Cesta k pravdě

Náš současný život je jako na houpačce.
Z nitra vylézají všechny možné nepříjemné pocity, jejichž interpretace nás uvádí do rozličných stavů, rozkladů a nálad.
Čím více se zhoupneme na jednu stranu, tím více se poté zhoupneme na stranu druhou.
Tímto způsobem dochází k velmi intenzivnímu nabourávání komfortních zón, kde příjemné střídá nepříjemné a uvnitř našeho nitra zní nekompromisní hlas naší duše, která stále dokola opakuje slova a věty vedoucí k probuzení:

• Nemysli
• Nebojuj
• Neboj se
• Naslouchej svým pocitům a vyjadřuj je pravdivě
• Důvěřuj svému srdci a tím i sám sobě
• Uč se přijímat a prožívat své vlastní nepříjemné pocity
• Buď zodpovědný sám ze sebe

Není zde jiná cesta, než cesta vlastního sebepřijetí, přijetí cesty vlastního života,
nalezení sebe sama, své vlastní duchovní podstaty, souvisejících kvalit, ukotvení se v nich a navrácení se ze spícího stavu nemoci a bezmoci do plně vědomého a bdělého stavu uzdravení a vlastní moci,
ve kterém každý prožívá a uvědomuje si své vlastní božství ve svém vlastním lidském těle.
Tímto dochází k našemu přirozenému zapojení se do záměrem dané a naším duchovním kvalitám odpovídající služby lidskému celku.
Veškerý odpor je marný, ten kdo se rozhodl před inkarnací, že projde touto duchovní maturitou,
je každý den vystavován velmi intezivním zkouškám, které se neustále opakují, dokud nedojde k jejich pochopení.
Všechno co nás tíží musí být zpracováno a přijato, to co nerezonuje s naší podstatou musí být uvolněno z našeho těla ven.
To co nás trápí a tíží v těch nejniternějších hlubinách, kdy si ještě pod vlivem myšlenkových programů myslíme, že toto nebude potřeba řešit a strkáme tak před těmito obtížemi hlavu do písku a nebo prcháme do ústraní před ostatními, kteří nám je svým chováním k nám zrcadlí, je přesně to, co je naší aktuální prioritou a čemu máme dávat pozornost.
Budeme čím dál více tlačeni a vedeni k tomu, abychom si všechny tyto věci ve vlastním životě vyřešili a srovnali.
Naše tělo je obrazem duše, je jako kniha plná informací, které nám jasně říkájí to, co je pro nás v našem životě důležité a co v životě přehlížíme.
Nic vnějšího nás nemůže definovat a obsáhnout, vše vnější je pouhou inspirací a je tady proto,
aby nás učilo nebo nám cestu naším životem zpříjemnilo.
Je potřeba se vzdát všech vnějších hodnot a přestat na nich lpět, protože my sami takoví jací jsme,
jsme v našem životě tou největší hodnotou a jsme základním nosným pilířem našich vztahů, rodin a rodů a celého lidského společenství.
S tímto uvědoměním se vymaníme z trvalé nadvlády systému myšlení a souvisejícíh materiálních hodnot a vnějších definic.
Dosáhneme vnitřní svobody a naplnění.
Nateriální svět se tak opět stane tvůrčím nástrojem našeho vědomého sebevyjádření postaveném na naší sebelásce a lásce k prostoru, který nám byl k životu dán.