve spojitosti s našim tělem, jeho vzhledem, schopnostmi si v něm prožívat příjemné pocity sebelásky s lehkostí v odpovídajícíh hloubkách radosti a rozkoše.
Hlavními duchovními signály na našem těle jsou tedy všemožné psychosomatické projevy našich nemocí, dále s různými dopady na naše tělou jsou to všemožné úrazy a obtíže v životních situacích, kde se nám nedaří realizovat a naplnit kýžené představy, kdy nám to připadá, jako by nám pořád někdo házel nějaké klacky pod nohy.
Díky postupně zesilujícímu intuitivnímu vnímání, můžeme postupně vidět všemožné indície k životu všude kolem sebe, jak se říká mít schopnost: "číst mezi řádky".
Ten, kdo je schopen číst a porozumět duchovním signálům ve svém životě, ten chápe jak život přirozeně funguje a je schopen si najít všechny cesty k tomu po čem touží, je schopen se zcela uzdravit ze svých nemocí a dostat se ke své duchovní podstatě a souvisejícím duchovním darům.
Duchovní signály jsou přirozenou navigací životem a jsou zde a vždy budou pro ty, kteří touží po návratu domů do své vlastní celistvosti, do života v souladu s Bohem v lásce a harmonii.

 

Psychosomatika těla: Krk

Krk odděluje hlavu od trupu a v jeho středu se nachází energetické centrum řeči, upřímnosti a pravdy.
Stav krku, jeho vzhled a funkce jsou tedy spojeny s tím, jak se projevujeme hlasem, poukazující na to, zda jsou naše slova a zvuky v souladu s energií na základě které jsou projeveny.
Na problémy s pocitovou upřímnosti poukazuje zejména přední část krku, ohryzek, hlasivky, krční uzliny, související lymfatický systém, stav štítné žlázy atd.
Zadní část krku, krční páteře pokazuje na náš životní postoj, zda je uvolněná a vzpřímená a nebo zatuhlá a pokřivená díky strachu a potřebě věci neustále kontrolovat, ovládat a sledovat díky chybných naučeným postojům z výchovy.
Problémy na přední části krku, jako jsou zvětšené uzliny, krční mandle, angíny, problémy s hlasivkami a štítnou žlázou, poukazují jak na silně přetížená játra, tak jsou zde obvykle přítomny energetické blokády nedoprožitých energii z minulých inkarnací z různých forem škrcení, mučení, řezání, propichování, z různých poprav atd., díky kterým jsou v těchto místech zánětlivé oblasti a díky chybnému nastavení v projevu se zde neustále zachytává jaterní horko a celý tento stav vyúsťuje do ze systémové medicíny známýchch chronických potíží.

Psychosomatika těla: Ústa

Ústa jsou vstupní bránou do našeho těla, místem kudy vdechujeme a vydechujeme vzduch, přijímáme do těla a vkládáme různé věci do úst, abychom je ochutnávali a prozkoumávali smyslovým centrem chuti.
Ústy projevujeme náš hlas.
Z pohledu naší sexuality jsou naše ústa s celou čelistí propojeny se stavem naší malé pánve a v ní uložených pohlavních orgánů v kořenové čakře a s ní spojené erotogenní zóně.
Jaký vztah tedy máme k této oblasti naší sexuality, taková je naše čelist, ústa i rty, jejich vzhled, funkce a pocity související s jejich používáním.
Problémy na kůži kolem úst, zarudlá kůže, ekzémy, bolestivá čelist, poukazují na problém s našim sebevyjádřením, poukazující na potlačené emoce hněvu a vzteku a na související zavděčující se jednání na základě naučených chybných životních postojů.
Na přítomnost problémů v našem projevu a přístupu k naší sexualitě zde poukazují také suché a popraskané rty, afty a opary.

Psychosomatika těla: Nos

Nos je orgánem smyslového centra čichu, který nás propojuje se schopností vnímat různé vůně a zápachy, které jsou nedílnou součástí realitních životních projevů.
Energeticky je nos primárně propojen s plícemi. Stav průchodnosti nosu, citlivosti vnímání a souvisejícího čichu se tedy přímo projektuje do zdraví a funkce našich plic.
Problémy s dýcháním nosem a čichem z pohledu duchovních signálu poukazují na naší neochotu vnímat se v životě skrze naše vlastní pocity v srdci, což má primárně dopad na naše sebevýjádření a životní plynutí v lehkosti a rozměrnosti našeho dýchání.
Trvale ucpaný nos, chronické rýmy, alergie a záněty poukazují naše chybné životní postoje, tvrdohlavost, sebepotlačení a neochotu vnímat své vlastní pocity a způsob jak na základě nich reagujeme a jak se v životě rozhodujeme.
Tento stav nám signalizuje, že nám určité věci v životě nevoní, nemůžeme a nechceme je ve vlastním životě vystát, cítít a tak se snažíme je různými způsoby obcházet a kličkovat v domnění, že se tak vyhneme vlastní zodpovědnosti za příčiny našeho chování a souvisejícího životního nastavení.
Kromě komplexních traumat jsou také časté lokální zbytky potlačených emocí v místě daného orgánu. V případě nosu je to celá oblast kostních lemů v oblasti nosní přepážky, oblast kosti mezi horním rtem a nosem.
Zde bývají zbytky nedoprožitých energií bolesti z různých forem zranění z bojů, úrazů a mučení z minulých inkarnací, ke kterým patří různé formy zlomení nosu a nosní přepážky.
Výskyt těchto blokád se v oblasti nosu obvykle projektuje kromé snížené funkce a citlivosti, také určitými proporcemi a nesymetriemi, kam patří délka, šířka, zakřivení, otok, kožní pigment.

Psychosomatika těla: Oči

Oči jsou orgánem smyslového centra zraku, který nás propojuje se schopností vnímat projevený obraz naší životní reality.
Energeticky jsou oči propojeny s játry. Stav jater se tedy přímo projektuje do zdraví a funkce našich očí. Problémy se zrakem z pohledu duchovních signálu poukazují na naší neochotu vidět v životě pro náš přirozený život podstatné věci a díky chybnému nastavení a rozhodování se dle naučených myšlenkových vzorců je tak náš zrakový vjem popisován těmito naučenými a adaptovanými programy.
Levé oko je propojeno s nastavením vnitřní ženy a pravé oko je propojeno s nastavením vnitřního muže.
Potíže vůči opačnému pohlaví se tak u žen projektují primárně na pravém oku a u mužů na levém.
Dalekozrakost poukazuje na naši nezodpovědnost, neochotu vnímat důsledky našich chyb pramenících z našich nevědomých rozhodnutí a činů, které se vyjeví v budoucnu našeho života.
Krátkozrakost poukazuje na neschopnost ukotvit se v přítomném okamžiku. Postižená osoba je tedy neustále svou pozorností v minulosti a nebo v budoucnosti.
Různé formy rozostření, zakalení zraku, poukazují na různé formy iluzorních, zkreslených pohledů na život, vztahy, vlastní přirozené hodnoty. Pokud jsou tyto deformace ignorovány po generace jsou silně propisovány do naší genetiky a následkem je rovněž i fyzická deformace dané části těla a souvisejícího orgánu, což platí také u našich očí, kam patří různé zrakové poruchy od narození cylindrické vady, tupozrakost apod.
Příčinou všech těchto problémů jsou potlačené emoce energetických blokád a s nimi spojené strachy propojené s chybnými životními postoji ve vlastních rodových liniích, které tyto energetické blokády drží na našem energetickém těle a důsledkem je tedy snížená funkce projevu a vnímání takto postižené části těla.
Kromě komplexních traumat jsou také časté lokální zbytky potlačených emocí v místě daného orgánu. V případě očí je to celá oblast kostních lemů očnicových oblouků, oblast očních kanálků.
Zde bývají zbytky nedoprožitých energií z různých forem zranění z bojů, úrazů a mučení z minulých inkarnací, ke kterým patří propíchnuté, vypálené a jinou násilnou formou způsobená poškození.
Výskyt těchto blokád se v oblasti očí obvykle projektuje častou zánětlivostí. 

Psychosomatika

Psychosomatika (z řečtiny psyché=duše a sóma=tělo) je problematika zabývající řečí těla, přesněji řečeno signály duchovních nemocí a potíží, které se skrze fyzické tělo projevují.
Díky psychosomatice jsme schopni rozklíčovat kořenové příčiny našich nemocí a problémů ve spojení s našimi nepřirozenými životními postoji, potlačenými emocemi, strachy a najít úspěšně cestu k vlastnímu uzdravení a návratu zpět do přirozených hodnot a souvisejícího života.
Psychosomatika nás tedy vede do jednotlivých úrovní nastavení naší duše a jejího způsobu propojení s vlastním fyzickým a energetickým tělem.
S pomocí této nauky jsme schopni identifikovat všechny možné problémy na všech možný úrovních smyslového vnímání a souvisejícího tělesného vzhledu, tělesných funkcích a projevech v souvislostech s naší duchovní přirozeností.

Osobně rozlišuji tyto základní tři roviny a související oblasti duchovních signálů:

1. Vzhled těla, tělesná symetrie a proporce

    Patří zde proporce a symetrie jednotlivých částí těla, stav a  vzhled kůže,

    sliznic, vlasů, ochlupení, zubů, nehtů

    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Postoj těla, různá prohnutí, vychýlení, pokřivení, hrbení.
• Nerovnováha principů vnitřní ženy a muže vede k tomu, že se ženské tělo proporčně formuje
  do mužského vzhledu, zrácejí se křivky a ladné přechodové línie v oblasti pánve, zmenšují se prsa.
  U mužů se obráceně tvoří ženské tělesné proporce a ženské rysy. V obou případech chybí  nebo přebývá svalová hmota.     
• Energetické blokády poukazující na nadváhu, obezitu, zadržování tuku a vody nebo naopak
  na hubenost, vychrtlost, zkostnatělost.
• Kvalita a délka vlasů poukazující na stav napojení na svůj rod, stav sebelásky a související kořenovou sílu ledvin a schopnost vyživit vlasy v odpovídající délce a kvalitě.
• Zuby poukazují na naši schopnost jak v životě věci přijímáme, Jak k nim přistupujeme, jak s nimi pracujeme vůči uvědomění si toho co je pro nás důležité, přirozené a prioritní.
• Nehty, které jsou ukončením prstů poukazují na jemnou formu našeho přístupu k životu, k ostatním, jak se sami sebe i ostatních pocitově dotýkáme v jemnosti, jakým způsobem s      pocity v jemné rovině pracujeme.
• Kůže její stav i vzhled poukazuje navenek na to, jak se cítíme uvnitř, na naší sebelásku, sebehodnotu, na náš způsob sebevyjádřování.     
  

2. Základní funkce těla související s fyzickými projevy a prožíváním smyslového vnímání

    Zde patří smyslová centra zraku, sluchu, hmatu, chuti, čichu, funkce  pohybového ústrojí svalů,
    šlach a kloubů, jednotlivých orgánů zajišťujících dýchání, příjem potravy a tekutin, trávení,
    vstřebávání živin, čištění a vylučování.
   
    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Zrak a s ním spojené oči jsou vstupem do naší duše,  poukazují na to jak se na věci v životě díváme, co přehlížíme a nechceme ve svém životě vidět, na naši  schopnost vidět se v chování ostatních.
• Sluch poukazuje na to jak nasloucháme svým vlastním pocitům, jak vnímáme to co nám říkají ostatní, na naši schopnost vnímat se v tom co ostatní říkají.   
• Hmat je spojen s našimi doteky se způsobem jak prožíváme tělesný kontakt a doteky s ostatními v souvislosti s našimi pocity.
• Stav centra chuti je spojen s přijímáním barvitosti a rozměrnosti prožitků v našem životě, poukazuje nám na to jak nám věci v životě chutnají, jakým způsobem je příjímame.
• Čich a s ním spojené dýchání nosem poukazuje naši schopnost řídít se vlastními pocity v srdci, pracovat přirozeně se všemi pocitovými vjemy.
• Stav kostí poukazuje na naše přirozené hodnoty, hodnoty našeho rodu a našich předků a základy na kterých v našem životě stavíme.
• Stav kloubů poukazuje na naši hybnost a pohyblivost v životě, zda v něm plyneme v lehkosti a nebo zkomíráme ve vlastním utrpení pod vlivem rodových křivd a zátěží.
• Plíce, průdušky, poukazují na rozměr našeho sebevyjádření na to, jak se nám v životě dýchá, co nás v životě dusí.
• Játra a žlučník poukazují na to jak pracujeme s emocemi hněvu a vzteku.
• Ledviny poukazují na to jak se máme rádi a jak pracujeme s našimi strachy
• Slezina poukazuje na to v jakém množství v našem životě figuruje smutek, prázdnota a marností
• Stav srdce poukazuje na schopnost pracovat a prožívat  upřímně emoce radosti
• Krvetvorba, stav a kvalita krve poukazuje na naší kvalitu života na hloubku prožívané radosti.
• Žaludek poukazuje na to jak přijaté věci v životě trávíme,, jak zpracováváme naše nepříjemné pocity
• Tenké střevo poukazuje na to jakým způsobem vstřebáváme    životní prožitky a co a jakým způsobem z nich čerpáme.
• Tlusté střevo, konečník poukazují na to co v životě vytváříme, co z nás jde ven a jaké formě.         
  

3. Funkce erotogenních zón a souvisejících orgánů 

     Zde patří části těla a orgány zajišťujících schopnost vlastní reprodukce, prožívání vzrušení
     vybuzování a prožívání sexuální energie a související prožívání orgasmických rozkoší.

     Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Oblast krku, primárně postranní části poukazují na způsob přijetí partnera v tělesném kontaktu, zda je zde upřímnost, láska, přilnutí a zaklesnutí se s důvěrou a odevzdáním do partnera nebo odvrácení se od něj, odpor, nevole a zavděčování přejatým nastavením a představám.
  
• Prsa u žen, jejich velikost, vzhled, tvar, pevnost, proporce dvorců a bradavek, symbolizují stav ženství, vnitřní krásy, přístupu k mateřství, prožívání vlastní sexuality, stav přirozené přitažlivosti a žádoucnosti a také schopnost prožívání kontinuální orgasmické rozkoše v této erotogenní zóně.
• Oblast pánve, oblast genitálií, vnímavost a přístup poukazuje na vlastní sebeuvědomění v oblasti vlastní sexuality a přirozenosti člověka, poukazuje také na celistvý přístup a přijímaní partnera opačné polarity primárně v oblasti sexuality.
• Močový měchýř poukazuje na vztah s partnerem, jaký je, na přijetí partnera v oblasti sexuality
• Klitoris a močová trubice jsou zmenšeným mužským penisem, který přímo propojuje ženské tělo s nastavením a stavem přijetí vnitřního muže a související schopností prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš.
• Vagína je centrem ženské rozkoše, propojuje ženu s její ženskou duchovní podstatou. Jaké jsou v této oblasti pocity, jaký je zde přístup a prožívání, souvisí s tím, jak si žena sama sebe uvědomuje v oblasti vlastní přirozenosti, sexuality a souvisejících hodnot. Poukazuje tedy na  nastavení a stav přijetí vnitřní ženy a schopnost prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš. Je také místem, kterým žena muže fyzicky příjímá do lásky a kudy přichází na svět jejich společný potomek i zde tedy opět veškerý nesoulad, nepříjemné pocity a potíže poukazují na nemoci a odklony od vlastní přirozenosti.
• Vnitřní ženské orgány děloha a vaječníky poukazují na stav ženství v souvislosti s přístupem k početí, k mateřství, k rodičovství, k přistupu a nastavení pro fáze početí, těhotenství a porodu.
• Penis je u muže symbolem jeho mužství, jeho spojením s jeho         s nastavením a přijetím vnitřního muže a souvisejících přirozených hodnot.
• Varlata poukazují na stav plodnosti, způsob přijetí role otce, rodiče. Jejích citlivost, bolestivost a neschopnost prožívat příjemné pocity vzrušení a rozkoš poukazuje na míru traumatu v této oblasti.
• Prostata poukazuje na stav spojení muže s jeho přirozeností a souvisejícími hodnotami. Veškeré problémy zde poukazují na sebepotlačení ve vlastní sexualitě, ve vlastních hodnotách, na případnou stagnaci v oblasti duchovního rozvoje a mohou být přítomny různé formy lokálních traumat a nahromaděných energetických blokád bolesti z minulých inkarnací a souvisejících traumatických prožitků.  

Tyto základní tři roviny, jejich stav, kvalita a hloubka příjemných pocitů nás propojují s původními hodnotami přirozeného lidského člověka v případě nemocí s problémy a potížemi poukazujícími na odklonění se od těchto původních hodnot.

Tělo jako obraz naší sebelásky - Psychosomatika úprav vzhledu

Existence potlačených emocí se přímo projektuje do vzhledu našeho těla a nepříjemných pocitů, které v souvislosti s jednotlivými částmi těla pociťujeme.
V rámci systémové výchovy jsme se naučili věřit myšlenkovým vzorcům chování, které nám posuzují náš fyzický vzhled, naše tělesné proporce a související myšlenky nám říkají, jaké máme na těchto částech těla problémy a související nedostatky dle různých učících systémových pohledů na vzled a funkce lidského těla. Nevědomi si toho, že hlavním problémem je ona potlačená emoce a související trauma, které v dané oblasti pociťujeme a né fyzická část těla na kterou je zaměřena pozornost, žijeme v domnění, že informace o vzhledu našeho těla, která přichází z myšlenek jsou pravdivé.
Například, pokud je žena nespokojena se svým poprsím, nelíbí se jí vzhled, velikost apod., vždy to poukazuje na traumata z minulosti, z minulých inkarnací, která se týkají různého sexuálního násilí, týrání a mučení. Existence potlačených emocí v této oblasti je ženě průběžně zrcadlena chováním ostatních a dle nastavení souvisejích myšlenkových vzorců je ženě odpovídajícím způsobem poukázáno
na to, že její prsa neodpovídají aktuálním společenským normám a ideálům. Tyto reakce jsou vždy v souladu s jejím karmickým energetickým dluhem, skrze který si dotyčná souběžně odžívá své obdobné chování k ostatním v minulosti, v minulých inkarnacích. Obdobně se to týká všech ostatních částí těla, kde pozornost na ně v nás způsobuje nepříjemné pocity, ke kterým patří primárně různé strachy a stydlivosti.
Lidé tedy nevědomi si příčin vlastní nespokojonosti a nelibosti ke svému vlastnímu tělu nezřídka podlehnou tlakům učícího systému, který je vybízí skrze adaptované myšlenkové vzorce chování a související vnější podněty k tomu, aby si své tělo upravili, přikrášlili a tím navýšili hodnotu jeho vzhledu a přiblížili se co nejvíce systémovým ideálům a současně se snažili skrýt a zamaskovat skutečnou nepříjemnou pocitovou pravdu uvnitř vlastního nitra. Pro tyto účely zde máme různé úpravy vzhledu, které se snaží zdůraznit v dané oblasti naši nízkou sebehodnotu a poukázat v daném místě na výskyt traumatu.
V obecné rovině mají všechny tyto aktivity za cíl v prvé řadě přítáhnout pozornost a získat pro sebe energii z podmínečného přijetí od ostatních, která nám díky vlastní nížké sebelásce chybí. Různé kosmetické úpravy, malování, barvení poukazují na to, že se primárně snažíme zaujmout pozornost ostatních, spojujeme se s představami o tom, jak bychom měli vypadat a ne s našimi pocity, tedy s tím, jak se vlastně v životě pravdivě cítíme.
Dietetická opatření s cílem zbavit se nahromaděného tuku vypovídají jednak o potlačených emocích hněvu a vzteku a související nespokojenosti v životě, ale také poukazují na to, že takto jednající člověk si nevědomky volí cestu odpírání si v životě určitých věci, než aby se zaměril na své vlastní nepříjemné pocity a zbavil se potlačených emocí, díky kterým se do onoho problematického stavu dostal. Obdobně to platí i pro ty, kteří vykonávají různé sportovní aktivity pro zlepšení vzhledu jejich těla, opět dle nějaké jejich cílené představy.
V tomto nastavení nezřídka dochází k různým úrazům a vnímání bolesti z přetěžování různých částí těla, což postupně vede k jeho devastaci a souvisejícím fyzickým omezením. Dobrým příkladem je veškerá sportovní profesionalita, zaměřená na výkon, výsledky a vítězství, kde její účastnící již v poměrně mladém věku sklízí plody svého konání v podobě tělesných omezení. Na ještě nižší úroveň sebelásky pak poukazují úpravy vzhledu, kde je potřeba přímý zásah do fyzického těla, jako jsou různé plastické a chirugické výkony mající za cíl změnšení, zvětšení, nebo jiné úpravy části těla, tak aby vyhovovaly konkrétní představě, díky kterým dojde k přijetí vlastního těla a naplnění souvisejících očekávání .
Velmi zajímavou oblastí v této problematice, je aplikace různých šperků vpichem do kůže a také skrz různé části těla, jako jsou uši, nos, rty, jazyk, prsní bradavky, pupík, vnější části pohlavní orgánů atd. Zde se přimo poukazuje na související nesoulad a traumata a nezřídka také na přímy výskyt potlačených emocí v místě aplikace. To stejné platí také pro tetování, kde místo a symbolika poukazují na trauma a rovněž zde bývá i tématická spojitost s prožitky z minulých inkarnací, kde trauma vzniklo.
Pokud si chceme vědomě přikrášlovat naše tělo, měli bychom si uvědomit, že nám žádná jeho úprava nemůže zvýšit naši vlastní sebehodnotu a ani hodnotu vzhledu našeho těla, protože pro nás bude vždy podstatné pouze to, jak se pravdivě v našem těle cítíme a ne jak si mýslíme, že se cítíme a jak nás vnímají ostatní.
Věškeré úpravy bychom tedy měli dělat s láskou a radostí bez sebeubližování, aby tyto úpravy pouze pravdivě poukázaly na to, jací opravdu jsme, na naši duchovní podstatu, na naše pocity v srdci. Vzhled našeho těla bude tedy vždy dokonalý, ať je jakýkoliv, protože bude dokonale vyjadřovat obraz aktuálního stavu naší duše, který rovněž bude vždy přímo poukazovat na to, jak se v životě cítíme a zda jsme ze srdce šťastní a spokojení nebo ne.

Tělo jako obraz naší sebelásky - Psychosomatika vzhledu

Jak jsem zmiňoval v předchozím článku na který tento navazuje, tělo je obrazem naší duchovní bytosti, na naší současné úrovni bytí je tedy obrazem naší duše.
Na počátku naší cesty sebepoznání jsme obdrželi naše tělesné předlohy v dokonalé neporušené podobě, stejným způsobem, jako když si v autosalónu koupíme a odjedeme s novým nablýskaným autem. Naše touha poznat hodnotu toho, co jsme dostali a s ní spojený záměr poznání nás vedly do realit života a tisíců inkarnací v lidském těle člověka, kde jsme se učili poznávat všechny aspekty lásky a související pocity v našem těle, kdy nám skrze tyto prožitky neustále přicházelo uvědomění si toho, co to vlastně máme, jaká je hodnota našich duchovních darů a jaké to vlastně je být lidskou bytostí, být člověkem. Všechny zkušenosti a poznatky se postupně vtiskly do buněčné paměti, do naší genetiky a souvisejícího obrazu našeho těla.
Každé fyzické tělo je tedy ve své podstatě, v počátečním stavu, dokonale krásné, zdravé, všechna jeho energetická centra pracují na plný výkon a umožňují každé duchovní bytosti ty nejhlubší možné pocity a prožitky, které zvládá jeho aktuální anatomická konstrukce a související materiální genetika. Dnešní fyzický vzhled v jednotlivých lidských rasách, vlastnosti těla a jeho možnosti přímo poukazují na všechny zkušenosti a poznání, kterými jednotlivé větvě lidského rodu prošly. Primárně je zde možné vnímat rozdíl mezi počátečním vzhledem a souvisejícími vlastnostmi a aktuálním vzhledem a vlastnostmi, které má každé tělo k dispozici.
Pokud tedy rozumíme tomu, co nám svým vzhledem a projevy naše tělo ukazuje, jsme schopni se dostat do kořenových příčin problémů a odstranit je stejným způsobem, jako když si se svým vozem přijedete do servisu opravit nějakou nefunkční část, s tím rozdílem, že problémy fyzického těla se primárně neřeší, neopravují na fyzické úrovni, ale je potřeba jít do úrovně energetického těla, kam se dostaneme přes smyslové vnímání, tedy přes naše pocity. Naše fyzické tělo tedy léčíme a opravuje primárně tím, že pracujeme s potlačenými emocemi, energiemi zablokovanými na
našem energetickém těle, která zde ulpěla jako důsledek našich nepřijatých karmických lekcí a životních zkušeností, které jsme v našem lidském těle od počátku naší cesty prožili.
Naše fyzické tělo obsahuje zkušenosti naších předků, rodových línií našich rodičů, ze kterých jsme vzešli. Tyto zkušenosti a související informace vnímáme v každém lidském těle jako nastavení vnitřního muže a vnitřní ženy. Nastavení vnitřní ženy a související rodové línie matky se projektuje do lévé poloviny těla a nastavení vnitřního muže a související rodové línie otce se pak projektuje do poloviny pravé. Na jednotlivých stranách našeho těla tedy můžeme vnímat a vidět různé nesoulady a nesymetrie, fyzické projevy nemocí související s nastavením a zkušenostmi jedné z těchto polarit a souvisejících rodových línii.
Problémy vycházející z nepřijetí sebe sama, vlastní polarity a souvisejících rolí, nízké sebelásky a sebehodnoty dle vlastní polarity se projektují u muže na straně pravé a u ženy na straně lévé. Ve vztazích ukazuje lévá strana muží jeho vztah k ženám, souvisí také se vztahem k matce a ženě ukazuje pravá strana její vztah k mužům, zde je souvislost se vztahem k otci.

Postava

Hubená, vychrtlá až zkostnatělá postava poukazuje na přítomnost tvrdosti, potlačené agrese spojené se strachem z nedostatku, nízké sebehodnoty a sebelásky, dominují strachem oslabené ledviny, díky kterým se tělo správně nevyživuje křiví a chřadne. Tlustá, zavalitá, obézní postava poukazuje na potlačené emoce hněvu a vzeku, smutek, lítost, křivdy, dominují přetížená játra a žlučník a s tímto spojený zpomalený metabolismus. Tukem obalené, zakryté partie, jsou jakýmisi ochrannými mantinely, které poukazují na to, že se dotyčný brání, chrání před určitými typy pocitů. Přitomnost celulitýdy poukazje na komfortní zónu pohodlí, tedy neschopnosti pracovat vědomě se svými pocity a znamená to také odpírání vlastní hojnosti.

Hlava

Kvalita vlasů, jejich délka a rychlost růstu poukazuje na kořenovou sílu ledvin a rodových línií našich předků. Nos poukazuje na schopnost cítít, používat správně smyslové vnímání, jeho nadměrnost nebo malost poukazuje na nesoulad v této oblasti, říkající, také že nám určité věci v životě nevoní. Ústa, rty jsou spojeny s pohlavními orgány a vztahem k nim. Různé problémy
jako jsou vyrážky a opary, které se projevují na rtech, poukazují na vztek a nepřijetí sebe sama v těchto rovinách. Uši, problémy s nimi jsou spojeny s ledvinami a poukazují na naši schopnost naslouchat sami sobě a ostatním. Potíže s nimi nám signalizují to, co nechceme v životě slyšet. Oči jsou propojeny s játry, problémy s nimi se tedy přímo odvíjí od stavu tohoto orgánu a přetížení souvisejícího emočního centra, poukazují svými problémy na to co v životě přehlížíme nebo nechceme vidět.

Ruce

Problémy na nich poukazují na to, jak uchopujeme, přistupujeme dle strany těla k související mužské nebo ženské polaritě a pocitům, které nám svých chováním zrcadlí. Horní svalová část poukazuje na to, jakým způsobem využíváme sílu, schopnosti našeho projevu a z čeho jí čerpáme, směrem dolů se vše zjemňuje až do úrovně dlaní a prstů, které poukazují na jemnost a způsob našich citových doteků k sobě i k ostatním.

Záda

Problémy na nich, poukazují na to, jaká břemena různých vzorců chování a přesvědčení na sobě neseme, obvykle poukazují na rodovou zátěž. Na stupeň zatížení poukazují také různé svalové spasmy, hrby a boule, dále pak volnost lopatek, které jsou v případě velkého přetížení zatuhlé, jako by byly k zádům přilepené.

Páteř

Její zakřivení, pružnost a schopnost regenerace poukazuje na kořenovou sílu ledvin, sílu naší sebelásky, naši celkovou stabilitu a rovnost, vzpřímenost v životě.

Pánev, boky, hýždě

Nesoulad v této oblasti poukazuje na přítomnost strachů, křivd a bolestí v rovině vlastní sexuality. Obzvlášť u žen, kde chybí přechodová línie mezi pasem a boky je vždy vnímatelná
velká tvrdost. Nahromaděná bolest bývá koncentrována kolem záhybů pánevních kostí a kyčelních kloubů. Nadměrným tukem obalené hýždě poukazují na kofortní zónu lenosti, na pohodlnost na úkor šťastného života, na rezignaci na vlastní pocity. Hyždě, ze kterých vystupují kosti zase poukazují na tvrdost, strach, neschopnost se zastavit, dopřát si pro sebe klid a pohodlí.

Hrudník

Je spojen se sebevyjádřením a zevnitř je formován plícemi. Propadliny v hrudníku poukazují na existenci potlačených emocí v plicích a průduškách a související problémy se sebevyjádřením.
U žen jsou zde dominantní prsa, jejichž symetrie s hrudníkem, vnímavost a vzrušivost poukazuje na stav ženství. Čím jsou prsa menší, tím více je přítomná tvrdost, jsou zde signály traumat z mučení týrání v minulých inkarnacích, kterými ženská rodová línie prošla, jako například vpáčené nebo malé bradavky. Povislá prsa poukazují na přežížení sleziny, smutek, zavděčování se a související jednání pod vlivem vzorců z výchovy. Nadměrně velká prsa, zavodněná nebo zalitá tukem, poukazují na potlačené emoce hněvu a vzteku a je zde spojitost se zpomaleným metabolismem a přetížením jater.

Břícho

Nesoulad zde poukazuje na to, jakým způsobem věci prožíváme, trávíme. Vypouklé, nafouklé břicho poukazuje na přetlaky hněvu a vzteku. Propadlé, volné břicho, poukazuje na přítomnost strachu a rezignaci. Přítomnost tuku opět poukazuje na přetížení jater a metabolické problémy, zároveň kryje traumatizováná místa, kde jsou skryty různé zbytky potlačených emocí karmické zátěže.

Nohy

Podobně jako u rukou, svalová část poukazuje na schopnost využívání vlastní síly, zde ovšem v našem postoji, jak jsme stabilní, ukotvení v našem postoji, v naších pocitech a souvisejících názorech, v našem sebeuvědomění. Problémy s nižšími častmi nohou až do úrovně prstů opět symbolizují jemnější roviny našeho životního postoje a přístupu k sobě i ostatním.

Kůže

Kůže souvisí s plícemi, se sebevyjádřením a projevuje se na ní vše co ze sebe vydechujeme, jakým způsobem projevujeme naše emoce. Rúzné vyrážky a kožní ekzémy poukazjí na přítomnost potlačených emocí hněvu a vztku a související přetížení jater a žlučníku.

Struktura lidského těla připomíná svou stavbou strom, jehož kořeny jsou v lidském těle ledviny, kmenem je páteří vzpřímený trup, ruce a nohy jsou nejsilnější větve, hlavou je koruna, vlasy symbolizují listy, květy jsou symbolem našeho projevu a plody poukazjí na výsledky naší práce, na naše potomky, na to kým jako lidé jsme a jaké hodnoty neseme.

 

Tělo jako obraz naší sebelásky - Duchovní podstata

Každy člověk je ve své podstatě duchovní bytostí. Máme tedy svou duši a s ní spojené archetypy duchovních kvalit, související duchovní dary a související vlastní záměr poznání.
Jedním z těchto darů je naše lidské tělo, komplexní tělesná schránka, skrze kterou si prožíváme kontakt s životní realitou a související poznání. Na počátku své životní cesty, každá duchovní bytost dostala své tělo v naprosté dokonalosti, které bylo přesným obrazem jejího dokonalého pozitivního vychozího božského stavu. Díky touze po poznání vlastní pozitivní sebehodnoty skrze opačné, negativní prožitky lásky se postupně mění vědomí každé tímto učením procházející duchovní bytosti a zároveň se mění i její hmnotný projev, tedy obraz, vzhled jejího těla.
Každá duchovní bytost si tímto způsobem prožívá svou tělesnou nedokonalost, aby si vše procítila a prožila a tím si uvědomila, jaká ve výchozím dokonalém stavu je, jak vypadá a co to vlastně všechno má.
Naše fyzické tělo, jeho vzhled, jeho možnosti a schopnosti prožívat v něm intentzitu a hloubku příjemných pocitů nám tedy přímo poukazuje v jakém stádíu učícího vývoje se nacházíme, v jakém stavu odklonu od výchozího pozitivního stavu a souvisejícího dokonalého vzhledu, schopností a uvědomění aktuálně jsme.
Naše tělo je tedy knihou ve které se učíme číst o nás samých, kdo jsme, jací jsme, jak se máme rádi, jaké jsou naše hodnoty, co si uvědomujeme sami o sobě, o životě kolem nás.
Tento stav primárně prociťujeme a prožíváme našim smyslovým vnímáním, našimi pocity, kde nepříjemné pocity poukazují na naše potlačené emoce, strachy, bolesti a související kontrolní mechanismy myšlenkových vzorců chování, které jsou příčinou všech načich nemocí a formují se dle závažnosti a hloubky odklonu do odpovídajících fyzických projevů, které se v systémové medicíně mylně považují za příčinu vlastních potíží tedy nemoci.
Člověk odpojený od vlastní podstaty, má tedy potřebu ovlivňovat fyzický projev nemoci s domněnkou, že se tímto způsobem zbaví svých potíží. Je potřeba si ovšem uvědomit, že v této důsledkové rovině to není možné a ve většině případů toto počínání má pouze a jen učící efekt chybování. Pokud se při tomto konání nemocný člověk nedostane do příčiny své nemoci, neprožije si a neodpustí v sobě související potlačené energie a nedojde u něj k opuštění souvisejících vzorců chování a tím i k potřebným životním změnám v přístupu k sobě a k ostatním, tak se pouze a jen odstraní nebo utlumí důsledkové projevy nemoci a v budoucnu se opět nemoc projeví a prohloubí se její dopad na kvalitu našeho života.
Problematikou schopností nalezení kořenových příčin memocí na našem těle se v základu zabýva Psychosomatika a s ní spojené celostní nauky, které zahrnují jako součást člověka jeho duchovní podstatu. Tyto nauky popisují tělo člověka v různých vrstvách, které
připomínají mapy a obsahují informace o jednotlivých energetických dráhách a centrech, emočních centrem a tělesných funkcích v souvislosti s dopadem na naše cítění, fyzické a emoční projevy a fyzický vzhled.
Je potřeba si uvědomit, že naše tělo je ve své podstatě naprosto dokonalé a je schopné se zotavit naprosto ze všech problémů, výjma závažných úrazů, kde je potřebný chirurgický zásah, pokud mu ovšem všemožnými způsoby nebráníme a to zejména tím, že v něm trpíme a neustále potlačujeme,tedy pravdivě neprojevujeme na základě našeho přesvědčení naše emoce, neposladně ho zahlcujeme škodlivými látkami a snažíme se ovlivňovat a měnit jeho přirozený chod.
Toto neuvědomění a neustála potřeba do přirozenosti naše těla zasahovat, díky těmto chybám vede pouze a jen k další genetické degradaci, fyzické demormaci, nesouladu, tělesnému úpadku a hlubšímu utrpení, tedy životu v nepříjemných pocitech a tím i neschopnosti cítít se ve svém těle dobře a prožívat v něm hloubku a intenzitu příjemných pocitů, zejména těch sexuálních.

 

Domácí mazlíčci

Spousta lidí si pořizuje domácí mazlíčky pro své vlastní potěšení, radost, aby se necítili v životě sami a opuštění a neposledně jako módní doplňek, který přispípá k doplnění celistvosti jejich systémové identity a společenského vnímání.
Během svého života jsem poznal a měl několik psů a jiných zvířat, takže převážně čerpám z vlastních zkušeností.
Historie soužití zvířat a lidí sahá až daleko do zlatého věku atlantské civilizace,
kdy k lidem v dobách vysokých vibrací z přírody volně přicházely a odcházely například kočkovité šelmy a jiná zvířata a svobodně pobývaly v jejich blizkosti.
Nebyla zde potřeba nic chovat, ochočovat ani zdomácňovat, protože místo nizkovibračního strachu zde bylo přítomno vlastní božské uvědomění a související bezpodmínečná láska ke všemu živému.
Postupným pádem lidstva do nízkých vibrací strachu, došlo k zásadním změnám v uvědomění a životě lidí, začal zde převažovat rozum spojený s myšlením a s ním spojený strach a dravčí chování.
Objevila se touha zvířata lovit, chovat je, zabíjet je a neposledně jíst, což nám tak nějak přetrvalo dodnes.
Na důkaz našeho duchovního uvědomění a související bezpodmínečné lásky, je neustále bereme z jejich přirozeného prostředí a chráníme je před námí v rezervacích, v zologických zahradách a chovných stanicích, kde je různě křížíme, šlechtíme, množíme atd.
Dle zákona jednoty ve Stvoření jsou si všechny bytosti, včetně těch zvířecích rovny bez vyjímky a mají právo na svou cestu životem ve svém vlastním prostoru.
Proto je jakékoliv omezování zvířat v rozporu s tímto zákonem.
Ano, spousta lidí řekne, že se k nim chová hezky a že jsou u nich jejich mazlíčci spokojení, ale bere někdo z nich v potaz, že se těch zvířat nikdo neptá, jak to vnímají ony.
Představme si, že se nám narodí malé dítě a za pár dní se na něj přijde někdo podívat, bude se mu moc líbít a řekne vám, že by si ho vzal domů jako hračku pro své děti, aby se s ním mohly večer poňufat u televize.
No a vy mu ho samozřejmě bez váhání s úsměvem na rtech prodáte a aby se mu neztratilo a bylo zdravé, tak ho ještě naočkujete a pod kůži mu vpálite čip.
Řekl bych, že žádná matka neodolá této představě a stejně tak je z toho nadšená i ta zvířecí máma u každého svého potomka, kterého čeká tato skvělá budoucnost.
Duchovní evoluce a s ní související učení od dob zlatého věku Atlantidy značně pokročilo a také zdomácnělá zvířata dnes zastávají významnou úlohu učitelů sebepřijetí.
Řiká se "Jaký pán, takový pes" a v tomto je obsaženo vše.
Zvířata k nám tedy přicházejí proto, aby nás učila, aby nám zrcadlila to, jak se v životě chováme a co jsme v sobě ještě nepřijali.
Zapojují se tedy do této činnosti stejným způsobem jako všichni ostatní kolem nás.
Zvířata svým chováním tedy přímo zrcadlí stav sebepřijetí svých majitelů, stahují z nich těžké energie, díky kterým poté trpí různými zdravotnímy problémy, které opět velmi dokonale poukazují na nemoce a problémy svých chovatelů a neposledně dobíjejí svým majitelům jejich neustále vybíjenou energii,
kterou oni díky své energetické závislosti pravidelně odevzdávájí vnějším podnětům.
Pořizování si zvírat je ve většině případů nevědomé z nedostatku sebelásky a ze strachu, protože si většina z náš chce do života přivést něco milého, hezkého, co nám pomůže ulevit od našeho vnitřního hněvu a bolesti.
Zvíře si v rodině vždy najde pána, svého žáka, kterého nejvíce zrcadlí a kterého svých chováním a projevy neustále učí.
Obvykle je to ten, který jako hlavní toužil po tom si zvíře pořídit a směřuje k němu nejvíce své pozornosti a energie.
V partnerských vztazích to vždy signalizuje stagnaci sexuální energie ženy a její nepřijetí, neuvědomění si své řídící role ve vztahu, která místo toho, aby si užívala se svým partnerem vášnívé sexuální hrátky, tak raději drbe psa.
Na vzájemném chování se jednotlivých zvířat k sobě i ostatním lidem jde pak vysledovat v jakém stavu se nachází jejich majitel.
Zuřivě stěkající pes za plotem, poukazuje na potlačený hněv svého majitele, pakliže je nám toto chování nepříjemné, je to také naše zrcadlo.
Pokud na procházce pes stěká na cizí fenu, signalizuje tím, že majitel fenky se nepřijímá,
pokud je to muž, má nepřijetí od svého otce, pokud je to žena, tak je to nepřijetím ze strany její matky.
V rodinách, po narození dítěte, pokud pes skáče na dítě a dělá žárlivé scény tomu,
kdo dítě aktuálně drží, tak tím signalizuje jeho energetickou závislost na ostatních, související nepřijetí, potlačený hněv a žárlivost.
Samozřejmě je tady také nevědomá rovina toho, jak naložit s tím, když se nám nelíbí to, co nám zvíře zrcadlí a když se nechová podle našich představ.
Zde poté přichází výcvik a snaha jedince přeprogramovat skrze podmínečné přijetí a ukotvení do strachu.
Poslechneš, dostaneš pamlsek.
Je potřeba si uvědomit, že je to opět náš starý dobrý program, podle kterého nás rodiče vychovávali a rozdělovali na ty hodné a zlobivé.
Díky strachu z toho, že my sami nejsme v životě dost, jsme si ho úspěšně přejali za svůj vlastní, abychom se cítili podmínečně přijati.
Tento program teď stejným způsobem aplikujeme ve výchově svých dětí a svého vlastního psa a neposledně v chování k ostatním.
Důsledky těchto činů vždy dříve nebo později přinesou své ovoce.
Než si zvíře pořídíme, ptejme se sami sebe, proč si ho opravdu pořídit chceme?
A buďme sami k sobě upřímní.
Snažme se uvědomit si význam toho, proč s námi zvířata jsou a co nás učí.
Naučme se respektovat jejich přirozenou osobnost, jejich přirozený životní prostor a snažme se opět návratit skrze jejich učení k původním hodnotám života.
Jednoho dne možná budeme opět svědky toho, že se k nám z přirozeného prostředí budou zvířata opět navracet beze strachu
a budou svobodně pobývat v naší přítomnosti.