Odpor nebo-li sebepopírání vždy souvisí s potlačenými emocemi a strachy, s rodovou karmickou zátěží a je postaven, držen skrze myšlenkové vzorce soudce a oběť, související nelibosti, sebeodmítání a vychází ze strachu z nepříjemných pocitů a souvisejícího přesvědčení, že mohu být ostatními přijat, pouze a jen, když se nebudu mít rád takový jaký ve své podstatě jsem a jak je mi to vyzrcadleno chováním a projevy ke mě všemi bytostmi v mém vlastním životě.
Budu se tedy naopak snažit někým být, něčeho dosáhnout a zavděčovat se tak osvojeným, naučeným definicím a představám od ostatních a potlačovat vše co je mi v projevech ostatních nepříjemné a nezapadá do mého přesvědčení.
Každá bytost pod vlivem odporu setrvává v utrpení, v potlačených emocích díky vlastním zákazům, neochotě odpustit si tyto potlačené emoce na které jí poukazují právě zmiňované nepříjemné pocity. Odpor jde ruku v ruce s potlačenými emocemi hněvu a vzteku, blokuje intuitivní vnímání a dotyčného jedince drží v myšlení, víře a domněnkách, že jeho konání je správné a přirozené, primárně protože stejným způsobem konají ostatní bytosti kolem něj, které jsou v obdobném nastavení.
Člověk v odporu není ve své duchovní podstatě a přirozenosti, kopíruje takové chování a činnosti ostatních, které přinaší pozornost, uznání a související ve společnosti ceněnou energii, což jsou primárně peníze. Nežije tedy v radosti ze sebe, z vlastní originality a kontroluje a řeší své okolí, všechny kolem sebe a bojí se nepříjemných reakcí od ostatních na své projevy chování. Bojí se tedy odmítnutí a nepřijetí a má snahu ve svém životě kličkovat, uhýbat, křivit se, lhát a manipulovat takovým způsobem, aby nebyl konfrontován se svými nepříjemnými pocity, situacemi a tématy, které tyto pocity vyvolávají.
Jsou různé formy odporu, některé z nich si klamně oblékají rádoby pozitivní kabátek, masku a snaží tímto způsobem získat pozornost a související energii od ostatních. Obecně vnímané a přijaté formy odporu, nesnášenlivosti, odsuzování jsou ve společnosti drženy skrze materiální hodnoty, peníze, víru v pozitivní záměr působení autorit a jejich uznání, tedy opírají se o přesvědčení, že společensky uznané autority to s námi myslí dobře a konají vše pro naše dobro, přirozenost a pozitivní život.
Díky odporu a související nevědomosti má každá bytost možnost setrvávat v učení a poznání toho jaké to je nemít se rád, mít nízkou sebehodnotu, být energeticky závislý na vnějších podnětech, žit nepřirozený život ve lži na pokřivených hodnotách a nebýt schopen vidět se v ostatních bytostech, v jejich chování ve svém vlastním životě.
V rámci duchovního vývoje se v každé bytosti odpor stupňuje takovým způsobem, aby ho byla schopna postupně zavnímat, primárně jsou to projevy různých nemocí ve vlastním fyzickém těle, které se rozvíjejí do různých hlubších forem, vedoucí k postupném úpadku vlastní genetiky, silných tělesných deformací, odklonu od přirozenosti a finálně k sebedestrukci, tedy destrukci vlastního těla a související rodové linky.
Sekundárně jsou to různé signály v životě, kdy se nám věci nedaří a přicházíme o spousty energie a samozřejmě se objevují nabídky na změnu, aby mohlo dojít ke změně životních postojů, k uzdravení, k obnovení duchovního spojení a návratu do vlastní přirozenosti a souvisejícího uvědomění.
Veškerý odpor je marný a každý má možnost si vybrat zda bude žít život ve zdraví, v radosti na základě vlastní sebelásky v souladu s vlastní původní přirozeností a nebo se bude ve strachu a marnosti snažit, usilovat o pozornost, zavděčovat se věcem, které mu zrcadlí a umožňují prožívat opak.
