Uspokojení

Uspokojení je stavem energetického načerpání, je synonymem nasycenosti, naplněnosti požadovanou energií.
Stejně jako se malé dítě kojí, sytí energií z matčinu prsu, tak jsme i my dle tohoto vzoru naučeni kojit se, sytit se energií z různých zdrojů.
Přirozená lidská spokojenost je spojená s pocity radosti a rozkoše, které vzníkají na základě čerpání energie ze sebe, z vlastní zodpovědné sebelásky, z lásky vycházející z celistvosti naší duše, z vědomého fyzického tělesného kontaktu a s ním spojeným prouděním sexuální energie produkované vzrušením v erotogenních zónách našeho fyzického těla.
Díky silné traumatizaci lidského těla a souvisejícím energetickým blokádám potlačených emocí, ztratilo lidstvo postupně schopnosti čerpat sebelásku ze svého zdrojového duchovního napojení a být tak v přirozené spokojenosti, ve svém vlastním fyzickém těle. Většina bytostí se tak nachází ve vlastní nevědomosti, v odpojení od své duchovní podstaty a naučených životních postojích, ve kterých je odkázána na myšlenkovými vzorci řízeném uspokojování vlastních energetických potřeb a souvisejících hodnot, které jsou vystavěny na různých formách strachu. Tyto hodnoty nám neustále odvádějí pozornost od nás samých, od našich vlastních těl, od naší duchovní podstaty, od naší vlastní přirozenosti.
Tato nepřirozená spokojenost je tedy postavena na snaze naplnění se, přemostění vlastního vnitřního nedostatku vnějšími energetickými podněty a s nimi spojenými představami, ideály, výmysly, které jsme se naučili skrze systémovou výchovu ve společnosti vnímat jako přirozené pro nás, pro náš život a naší společnost. K těmto podnětům patří všechny možné formy energetických závislosti, které nám umožňují neustále se v každodenních situacích objevující nepříjemné pocity maskovat, potlačovat a dusit v sobě a které nám tak brání žít přirozený život v radosti, svobodě a v souladu s životním prostředím na Zemi.
Místo toho nás myšlenkovými vzorci kontrolovaná vnitřní nespokojenost neustále žene do dalších a dalších forem zavděčování se a kupčení s energiemi a neustále slibuje, že až zrealizujeme naši další zidealizovanou představu, tak se budeme cítit opět lépe.
Pokud se tedy toužíme přirozeně uspokojovat vlastní sebeláskou, tak je potřeba věnovat pozornost svým vlastním pocitům, svému tělu, svému přirození, které nás od narození spojuje s naší ženskou a mužskou pohlavností, sexualitou a s nimi spojenými přirozeně nastavenými rolemi, principy a zákonitostmi.
Musíme si uvědomit, zda je náš vlastní přístup k našemu tělu, k našemu přirození, přirozený a nebo je obestřen nepříjemnými pocity, study, strachy, smutky, vzteky a bolestmi, které obcházíme naučenými společenskými postoji, představami a souvisejícími myšlenkovými vzorci chování, hluboce zakořeněnými po generace v našich rodinách a partnerských vztazích.