Předlohy a anatomie ve Stvoření: Květ Života

Původní symbol květu života se vztahuje k jedné úrovni Světelného-Krystalového těla, zejm. k lotosovému tělu. Jsou zde energetické cirkulační obvody v 6-ti směrech (2 vertikální nahoru + dolů, 4 diagonální do kříže) vycházející z AzurA centra (vršek hrudní kosti, brzlík) pod úhlem 45º. Jejich projekční osy směřují do Ecka úrovně a stahují odtud silné Heliotalické frekvence, které jsou dostupné jen výjimečně, během speciálních vývojových cyklů (např. Hvězdný Aktivační Cyklus, Kosmický Reset). Tyto energetické okruhy vypadají jako lotosové listy/oblouky a fázují spolu s dechem. Cyklují od vertikály (0º) do úvratě (45º) a jsou v synchronizaci s Božím nádechem (kontrakce) a výdechem (expanze). Tím nás udržují ve spojení se Zdrojem.
Naše paralelní Já na paralelní Zemi dělá to samé, ale je o 90º pootočeno. Z našeho pohledu tedy dýchá stejně, ale podle horizontály. Pozice našich 6 Lotosových Oblouků (0 a 90º, +/-45º) vytvářejí přirozený symbol Květu Života.
Jeho poškozením vzniká Květ Smrti, který má 6 listů ve fixních pozicích po 60º. Fixace polohy znamená neschopnost fázovat a odpojení od Zdroje (typicky se děje skrze mutaci vesica-piscis). Úhel 60º znamená překročení přirozené hranice expanze Lotosů (45º) a znemožnění nádechové expanze na paralelní straně. Tedy oba dvojníci se vzájemně dusí a nemohou se nadechnout.
Tyto smrtící vzory jsou platné obecně, je jedno zda-li jde o jedince či vesmíry. Tyto mutace dnes mají všechna životní pole Země.
Geometrie Stromu Smrti je kalibrovaná na Květ Smrti, aby pokřivená sestava Sefirot přesně zapadla do středů těchto květů, které tvoří větší konfigurace. Funguje jako energetický vysavač/vysílač, který vycucává životní sílu všech forema a posílá ji do padlých vesmírů.
Viz obrázek Lotosové Okruhy a Květ Smrti.