Příčina ne-moci

Když nemáme vlastní moc, jsme nevědomí a nemocní v zajetí učícího systému.
Nemoc je stavem duše, poukazuje na její pád, na rozdělení, necelistvost a znamená ztrátu vlastní moci, vlastního uvědomění si spojitosti s vlastní božskou podstatou a pravidly života.
Nemocným se stal ten, kdo se odpojil od svého duchovního vedení, vzdal se vlastní odpovědnosti za to, jak se v životě rozhoduje a koná. Rozhodl se popřít zákony božího řádu a uvěřil tomu, že to co se mu v životě děje a je mu nepřijemné si nezaslouží prožívat. Rozhodl se uvěřit myšlenkám a informacím z vnějšího světa, aby poznal, jaké to je nebýt spojen se svou duchovní podstatou, necítit ji a žít život pod vlivem myšlenkových programů, souvisejícíh vzorců chování a s nimi spojených hodnot utrpení, provázených strachy z odmínutí, nedostatku a potřebou hledání vlastní hodnoty a smyslu existence pouze v materiálním světě.
Nemoc vždy poukazuje na zablokovanou energii na energetickém těle člověka, která je zde potlačena díky nepřijetí vlastních karmických lekcí z minulosti, z minulých inkarnací a odmítnutí prožít a projevit související emoce.
Tato zablokovaná energie způsobuje následné učící signály a projevy na fyzickém těle, kterými na svou existenci poukazuje a díky své vibraci přitahuje různé parazitální entity, ke kterým patří také viry a baktérie, které pouze a jen využívají možností svého hostitele, aby se zde mohly projevit na úrovni fyzického těla a samozřejmě ještě více zdůrazňit dlouhodobě přehlížené problémy.
Viry a baktérie nejsou a nikdy nebyly skutečnou příčinou nemoci, ale pouze se pohybují v důsledkové rovině projevů nemoci na úrovni fyzického těla, tedy svým výskytem pouze poukazují na důsledky již dávno existujících nemocí.
Uzdravení příčiny nemoci přichází s přijetím a pochopením jejího učícího významu a souvisejících karmických lekcí, doprovázeno uvolněním zablokované energie a prožítím si a projevením souvisejících emocí. Tento stav přichází až tehdy, když si člověk uvědomí skrze své vlastní pocity, kde jedná proti sobě, kde se potlačuje proti své duchovní podstatě, kde je tedy v rozporu se záměrem poznání své duše a nejedná pravdivě na základě svých vlastních pocitů v srdci.
Nemoc nelze uzdravit jednáním pod vlivem strachu z fyzického a pocitového projevu nemoci a s ním spojeným snažením se odstranit a nebo potlačit tyto projevy zásahem do fyzické roviny lidského těla. Pokud známe příčinu nemoci, víme z čeho pramení, tak můžeme na fyzické úrovni pouze ulevit jejím důsledkům, nicméně pouze a jen s vědomím, že tento úkon nemoc neuzdraví a je tedy potřeba se primárně zaměřit na souvislosti spojené s její příčínou.
Tělo je obrazem duše a náš aktuální životní prostor a s ním spojený život je obrazem našeho odklonu, úpadku a zapomění na to kým jsem na počátku byli a jaké hodnoty jsme jako lidstvo nesli. Alarmující signály probuzení jdou dnes ze všech stran.
Je na každém z nás, jak se bude snažit tyto signály vnímat a jakou cestou se bude ubírat dál. O své budoucnosti rozhodujeme každý sám za sebe a všichni dohromady právě teď v každém okamžiku naší přítomnosti.