Domácí mazlíčci

Spousta lidí si pořizuje domácí mazlíčky pro své vlastní potěšení, radost, aby se necítili v životě sami a opuštění a neposledně jako módní doplňek, který přispípá k doplnění celistvosti jejich systémové identity a společenského vnímání.
Během svého života jsem poznal a měl několik psů a jiných zvířat, takže převážně čerpám z vlastních zkušeností.
Historie soužití zvířat a lidí sahá až daleko do zlatého věku atlantské civilizace,
kdy k lidem v dobách vysokých vibrací z přírody volně přicházely a odcházely například kočkovité šelmy a jiná zvířata a svobodně pobývaly v jejich blizkosti.
Nebyla zde potřeba nic chovat, ochočovat ani zdomácňovat, protože místo nizkovibračního strachu zde bylo přítomno vlastní božské uvědomění a související bezpodmínečná láska ke všemu živému.
Postupným pádem lidstva do nízkých vibrací strachu, došlo k zásadním změnám v uvědomění a životě lidí, začal zde převažovat rozum spojený s myšlením a s ním spojený strach a dravčí chování.
Objevila se touha zvířata lovit, chovat je, zabíjet je a neposledně jíst, což nám tak nějak přetrvalo dodnes.
Na důkaz našeho duchovního uvědomění a související bezpodmínečné lásky, je neustále bereme z jejich přirozeného prostředí a chráníme je před námí v rezervacích, v zologických zahradách a chovných stanicích, kde je různě křížíme, šlechtíme, množíme atd.
Dle zákona jednoty ve Stvoření jsou si všechny bytosti, včetně těch zvířecích rovny bez vyjímky a mají právo na svou cestu životem ve svém vlastním prostoru.
Proto je jakékoliv omezování zvířat v rozporu s tímto zákonem.
Ano, spousta lidí řekne, že se k nim chová hezky a že jsou u nich jejich mazlíčci spokojení, ale bere někdo z nich v potaz, že se těch zvířat nikdo neptá, jak to vnímají ony.
Představme si, že se nám narodí malé dítě a za pár dní se na něj přijde někdo podívat, bude se mu moc líbít a řekne vám, že by si ho vzal domů jako hračku pro své děti, aby se s ním mohly večer poňufat u televize.
No a vy mu ho samozřejmě bez váhání s úsměvem na rtech prodáte a aby se mu neztratilo a bylo zdravé, tak ho ještě naočkujete a pod kůži mu vpálite čip.
Řekl bych, že žádná matka neodolá této představě a stejně tak je z toho nadšená i ta zvířecí máma u každého svého potomka, kterého čeká tato skvělá budoucnost.
Duchovní evoluce a s ní související učení od dob zlatého věku Atlantidy značně pokročilo a také zdomácnělá zvířata dnes zastávají významnou úlohu učitelů sebepřijetí.
Řiká se "Jaký pán, takový pes" a v tomto je obsaženo vše.
Zvířata k nám tedy přicházejí proto, aby nás učila, aby nám zrcadlila to, jak se v životě chováme a co jsme v sobě ještě nepřijali.
Zapojují se tedy do této činnosti stejným způsobem jako všichni ostatní kolem nás.
Zvířata svým chováním tedy přímo zrcadlí stav sebepřijetí svých majitelů, stahují z nich těžké energie, díky kterým poté trpí různými zdravotnímy problémy, které opět velmi dokonale poukazují na nemoce a problémy svých chovatelů a neposledně dobíjejí svým majitelům jejich neustále vybíjenou energii,
kterou oni díky své energetické závislosti pravidelně odevzdávájí vnějším podnětům.
Pořizování si zvírat je ve většině případů nevědomé z nedostatku sebelásky a ze strachu, protože si většina z náš chce do života přivést něco milého, hezkého, co nám pomůže ulevit od našeho vnitřního hněvu a bolesti.
Zvíře si v rodině vždy najde pána, svého žáka, kterého nejvíce zrcadlí a kterého svých chováním a projevy neustále učí.
Obvykle je to ten, který jako hlavní toužil po tom si zvíře pořídit a směřuje k němu nejvíce své pozornosti a energie.
V partnerských vztazích to vždy signalizuje stagnaci sexuální energie ženy a její nepřijetí, neuvědomění si své řídící role ve vztahu, která místo toho, aby si užívala se svým partnerem vášnívé sexuální hrátky, tak raději drbe psa.
Na vzájemném chování se jednotlivých zvířat k sobě i ostatním lidem jde pak vysledovat v jakém stavu se nachází jejich majitel.
Zuřivě stěkající pes za plotem, poukazuje na potlačený hněv svého majitele, pakliže je nám toto chování nepříjemné, je to také naše zrcadlo.
Pokud na procházce pes stěká na cizí fenu, signalizuje tím, že majitel fenky se nepřijímá,
pokud je to muž, má nepřijetí od svého otce, pokud je to žena, tak je to nepřijetím ze strany její matky.
V rodinách, po narození dítěte, pokud pes skáče na dítě a dělá žárlivé scény tomu,
kdo dítě aktuálně drží, tak tím signalizuje jeho energetickou závislost na ostatních, související nepřijetí, potlačený hněv a žárlivost.
Samozřejmě je tady také nevědomá rovina toho, jak naložit s tím, když se nám nelíbí to, co nám zvíře zrcadlí a když se nechová podle našich představ.
Zde poté přichází výcvik a snaha jedince přeprogramovat skrze podmínečné přijetí a ukotvení do strachu.
Poslechneš, dostaneš pamlsek.
Je potřeba si uvědomit, že je to opět náš starý dobrý program, podle kterého nás rodiče vychovávali a rozdělovali na ty hodné a zlobivé.
Díky strachu z toho, že my sami nejsme v životě dost, jsme si ho úspěšně přejali za svůj vlastní, abychom se cítili podmínečně přijati.
Tento program teď stejným způsobem aplikujeme ve výchově svých dětí a svého vlastního psa a neposledně v chování k ostatním.
Důsledky těchto činů vždy dříve nebo později přinesou své ovoce.
Než si zvíře pořídíme, ptejme se sami sebe, proč si ho opravdu pořídit chceme?
A buďme sami k sobě upřímní.
Snažme se uvědomit si význam toho, proč s námi zvířata jsou a co nás učí.
Naučme se respektovat jejich přirozenou osobnost, jejich přirozený životní prostor a snažme se opět návratit skrze jejich učení k původním hodnotám života.
Jednoho dne možná budeme opět svědky toho, že se k nám z přirozeného prostředí budou zvířata opět navracet beze strachu
a budou svobodně pobývat v naší přítomnosti.