Žena a muž

Žena a muž v lidské podobě a souvisejícím těle reprezentují a
symbolizují prvotní životní síly Stvoření a jejich vzájemné
propojení, spolupráci a spolutvoření.
Ženský a mužský princip je levou a pravou rukou, hybnou sílou
Stvořitele, který těmito principy dal do pohybu veškerý život v
našem Vesmíru.

Ženský princip reprezentuje podstatu všeho.
Touto podstatou je superinteligentní energie lásky ve své nekonečné
nespoutané rozměrnosti bez hranic a související touha všechny tyto
rozměrnosti poznat a prožít, koncentrovaná v nekonečném vědomí
Centrálního Zdroje nejvyššího Boha a prvotního Stvořitele.

Mužský princip je definicí dobra, pravdy a pozitivního a souladného
přístupu a souvisejících projevů a chování, které jsou ukotveny do
výchozího stavu Bůh (Dobrý).
Mužský princip ohraničuje skrze Zákony Stvoření a pravidla
přirozeného života princip ženský takovým způsobem, aby jeho touhy
a projevy odpovídaly základnímu ustanovení pozitivního dobra a
souladnému a harmonickému životu se všemi stvořenými bytostmi ve
Stvoření.

Rovnováha mezi ženským a mužským principem zajišťuje plynulou,
souladnou přirozenou duchovní evoluci v lásce, štěstí a harmonii.
Naopak nerovnováha vede k životnímu poznání a prožitkům toho, jaké to je se z této rovnováhy vychýlit.
V lidském životě člověka je žena v roli učitelky lásky a muž je
roli ochránce pravdy, přirozenosti a realizátor tužeb a představ
své ženy.

Žena dává svou přitažlivou silou do pohybu muže a jeho tvůrčí
schopnosti.
Žena dává tvorbě a tvořivosti svého muže smysl a muž svou tvorbou
umožňuje své ženě hluboké a rozměrné prožitky lásky a poznání.
Muž hlídá postoje a představy a krotí živelné touhy své ženy
takovým způsobem, aby se nestala panovačnou, marnivou a
manipulativní.
Žena naopak svými touhami, fyzickými vnady přitahuje k sobě
neustále pozornost svého muže a vybízí ho k tvorbě, primárně na
svém fyzickém těle, aby v něm mohla prožívat nejhlubší prožitky
lásky a souvisejících rozkoší.
Výsledkem jejich primární láskyplné tvorby jsou jejich děti a jejich společný rodinný život.

Díky tomu, že každá lidská bytost má v sobě zastoupeny oba dva
božské životní principy, tak má možnost tvorby, prožívání a uvědomění si propojení se svými dvěma základními rovinami své duchovní podstaty, kterými jsou bezpodmínečná láska a božské pozitivní dobro.
Žena tak může ve svém těle používat tvořivost a pravidla mužského
principu a muž zase může prožívat a toužit skrze svou vnitřní ženu
po novém poznání a prožitcích.
Je tedy potřeba si uvědomit, že v přirozeném a věčném životě nemůže existovat žena bez muže ani muž bez ženy.
Žádná z těchto rolí není žádným způsobem nahraditelná, pokud si
dotyčná bytost chce zachovat původní přirozená nastavení a držet se
souladného života.

Tam, kde je vše dobré, přirozené, tedy v souladu s Bohem, tam muž
tvoří pro svoji ženu vše přirozené v radosti a harmonii.
Tam, kde muž přestává hlídat touhy své ženy, tak tam dochází k tvorbě nepřirozenosti, disharmonie a zlovůle.
Tam, kde mužská tvořivost pozbyla lásky své ženy, stává se tato síla nesouladnou, chladnou a destruktivní.