Stud

Stud je prožívaný strach spojený s nepřirozeným nastavením vůči okolnímu světu a s chybnými adaptovanými představami o sobě, o svém vlastním životě a o tom jak se v něm mám projevovat a žít.

Přítomnost studu je vždy signálem absence ukotvenosti ve vlastní sebehodnotě a odevzdání zodpovědnosti za vlastní život, projevy a chování představám a očekáváním ostatních.

Prožívaný stud je jakousi formou pocitového a emočního záseku, kdy je dotyčná bytost ve svém aktuálním prožívání v jakési formě bezradnosti a bezmoci a očekává hodnotící a odsuzují nepříjemné reakce ve spojitosti se sebou a svými aktuálními projevy.

Za každým studem stojí trauma, tedy nepřijetí životních zkušeností a nepochopení jejích významu v našem duchovním vývoji. 

Tyto nezpracované zkušenosti zablokované strachem a odpory jsou vyvolávány specifickými podněty, které informačně a energeticky připomínají původní zkušenosti ve kterých došlo k odmítnutí životní situace, vytvoření odporu, zablokování prožívaných emocí a adaptaci chybného přístupu a souvisejícího myšlenkového programu.

Tyto situace jsou často vytěsněné a odpojené, hluboko uložené v našem podvědomí, proto je často velmi náročné do hloubky porozumět tomu s čím je stud komplexně spojen.

Obzvláště z důvodu přítomnosti naučených chybných myšlenkových vzorců hluboce zakořeněných v naší společnosti, jsou zde silné tendence stud a jeho související projevy a chování alibizovat, vytěsňovat a hlídat pokřivená a nepřirozená nastavení člověka, aby se nevymknul kontrole společenských, kulturních a politických norem určených k manipulaci, ovládání a řízení společnosti.

Nejvýznamnější forma vyskytujícího se studu v naší společnosti, kterým je v nějaké formě zatížen naprosto každý jedinec je nahé tělo a jeho funkce spojené s prožíváním vlastní sexuality.

Tato vrstva našeho života je tak silně prorostlá nedořešenými duchovními traumaty, že ve většině zemích na světě je silně tabuizovaná, odmítaná se spoustou zákazů a radikálních opatření, které se jí snaží velmi silně vytěsnit a izolovat z našeho přirozeného lidského života.

U nás jsou veřejně projevovaná nahota a související sexuální projevy označovány "pouze" jako pohoršující a v právní legislativně zakořeněné jako mravnostní přečin.

Tímto je zajištěn základ osobní nesvobody a ve společnosti je alibizována přítomnost souvisejících nedořešených duchovních traumat a nemocí, které se skrze všemožné připravené škatulky vysvětlují pokřiveným logickým přístupem a jsou vedeny jako neřešitelné, běžné a nezřídka prezentovány jako naprosto přirozené ve spojitosti s nastavením jedince a často i jeho věkem a tím čím v aktuálním životě prošel.

Celou situaci ještě více komplikuje neduchovní přístup a pohled na život, kde je vybudována a zafixována striktně materiální představa o vlastní existenci.

Proto většina lidí netuší, že jsou ve skutečnosti duchovní bytosti inkarnované v lidských tělech s nepřeberným množstvím negativních a traumatických zkušeností, které právě všemožné strachy a odpory zakrývají.

V tomto světě je tedy poměrně snadné skrze nepřirozená nastavení a chybné postoje vysvětlovat opodstatnění nepříjemných pocitů a prožitků ve spojitosti s nahým tělem, která se po celé generace silně vštěpovaly pod kůži každého jedince.

Stydíme se za svá nahá těla a jejích projevy, protože nám připomínají všechny s nimi spojené útrpné zkušenosti, kterými jsme jako duchovní bytosti napříč svou duchovní existencí prošli.

Na všemožné podněty se nám spouští v našem podvědomí vzpomínky a pocity nebezpečí, prožitého násilí, ponižování, znásilňování, zneužívání, týrání a mučení, které jsme prožívali ve všemožných lidských epochách a příbězích.

Naše adaptované nastavení a odpojené podvědomí nám nicméně neumožňuje se jednoduchým způsobem rozpomenout a doprožít si a uvolnit tyto traumatické zátěže a proto obvykle přijímáme pokřivené a zavádějící společenské normy a výklady těchto nastavení a související řešení, které se snaží pouze odstranit symptomy neustále se ven tlačících nezpracovaných traumat bez snahy zabývat se souvisejícími duchovními příčinami a naopak dále pokračovat v hlubším sebepotlačování, dehonestaci a dalšímu křivení původních přirozených lidských hodnot.

Stud je v naší společnosti brán je důvod k tomu nepátrat po souvislostech a spojitostech svých nepříjemných pocitů ve svém vlastním těle a životních situacích.
Podařilo se to, že jsme jako lidé uvěřili tomu, že stydět se je naprosto přirozené a je to jakási forma ochrany před potenciálním nebezpečím nebo minimálně před nepříjemnými pocity nedořešených duchovním traumat, které nám toto nebezpečí cyklicky připomínají.

Pod záštitou cudnosti, mravnosti a intimity se v naší společnosti od narození křiví již tak velmi po generace křivená nastavení lidského vnímání a prožívání s cílem vybudovat a posílit v každém jedinci maximální míru odporu k jeho původním přirozeným hodnotám a zesílit potřebu kompenzací, primárně ve formě touze po pozornosti, po uznání, po dosažení předkládaným ideálních představ o vzhledu, chování, prožívání a hodnotách.

Nezpracovaný tělesný stud na jedné straně vede k silnému sebepotlačování, prohlubování nedostatečnosti a na druhé straně zesiluje nepřirozené nastavení chtíče a sexuálního sebezneužívání skrze manipulaci a touhu po pozornosti a souvisejícím přijetí.

Stud a s ním spojená nedůvěra ve vlastní tělo, sexualitu, pocity a prožívání není důvodem k sebepotlačování a přijímání nepřirozených systémových nabídek.
Je to výzva pro každého jedince k otevření se cestě uzdravení si všech spojitostí s těmito nepřirozenými nastaveními vlastního vnímání.

Stud je vstupní brána do hlubších rovin naších nemocí a souvisejících duchovních traumat, kterou může projít každý, kdo se nebojí v životě postavit sám za sebe.

Problém zvaný dualita

Výchozím přirozeným nastavením a souvisejícím uvědoměním veškeré projevené existence je princip Jednoty, což znamená, že vše vychází z jednoho zdrojového vědomí a vše je unikátní a přirozeně propojeno ve všech vrstvách a na všech úrovních bytí.

Tento stav platil ve Stvoření do té doby než se objevila před 250ti miliardami let dualita.
Dualita je stav kdy vedle primárního přirozeně formovaného matrixu vznikl matrix druhý a do tohoto nového matrixu byly zkopírovány všechny duchovní předlohy z matrixu prvního.
To by nebyl až takový problém, protože pokud by vlastnosti druhého matrixu byly kompatibilní s vlastnostmi prvního matrixu, tak by mohlo dojít postupně ke sloučení a postupnému přidružení zpět k primárnímu matrixu a duchovní vývoj by pokračoval dál přirozeně dle božího plánu.

Proč vznikl matrix druhý a s ním tzv. Druhotné Stvoření je na elaborát, kterému se budu věnovat v budoucích článcích a tématech a tak si to necháme ve zkrácené podobě, že se jednalo o experiment s cílem nápravy evolučních chyb, který se nicméně vymknul kontrole a přerostl ve velký problém a související zátěž, které zde prociťujeme a prožíváme až do dnešní doby.

Vlivem negativních evolučních změn se těmito změnami ovlivněné bytosti, které vytvořily a spravovaly matrix druhotného Stvoření, neboli tzv. Stínový (Fantomový matrix), rozhodly, že jim nevyhovují požadavky na způsoby nápravy vlastních evolučních chyb, které byly požadovány ze strany kolektivů bytostí prvotního Stvoření a rozhodly se, že převezmou v rámci svých kompetencí rovněž kontrolu nad matrixem prvotního Stvoření a to takovým způsobem, aby si skrze něj a vše co je v něm živé zajistily přísun životních energií z Centrálního Zdroje na který je každý přirozeně strukturovaný matrix napojen.

Udělaly to následujícím způsobem. 
Použily vysokou úroveň fyziky a matematiky a související tzv. metatronickou technologii, která jim umožnila restrukturalizovat vlastnosti jejich matrixu takovým způsobem, že ztratil schopnost čerpat životní energii z přímého napojení na Zdroj a místo toho jí začal čerpat z matrixu Prvotního Stvoření.
Díky této restrukturalizaci došlo rovněž k frekvenčnímu zastínění reality prvního matrixu realitou stínového matrixu.

Vznikla tedy situace, kdy od tohoto momentu byl evoluční děj prvotního Stvoření ovlivňován a rozšířen o děj vytvářený skrze realitu stínového matrixu.
Je to jako když píšete scénář k filmu ve svém vlastním prostředí a najednou se vám tam objeví nové nežádoucí postavy se svým vlastním chováním a se svými vlastními scénáři, které vám vaše herce a účinkující směřují do jejich vlastních příběhů a událostí a nabourávají vám vaše původní plány.

Aby to nebylo ještě tak jednoduché, tak postupně více a více degenerující a upadající bytosti stínového matrixu začaly v primárním matrixu vehementně nabízet všemožné nabídky různorodých nepřirozených zkušeností s cílem nalákat všechny naivní bytosti a přesměrovat jejich evoluci a související prožívání do svého stínového matrixu, do kterého je mohly dostat právě díky zkopírovaným duchovním předlohám.
Díky tomuto konání se snažily všechny tyto naivní a nezkušené bytosti trvale zaháčkovat do svých zacyklených příběhů, aby mohly skrze ně, protože byly napojeny na zdrojovou životní energii skrze matrix Prvotního stvoření, čerpat pro sebe potřebnou životní energii.

A opět si to ještě trochu zkomplikujeme.
Díky zmiňované restrukturalizaci nabyl stínový matrix nejen jinou strukturu, ale rovněž zde vznikla i jiný forma energetického napájení.
Je to podobné jako byste u přirozeně nastaveného matrixu používali vysoce oktanový benzín a u stínového degradovaného matrixu těžce přepálený fritovací olej.
Což nám tyto dva matrixy rozdělilo co se týká prožitků a vnímání na pozitivní ve kterém se tvoří přirozený vývoj na základě lásky a radosti a negativní, kde se prožívá strach a zloba.
Strach a související negativní emoce jsou tedy onou požadovanou energií, která vyživuje stínový matrix a všechny bytosti, které v něm žijí.

Takže prolnutím těchto dvou realit vznikl komplexní životní děj, kde se stínová realita snažila zasáhnout do co největšího obsahu přirozeně tvořeného životního děje.
Což se jí velmi dobře povedlo a díky tomu, že se podařilo stáhnout pozornost všech bytostí z primárního matrixu do matrixu stínového a tak zde mají všichni uloženou valnou většinu své duchovní evoluce za posledních 250 miliard let, která obsahuje všemožné negativní a útrpné zkušenosti a spousty z nich v neuzavřených a nedokončených stádiích, které nazýváme duchovními traumaty a zátěžemi.

Každá duchovní bytost prvotního Stvoření je tedy v takovém schizofrenním stavu, protože má díky zkopírovaným duchovním předlohám a dvěma duchovním evolucím ve dvou propojených matrixových systémech, současně dvě identity, kterým v našem běžném pojetí říkáme anděl a ďábel.
Anděl je tedy původní pozitivní přirozeně nastavená bytost s motivací konat dobro a ďábel je parazitická, nepřirozeně nastavená negativně orientovaná bytost s motivací konat zlo a skrze toto konání získávat životní energii z ostatních bytostí, které podlehnou nabídkám negativních zkušeností a prožitků.

Tyto dvě osobnosti a související nastavení a pocity v sobě všichni neseme a tam kde v nás zůstalo dobro, tam vnímáme lásku, radost, soucit a pochopení.
Tam kde jsme uvězněni ve stínové identitě, tam prožíváme odpor, strach, zlobu, nenávist, touhu po moci a ovládání ostatních a prociťujeme bolest, hněv, lítost a všechna související uložená a nedořešená duchovní traumata.

Problém duality bohužel nelze díky nekompatibilitě obou matrixů vůbec jednoduše vyřešit.
Proto jedinou možností je, aby se každá bytost nasycená negativními zkušenostmi postupně odpojila od stínového matrixu přesunem pozornosti do matrixu přirozeného života a to tím způsobem, že si uzavře, uzdraví a dořeší všechna svá duchovní traumata, přenastaví si veškeré své nepřirozeně nastavené přístupy a nebude jíž dále přijímat další nabídky nepřirozeného života a související stínové reality.

Jakmile bude dosaženo stavu, že vědomí jednotlivých bytostí, které se rozhodly opustit dualitu, bude minimálně z 30% alokováno v primárním matrixu prvotního Stvoření, tak bude stínový matrix nadobro a trvale odpojen od primárního matrixu skrze vůli božských sfér kolektivů světelných bytostí a vzestoupených mistrů zvukových polí, kteří dozorují od počátku celou situaci a hlídají, aby stínový matrix nadobro nezničil a nezahubil přirozený život v matrixu Prvotního Stvoření.

Tomuto probíhajícímu procesu a souvisejícím nápravným operacím a záchranným misím se říká Kosmický reset, při kterém dochází k postupnému oddělování primární přirozené reality od té nepřirozené stínové.
Finální fáze oddělení realit se nazývá Záblesk, což znamená, že v ten okamžik jsou všichni trvale tam, kam svou vůli a rozhodováním právě dospěli a to buď v matrixu přirozeného života a nebo ve stínovém matrixu zloby a utrpení, tedy v Pekle.

Po dokončení Kosmického resetu, bude opět ve Stvoření nastolen původní řád a vše se navrátí do původního stavu Jednoty.