Spirituální bypass

 Setkávám se situacemi, kdy je projev a související chování dotyčného jedince praktikujícího cestu duchovního poznání, označeno termínem "Spirituální bypass".
Musím však konstatovat, že ve většině případů je tento termín použit nesprávně bez uvědomění si jeho skutečného významu.
Dlé mého zjištění byl termín "Spirituální bypass" poprvé použit již v roce 1984, nicméně do povědomí veřejnosti se dostává posledních pár let.
Jde o situaci, kdy lidé používají duchovní práci a z ní pramenící poznání a přesvědčení k tomu, aby se v životě vyhýbali práci na svých potlačených emočním problémech, zraněních a obtížích osobním vývoji. Tímto způsobem využívájí různé techniky meditace a sugesce takovým způsobem, aby se chránili před projevy vlastních nepřijatých stínů a potlačených emocí a snaží se utvrdit sami sebe i ostatní v tom, že již "Mají vše vyřešeno".
Ve své podstatě se jedná o to, že se dotyčný jedinec nepříjímá spolu se svými nedostatky, odmítá tedy svou v minulosti stvořenou temnotu a identifikuje se pouze s pozitivními prožitky, s pozitivními představami a zjištěními o sobě a svém životě, ke kterým je připoután a na kterých lpí.
Na základě tohoto přístupu nepřijímá a zpochybňuje význam a způsob fungování karmických zrcadel a tím i chování ostatních vůči jemu samotnému. Protože se tento jedinec sám identifikuje s určitou představou o vlastní dosažené duchovní vyspělosti, má potřebu ostatní hodnotit a kritizovat a dle potřeby dotyčným tvrdit, že mají "Spirituální bypass".
Jedná se tedy opět o vazbu na myšlenkový program "Soudce oběť" a s ním související nízká úroveň sebelásky, což znamená především hledání vlastní sebehodnoty vně sebe.
Převažuje zde dualitní pohled na sebe a na svět ve kterém se prožíváme. Zajímavé je, že ve většině případů nevědomého používání tohoto termínu, právě ona osoba, která ho používá, jej přímo svých chováním a přístupem reprezentuje.
Typická je situace, kdy je dotyčná osoba konfrontována s něčím co sama v sobě odmítá a upozadila a není ochotna připustit jedinečnost poznání a prožitků ostatních jedinců.
Je zde velmi silná rovina přijetí a ztotožnění se s informacemi zvenčí, které nejsou filtrovány intuicí, vlastními prožitky a zkušenostmi a jsou na základě neznalosti vlastní duchovní podstaty a s ní spojeným chtěním "Někým být a něčeho dosáhnout" bezvýhradně přijaty.
Nabyté znalosti se tedy drží pouze v rozumové rovině, dotyčný se tak převážně pohybuje v rovině myšlení, úvah, předsudků a domněnek a systémem předkládaných pravd se kterými se ztotožňuje a které se snaží obhajovat a chránit.
Tyto přijaté pravdy samozřejmě také rezonují pouze s tím co v sobě dotyčný jedinec přijímá. Existuje zde u něj vírá v to, že duchovní kvalitu a její úroveň je možné získat skrze učení se a vykonávání potřebných činností, pravidel a postupů a samozřejmě až po uplynutí odpovídajícího času, který je nezbytně nutný k osvojení si takto získávaného poznání.
Tato víra je postavená na neznalosti Zákonu jednoty ve Stvoření, který jasně řiká, že vše ve Stvoření je si rovno a je stvořeno jako dokonalé, jedinečné a má své nepopíratelné kvality a dary.
Je tedy potřeba si uvědomit, že vše co hledáme je uvnitř nás.
Všichni jsme od počátku dokonalí mistři v tom, k čemu jsme byli vyšším záměrem stvoření, jen si to musíme uvědomit a rozpomenout se na to.
Ten, kdo nám v tomto rozpomenutí se brání, jsme my sami. Tím, že se nepřijímáme takoví jací jsme, si ve skutečnosti blokujeme vlastní posun do vyšších vibrací našeho života a s nimi souvisejícím štěstím, láskou a hojností.
Je potřeba si uvědomit, že v této realitě se převážně učíme a poznáváme, jaké je to nebýt sám sebou, nebýt dokonalý, ubližovat ostatním, žít bez lásky v utrpení a odmítat námi zvolený životní děj a s ním spojené učení.
Nabízí se zde tedy přímá cesta nalezení odpovědí na následující otázky:
Kdo jsem?
Kým vším jsem byl?
Co je mý skutečným záměrem v tomto životě zde na Zemi?
Nalezením a prožitím odpovědí na tyto otázky se ukotvíme ve své duchovní podstatě, což nám umožní pochopit, že všechny podněty, které přícházejí zvenčí jsou pro nás pouhou inspirací a poučením, které nám mouhou a nebo také nemusí pomoci s hledáním pravdy o nás samých a životě kolem nás.
Termín "Spirituální bypass" rezonuje a souvisí také s termínem "Duchovní Ego"
A slouží takto postiženým jedincům jako nástroj jejich obrany před odhalením pravdy o jejich vlastní postatě a skutečném záměru poznání a projevu ve vlastním životě, před těmi, kteří jim jí svých chováním a přístupem nekompromisně zrcadlí.

 

Energetická závislost

Je jedna z nejběžnějších charakteristik projevů u jedinců, kteří se prožívají pod vlivem myšlenkového programu soudce a oběť. Známe ji také jako energetický vampirismus. Příčina vzniká v dětství výchovou rodičů způsobem podmínečné lásky nebo také podmínečného přijetí. 
Pokud si ji ovlivněný jedinec nezpracuje před početím vlastního potomka, tak se automaticky přenáší dál na něj, respektive rodič automaticky zaujímá tento postoj vůči svému dítěti a je pouze na dítěti zda strachu z odmítnutí podlehne nebo odolá. Zde hlavně rozhoduje duchovní vyspělost a záměr duše dítěte.
Jak to funguje? Každý, kdo je pod vlivem energetické závislosti má v prvé řadě problém s vlastním sebepřijetím. Nepřijímá své stíny a s nimi související potlačené emoce, proto pokaždé, když je konfrontován s učícím zrcadlem protistrany, je v něm vyvolán pocit viny a je mu předložena energie, u které je dotyčný pod vlivem strachu, přesvědčen o tom, že pokud ji odmítne, tak nebude protistranou přijat.
Jako závdavek pak výměnou za přijatou negativní energii odevzdá protistraně svou pozitivní energii. Je zde tedy neschopnost odmítnout energii z nechtěného prožitku.
Dostavují se pocity bezmoci. V okamžiku dokončení energetické výměny danému jedinci znatelně poklesne osobní vibrace a s ní i související pocit spokojenosti. Jakmile mez spokojenosti dosáhne krajních hodnot únosnosti, negativní energií přetížený jedinec začíná vyhledávat svou oběť, aby se mohl stejným způsobem nechtěně nabité energie zbavit.
Formy útoku jsou obvykle velmi rafinované a agresivní, přesně cílené na potlačené problémy zvolené oběti, může jich být i více najednou. Tento způsob komunikace mezi postiženými jedinci je velmi znám a setkáváme se s ním na každém kroku. Funguje zde vibrační přitažlivost, takže oběť vždy přitahuje a vyhledává další oběti.
Společně si pak na vše stěžují a litují se jak to mají v životě těžké a neustále si mezi sebou přehazují balíky energii z nechtěných prožitků. V partnerském vztahu, tato destruktivní forma komunikace většinou vede k jeho zániku. Ve vztazích rodičů s dětmi to má pak hlavní dopad v dospělosti, kdy děti začnou odmítat tento způsob komunikace ze strany svých rodičů a začnou se jim vyhýbat a odcizovat se. Jak z toho ven? Jako vždy na prvním místě je uvědomění si tohoto přístupu a chování se k sobě a k ostatním.
Dále zde hraje úroveň naší sebelásky, kdy se musíme naučit upřednostnit naše pocity před pocity ostatních a přestat se ztotožňovat s jejich problémy. Prostě se nebát je slušně odmítnout a v krajních případech je slušně řečeno poslat do háje.
Energetickou závislot tak díky vlastní lásce k sobě nahradíme pochopením pro ostatní, kteří nás tak již díky námi změněnému způsobu chování nebudou mít potřebu tímto způsobem dále učit a vysávat.