Tělo jako obraz naší sebelásky - Psychosomatika úprav vzhledu

Existence potlačených emocí se přímo projektuje do vzhledu našeho těla a nepříjemných pocitů, které v souvislosti s jednotlivými částmi těla pociťujeme.
V rámci systémové výchovy jsme se naučili věřit myšlenkovým vzorcům chování, které nám posuzují náš fyzický vzhled, naše tělesné proporce a související myšlenky nám říkají, jaké máme na těchto částech těla problémy a související nedostatky dle různých učících systémových pohledů na vzled a funkce lidského těla. Nevědomi si toho, že hlavním problémem je ona potlačená emoce a související trauma, které v dané oblasti pociťujeme a né fyzická část těla na kterou je zaměřena pozornost, žijeme v domnění, že informace o vzhledu našeho těla, která přichází z myšlenek jsou pravdivé.
Například, pokud je žena nespokojena se svým poprsím, nelíbí se jí vzhled, velikost apod., vždy to poukazuje na traumata z minulosti, z minulých inkarnací, která se týkají různého sexuálního násilí, týrání a mučení. Existence potlačených emocí v této oblasti je ženě průběžně zrcadlena chováním ostatních a dle nastavení souvisejích myšlenkových vzorců je ženě odpovídajícím způsobem poukázáno
na to, že její prsa neodpovídají aktuálním společenským normám a ideálům. Tyto reakce jsou vždy v souladu s jejím karmickým energetickým dluhem, skrze který si dotyčná souběžně odžívá své obdobné chování k ostatním v minulosti, v minulých inkarnacích. Obdobně se to týká všech ostatních částí těla, kde pozornost na ně v nás způsobuje nepříjemné pocity, ke kterým patří primárně různé strachy a stydlivosti.
Lidé tedy nevědomi si příčin vlastní nespokojonosti a nelibosti ke svému vlastnímu tělu nezřídka podlehnou tlakům učícího systému, který je vybízí skrze adaptované myšlenkové vzorce chování a související vnější podněty k tomu, aby si své tělo upravili, přikrášlili a tím navýšili hodnotu jeho vzhledu a přiblížili se co nejvíce systémovým ideálům a současně se snažili skrýt a zamaskovat skutečnou nepříjemnou pocitovou pravdu uvnitř vlastního nitra. Pro tyto účely zde máme různé úpravy vzhledu, které se snaží zdůraznit v dané oblasti naši nízkou sebehodnotu a poukázat v daném místě na výskyt traumatu.
V obecné rovině mají všechny tyto aktivity za cíl v prvé řadě přítáhnout pozornost a získat pro sebe energii z podmínečného přijetí od ostatních, která nám díky vlastní nížké sebelásce chybí. Různé kosmetické úpravy, malování, barvení poukazují na to, že se primárně snažíme zaujmout pozornost ostatních, spojujeme se s představami o tom, jak bychom měli vypadat a ne s našimi pocity, tedy s tím, jak se vlastně v životě pravdivě cítíme.
Dietetická opatření s cílem zbavit se nahromaděného tuku vypovídají jednak o potlačených emocích hněvu a vzteku a související nespokojenosti v životě, ale také poukazují na to, že takto jednající člověk si nevědomky volí cestu odpírání si v životě určitých věci, než aby se zaměril na své vlastní nepříjemné pocity a zbavil se potlačených emocí, díky kterým se do onoho problematického stavu dostal. Obdobně to platí i pro ty, kteří vykonávají různé sportovní aktivity pro zlepšení vzhledu jejich těla, opět dle nějaké jejich cílené představy.
V tomto nastavení nezřídka dochází k různým úrazům a vnímání bolesti z přetěžování různých částí těla, což postupně vede k jeho devastaci a souvisejícím fyzickým omezením. Dobrým příkladem je veškerá sportovní profesionalita, zaměřená na výkon, výsledky a vítězství, kde její účastnící již v poměrně mladém věku sklízí plody svého konání v podobě tělesných omezení. Na ještě nižší úroveň sebelásky pak poukazují úpravy vzhledu, kde je potřeba přímý zásah do fyzického těla, jako jsou různé plastické a chirugické výkony mající za cíl změnšení, zvětšení, nebo jiné úpravy části těla, tak aby vyhovovaly konkrétní představě, díky kterým dojde k přijetí vlastního těla a naplnění souvisejících očekávání .
Velmi zajímavou oblastí v této problematice, je aplikace různých šperků vpichem do kůže a také skrz různé části těla, jako jsou uši, nos, rty, jazyk, prsní bradavky, pupík, vnější části pohlavní orgánů atd. Zde se přimo poukazuje na související nesoulad a traumata a nezřídka také na přímy výskyt potlačených emocí v místě aplikace. To stejné platí také pro tetování, kde místo a symbolika poukazují na trauma a rovněž zde bývá i tématická spojitost s prožitky z minulých inkarnací, kde trauma vzniklo.
Pokud si chceme vědomě přikrášlovat naše tělo, měli bychom si uvědomit, že nám žádná jeho úprava nemůže zvýšit naši vlastní sebehodnotu a ani hodnotu vzhledu našeho těla, protože pro nás bude vždy podstatné pouze to, jak se pravdivě v našem těle cítíme a ne jak si mýslíme, že se cítíme a jak nás vnímají ostatní.
Věškeré úpravy bychom tedy měli dělat s láskou a radostí bez sebeubližování, aby tyto úpravy pouze pravdivě poukázaly na to, jací opravdu jsme, na naši duchovní podstatu, na naše pocity v srdci. Vzhled našeho těla bude tedy vždy dokonalý, ať je jakýkoliv, protože bude dokonale vyjadřovat obraz aktuálního stavu naší duše, který rovněž bude vždy přímo poukazovat na to, jak se v životě cítíme a zda jsme ze srdce šťastní a spokojení nebo ne.

Tělo jako obraz naší sebelásky - Psychosomatika vzhledu

Jak jsem zmiňoval v předchozím článku na který tento navazuje, tělo je obrazem naší duchovní bytosti, na naší současné úrovni bytí je tedy obrazem naší duše.
Na počátku naší cesty sebepoznání jsme obdrželi naše tělesné předlohy v dokonalé neporušené podobě, stejným způsobem, jako když si v autosalónu koupíme a odjedeme s novým nablýskaným autem. Naše touha poznat hodnotu toho, co jsme dostali a s ní spojený záměr poznání nás vedly do realit života a tisíců inkarnací v lidském těle člověka, kde jsme se učili poznávat všechny aspekty lásky a související pocity v našem těle, kdy nám skrze tyto prožitky neustále přicházelo uvědomění si toho, co to vlastně máme, jaká je hodnota našich duchovních darů a jaké to vlastně je být lidskou bytostí, být člověkem. Všechny zkušenosti a poznatky se postupně vtiskly do buněčné paměti, do naší genetiky a souvisejícího obrazu našeho těla.
Každé fyzické tělo je tedy ve své podstatě, v počátečním stavu, dokonale krásné, zdravé, všechna jeho energetická centra pracují na plný výkon a umožňují každé duchovní bytosti ty nejhlubší možné pocity a prožitky, které zvládá jeho aktuální anatomická konstrukce a související materiální genetika. Dnešní fyzický vzhled v jednotlivých lidských rasách, vlastnosti těla a jeho možnosti přímo poukazují na všechny zkušenosti a poznání, kterými jednotlivé větvě lidského rodu prošly. Primárně je zde možné vnímat rozdíl mezi počátečním vzhledem a souvisejícími vlastnostmi a aktuálním vzhledem a vlastnostmi, které má každé tělo k dispozici.
Pokud tedy rozumíme tomu, co nám svým vzhledem a projevy naše tělo ukazuje, jsme schopni se dostat do kořenových příčin problémů a odstranit je stejným způsobem, jako když si se svým vozem přijedete do servisu opravit nějakou nefunkční část, s tím rozdílem, že problémy fyzického těla se primárně neřeší, neopravují na fyzické úrovni, ale je potřeba jít do úrovně energetického těla, kam se dostaneme přes smyslové vnímání, tedy přes naše pocity. Naše fyzické tělo tedy léčíme a opravuje primárně tím, že pracujeme s potlačenými emocemi, energiemi zablokovanými na
našem energetickém těle, která zde ulpěla jako důsledek našich nepřijatých karmických lekcí a životních zkušeností, které jsme v našem lidském těle od počátku naší cesty prožili.
Naše fyzické tělo obsahuje zkušenosti naších předků, rodových línií našich rodičů, ze kterých jsme vzešli. Tyto zkušenosti a související informace vnímáme v každém lidském těle jako nastavení vnitřního muže a vnitřní ženy. Nastavení vnitřní ženy a související rodové línie matky se projektuje do lévé poloviny těla a nastavení vnitřního muže a související rodové línie otce se pak projektuje do poloviny pravé. Na jednotlivých stranách našeho těla tedy můžeme vnímat a vidět různé nesoulady a nesymetrie, fyzické projevy nemocí související s nastavením a zkušenostmi jedné z těchto polarit a souvisejících rodových línii.
Problémy vycházející z nepřijetí sebe sama, vlastní polarity a souvisejících rolí, nízké sebelásky a sebehodnoty dle vlastní polarity se projektují u muže na straně pravé a u ženy na straně lévé. Ve vztazích ukazuje lévá strana muží jeho vztah k ženám, souvisí také se vztahem k matce a ženě ukazuje pravá strana její vztah k mužům, zde je souvislost se vztahem k otci.

Postava

Hubená, vychrtlá až zkostnatělá postava poukazuje na přítomnost tvrdosti, potlačené agrese spojené se strachem z nedostatku, nízké sebehodnoty a sebelásky, dominují strachem oslabené ledviny, díky kterým se tělo správně nevyživuje křiví a chřadne. Tlustá, zavalitá, obézní postava poukazuje na potlačené emoce hněvu a vzeku, smutek, lítost, křivdy, dominují přetížená játra a žlučník a s tímto spojený zpomalený metabolismus. Tukem obalené, zakryté partie, jsou jakýmisi ochrannými mantinely, které poukazují na to, že se dotyčný brání, chrání před určitými typy pocitů. Přitomnost celulitýdy poukazje na komfortní zónu pohodlí, tedy neschopnosti pracovat vědomě se svými pocity a znamená to také odpírání vlastní hojnosti.

Hlava

Kvalita vlasů, jejich délka a rychlost růstu poukazuje na kořenovou sílu ledvin a rodových línií našich předků. Nos poukazuje na schopnost cítít, používat správně smyslové vnímání, jeho nadměrnost nebo malost poukazuje na nesoulad v této oblasti, říkající, také že nám určité věci v životě nevoní. Ústa, rty jsou spojeny s pohlavními orgány a vztahem k nim. Různé problémy
jako jsou vyrážky a opary, které se projevují na rtech, poukazují na vztek a nepřijetí sebe sama v těchto rovinách. Uši, problémy s nimi jsou spojeny s ledvinami a poukazují na naši schopnost naslouchat sami sobě a ostatním. Potíže s nimi nám signalizují to, co nechceme v životě slyšet. Oči jsou propojeny s játry, problémy s nimi se tedy přímo odvíjí od stavu tohoto orgánu a přetížení souvisejícího emočního centra, poukazují svými problémy na to co v životě přehlížíme nebo nechceme vidět.

Ruce

Problémy na nich poukazují na to, jak uchopujeme, přistupujeme dle strany těla k související mužské nebo ženské polaritě a pocitům, které nám svých chováním zrcadlí. Horní svalová část poukazuje na to, jakým způsobem využíváme sílu, schopnosti našeho projevu a z čeho jí čerpáme, směrem dolů se vše zjemňuje až do úrovně dlaní a prstů, které poukazují na jemnost a způsob našich citových doteků k sobě i k ostatním.

Záda

Problémy na nich, poukazují na to, jaká břemena různých vzorců chování a přesvědčení na sobě neseme, obvykle poukazují na rodovou zátěž. Na stupeň zatížení poukazují také různé svalové spasmy, hrby a boule, dále pak volnost lopatek, které jsou v případě velkého přetížení zatuhlé, jako by byly k zádům přilepené.

Páteř

Její zakřivení, pružnost a schopnost regenerace poukazuje na kořenovou sílu ledvin, sílu naší sebelásky, naši celkovou stabilitu a rovnost, vzpřímenost v životě.

Pánev, boky, hýždě

Nesoulad v této oblasti poukazuje na přítomnost strachů, křivd a bolestí v rovině vlastní sexuality. Obzvlášť u žen, kde chybí přechodová línie mezi pasem a boky je vždy vnímatelná
velká tvrdost. Nahromaděná bolest bývá koncentrována kolem záhybů pánevních kostí a kyčelních kloubů. Nadměrným tukem obalené hýždě poukazují na kofortní zónu lenosti, na pohodlnost na úkor šťastného života, na rezignaci na vlastní pocity. Hyždě, ze kterých vystupují kosti zase poukazují na tvrdost, strach, neschopnost se zastavit, dopřát si pro sebe klid a pohodlí.

Hrudník

Je spojen se sebevyjádřením a zevnitř je formován plícemi. Propadliny v hrudníku poukazují na existenci potlačených emocí v plicích a průduškách a související problémy se sebevyjádřením.
U žen jsou zde dominantní prsa, jejichž symetrie s hrudníkem, vnímavost a vzrušivost poukazuje na stav ženství. Čím jsou prsa menší, tím více je přítomná tvrdost, jsou zde signály traumat z mučení týrání v minulých inkarnacích, kterými ženská rodová línie prošla, jako například vpáčené nebo malé bradavky. Povislá prsa poukazují na přežížení sleziny, smutek, zavděčování se a související jednání pod vlivem vzorců z výchovy. Nadměrně velká prsa, zavodněná nebo zalitá tukem, poukazují na potlačené emoce hněvu a vzteku a je zde spojitost se zpomaleným metabolismem a přetížením jater.

Břícho

Nesoulad zde poukazuje na to, jakým způsobem věci prožíváme, trávíme. Vypouklé, nafouklé břicho poukazuje na přetlaky hněvu a vzteku. Propadlé, volné břicho, poukazuje na přítomnost strachu a rezignaci. Přítomnost tuku opět poukazuje na přetížení jater a metabolické problémy, zároveň kryje traumatizováná místa, kde jsou skryty různé zbytky potlačených emocí karmické zátěže.

Nohy

Podobně jako u rukou, svalová část poukazuje na schopnost využívání vlastní síly, zde ovšem v našem postoji, jak jsme stabilní, ukotvení v našem postoji, v naších pocitech a souvisejících názorech, v našem sebeuvědomění. Problémy s nižšími častmi nohou až do úrovně prstů opět symbolizují jemnější roviny našeho životního postoje a přístupu k sobě i ostatním.

Kůže

Kůže souvisí s plícemi, se sebevyjádřením a projevuje se na ní vše co ze sebe vydechujeme, jakým způsobem projevujeme naše emoce. Rúzné vyrážky a kožní ekzémy poukazjí na přítomnost potlačených emocí hněvu a vztku a související přetížení jater a žlučníku.

Struktura lidského těla připomíná svou stavbou strom, jehož kořeny jsou v lidském těle ledviny, kmenem je páteří vzpřímený trup, ruce a nohy jsou nejsilnější větve, hlavou je koruna, vlasy symbolizují listy, květy jsou symbolem našeho projevu a plody poukazjí na výsledky naší práce, na naše potomky, na to kým jako lidé jsme a jaké hodnoty neseme.

 

Ego

"Ego sum" je latinsky "Já jsem" a ve své podstatě poukazuje na obsah vědomí duchovní bytosti a související hmotnou projekci v přítomnosti. Toto vědomí je hierarchicky vydělené z nadřazeného vyššího vědomí a je součástí tzv. duchovního stromu Já, který vychází od počátku ze Zdroje všeho bytí, tedy absolutního vědomí všeho.
Toto vydělené vědomí je projeveno, zhmotněno do realitního prostoru matice žvota ve Stvoření, skrze své tělesné předlohy, aby si prožilo své záměry poznání. Obsah tohoto vědomí, s ním spojená vlastní identita, související uvědomění, poznání a zkušenosti definují jeho Ego. Osobně mi dává větší smysl než výraz "Já jsem" výraz "Uvědomuji se", který lépe reflektuje obsah vědomí duchovní bytosti a související uvědomění se právě teď, v přítomném okamžiku. Ego je tedy vždy přítomno, pokud se nacházíme v hmotném projevu a souvisejícím uvědomění, vnímáme se tedy primárně v našem těle v přítomnosti.
Ego je velmi často spojováno s něčím špatným, nepříjemným, nepřijatým a rozhodně bych každému doporučil zbavit se negativního pohledu na něj, neb je za tím myšlenkový vzorec vedoucí k potlačeným emocím a nepřijetí sebe sama ve své celistvosti, primárně nepřijetí naších negativních zkušeností a související karmická zátěž, kterou si neseme na našem energetickém těle.
Ego neboli "Já jsem" je buďto vědomé, tedy v souladu se svou duchovní podstatou a ve spojení se svým duchovním vedením vyšších Já a nebo nevědomé, tedy v nesouladu se svou duchovní podstatou, napojeno na nástroje učícího systému myšlení.
Oba dva stavy reflektují učící polarity duchovniho vývoje každé duchovní bytosti. První vědomý stav je pozitivní v souladu s božím řádem a jeho zákony. V tomto stavu je rozum a smyslové vnímání propojeno s pocity v srdci. V životě tak dominuje intuitivní vnímání a související vědění. Duchovní bytost se nachází ve stavu bezpodmínečného přijetí, v životě vnímá pravdu a díky vlastní zodpovědnosti vnímá jednotný spravedlivý pohled na život a související boží řád.
Druhý nevědomý stav je, když má duchovní bytost v těle rozum napojen na systém myšlení a její smyslové vnímání vyhodnocují myšlenkové vzorce chování, které jí spolu s myšlenkami říkají kdo je, co má v životě dělat a jak se má chovat.
Zde se každý v odpojení od svého duchovního vedení učí na vlastních chybách poznávat hodnotu své pozitivní podstaty tím, že se sám rozděluje do dualitního pohledu na sebe sama, na příjemného a nepříjemného, tedy na toho koho v sobě má rád a koho rád nemá. Dominuje zde, díky rozumovému propojení s myšlenkovými vzorci víra a zavděčování se vnějším podnětům a informacím, nezodpovědnost za vlastní pocity v srdci a související odpojení od duchovního vedení,.
Dále je zde jednánání pod vlivem strachu, podmínečné přijetí sebe i ostatních a s ním spojená energetická závislost. Tento stav tvoření chyb, zajišťuje díky cyklickému tvoření karmy, život v utrpení pod vlivem potlačených emocí a strachů. Ego je tedy aktuální stav uvědomění v právě prožívaném hmotném projevu naší duchovní bytosti a s ním spojená identita. Bez Ega není možné prožívat se a učit se sebepoznání v hmotných realitách života. Bez Ega jsme pouze fragmentem vědomí, které je vším ve všem, tedy Absolutnem bez záměru poznání.