Nevědomost

Je učícím stavem sebepoznávání se v iluzi zapomění na svou vlastní přirozenost, na svůj vlastní duchovní původ a související hodnoty.
Nevědo-most je stav, kde přirozená zkušenost a související vědění jsou nahrazeny, přemostěny přejatou informací, domněnkou a souvisejícími myšlenkami, které umožňují tento stav obohacovat o další smýšlené varianty.
Nevědomost tedy znamená nebýt si vědom sám sebe, nebýt ve svém vědomí, nebýt si vědom své vlastní duchovní podstaty, tedy nebýt s ní ve spojení, nebýt spojen se svým duchovním vedením a nemít tak přístup k souvisejícím zkušenostem, poznání, k duchovním darům a vlastnímu vědění.
Každá nevědomá býtost je napojena na myšlenkový systém skrze který je ovládána myšlenkami, učena a programována těmi, kteří myšlenkový systém ovládají. Skrze tento učící stav si tvoří domněnky a představy o sobě, o svém původu, o smyslu vlastního života, o svých hodnotách a vlastní přirozenosti. V jejím iluzorním životě tak dominují z tohoto systému přejaté informace ve formě myšlenkových vzorců chování, které jí v rozporu se zákony Stvoření říkají co je správné a co není, co může a co nesmí, čeho se má bát a proti čemu má bojovat.
Na základě těchto nastavení pak žije odpovídající útrpný život ve kterém převažují negativní zkušenosti, strach, chyby a omyly.
Takto nastavená bytost opírá své uvědomění o přejaté informace, o domněnky, pravděpodobnosti a o víru, tedy nevědění, ale doufání v to, že přejaté, naučené informace jsou pravdivé a pro její život důležité.
Nevědomá bytost je vychovávána a učena směřovat svou pozornost na ostatní a odevzdávat a získávat vlastní energii pro život mimo sebe, je tedy systémem myšlení vedena k zavděčování se potřebám ostatních, primárně těch kteří systém myšlení ovládají, dále pak k naplňování kolektivních představ o vlastním životě, k podmínečné lásce, k energetické závislosti a jejímu prohlubování.
Tímto způsobem primárně nevědomky tvoří proti zákonům božího řádu a díky parazitálnímu způsobu získávání vlastní energie pro život tak žije v nesouladu s ostatními bytostmi, s vlastním životním prostředím a neustále cyklicky prohlubuje své vlastní negativní zkušenosti sebepoznávání se ve zrychleném vývoji v systému reinkarnací.
Jakmile se nevědomá bytost naplní zkušenostmi a dokončí fázi duchovního vývoje, tak je vedena k probouzení, transformaci zkušeností, souvisejícímu léčení jejího těla, odpojování se od systému myšlení a návratu zpět do vědomého stavu jejího přírozeného života a souvisejícímu duchovnímu napojení, aby mohla své zkušenosti využít opět k vědomé tvorbě láskyplného a pozitivního života v jednotě a harmonii s ostatními.