Orgasmus

Tento pojem známý ve spojení se sexuálním prožívání je zakořeněn v mnoha jazycích (francouzsky orgasme, latinsky orgasmus, řecky orgasmos atd.
Základem je kořenové slovo gasm, gasmus což v překladu znamená intenzivní, výbušná, rozkošná zkušenost.
Ve spojení s prací se sexuální energií je vždy přítomna předpona, která identifikuje oblast ve které byl dosažen vrchol sexuální rozkoše, což jsou v základu jednotlivá energetická centra, které známe pod názvem čakry.
Or-gasmus (orgánový gasmus) je první stadium kontinuálního sexuálního proudění, kdy dochází k vrcholné fázi v oblasti první a druhé čakry, tedy v oblasti pánve a břicha. Tato fáze je provázena intenzivními stahy a rozkoší v oblasti pohlavních orgánů a orgánů v břiše.
Další fáze je průchod sexuální energie centry RA a srdce, známý jako heart-gasm (radost).
V této fázi nastupuje intenzivní blaženost a rozkoš v oblasti hrudníku a srdce, dostavují se pocity vděčnosti provázené smíchem, slzami štěstí.
Mít radost v původním významu popisuje tedy tento vrcholný stav sexuálního prožívání a ne nějaké povrchní prožitky z vnějších kompenzací vnitřního nedostatku.
Další fáze je průchod krkem, centrem řeči, kde sexuální energie rezonuje na hlasivkách a je projevována souvisejícími emocemi a radostným křikem.
Při dosažení oblasti třetího oka dochází k rozšíření vědomí, je vnímána změna reality, kdy tato intenzivní vlna vtáhne oba partnery do vysoko vibrujících božských světů rozkoše (Zahrada Eden).
Poslední fází je průchod sexuální energie temenem, korunní čakrou, kdy dochází ke stavu celotělového prostoupení láskou neboli stavu celotělové extáze, kdy na moment frekvence těla a duchovní bytosti rezonuje na nejvyšší frekvence lásky Centrálního Zdroje, nejvyššího Boha.
Tento stav můžeme nazvat stavem "Nirvány", sjednocením ženského a mužského principu skrze milostný akt lásky do společné jednoty a následné rozplynutí se ve Zdroji.
Po dosažení tohoto nejvyššího vrcholného stavu sexuální rozkoše, dochází k obnovám a harmonizaci duchovních tělesných předloh na všech úrovních bytí obou prožívajících účastníků.
Je to tedy kromě hluboce příjemného prožitku také nejvyšší forma přirozeného léčení.
Díky traumatizované sexualitě a souvisejícím nemocem a zátěžím má většina lidí velmi nízkou průchodnost energetických center, pokřivená vnímání vlastní sexuality, které je vede do úlevové, nátlakové a závislostní roviny chtíče a nebo zavděčování.
Toto se projevuje v prvé řadě kvalitou a hloubkou prožitku a neschopností kontinuálního prožívání.
Díky nevědomé sexualitě a strachu z nepříjemných pocitů tak pro většinu praktikujících končí cesta sexuální rozkoše orgasmem, tedy vrcholem na úrovni první a druhé čakry.
Každá další nastupující vlna sexuální energie totiž má tendence vytahovat z těla existující potlačené emoce a bolesti, které si začnou partneři díky přejatým chybným postojům mylně interpretovat jako formu přílišné citlivosti a únavy dané části těla vlivem její stimulace.
Proto je tato fáze léčení nezřídka ukončena v momentě, kdy se dostaví první nepříjemné pocity.
Ten, kdo si dovolí pokračovat, tak ví, že sexuální vzruchy jsou v této situaci doprovázeny jak u ženy tak i u muže projevy vzteku, smutku, bolesti, pláče, střídající se s příjemnými pocity vzrušení tak dlouho, dokud se tyto potlačené věcí zcela nevyplaví.
U přirozeně zdravého těla bez traumat jsou tedy vlny sexuálních rozkoší kontinuální a oba praktikující se tak mohou naplňovat sebeláskou skrze milostný akt až do maximální sytosti, kdy jsou ve finále nabití energií a pocity štěstí a spokojenosti.
Naopak nevědomá úlevová rovina vede oba jedince do únavy, úlevy a potřeby odpočinku, obzvlášť u můžu s narůstajícím věkem toto přibývá.
Tělo ženy bylo koncipováno pro práci se sexuální energii jako gasmické, tedy uzpůsobeno ke kontinuálnímu prožívání s lehkostí.
Přirozeně nastavená, zdravá žena tedy nemusí při práci se sexuální energii nic řešit, pouze se učí zefektivňovat své projevy při prožívání.
U muže je to jiné. Muž, aby byl schopen následovat hloubky prožívání své partnerky a udržel s ní krok, musí velmi obezřetně pracovat se svými projevy, aby se nedostal do vnitřní křeče, která ho dovede k výronu semene, ejakulaci a tím dojde k utnutí kontinuálního toku sexuální energie.
Což je stav, který je v nevědomé sexualitě u mužů považován za cíl vlastního uspokojení.
Pokud dokáže muž ukočírovat své projevy a zvládne ve svém těle zkrotit sexuální energii, dokáže prožívat takzvané vnitřní vyvrcholení, které je rovněž jako u ženy kontinuální bez potřeby milostný akt přerušit nebo ukončit.
Práce se sexuální energií lásky je základní lidská přirozená hodnota, hlavní duchovní dar a nosný pilíř vědomé sexuality ve vztahu ženy a muže, proto je dobré si uzdravit svá těla, aby měl každý vztah možnost se skrze tento dar udržovat v přirozené lásce, štěstí a harmonii

Muž

Lidská bytost, která má ve svém základu elektrický imprint s polaritou "+" se nazývá Muž.
Muž v lidském těle je hmotnou manifestací vydělení mužského principu z božské jednoty.
Mužský princip je tvůrčí silou, tvůrčím projevem života v prostoru principu ženského.
Muž je světlem, symbolem božství, moudrosti poznání, pravidel a zákonů božího řádu ve Stvoření, které ve vztahu se svou ženou společně svým láskyplným životem manifestuje a chrání.
Muž je přitahován ženou do vztahu, aby se učil jí milovat takovou jaká opravdu je a díky svým duchovním zkušenostem byl schopen odhalit veškeré iluzorní nástrahy, které život do jejich vztahu přináší a byl schopen ochránit jejich společný vztah a udržet ho v bezpodmínečné lásce a harmonii.
Muž se tedy učí skrze svou ženu poznávat své duchovní záměry poznání, svou nepoznanou temnotu, kterou mu jeho žena symbolizuje a přehrává skrze sebe, skrze své vlastní tělo, skrze prostor, který tvoří.
Z pohledu fyzické sexuality ženy je tímto prostorem její tělo, primárně její vagina, kterou nabízí svému muži, ve které ho přijímá a učí, aby v ní sexuálně tvořil pro její radost, rozkoš a potěšení.
K tomuto účelu má muž primárně svůj penis, který symbolizuje jeho mužství a napojení na duchovní podstatu a související rodové kořeny, což je oblast prvního energetického centra a související kořenové čakry.
Oproti tomu u ženy jsou symbolem ženství její prsa a související čtvrtá srdeční čakra.
Úkolem muže ve vztahu je následovat ve svém učení svou ženu a ověřovat si její projevy lásky skrze své pocity v srdci, skrze své uvědomění a napojení na přirozené duchovní principy a zákonitosti života a hlídat tak, aby její projevy nevedly k touze po moci, manipulaci, panovačnosti a ovládání ostatních.
Úkolem ženy je vést muže učením lásky a souvisejícím duchovním rozvojem a hlídat jeho tvořivost, aby nebyla ničivá.
Nosným pilířem jejich vzájemného vztahu je vědomá sexualita a související učení se lásce a jejímu prožívání v jejich fyzických tělech.
V tomto kontextu je žena přijímající, prožívající a orgasmická.
Muž je zde dávajícím, tvořivým kultivátorem a hlídačem expanze sexuální energie a souvisejících prožitků.
Jednoduše řečeno, pokud si ženu při jejích sexuálním prožívání představíme jako rozvlněné moře sexuálních rozkoší, pak muž se zde učí vědomě surfovat na těchto vlnách, tak aby s ženou držel krok, ale zároveň to nepřepálil a předčasně tak nepřerušil souladný a harmonický tok jejich vášnivého milování.
Pro muže je tedy v této rovině hlavním úkolem stát se dokonalým milencem, mistrem kultivace své vlastní sexuální energie, znát bravurně tělo své ženy, obzvláště pak funkce erotogenních zón a pracovat na svém poznání a duchovním rozvoji takovým způsobem, aby ke své ženě a jejímu tělu přistupoval vždy s láskou a radostí.

 

Sexuální energie

Sexuální energie je nejmocnější tvořívá a léčivá síla, díky ní všechno projevené žije.
Je to životní síla, čistá forma esence Zdroje, která v sobě ve své přirozené podobě snoubí soulad a harmonii základních principů života.
Sexuální energie je ve své podstatě energie lásky a stejně tak jako všem ostatním stvořeným bytostem, tak rovněž i člověku byla dána možnost ji ve svém těle vnímat, prožívat a vyživovat se z ní.
Vědomé prožívání sexuální energie, je prožíváním lásky, kde hloubka prožitku vrcholí v kontinuální orgasmické extázi ve které se daná bytost v daném momentu sjednotí se všemi svými vyššími Já až do Zdroje a dotkne se tak Boha ve své podstatě.
Sexuální energie je v lidském těle čerpána z ledvin, které jsou v přirozeném nastavení duchovní bytosti přímo napojeny na vlastní zdrojovou podstatu, ze které je tato energie neustále dočerpávána.
V přirozeném nastavení se v biologickém těle člověka ze sexuální energie vytvářejí veškeré potřebné látky, které tělo potřebuje ke svému životu.
Míra napojení na zdrojový kanál a související síla ledvin poukazuje na stav energetické nezávislosti daného těla.
Čím více je lidské tělo odpojené díky vlastním nemocem od své zdrojové podstaty, tím více je potřeba doplňovat chybějící energii příjmem vnější energie.
Bohužel i tento vnější příjem energie ze stravy, slunce, přírody není zdaleka dostačující k tomu, aby zajistil dostatek energie k udržení lidského těla v trvalém chodu buněčné nesmrtelnosti a proto v tomto režimu od narození postupně vyčerpává energii ledvin a čím je jí méně, tím rychleji nemocemi soužené tělo stárne a postupně vypíná všechny méně potřebné funkce až do konečného stadia smrti.
Můžeme tedy říct, že sexuální energie je přirozeným pohonem lidského biostroje, který ho ve stavu plného napojení udržuje neustále při životě, tak dlouho dokud je lidská bytost v souladu se svou vlastní přirozeností a základními zákonitostmi a principy života.
Sexuální energie je tedy síla, která nás udržuje při životě a množství jejího trvalého přísunu v našem těle odpovídá množství naší sebelásky a sebehodnoty a související kvality našeho života.
Ten kdo se chce opět napojit ve svém těle na svůj přirozený pohon, ten se musí uzdravit ze svých nemocí a narovnat si svá vnitřní nastavení, která ho z jeho přirozeného nastavení energetické nezávislosti přepojila do energetické závislosti na vnějším prostředí.
Žít v bezpodmínečné lásce v plném potenciálu lidského těla znamená žít v nesmrtelnosti.
Důkazem opravdové sebelásky člověka je tedy buněčná nesmrtelnost jeho přirozeně nastaveného, energeticky nezávislého těla.

 

Nahota

Nahota je přirozený, výchozí stav a vzhled lidského těla.
Nahota poukazuje na opravdivost člověka, na jeho pocitový duchovní soulad s jeho fyzickým vzhledem.
Být nahý, obnažený mezi ostatními, znamená být zodpovědný sám za sebe, přijímat se takový jaký jsem ve svém fyzickém vzhledu, ve svém vnitřním nastavení se všemi souvisejícími pocity s uvědoměním, že to jak se uvnitř cítím, tak také vypadám a takový život žiju.
Každý, kdo má problém s nahotou, má rovněž problém se svými pocity, se svou vlastní přirozeností, od které se odklonil díky vlastním nedořešeným traumatům, pokřiveným nastavením a souvisejícím strachům, které ho drží v roli sexuální oběti.
Díky adaptovaným strachům a myšlenkovým vzorcům chování si kolem sebe vytvořil mantinely na studu postaveného pseudobezpečí, které ho chrání před nepříjemnými pocity, které ho spojují s jeho nedořešenými traumaty a které mu znemožňují žít naplňující, harmonický a přirozený život v lásce, svobodě a radosti.

Problémy s nahotou obvykle poukazují na tato nedořešená témata a související traumata:

• Absence a nedosycenost bezpodmínečné lásky od rodičů coby vzorů partnerské a rodičovské vědomé sexuality
• Absence pozitivních zkušeností v nahotě s ostatními lidmi
• Absence a nedosycenost pozitivních zkušeností s opačným pohlavím ve svém vlastním nenátlakovém sexuálním vývoji a dospívání
• Nedořešená traumata sexuální oběti ze současného života a z minulých inkarnací, kde zůstaly nedoprožité emoce a strach z ublížení, strach ze sexuálního zneužití, mučení, týrání, strach z bolesti a související odpor vůči opačnému pohlaví.
• S tímto vším spojená nízká sebehodnota a sebeláska, která se projevuje energetickou závislostí na ostatních, závislostí na partnerovi ve svém vlastním vztahu, žárlivostí a strachem z odmítnutí a opuštění atd.

Obecně tedy platí, jak se cítím a projevuji ve svém nahém těle, tak se cítím a projevuji ve svém vlastním životě před ostatními.
Je tedy zřejmé, že šaty a oděv neudělají člověka lepším ani horším a ani ho neochrání před jeho vlastní duchovní minulostí, před jeho vlastním nezodpovědným životem, nemocemi a nedořešenými traumaty a jeho pocitovou neupřímností.
Je potřeba si uvědomit, že díky našemu přístupu k vlastní lidské přirozenosti žijeme v době kdy nahota je v této společnosti považována za něco nepřípustného, pohoršujícího, co je potřeba potlačovat, schovávat a skrývat.

Traumatizovaná sexualita - stud, strach, sexuální oběť

Trauma obecně je přetrvávajícím stavem přijetí na strachu
postaveného přesvědčení, že příčina jeho vzniku se může kdykoliv
zopakovat. S traumatem je tedy vždy spojen strach, vzpomínky,
představy, potlačené emoce, myšlenkové vzorce chování a kontrolní
mechanismy, díky kterým se zasažená bytost snaží vyhýbat
konfrontacím se situacemi, tématy, lidmi, věcmi atd., které
existenci traumatu připomínají a s ním spojené nepříjemné pocity a související potlačené emoce vyvolávají.
Traumatizovaná sexualita je základní kořenovou příčinou všech
duchovních nemocí a ve větší nebo menší míře je jí postižen
naprosto každý člověk.
Základním projevem existence sexuálních traumat, je vlastní strach
a stud komunikovat problémy a témata spojená s nahotou a s
přístupem k tělu, kde se projevují naučené postoje z výchovy od
rodičů a ze společnosti.
Velmi silným tématem v této oblasti je nahota. Její vnímání je
obecně velmi silně spojeno se zákazy, s očekáváním, se zavděčováním se představám ostatních a přijaté roli sexuální oběti, což znamená pro většinu postižených lidí to, že být nahý před někým koho nemáme odpovídajícím způsobem zařazeného do programové škatulky "bezpečný", vyvolává pocity ohrožení, studu, strachu z odmítnutí, strachu z nepříjemných pocitů a bolesti.
Obrannou reakcí před těmito nepříjemnými pocity je zde tendence odsuzovat projev, který stav vyvolává jako divný, nenormální, úchylný apod.
Způsob jakým dotyčná osoba projev popisuje, obvykle velmi silně rezonuje s popisem toho čím je ve svém traumatu zasažena a co v sobě potlačuje.
Uvědomění vlastní přirozené sexuality se formuje u každého již od narození pod silným vlivem rodových zátěží a souvisejících programů v buněčné paměti, jejichž existence je umocněna chováním rodičů, jejich přístupu k vlastní sexualitě, nahotě, obecně k vlastnímu fyzickému tělu a souvisejícím přirozeným hodnotám a znalostem vědomé sexuality.
Díky životu v podmínečné lásce se souvisejícími karmickými rodovými zátěžemi většina lidí pro účel duchovního poznání nevyrůstala v přírozených životních podmínkách bezpodmínečné lásky a nedotala od svých rodičů související dotyky a podporu do života.
Nebyli jsme vědomě uvedeni do vlastní nenátlakové sexuality, ale byli jsme naopak neustále vystavování vnitřnímu tlaku potlačených emocí a souvisejících myšlenek a vnějšímu společenskému tlaku představ a pohledů na související sexuální témata.
Nátlaková sexualita je tedy důsledkem chybějícího vědomého přístupu ve společnosti, primárně z výchovy od vlastních rodičů, což pro dítě znamená potřebu zakrýt absenci těchto přirozeně nabitých zkušeností a související nepříjemné pocity skrze nějaký ve společnosti uznávaný postoj.
Postupně jsou díky vnitřnímu tlaku a strachu z odmítnutí od ostatních, získávány potřebné sexuální zkušenosti takovým způsobem, aby došlo k integraci těchto prožitků a propojení se s některou s přejatých společností uznávaných představ o vlastní sexualitě a souvisejícím nastavení. Takto nastavený člověk prožívá podmínkami a strachy prolezlý přístup k vlastní sexualitě a sexualitě svého partnera.
Projevují se strachy ze selhání, žárlivost, strach z opuštění. Parneři se vzájemně zavděčují představám druhého, v jejich sexuálních aktivitách nefiguruje pocitová přirozená radost, svoboda a sebeláska. Sexualita je zde povrchně, bez odpovídajících hloubek a vášně, prožívána jako forma energetické závislosti a úlevy od nepříjemných pocitů.
Abychom si mohli narovnat traumatizovanou sexualitu, je potřeba začít mluvit o souvisejících nepříjemných pocitech, tématech, dosytit si a doprožít absenci dotyků, zkušeností a přístupů k vlastnímu tělu a tělu opačného pohlaví a tím se zbavit vnitřního strachu z nedostatku zkušeností, který v nás vyvolává související strachy a nepříjemné pocity. Začít se věnovat nepříjemným pocitům na našich tělech které jsou vyvolávány přirozeným fyzickým kontaktem, který má být příjemný, má vyvolávat v dané oblasti vzrušení, rozkoš, expanzi sexuální energie a místo kterých je přítomna bolest, nepříjemné pocity, odpor, nelibost, strach.
Je tedy potřeba hledat cestu a otevírat se možnostem, jak si své tělo detraumatizovat a odpustit si z něj související potlačené emoce, abychom mohli začít opět využívat přirozený energetický potenciál našich těl a s ním spojené nastavení vědomé sexuality jako nosného pilíře každého přirozeně šťastného a spokojeného vztahu ženy a muže.

Související záznamy z tématických besed:

 

Traumatizovaná sexualita - homosexualita, trans-sexualita

Každé lidské tělo vychází ve svém přirozeném základu ze dvou rodových linií svých rodičů. Jedná se o ženskou linii matky a mužskou linii otce.
Duchovní stavy těchto linií jsou přímo propojeny a vyprojektovány do fyzického těla jejich potomků ve formě nastavení základních duchovních principů vnitřní ženy a vnitřního muže v jejich tělech.
Každá duchovní bytost která je ve svém přirozeném nastavení v souladu se svým fyzickým tělem má v sobě tyto principy v rovnováze a její přirozená sexuální orientace je heterosexuální.
V případě, že dojde k sexuální traumatizaci jedné ze dvou rodových linií, tak se tento nesoulad projevuje u jejich potomků v energetických blokádách a programech v buněčné paměti jejich těl.
Díky programovým nastavením myšlenkových vzorců a související nevědomosti je tento stav buďto dál prohlubován a nebo je zde snaha a motivace tento nesoulad a odklon od vlastní přirozenosti narovnat a uzdravit.
Čím je tedy větší nerovnováha mezi vnitřní ženou a vnitřním mužem, tím větší je souvisejicí odklon od výchozího stavu přirozené a vědomé sexuality.
Základní nerovnováhou trpí většina lidské populace, kde jsou na úrovní obou vnitřních principů různé rodové zátěže ve formě potlačených emoci, studů a strachů, což se primárně projevuje v chybných životních postojích nevědomé sexuality a související kvality života v partnerských vztazích, v energetických závislostech, v zavděčování se přejatým představám a prožívání se v učících nastaveních pod vlivem myšlenkových vzorců oběti.
Jakmile dojde k tomu, že je díky neustálé pokračující traumatizaci fyzického těla a souvisejícímu sebepotlačování, jeden z vnitřních principů zcela potlačen, dochází vlivem nárustu souvisejícího odporu k opačné polaritě, díky které trauma vzniklo, ke změně z přirozené pozornosti a souvisejícího duchovního napojení na opačné pohlaví, k přesunutí pozornosti na pohlaví stejné.
Tento nesoulad známe pod pojmem homosexualita.
Tento učící stav, je stavem duchovní nemoci a je zcela řízen myšlenkovými vzorci chování.
U žen v tomto stavu je tedy silně traumatizovaná mužská rodová linie poukazující postižené ženě na stav vnitřního muže a u mužů je to zase ženská rodová linie poukazující na stav vnitřní ženy.
Detraumatizací sexuality fyzického těla a souvisejícíh potlačených emocí takto zatíženého jedince lze tuto nemoc uzdravit a navrátit dotyčného zpět do přirozené sexuální orientace a souvisejícího prožívání.
Pokud jsou tyto stavy ignorovány a pokračuje se dál v degenerativních životních nastaveních a traumatizaci fyzických těl, dochází postupně k tak silnému potlačení obou vnitřních principů, že se dotyčná bytost postupně přestává identifikovat se svým tělem i pohlavím a pod vlivem myšlenkových vzorců a systémových nabídek směřuje svůj život do jedné z forem trans-sexuality, která je součástí konečné fáze duchovního úpadku lidské bytosti a jejího zániku v původní přirozené formě.
Tyto formy sexuálních odchylek a souvisejících nemocí dnes známe pod pojmem transhumanismus.
Homosexualita a další formy odchylek od původní přirozené heterosexuální orientace jsou pouze a jen duchovními prožitky a zkušenostmi vlastní duchovní nemoci a oddělenosti, nikoliv nesmyslnou novodobou systémovou nabídkou evolučního vývoje sexuality člověka.
Heterosexuální orientace je přirozeně daná, neměnná a svázaná s vlastní duchovní podstatou, se základní původní přirozeností života a s jeho božským původem.

Související záznamy z tématických besed:

 

Vědomé tvoření

Původní, prvotní vědomé tvoření člověka vychází z jeho vlastní přirozené radosti proudící z nitra jeho těla, naplněného sebeláskou.
Tento stav umožňuje a zajišťuje lidskému tělu naprostou energetickou nezávislost, díky primárnímu napojení na sebelásku, tedy energii Zdroje všeho bytí.
Lidské tělo člověka je tedy primárním prostorem jeho vlastního přírozeného tvoření radosti skrze příjemné pocity vzrušení a rozkoše, které si dopřává ve vzájemném vztahu ženy a muže.
Primárním nástrojem této tvorby je jejich vědomá sexualita.
Ve vzájemném přirozeném vztahu je žena orgasmická, přijímající a zárověň vedoucí a učící a muž tvořivý, dávající, následující vědomé učení ženy.
Díky tomuto nastavení je primárním prostorem tvoření ženské tělo, její erotogenní zóny, její vagína. Na těle ženy, na jejich erotogenních zónách a uvnitř něj, v prostoru její vagíny, tvoří muž sexuální vzrušení a rozkoš svým tělem, primárně svým penisem.
Muž tímto konáním generuje v těle ženy dostatečné množství sexuální energie, kterou spolu se ženou prožívá a následuje.
V první a druhé čakře se natvořená sexuální energie a související rozkoš projevuje ve formě orgánového orgasmu.
Jakmile tato energie přesáhne úroveň třetí čakry (RA-centrum) a vstoupí do čakry srdeční, nastává projev dost-RA, neboli RA-dost, který nazýváme emoční orgasmus. Žena i muž v tomto stavu jsou zaplavení pocity blaženosti, rozkoše a projevují radost smíchem, hlasitými vzdechy a křikem.
Pakliže se sexuální energie stále tvoří dál a stoupá přes další čakry a dosáhne sedmé korunní čakry, tak nastává projev orgasmické extáze neboli krátkodobého splynutí ženského a mužského principu do společné jednoty. Tento stav je vrcholným momentem jejich vzájemného přirozeného tvoření lásky. Cílem a smyslem vědomého tvoření muže je na tento vrchol blaženosti svou ženu dovést.
Vědomé tvoření člověka je tedy ve své podstatě praktické učení se lásce ve vzájemném vztahu muže a ženy, učení se rozměrnosti a pocitové hloubce fyzických doteků a milování na jejich lidských tělech.
Díky úpadku těchto prvotních přirozených hodnot, souvisejícím duchovním nemocem a traumatizované, tabuizované sexualitě, došlo postupně k přesunutí pozornosti a souvisejících hodot mimo lidské tělo. Tímto se přesunulo primární tvoření z lidského těla do realitního prostoru a z vědomého milovníka se pro účel poznání záhy stal naučenými programy a myšlenkami řízený materiální kutil.
Abychom se tedy mohli navrátit zpět k našemu původnímu vědomému tvoření a přirozenému životu v lásce a radosti, k související energetické nezávislosti a s tímto spojené vědomé sexualitě, bude potřeba si nejprve uzdravit svá vlastní nemocná těla, zbavit se svých strachů, sexuálních traumat a souvisejích potlačených emocí. Tímto máme možnost začít si postupně vážit více našich těl a zvědomit si přístup k nim. Díky tomuto uvědomění můžeme začít přistupovat k našemu životnímu prostředí stejným způsobem jako budeme přistupovat k našim vlastním tělům, tedy s láskou a radostí.
Poté můžeme být jako lidé opět přirozeně spokojení a štastní v souladu se svým vlastním prostředím pro život, tak jak nám to bylo záměrem Stvořitele dáno.

 

Nevědomost

Je učícím stavem sebepoznávání se v iluzi zapomění na svou vlastní přirozenost, na svůj vlastní duchovní původ a související hodnoty.
Nevědo-most je stav, kde přirozená zkušenost a související vědění jsou nahrazeny, přemostěny přejatou informací, domněnkou a souvisejícími myšlenkami, které umožňují tento stav obohacovat o další smýšlené varianty.
Nevědomost tedy znamená nebýt si vědom sám sebe, nebýt ve svém vědomí, nebýt si vědom své vlastní duchovní podstaty, tedy nebýt s ní ve spojení, nebýt spojen se svým duchovním vedením a nemít tak přístup k souvisejícím zkušenostem, poznání, k duchovním darům a vlastnímu vědění.
Každá nevědomá býtost je napojena na myšlenkový systém skrze který je ovládána myšlenkami, učena a programována těmi, kteří myšlenkový systém ovládají. Skrze tento učící stav si tvoří domněnky a představy o sobě, o svém původu, o smyslu vlastního života, o svých hodnotách a vlastní přirozenosti. V jejím iluzorním životě tak dominují z tohoto systému přejaté informace ve formě myšlenkových vzorců chování, které jí v rozporu se zákony Stvoření říkají co je správné a co není, co může a co nesmí, čeho se má bát a proti čemu má bojovat.
Na základě těchto nastavení pak žije odpovídající útrpný život ve kterém převažují negativní zkušenosti, strach, chyby a omyly.
Takto nastavená bytost opírá své uvědomění o přejaté informace, o domněnky, pravděpodobnosti a o víru, tedy nevědění, ale doufání v to, že přejaté, naučené informace jsou pravdivé a pro její život důležité.
Nevědomá bytost je vychovávána a učena směřovat svou pozornost na ostatní a odevzdávat a získávat vlastní energii pro život mimo sebe, je tedy systémem myšlení vedena k zavděčování se potřebám ostatních, primárně těch kteří systém myšlení ovládají, dále pak k naplňování kolektivních představ o vlastním životě, k podmínečné lásce, k energetické závislosti a jejímu prohlubování.
Tímto způsobem primárně nevědomky tvoří proti zákonům božího řádu a díky parazitálnímu způsobu získávání vlastní energie pro život tak žije v nesouladu s ostatními bytostmi, s vlastním životním prostředím a neustále cyklicky prohlubuje své vlastní negativní zkušenosti sebepoznávání se ve zrychleném vývoji v systému reinkarnací.
Jakmile se nevědomá bytost naplní zkušenostmi a dokončí fázi duchovního vývoje, tak je vedena k probouzení, transformaci zkušeností, souvisejícímu léčení jejího těla, odpojování se od systému myšlení a návratu zpět do vědomého stavu jejího přírozeného života a souvisejícímu duchovnímu napojení, aby mohla své zkušenosti využít opět k vědomé tvorbě láskyplného a pozitivního života v jednotě a harmonii s ostatními.

 

Promiskuita, Polyamorie, Děvka a Děvkař

Promiskuita (lat. promiscuus = smíšený) je stavem energetické závislosti na fyzickém, tělesném sexu, s potřebou neustálého střídání partnerů.
Základem je tedy energetická závislost na fyzické sexualitě neboli chtíč, což je v tomto pojetí sebenátlaková forma uspokojení svých vlastních sexuálních představ a myšlenek.
Realizátorem chtíče je vždy bytost, která je ve stavu traumatu sexuální oběti, sebenátlaku, sebeubližování a související nevěry k vlastním pocitům v srdci, které nevnímá díky svým potlačeným emocím a má je odpojené a přemostěné naučenými myšlenkovými vzorci chování.
Každá taková bytost svým sexuálním projevem a postojem přehrává ostatním to, co očekávají, aby pro sebe skrze toto chování získala kýženou pozitivní energii.
Tento učící zavděčovací stav nazýváme u ženy děvka a u muže děvkař.
Děvka a děvkař tedy zjednodušeně řečeno získavají pozitivní energii lásky od ostatních skrze realizaci sexuálních představ, kde prostředníkem této výměny je jejich fyzické tělo.
Potřeba děvky a děvkaře střídat partnery, tedy být promiskuitní vychází z potřeby mít dostatek kvalitních energetických zdrojů, které se s postupem času vyčerpávají a nejsou tedy pro ně již energeticky dostačující, atraktivní a díky chátrání a stárnutí jejich fyzických těl i postupně jejich vzhled ztrácí zajímavost a přestává splňovat odpovídající očekávání a představy, což někteří aktéři řeší všemožnými zásahy a úpravami své fyzické podoby a chemickým tuningem svých sexuálních funkcí.
Děvka a děvkař se vždy realizují v jednom ze dvou nastavení submisivity a nebo dominance a na základě těchto nastavení si pak k sobě vždy přitahují bytost v nastavení opačném.
Submisivní děvka a děvkař mají vždy potlačený vlastní chtíč, vždy jsou tedy v pasivním režimu ve stavu potlačeného vzteku, tedy značné sebelítosti a čekají na to, až na ně bude upjata pozornost a budou požádání o realizaci sexuální představy jiné dominantní bytosti. Tuto představu pak díky touze po přijetí a souvisejícímu energetickému zisku svým tělesným projevem realizují.
Dominantní děvka a děvkař naopak svou závislost aktivně projevují, jsou pod vlivem agrese, vzteku a vybírají si ke své realizaci potřebné submisivní lítostivé objekty, kterým jednak svým chováním zrcadlí jejich sebepotlačení a na kterých oni sami mají možnost vidět svůj vlastní odmítaný, potlačený přístup k vlastní sexualitě.
V novodobém pojetí si promiskuita oblékla inovovaný pozitivní kabátek a můžeme se s ní setkat v pojmu "Polyamorie" (poly lat. vícenásobný), tedy vícenásobná láska.
Tento trend se rádoby tváří duchovně a vědomě a aktéři si obvykle pouze přehrávají své nově naučené sexuální postoje z různých trendových ezoterických nauk, kterým díky společenské popularitě příchází energetická pozornost. Nicméně je zde vždy běhání po povrchu, tedy veškeré energetické interakce jsou podmínečné a zavděčovací s potřebou být pouze a jen v tom "hezkém" a jakmile se objeví něco co je nám ve vztahu nepříjemné, nastává povětšinou zamaskování vlastního vnitřního konfliktu, tedy vlastního odporu a odmítnutí skrze nějakou naučenou fintu. Například "to je tvůj problém, já už jsem pouze v lásce" a nastavá skrytý únik k dalšímu partnerovi, který je součástí polyamorijního kultu. A tímto způsobem se pak partneři ve skupině cyklí a přitahují pozornost dalších v obdobném nastavení, kteří mají potřebu si touto formou učení projít.
U všech těchto bytostí je vždy evidentní naučená, technická sexuální povrchnost, nízká sebehodnota a sebeláska, potlačený strach z ublížení, strach z bolesti, strach z nepříjemných pocitů a neochota s nimi vědomě pracovat. Pocitové hranice jsou striktně vymezený na to "hezké", takže jakmile dojde k jejich narušení je zde okamžitá reakce naučeného vzorce chování a souvisejícího postoje, který vede dotyčného doslova do stavu "nedotknutelnosti", tedy do naprostého odmítnutí se s nepříjemným pocitem spojit s odpovídající naučenou argumentací a maskou rádoby pozitivního výrazu, který je pro trochu vnímavé vnímán jako značně nepřirozený až křečovitý.
V naší společnosti se přirozená, vědomá interakce ve vztazích a s nimi spojená vědomá sexualita teprve velmi pomalu probouzí, takže jakékoliv různými trendy vyvolané tlaky do neustálého nevědomého překračování vlastních pocitů v srdci a opouštění svých vlastních přirozených monogamních heterosexuálních vztahů za účelem multiplikace sexuálních partnerů , navíc v různých variantách sexuální orientace, vždy povede jen k potřebným učícím lekcím, které nám objasní náš nepřirozený postoj, související nízkou sebelásku a neschopnost kontinuálně prohlubovat a pečovat o svůj přirozený partnerský vztah a udržovat ho ve stavu posvátné harmonie.

 

Chtíč

Tento pojem je primárně vnímán ve spojení se sexualitou, nicméně v obecné rovině se jedná o nepříjemnými pocity hnanou spalující touhu, tedy potřebu dosáhnout sebenátlakem realizace své vlastní představy spojené s vnějším podnětem, který představu vyvolává. Dosažením této představy příchází úleva, pocit uspokojení. Jakmile vyprchají ulevující pocity z těla, dostavují se opět nepříjemné pocity a s nimi spojená potřeba celý proces zopakovat.
Chtíč je tedy formou obecné energetické závislosti, který poukazuje na sebepotlačení, na potlačené emoce a strachy, na vlastní nespokojenost v životě, nízkou sebehodnotu a sebelásku a související odklon od vlastní přirozenosti.
V sexuální rovině, chtíč poukazuje na potřebu seberealizace skrze adaptované sexuální představy. Je tedy potřeba zavděčovat se nějaké konkrétní představě, která popisuje chování a přístup k fyzickému tělu a jeho erotogenním zónám.
V této souvislosti je zde přijatá definice sexuální role ženy a muže a s ní spojená očekávání. Dotyčný pod vlivem chtíče je ovládán myšlenkovými vzorci osvojenými ze systémové výchovy a jedná v souladu s tím co se od něj očekává. V těchto rovinách je to typicky "Honba za orgasmem", tedy dosažením pocitů fyzického uspokojení a uvolnění svalového napětí, kterými je tento proces obvykle ukončen.
Přirozeným opakem tohoto jednání je vědomá sexualita, kde člověk přistupuje k tělu a jeho erotogenním zónám ne na základě myšlenkových vzorců a přejatých představ, ale na základě svých vlastních pocitů v srdci a s uvědoměním si toho, jak má tělo v daných oblastech správně fungovat a reagovat na vnější podněty. Vědomé prožívání vlastní sexulity je nenásilné, beze strachu, bez zavděčování, tedy bez nátlaku na sebe a tím i na ostatní a v prvé řadě přináší dotyčnému hluboké pocity rozkoše, radosti a svobody.
Sexuální chtíč ve vztahu vždy odzrcadluje jednomu z partnerů část jeho zablokované sexuality, kdy dotyčný reaguje skrze nízkou sebehodnotu na sexuální nátlak svého partnera zavděčováním se. Nereaguje tedy na přístup parnera s radostí, ale realizuje to, co se od něj na základě naučených definic očekává.
Sexuální chtíč lze odstranit detraumatizací fyzického těla. Základem je navést dotyčného ke komunikaci se zaměřením na motivaci k přístupu k fyzickému tělu a pravdivému popisování souvisejících pocitů. Jedinec pod vlivem chtíče, je vždy sexuálně traumatizován. Je zde obvykle nespokojenost s vlastním tělem a jsou zde nepříjemné pocity při kontaktu a vědomé stimulaci v oblasti erotogenních zón.
Z pohledu přirozeného sexuálního vývoje to znamená, že je zde absence příjemných prožitků a souvisejících zkušeností od narození, přes dětství, náctileté dospívání až do dospělosti, kdy v každé této fázi prošel postižený jedinec nějakou nepříjemnou nepřirozenou zkušeností a díky strachu a duchovní nevědomosti si potlačil v sobě možnost přirozeného příjemného prožívání a nahradil ji přejatým vzorcem očekávaného chování a souvisejícím myšlením.
Hnacím motorem sexuálního chtíče je tedy v prvé řadě hněv a vztek spojený se sexuálními traumaty z minulosti, z minulých inkarnací, ke kterým patří různé formy sexuálního otroctví, násíli, týrání, znásilňování, kde byl postižený jedinec veden k tomu, aby naplňoval sexuální představy a očekání ostatních. Pokud odmítnul, tak byl různými formami trestán a týrán tak dlouho, dokud se nepodvolil. Toto vše je uloženo formou vzpomínek v buněčné paměti lidského těla v nevědomé rovině a připomíná se skrze nepříjemné pocity a s nimi spojené nutkání a myšlenky, že když opět dosáhneme fyzického uspokojení, přijde klid a budeme ho mít až do té doby než zde zase bude potřeba se nutit naplňovat osvojené sexuální představy ostatních.
Sexuální chtíč vůči opačnému pohlaví, tedy v prvé řadě znamená hněv a vztek vůči opačnému pohlaví v sexuálních rovinách.
Muži projevující chtíč vůči ženám tak dávají najevo svůj odpor vůči své sexuální přirozenosti a přehrávají svým chováním ženám potřebu se zavděčit nějaké sexuální představě. Jejich chování zároveň ženám zrcadlí jejich identické chování v minulosti,
v minulých inkarnacích, na související aktuálně potlačené emoce a sexuální traumata.
Pro ženy jednající pod vlivem chtíče ve vztahu k mužům to platí samozřejmě naprosto stejně.
Existence sexuálního chtíče ve společnosti je podporována tabuizací a neustálým vykořeňováním, přeprogramováváním a manipulací přirozené, vědomé sexuality ve společnosti, propagací pornografie, snahou rozbití přirozeného vztahu ženy a muže s tímto spojené jediné přirozené formy sexuální orientace a související pohlavnosti, definice rodiny a jejich základních hodnot.
Jsme tedy všichni ve vlastních životech zodpovědni za svůj vlastní přístup k životu, k vlastní sexualitě, za to, jaký budou mít na základě našeho života v těchto rovinách přístup budoucí generace, zda zde bude chtíč a nenasytná touha zavrtat se do materiálních rovin života a nebo zde bude láska, přirozená radost, svoboda a zodpovědnost v souladu s prostředím a životem na Zemi.

 

Vědomá sexualita

Vědomá sexualita není o strachu, o podmínkách, ale o sebelásce, přirozenosti a zodpovědnosti za své vlastní pocity v srdci. Pokud jsem si vědom své "pohlavnosti", své sexuality a s ní spojené role ženy nebo muže, dle původních hodnot Stvoření, tak se řídím pocity v srdci, kde jsem v souladu se svých duchovním vedením. Jsem si tedy vědom toho, že jsem životem veden v souladu se svým božstvím a zákony božího řádu, tedy pozitivním stavem dobra.
Pokud jsem v souladu se svým srdcem, tak mohu přirozeně sdílet své tělo, zejména své erotogenní zóny s těmi, kteří jsou rovněž vědomí a cítí to stejně jako já, protože v tomto okamžiku je to nenásilné, bez nátlaku pro vzájemnou radost, pro zdraví, štěstí a spokojenost a ne jako forma energetické závislosti, tedy chtíče nebo zavděčování se ostatním, jak je ve společnosti obvyklé. Většina bytosti je co se týká vlastní sexuality v učícím módu myšlenkových vzorců, tedy v módu nevědomé sexuality a proto se řídí myšlenkami, přejatými informacemi a představami o vlastní sexualitě postavenými na naučených myšlenkových vzorcích chování a s nimi spojeném strachu.
V tomto stavu si dotyčný myslí, že jsou to pocity v srdci, kterými se řídí, nicméně tomu tak není. Ve svém kontrolovaném projevu je veden osvojenou představou, jak se v dané situaci má zachovat, omezen svými strachy a study pramenícími z vlastních sexuálních traumat.
Dle původního základního nastavení je zde každá žena pro všechny muže a každý muž pro všechny ženy. Většině lidí se v tomto kontextu vyjeví představa nevázaných sexuálních orgii, což ovšem, pokud jak již bylo výše zmíněno není v souladu s duchovním vedením všech zůčastněných, není opět vědomý přístup, ale učící rovina realizace nějaké sexuální představy řízené myšlenkovým vzorcem. Dle původních hodnot, pokud je žena s mužem ve vztahu, tak jsou jejich vnější sexuální projevy k ostatním omezeny jejich vzájemnou sebeláskou a řídí se pořekadlem "Nedělej svému partnerovi to, co bys nechtěl aby on dělal tobě", tedy oba partneři si vůči ostatním ženám a mužům sami dovolují pouze to, co vůči ostatním s láskou dopřejí svému parnerovi. Udržování jejich harmonického vztahu a posouvání hranic vzájemné sebelásky zajišťuje jejich vzájemná komunikace a zodpovědnost za své vlastní pocity v srdci, tedy život v pravdě.
Takže mít více sexuálních partnerů nesvědčí nic o tom zda je to vědomé, tedy přes srdce a nebo ze strachu, z myšlenek, z nedostatku vlastní sebelásky a sebehodnoty, tedy z potřeby se zavděčovat nějaké přejaté sexuální představě o sobě. Tam to jde vždy poznat až na základě toho, co si dotyčný v dané situaci prožívá a jakou má motivací ke svému rozhodování do takovýchto situací vstoupit.
V nevědomé sexualitě se často setkáváme s různými pojmy, jako je například "intimita", který je škatulkou maskující sexuální traumata a s ními spojené potlačené emoce, study a strachy. Ten kdo ji používá jako alibi před konfrontací s nepříjemnými pocity poukazujícími na tato traumata, pouze jen signalizuje, že je jeho tělo těmito problémy silně zasaženo.
Dalším pojmem je "čistá láská" nebo také "sexuální čistota". Tento pojem je také značně zavádějící a obvykle je spojován se sexuálním vymezením se, odmítáním určitých rovin vlastní fyzické sexuality, kdy je například odmítána určitá jemná nebo dynamická rovina přístupu k fyzickému tělu, k jeho částem a nebo je tento přístup zcela odmítán "celibát".
Vše opět poukazuje na různé formy sexuálních traumat. V původním významu "čistá láska" poukazuje na vědomou sexuální přirozenost zdravého těla v partnerském vztahu ženy a muže bez potlačených emocí. Buď je zde tedy sebeláska, tělo je "čisté", zdravé bez potlačených emocí a strachů, tedy vše dělám a projevuji kvůli sobě, protože mi to působí radost v srdci a související příjemné prožitky a nebo to dělám kvůli energetické závislosti, kompenzuji si tím svůj vnitřní nedostatek a související duchovní nenaplněnost. 
Mezi další pojmy patří v souvislosti se sexulitou pojem "normální", "divný" nebo také "úchylný", "odchylný". Pojem "normální" je výplodem myšlenkových vzorců, poukazující na překroucenou definici původních přirozených hodnot odkazující pouze na fyzické projevy a přístupy akceptované učícím myšlenkovým systémem. Pravdivým ekvivalentem tohoto pojmu je pojem vědomý, tedy přirozený a vše s tímto spojené je tedy dle nastavení dokonalého záměru prvotního Stvoření, tak aby to bylo v souladu s pozitivním životem a souvisejícími hodnotami. Divnost a úchylka pak poukazuje na odklon od těchto původních, přirozených hodnot, což je také značně překrouceno a díky tomu ve společnosti například homosexulita a pohlavní neutralita není považována za divnost nebo odchylku od přirozenosti.
Většina nevědomých sexualnich interakcí slouží pouze pro účel odžívání si svých karmických lekcí, tedy odzrcadleni si své vlastní inkarnační minulosti. Vědomá sexualita je nosným pilířem harmonického vztahu ženy a muže a jejich přirozeného života ve vysokých vibracích štěstí a spokojenosti a proto je důležité, aby ti, kteří si již zvolili tento životní směr, věnovali této problematice pozornost a snažili se praktický realizovat své poznatky ve svém životě a hlavně ve svých vztazích.

 

Intimita

Intimita je pojem nevědomé sexuality, kterým je označen myšlenkových konstrukt vycházející z latinského "Intime", česky důvěrný.
Tímto pojmem je označen nepřirozený přístup k oblastem erotogenních zón lidského těla postavený na podmínečné lásce, tedy myšlenkových vzorcích chování. Tento přístup a s ním spojený pojem je tedy postaven na strachu z ublížení a s ním spojeném odevzdání zodpovědnosti za naše vlastní pocity druhé osobě, které díky splnění podmínek a představ osvojených ze systémové výchovy, vzbuzujících v nás pocit bezpečí věříme, že její chování k nám v takovéto situaci bude příjemné.
Důvěra je tedy postavena na víře v to, že život není spravedlivý, tedy nevědění, že opak je pravdou. Opakem důvěry je vědomá zodpovědnost, tedy jsme si vědomi toho, že my sami jsme příčinou toho, co se nám v životě děje na základě toho jak se v životě rozhodujeme a jak konáme a že důsledkem je tedy náš aktuální život a s ním spojené situace.
V případě intimity je opakem vědomá sexualita a s ní spojená bezpodmínečná láska k celém tělu postavená na zodpovědnosti za své vlastní pocity v srdci, tedy rozhoduji se a konám tak, jak mi říká mé srdce a s ním spojené duchovní vedení.
Dále je zde znalost původních, přirozených hodnot člověka ve vztazích a rolích muže a ženy, přirozených funkcí těla, zejména těch vedoucích k prožívání hlubokých pocitů orgasmické rozkoše. Intimita v pravém slova smyslu označuje kontrolovaný přístup do oblasti "intimních partií" lidského těla, obvykle pohlavních orgánů, erotogenních zón a s nimi spojených témat, které jsou velmi silně traumatizovány, tedy zatíženy potlačenými emocemi a s nimi spojenými study a strachy.

 

Kořenové příčiny nemocí

Smyslem vydělenosti ženského a mužského principu z božské jednoty je prožívání se v nezávislých tělech ženy a muže a poznávání a učení se všem možným aspektům lásky a s ní spojené sexuality. K tomuto účelu byla stvořena také lidská rasa člověka.
Lidská sexualita a s ní spojený vzájemný vztah ženy a muže je tedy nosným pilířem původních lidských hodnot a souvisejících duchovních darů. Lidská sexualita je proto jednou z nejvíce karmicky zatížených oblastí duchovní evoluce člověka. Napříč epochami lidstva byla velmi silně tabuizována, křivena, kastrována a traumatizována.
Důsledkem všech těchto odklonů od původní přirozenosti a souvisejících lidských hodnot je karmická zátěž, kterou nese lidstvo v oblasti sexuality jako kořenovou příčinu všech svých nemocí. Tato karmická zátěž, která existuje jako forma nedoprožitých energií z karmických lekcí, kterou nazýváme potlačené emoce, je primárně situována do oblasti první a druhé čakry energetického těla. Fyzicky se tyto zablokované energie projektují v oblasti pánve a břicha.
První čakra symbolizuje spojení se svými rodovými kořeny, spojení se Zemí, spojení s vlastní rodovou línii, vztah s rodiči dle pohlaví. U ženy je to vztah s matkou a u muže je to vztah s otcem.
Druhá čakra symbolizuje přijetí vlastní sexuality, schopnost jí vědomě prožívat a využívat její léčivý potenciál. Důsledkem problémů a traumat, která jsou situována v těchto oblastech je v prvé řadě nízká sebeláska, nízká sebehodnota, závislost na fyzickém sexu neboli chtíč, chybí zde propojení s pocity v srdci, proto je také veškeré vnímání kontrolováno a interpretováno myšlenkovými vzorci chování. Potlačené emoce, které se zde nacházejí jsou povětšinou z karmických lekcí sexuálního násilí, znásilňování, mučení, zneužívání.
Díky těmto traumatům se většina lidí prožívá pod vlivem vzorce sexuální oběti, kde základní charakteristika projevů je různá míra stydlivosti a strachu spojeného s nahotou a přijetím vlastního těla. Díky tomuto vzorci chování jsou související potlačená traumata pečlivě skryta do škatulek normality, divností a intimity, které jsou v učícím systému myšlení považovány za naší přirozenost. Další úroveň těchto potlačených emocí se pak projektuje do kvality sexuálního života, kdy u žen je jasným signálem výskytu nízká vzrušivost nebo úplné pocitové odpojení v oblasti pánve, zavděčování se partnerovi v oblasti sexuálních potřeb a očekáváních, neschopnost prožívání vaginálního orgasmu, strach z ublížení, strach z bolesti, bolestívá menstruace se silným průběhem, různé formy vaginálních výtoků, hemeroidy, záněty močového měchýře.
Dále je zde ovlivněná nebo zcela znemožněná schopnost přirozeného početí dítetě, průběh těhotenství a spontánní porod. Na potlačenou bolest v této oblasti přímo poukazují různé cysty a myomy, bulky. Na dlohodobou neschopnost tyto traumata z těla uvolnit pak poukazují různé prekarcinomní histologické nálezy. U mužů dominují problémy s prostatou, rovněž záněty močového měchýře a močové trubice, hemeroidy, nízká vzrušivost nebo nezájem o sex, problém s erekcí, předčasná ejakulace, projevy nakumulované bolesti rovněž ve formě různých cyst, bulek a nádorů.
Nad těmito kořenovými problémy, které velmi zásadně ovlivňují přirozenost a kvalitu vlastního života a vztahu s partnerem jsou pak vystavěna další patra traumat a potlačených emocí vyskytující se v oblasti třetí čakry a výše, kde máme například obezitu, vysoký krevní tlak, problémy s trávicím traktem, autoimunitní poruchy, dýchací obtíže, alergie, migrény atd.
Abychom byli schopni odstranit kořenové příčiny nemoci a s ními spojené potlačené emoce, je potřeba se naučit pracovat s vlastníhmi pocity, primárně s těmi nepříjemnými a dovolit si jít do vlastních strachů a konfrontovat je vždy, když se dějí s právě probíhající přítomností.
Naučit se pravdivě dávat najevo své vlastní pocity a naučit se je lokalizovat na úrovni fyzického těla, propojit je s dechem, tedy být schopni si tyto oblasti prodýchat, vytáhnout potlačenou energii do povědomí a dovolit si jí uvolnit a prožít přes odpovídající emoční centrum. Bolest, hněv, vztek se uvolňuje křikem, smutek, lítost pláčem, radost smíchem.
Spouštěčem nepříjemného pocitu v kořenových příčínách a dotek související potlačené emoce vždy způsobuje fyzický kontakt v oblasti kde se trauma nachází. Jakmile se odstraní kořenová příčina nemoci, tak se postupně vyzdraví vše související na fyzické úrovni těla.

 

Co dnes a co zítra?

Jaký otec takový syn, jaká matka, taková dcera. Pánbůh nám to vždy vráti na dětech.
Generace za generací, tisíce let totálního pádu lidstva do ješte hlubší propasti oddělenosti od vlastní božské podstaty.
Spoustě lidem v dnešní době a do očí bijící situaci stále uniká, že jejich děti jim svým přístupem k životu, svými hodnotami, svými nemocemi, problémy a souvisejícím chováním pouze a jen zrcadlí jejich vlastní generační úpadek, otroctví mysli, neschopnost být sami sebou, jejich totální nezodpovědnost za své vlastní chování a rozhodování se v životě, potřebu se zavděčovat nějaké představě skrze kterou se cítí být od ostatních přijati, zaryté chování dle osvojených myšlenkových vzorců přejatých od svých rodičů a ze systémové výchovy.
V partnerských vztazích stále dominuje, podmínečné přijetí, tvrdost, jednání v odporu, vzteku, očekávání, nizká sebeláska, sebehodnota, nevědomá a potlačená sexualita, jejiž kvalita je mimochodem základním pilířem kvality každého vztahu mezi ženou a mužem. Tam kde nefunguje sexualita, nefunguje nic a partneři si pouze a jen hrají na to, že to ze strachu přemostí nezdravou pozorností k dětem, materiálními hodnotami a rodovými zvyklostmi, které si nesou jako svou železnou košili plnou generační zátěže.
Lidé zapomněli na svou původní přirozenost, na svou duchovní podstatu, na hodnoty člověka, které rozhodně nejsou o tom plodit otroky, pokusné králiky, kteří budou skrze systémovou výchovu tvořit dostatečné množství strachu, utrpení, negativní energie a soutěživým přístupem si vybojovávat své příjetí mezi ostatními a související místo v rámci celku.
Je potřeba si uvědomit, že z toho co dnes podporujeme vylézají ti, kteří nás zde skrze tyto hodnoty a odevzdanou moc, manipulují a ovládají. Opravdu chceme stále stejným způsobem podporovat zvrácený školní systém, který slouží ke kastraci a přeprogramování přirozeného vnímání a nastavení každého dítěte, zadupáním jeho duchovních darů pro potřeby normalizované systémové výrobní linky? Navíc kam bychom ty děti dali, když nám to brání v každodenní rutině a zvyšování výkonu systémové mašinérie?
Musíme přece plnit technokratický systémový plán a podporovat další zavádění normalizovaných systémových opatření, umělých inteligencí, které přeci budujeme pro naše vlastní bezpečí a blahobyt. Dále zde máme necelostní a nevědomé, strachem zmanipulované zdravotnictví, devastující přirozený a dokonalý imunitní systém každého jedince a další systémové perverze, jejichž podporování v původním smyslu je bohapustý přežitek a ve spoustě případů i vědomý či nevědomý zločin proti lidskosti.
Vše půjde až na dřeň a nezůstane kámen na kameni z toho co je proti lidskosti, proti původním duchovním hodnotám člověka, proti životu v souladu s přírodou a se Zemí. Je potřeba, aby si každý člověk právě dnes uvědomil a do hloubky procítil to, co svým chováním a přístupem dnes podporuje, na čem lpí, jaké jsou jeho vlastní hodnoty. Zda to jde z něj, z jeho srdce a nebo se prostě jen bojí a raději dělá to co se mu řekne, protože byl takto od narození veden a naprogramován. Jak se rozhodneme dnes, takový život budeme mít zítra.
Osvobodit se může pouze a jen každý sám a to tím, že si vezme zpět svou moc a nebude podporovat v životě věci a činnosti, které jsou nemorální, proti lidskosti, přirodě, které mu ubližují a tedy přispívají k tvorbě bolesti a utrpení nejen jeho, ale i všech ostatních na Zemi.

 

Posvátná sexualita

Posvátna sexualita je základní pilířem fungování vztahu muže a ženy. Na tomto základním pilíři je vystavěn jejich společný život, jejich rodina a s tímto vším spojené hodnoty.
Tato sexualita je původní božská, nedotknutelná poukazující na sexuální vztah muže a ženy v jeho původním dokonalém stavu.
Posvátná znamená, že je ze světla, prvotně stvořená ve výchozím pozitím stavu božství.
Božská znamená, že žena i muž se nacházejí ve vědomém stavu svého božství, ve stavu bezpodmínečné lásky a v souladu s původními principy bytí a jejich hodnotami.
Nedoknutelná znamená, že veškeré jejich vzájemné sexuální fantazie, touhy a představy jsou při realizaci hlídány jejich pocity v srdcích a tyto pocity jsou pravdivě projeveny a interpretovány. Jsou takto v souladu s nejvyšším božským záměrem poznání v těch nejvyšších vibracích, díky kterému oba partneři prožívají naprosto dokonalé milování.
Projev posvátné sexuality je uměním lásky ve fyzickém těle a nauka, která se jím zabývá se nazývá posvátná erotika.
Učitelkou této nauky je žena, která učí a vede svého muže takovým způsobem, aby jí pomáhal neustále nacházet a objevovat nové rozměry rozkoše a orgasmických stavů v jejím fyzickém těle. Muž na základě svého učení, souvisejícího poznání a přirozeného smyslu pro tvořivost, neustále hledá další a další způsoby, kterými by uspokojil neukojitelné touhy své ženy.
Vrcholem umění této nauky a zároveň nejvyšším božským vyjádřením podstaty existence člověka v lidském těle, je jejich vzájemné splynutí v orgasmické extázi.
Díky pádu lidstva do nižších učících vibrací bytí se stala tato sexualita a s ní spojená nauka bezbožnou a dotknutelnou, protože původní božské napojení nahradily myšlenkové programy a vzorce chování, které toto odvětví původních božských nauk zcela tabuizovaly a pokřivily.
Tímto způsobem toto vědění upadlo do zapomění a bylo velmi značně vykastrováno do sexuálních technických nauk, kterými jsou z nejznámějších Tantra, která je nefyzická duchovní a Kámasutra, která je fyzická neduchovní, neposledně do totálního úpadku, kterým je pornografie.
Posvátná sexualita a s ní spojená nauka se bude v nadcházející době poustupně navracet do uvědomění probuzených vědomých žen a velmi značným způsobem přispěje k urychlení transformace a souvisejícího vzestupu lidstva zpět do vyššího stavu bytí.

 

Lidská sexualita

Přirozená sexualita člověka vychází ze základního principu tvoření v jednotě, kdy se v nadřazeném vědomí vydělí do sebe další vědomí se záměrem poznat a prožít zvolenou představu.
Toto vědomí je vyplněno magnetickým ženským principem, který k sobě a do sebe přitahuje elektrický princip mužský, který v ženském prostoru tvoří.
Tímto způsobem je tvořeno vše stvořené ve Stvoření.
Na základě těchto pravidel tvoření v jednotě, je tedy jediná správná kombinace sexuální oriantace a správně nastavených polarit, přirozený vztah ženy a muže.
Vše ostatní má pouze učící význam a je jasným odkloněním se od Zákona Jednoty, abychom skrze negativní zkušenost poznali hodnotu toho pozitivního. Tímto si duše člověka na základě vlastního záměru poznání nastavuje své tělesné předlohy tak, aby tento požadovaný stav mohla prožít.
Duše, která si přichází do života prožít odlišnou sexuální zkušenost a související orientaci, tak nepřichází jen pro svou vlastní zkušenost, ale vždy tím dává najevo svému okolí určitý nesoulad v této rovině. Přináší tedy zprávu pro rodinu, do které se člověk narodil a zároveň také celému rodu.
Pakliže se narodí holčička, která se rozhodné pojmout do života ženského partnera, je to jasným signálem silného rodového nepřijetí karmických lekcí na straně žen, které jim v minulosti udělili muži. Žena tak skrze své potlačené ženství a související nepřijaté emoce, bolesti, hněvy, strachy dává najevo celému rodu, obzváště pak celé ženské línii, svou nesympatii k opačnému pohlaví a poukazuje tak na neochotu žen pracovat na vlastním sebepřijetí, které vede k oslabování a postupnému zániku celého rodu.
Obdobná situace je i u chlapce, který se rozhodne pro život se stejným pohlavím. Opět to je signál do rodu, tentokrát pro mužskou línii, kde tedy muží v minulosti nepřijali lekce od žen.
V obou případech je zde jasně dáváno najevo s velkým vykřičníkem, že takto to dál opravdu nejde. Vždy je to signálem toho, že v daném rodu jsou nevědomé ženy, které nedokáží vycítit postupně se zesilující nesoulad a odklon od přirozeného řádu.
Je tedy potřeba, aby se obzvláště ženy návratily k původním principům bytí a hodnotám lidské rasy, byly si jich vědomy a jako učitelky a strážkyně nejvyšších principů lásky byly zodpovědné za své pocity ve svém srdci a s nimi souvisejícího vědění. Udržovaly toto vědění ve svém rodu a předávaly ho neustále dalším generacím.

 

Nevěra ve vztahu

Vztah ženy a muže je vždy učící a je vždy dohodnutý před inkarnací do života na duchovní úrovni.
Duše muže i ženy se zavazují tomu, že se budou vzájemně učit lásce a s ní souvisejícím věcem, které si do tohoto vztahu předsevzali.
Nezřídka je do vztahu spojuje také společná karma. Porušení této vzájemné dohody a následný útěk z učení, tedy opuštění učícího vztahu jednoho z partnerů se říká nevěra.
Nevěra je vždy nevědomá. Dochází tedy primárně k tomu, že jeden z partnerů neunese intenzitu učení a souvisejících prožitků, když mu ten druhý zrcadlí a svým chováním přehrává jeho samotného, tedy jaký byl, když v minulosti dělal to stejné ostatním.
Díky nevědomé rovině a aktivnímu programu oběti, dotyčný věří, že mu je soustavně ubližováno a snaží se z učení uniknout.V systému je za nevěru ve vztahu považováno to, že jeden z partnerů má sexuální styk s jiným partnerem než s tím, kterému se zavázal.
Ve vědomé rovině je to opět zrcadlo tomu druhému, který se považuje za podvedeného, aby pocítíl jaké to je, když on sám byl v minulosti nevěrným. Sexuální nevěra je vždy únikem, kdy je dotyčný přijímán podmínečně ze strany svého partnera, tyto podmínky neakceptuje a v některých případech není přijímán vůbec, nezřídka také trpí závislostí na fyzickém sexu.
Pak si automaticky ke své nevěře vyhledává takový protějšek, který má v sobě přesně to. co jeho partner v sobě nepřijímá. Žena, která nemá v sobě přijatou mrchu, děvku a další negativní cnosti toto vše vyzařuje, nepřijímá sebe a tím i svého muže a ten jakmile se jeho bolest z nepřijetí stává neúnosnou se nejprve stává agresivním díky potlačenému hněvu a poté buď rezignuje a utápí svůj žal v alkoholu, drogách, případně dalších látkách odvádějící pozornost od jeho vlastní bolesti a nebo uniká tím, že si k sobě hledá takou partnerku, která tyto cnosti u sebe přijímá nebo u ní vyloženě dominují, případně kombinuje obojí dohromady.
Naopak zase tato nová partnerka většinou v sobě nepřijímá to, co první partnerka v sobě přijímá, takže i zde muž velmi brzo po počátečním vzplanutí narazí na další svá nekompromisní zrcadla.
Tímto se většina účastníků tohoto učení díky nevědomé rovině neustále cyklí ve stejných situacích s obdobnými partnery. To samé samozřejmě platí i u ženy, která si přitáhne do vstahu muže s nepřijatým mužstvím, kde je nepřijatý hajzl, kretén, děvkař apod.
Tuto energii žena na nevědomé úrovní rovněž cítí a touží poznat a postrádá ji ve svém sexuálním potěšení, takže si při svém úniku hledá přesně takového partnera s těmito dominujícími kvalitami.
Je teda potřeba si uvědomit, že pokud je v parnerství nevěra, je to spravedlivé poučení pro oba partnery. Pokud je muž nevěrný ženě, je to z toho důvodu, že si žena nepřijímá svou vlastní nevěru a další roviny v oblasti její sexuality.
Díky nahromaděnému hněvu a vzteku v játrech, žlučníku a bolesti v srdci má potlačenou sexualitu a související energetické dráhy. Přirozené vnímání a rozhodování se pocity v srdci je přemostěno rozumem a s ním spojenýmy programy myšlení a udržováno strachem tento stav opustit.
Obvykle bývá tento stav posílen podmínečným přijetím ze strany vlastní matky a s tímto spojenou energetickou závislostí na ostatních.
Pokud je žena nevěrná muži, je situace obdobná, muž si tedy rovněž nepřijímá svou vlastní nevěru z minulosti a další potlačené emoce a strachy v oblasti své sexuality a rovněž bývá tento stav posílen nepřijetím ze strany vlastního otce.
Důležité tedy je, uvědomit si, že věrný může být pouze každý sám sobě, svým vlastním pocitům v srdci, svému záměru poznání a tím i svému partnerovi se kterým byl ve svém srdci svázán, což souvísí i s tím být si vědom toho, že do vzájemné harmonické lásky se každý vztah musí dopracovat až na základě vlastního sebepřijetí každého z partnerů.