Chtíč

Tento pojem je primárně vnímán ve spojení se sexualitou, nicméně v obecné rovině se jedná o nepříjemnými pocity hnanou spalující touhu, tedy potřebu dosáhnout sebenátlakem realizace své vlastní představy spojené s vnějším podnětem, který představu vyvolává. Dosažením této představy příchází úleva, pocit uspokojení. Jakmile vyprchají ulevující pocity z těla, dostavují se opět nepříjemné pocity a s nimi spojená potřeba celý proces zopakovat.
Chtíč je tedy formou obecné energetické závislosti, který poukazuje na sebepotlačení, na potlačené emoce a strachy, na vlastní nespokojenost v životě, nízkou sebehodnotu a sebelásku a související odklon od vlastní přirozenosti.
V sexuální rovině, chtíč poukazuje na potřebu seberealizace skrze adaptované sexuální představy. Je tedy potřeba zavděčovat se nějaké konkrétní představě, která popisuje chování a přístup k fyzickému tělu a jeho erotogenním zónám.
V této souvislosti je zde přijatá definice sexuální role ženy a muže a s ní spojená očekávání. Dotyčný pod vlivem chtíče je ovládán myšlenkovými vzorci osvojenými ze systémové výchovy a jedná v souladu s tím co se od něj očekává. V těchto rovinách je to typicky "Honba za orgasmem", tedy dosažením pocitů fyzického uspokojení a uvolnění svalového napětí, kterými je tento proces obvykle ukončen.
Přirozeným opakem tohoto jednání je vědomá sexualita, kde člověk přistupuje k tělu a jeho erotogenním zónám ne na základě myšlenkových vzorců a přejatých představ, ale na základě svých vlastních pocitů v srdci a s uvědoměním si toho, jak má tělo v daných oblastech správně fungovat a reagovat na vnější podněty. Vědomé prožívání vlastní sexulity je nenásilné, beze strachu, bez zavděčování, tedy bez nátlaku na sebe a tím i na ostatní a v prvé řadě přináší dotyčnému hluboké pocity rozkoše, radosti a svobody.
Sexuální chtíč ve vztahu vždy odzrcadluje jednomu z partnerů část jeho zablokované sexuality, kdy dotyčný reaguje skrze nízkou sebehodnotu na sexuální nátlak svého partnera zavděčováním se. Nereaguje tedy na přístup parnera s radostí, ale realizuje to, co se od něj na základě naučených definic očekává.
Sexuální chtíč lze odstranit detraumatizací fyzického těla. Základem je navést dotyčného ke komunikaci se zaměřením na motivaci k přístupu k fyzickému tělu a pravdivému popisování souvisejících pocitů. Jedinec pod vlivem chtíče, je vždy sexuálně traumatizován. Je zde obvykle nespokojenost s vlastním tělem a jsou zde nepříjemné pocity při kontaktu a vědomé stimulaci v oblasti erotogenních zón.
Z pohledu přirozeného sexuálního vývoje to znamená, že je zde absence příjemných prožitků a souvisejících zkušeností od narození, přes dětství, náctileté dospívání až do dospělosti, kdy v každé této fázi prošel postižený jedinec nějakou nepříjemnou nepřirozenou zkušeností a díky strachu a duchovní nevědomosti si potlačil v sobě možnost přirozeného příjemného prožívání a nahradil ji přejatým vzorcem očekávaného chování a souvisejícím myšlením.
Hnacím motorem sexuálního chtíče je tedy v prvé řadě hněv a vztek spojený se sexuálními traumaty z minulosti, z minulých inkarnací, ke kterým patří různé formy sexuálního otroctví, násíli, týrání, znásilňování, kde byl postižený jedinec veden k tomu, aby naplňoval sexuální představy a očekání ostatních. Pokud odmítnul, tak byl různými formami trestán a týrán tak dlouho, dokud se nepodvolil. Toto vše je uloženo formou vzpomínek v buněčné paměti lidského těla v nevědomé rovině a připomíná se skrze nepříjemné pocity a s nimi spojené nutkání a myšlenky, že když opět dosáhneme fyzického uspokojení, přijde klid a budeme ho mít až do té doby než zde zase bude potřeba se nutit naplňovat osvojené sexuální představy ostatních.
Sexuální chtíč vůči opačnému pohlaví, tedy v prvé řadě znamená hněv a vztek vůči opačnému pohlaví v sexuálních rovinách.
Muži projevující chtíč vůči ženám tak dávají najevo svůj odpor vůči své sexuální přirozenosti a přehrávají svým chováním ženám potřebu se zavděčit nějaké sexuální představě. Jejich chování zároveň ženám zrcadlí jejich identické chování v minulosti,
v minulých inkarnacích, na související aktuálně potlačené emoce a sexuální traumata.
Pro ženy jednající pod vlivem chtíče ve vztahu k mužům to platí samozřejmě naprosto stejně.
Existence sexuálního chtíče ve společnosti je podporována tabuizací a neustálým vykořeňováním, přeprogramováváním a manipulací přirozené, vědomé sexuality ve společnosti, propagací pornografie, snahou rozbití přirozeného vztahu ženy a muže s tímto spojené jediné přirozené formy sexuální orientace a související pohlavnosti, definice rodiny a jejich základních hodnot.
Jsme tedy všichni ve vlastních životech zodpovědni za svůj vlastní přístup k životu, k vlastní sexualitě, za to, jaký budou mít na základě našeho života v těchto rovinách přístup budoucí generace, zda zde bude chtíč a nenasytná touha zavrtat se do materiálních rovin života a nebo zde bude láska, přirozená radost, svoboda a zodpovědnost v souladu s prostředím a životem na Zemi.