Jak se příblížit k sebepřijetí?

Stále ke mě přicházejí dotazy, kde se lidé ptají na to, co to znamená sebepřijetí, jak se mohou příjmout, jak mohou překonat svůj vlastní strach a nevůli se posunout z nevíry do přijímání?
Je mi jasné, že bez chybějících vědomostí a adekvátních prožitků v dané oblasti, je člověk řízený rozumem na základě myšlenek a informací získaných z vnějšího světa, navyklý postupovat podle určitého návodu a související představy.
Potřebuje se tedy něčeho chytnout, tak jak je sám zvyklý ze systémové výchovy. V životě vnímáme pouze dva stavy, které se v každém okamžiku v nás neustále přepínájí.
První přirozený stav je, kdy přijímáme všechny příchozí energie a s nimi spojený životní děj, uvědomujeme si jejich spojitost s námi a nic neodmítáme a nic v sobě neblokujeme, nepotlačujeme. Rozum zde není propojen s myšlením, ale s intuitivním věděním, proto nic nenamítá a vše je nám příjemné. Na základě tohoto přístupu, tedy pravdivě interpretujeme tyto energie skrze naše projevené emoce a jsme takto sami sebou ve své podstatě a v souladu se záměrem poznání naší duše.
Druhým stavem je to, kdy tyto energie a s nimi spojené situace odmítáme neboli nepřijímáme a blokujeme, protože nám tak velí náš rozum, který se řídí tím, co mu v dané situaci řeknou s danou situací spojené myšlenkové programy.
Popíráme tak na základě našeho nevědomí, sebeneuvědomění jakoukoliv spojitost mezi námi a tím, co k nám přichází. Tyto stavy jsou v nás namíchány a prožívány skrze příjemné a nepříjemné pocity, kde nepříjemné pocity poukazují na zablokované energie na našem energetickém těle, které nás upozorňují na to, že situace ze kterých tyto energie vzešly jsme nepřijali, odmítli a tímto jsme se odklonili od záměru poznání naší duše.
Nepříjemné pocity odmítáme vždy pokud se řídíme myšlením, pocity jsou tedy interpretovány řídícími programy mysli, které jsou nastaveny na základě výchovy v systému a souvisejících vnějších představ o nás.
Pokud se tedy člověk chce dostat ze stavu nepřijímání do stavu přijímání, musí si dovolit upustit od svého lpění na představě, která mu znemožňuje odpovídající posun. Musí si tedy dovolit přiblížit se, připustit si možnost, že to čemu doposavad věřil a na základě čeho se v životě rozhodoval, není pravda vycházející ze záměru poznání jeho duše, nevychází tedy z pocitů jeho vlastního srdce.
Musí si pravdivě sám před sebou přiznat zda se v životě cítí šťastný a spokojený, tak jak aktuálně žije, čemu věří a podle čeho se rozhoduje a koná.
Na základě tohoto přiblížení se k sobě, ke svým pocitům, dochází k postupnému zpochybňování důvěry v myšlenkový systém a skrze nové přicházející prožitky následně i k posilování důvěry v sebe sama, ve vlastní pocity v srdci.

Pro úspěšné přiblížení se do stavu příjímání je potřeba připustit a příjmout následující:

• Nejsme oběti, nikdo z nás není a všichni máme spravedlivý život, přesně takový jaký si zasloužíme, Nespravedlnost neexistuje.

• Ve svém vlastním bezprostředním životě se nám děje pouze to co je v souladu se záměrem poznání naší duše a nebo to, čemu sami dobrovolně dáváme svou pozornost a související energii, tím, že nenásledujeme své duchovní vedení a rozhodujeme se v životních situacích na základě přicházejících myšlenek, tvoříme si tak podle nich představy a domněnky na kterých poté lpíme.

• Ve svém vlastním životě nemůžeme nikoho zachránit před jeho vlastními prožitky a souvisejícími zkušenostmi, které si sem přišel odžít. Naopak vměšováním se do cizích prožitků bez jejich souhlasu nám přináší do života odpovídající lekce a související poučení. Je potřeba si tedy uvědomit, že pro ostatní jsme v životě jen pouhou inspirací.

• Vše nepříjemné co pociťujeme v životních situacích s námi souvisí a poukazuje na to, jak to prožívali ostatní v minulosti, když jsme se k nim chovali stejným způsobem jako se oni nyní chovájí k nám. Týká se to i minulých inkarnací a situací na které si nepamatujeme. Námi stvořená a projevená energie prochází napříč časoprostorem v celém Stvoření a musí být na základě božích zákonů vyrovnána a také bude.