Nejsem, neexistuji

Hmotný projev a s ním spojený životní děj byl stvořen z lásky k sobě s touhou ho žít, radovat se z něj a být šťastný. Ten kdo tvrdí, že nic není, že neexistuje a vše je iluze se sebepopírá, popírá svou vlastní podstatu tedy vědomí Zdroje všeho bytí, protože je pouze tento Zdroj, toto vědomí v různých formách, podobách, uvědoměních a projevech.
Zde je klíčový výraz "Vše pouze a jen je, tedy existuje". Význam slova "nic" pouze poukazuje na prostor vědomí, který ještě nebyl vyplněn projeveným záměrem, což je součástí fázování energií Zdroje všeho bytí, kde se pří každém nádechu a výdechu střídá "Nic" a "Něco" podobným způsobem, jako když blikají snímky na filmové promítačce a mezi nimi je prodleva, moment, kdy promítaný obraz zmizí. Narozdíl od lidmi vytvořené promítačky, ta božská promítá do realitního vědomí, tedy do realitního hologramu, fáze "Nic" a "Něco" rychlostí cca 10 na 21 snímků za vteřinu, takže tento jev, toto problikávání je z náší perspektivy naprosto nepostřehnutelné.
Když tedy mluvíme o tom, že nic není, popisujeme pouze moment před zhmotněním záměru do představy konkrétního vědomí, nicméně a to je to podstatné, že se v tomto momentu aktuálně my sami ve vědomí lidské duše nenacházíme, když o něm hovoříme.
"Nic" tedy nepoukazuje na čistou věčnou existenci Zdroje všeho bytí a už vůbec ne na obsah projeveného hmotného prostoru. Pokud se vnímám ve hmotném projevu svými smysly, jsem v přítomném okamžiku, tak nemohu v tomto stavu tvrdit, že nejsem a tedy, že něco co kolem sebe vnímám není. Pokud nejsem, tak se uvědomuji mimo projevený realitní prostor a s ním spojený záměr sebepoznávání a sebeprožívání a není zde žádná interakce s ničím, kromě uvědomění si sám sebe v nehybné existenci všeho, tedy v absolutním vědomí Zdroje.
Pokud tedy nemám tělo a s ním spojené smyslové vnímání, tak rozhodně nikomu, žádnému svému vědomí v žádné realitě nesdělím, že nic není, protože v ten moment nemám formu a způsob jak to sdělit a není zde nikdo, komu bych to sdělil. Jsem odpojen od života a v tomto stavu pojem "nic" dává smysl, protože skutečně v ten moment nic není ve mě ani kolem mě, nejsem tedy spojen s žádným svým hmotným projevem.
Jsem v tomto momentu pouze já se svým uvědoměním, naplněn prázdnotou ve výchozím stavu bez projeveného záměru, který v následné fázi zhmotním do své vlastní představy o sobě, uvedu ho do života a souvisejícího hmotného projevu, abych v něm opět byl a vnímal se jaký jsem. A toto se neustále děje v každém okamžiku ve všech vydělených vědomích na všech úrovních bytí v celém Stvoření.
Proto snaha sdělit to, že "Něco" nebo "Nic" neexistuje to sama o sobě popírá a je díky absenci souvisejících vlastních prožitků a uvědomění pouze nevědomou hříčkou, která se v prvé řadě snaží o popírání svého vlastního záměru, smyslu a způsobu sebeprožívání své vlastní existence na aktuální úrovni bytí, tedy člověka, jako součást záměru lidské existence a to převážně díky vlastnímu nepřijetí sebe sama, svého těla, tedy nacházení se v utrpení, učícím stavu myšlení a domněnek a tvoření hodnot jejichž přijetí je snahou navýšení si své vlatní sebehodnoty a získávání pozornosti a souvisejícící energie od stejně naladěných bytostí.