Vše co se nám v životě děje, vychází z našeho vlastního nastavení a souvisejícího uvědomění, tedy z naší sebelásky. To, jak se máme rádi, jak si uvědomujeme sami sebe a svět ve kterém žijeme se tedy odráží v reakcích našeho okolí vůči nám.
V našich rodičích vidíme svou vlastní minulost, jací jsme byli rodiče v minulých inkarnacích naší duše a jak jsme se chovali ke svým dětem a také stav, který poukazuje na to co jsme si od narození ve vztahu s našimi rodiči ještě nezpracovali a kde tedy nejsme v těchto vztazích stále v souladu se sebou s přijetím se v těchto rolích do lásky a pochopení. Tento pohled se nám odráží také ve vztazích s našimi dětmi, které nám svých chováním zrcadlí to, co jsme si ve vlastních vztazích s rodiči nepřijali, nedovolili, neodpustili, potlačili, čeho se bojíme, co jim zazlíváme atd.
Ve vztazích s našimi partnery zase vídíme svou parnerskou minulosti, jací jsme byli a jak jsme se chovali ve vztazích v minulosti, v minulých inkarnacích ke svým partnerům. V základu se toto týká všech kolem nás, celé naší rodiny, kde každý nám primárně poukazuje ve své roli na to jací jsme byli sourozenci, strýcové, tety, tchánové, tchýně, bratranci sestřenice atd. a svým projevem nám každý z nich přehrává důsledky našeho přístupu, chování a rozhodování se ve vztazích napříč naší duchovní minulostí, našimi inkarnacemi životem.
To stejné se samozřejmě týká našich přátel, kolegů z práce, nadřízených, všech které ve svém životě potkáváme a se kterými prožíváme příjemné i nepřijemné situace našeho života.
Primárním kořenovým vztahem je pro ženu vztah s její mámou a pro muže s jeho tátou. Přirozenost a láskyplnost těchto vztahů definuje jejich vlastní základní sílu, přirozenou sebelásku, sebehodnotu, přistup k tělu, k nahotě, k vlastní sexualitě a životní hodnoty, které sami ve svých životech žijí.
Vzájemný partnerský vztah rodičů se projektuje do partnerských vztahů jejich dětí na kterých v průběhu svého života vidí plody své vlastní vzájemné partnerské lásky. Vztah matky se synem poukazuje na její partnerský vztah s mužem. Vztah otce s dcerou zase poukazuje na jeho partnerský vztah se ženou. Vzájemný vztah dětí následně poukazuje na vzájemný vztah jejich rodičů. Je zcela evidentní, že pro vlastní rozvoj a sebepráci máme každý dostatečné množství základních pohledu na sebe, na svůj vlastní život, na své vlastní vztahy a hodnoty, proto je dobré se jimi v dnešní době řídit, neboť nám pomáhají dostávat se do vlastní přirozenosti a do láskyplnějšího, šťastnějšího života.
