Cesta k pravdě

Náš současný život je jako na houpačce.
Z nitra vylézají všechny možné nepříjemné pocity, jejichž interpretace nás uvádí do rozličných stavů, rozkladů a nálad.
Čím více se zhoupneme na jednu stranu, tím více se poté zhoupneme na stranu druhou.
Tímto způsobem dochází k velmi intenzivnímu nabourávání komfortních zón, kde příjemné střídá nepříjemné a uvnitř našeho nitra zní nekompromisní hlas naší duše, která stále dokola opakuje slova a věty vedoucí k probuzení:

• Nemysli
• Nebojuj
• Neboj se
• Naslouchej svým pocitům a vyjadřuj je pravdivě
• Důvěřuj svému srdci a tím i sám sobě
• Uč se přijímat a prožívat své vlastní nepříjemné pocity
• Buď zodpovědný sám ze sebe

Není zde jiná cesta, než cesta vlastního sebepřijetí, přijetí cesty vlastního života,
nalezení sebe sama, své vlastní duchovní podstaty, souvisejících kvalit, ukotvení se v nich a navrácení se ze spícího stavu nemoci a bezmoci do plně vědomého a bdělého stavu uzdravení a vlastní moci,
ve kterém každý prožívá a uvědomuje si své vlastní božství ve svém vlastním lidském těle.
Tímto dochází k našemu přirozenému zapojení se do záměrem dané a naším duchovním kvalitám odpovídající služby lidskému celku.
Veškerý odpor je marný, ten kdo se rozhodl před inkarnací, že projde touto duchovní maturitou,
je každý den vystavován velmi intezivním zkouškám, které se neustále opakují, dokud nedojde k jejich pochopení.
Všechno co nás tíží musí být zpracováno a přijato, to co nerezonuje s naší podstatou musí být uvolněno z našeho těla ven.
To co nás trápí a tíží v těch nejniternějších hlubinách, kdy si ještě pod vlivem myšlenkových programů myslíme, že toto nebude potřeba řešit a strkáme tak před těmito obtížemi hlavu do písku a nebo prcháme do ústraní před ostatními, kteří nám je svým chováním k nám zrcadlí, je přesně to, co je naší aktuální prioritou a čemu máme dávat pozornost.
Budeme čím dál více tlačeni a vedeni k tomu, abychom si všechny tyto věci ve vlastním životě vyřešili a srovnali.
Naše tělo je obrazem duše, je jako kniha plná informací, které nám jasně říkájí to, co je pro nás v našem životě důležité a co v životě přehlížíme.
Nic vnějšího nás nemůže definovat a obsáhnout, vše vnější je pouhou inspirací a je tady proto,
aby nás učilo nebo nám cestu naším životem zpříjemnilo.
Je potřeba se vzdát všech vnějších hodnot a přestat na nich lpět, protože my sami takoví jací jsme,
jsme v našem životě tou největší hodnotou a jsme základním nosným pilířem našich vztahů, rodin a rodů a celého lidského společenství.
S tímto uvědoměním se vymaníme z trvalé nadvlády systému myšlení a souvisejícíh materiálních hodnot a vnějších definic.
Dosáhneme vnitřní svobody a naplnění.
Nateriální svět se tak opět stane tvůrčím nástrojem našeho vědomého sebevyjádření postaveném na naší sebelásce a lásce k prostoru, který nám byl k životu dán.

 

Smrtelnost, nesmrtelnost a věčnost

Stavy rezonance (dobra) a disonance (zla) se Zdrojem přímo souvisí s nesmrtelností a smrtelností. To, co je ve stavu dokonalé rezonance, má neustále k dispozici veškerou energii Zdroje, která je nekonečná a dokáže všechny drobné poruchy opravit, vše zregenerovat, doplnit neobnovitelné ztráty, zamezit zmaru a rozkladu biologických forem a těl, která jsou pouze hmotným nosičem nesmrtelného vědomí. Mít nesmrtelné tělo je zcela normální věc.
Takové tělo nepotřebuje žádnou hrubou hmotnou stravu. Sytí se pouze jemnou kosmickou energií, proudy prvotních životních sil přitékajících od Zdroje (pránou). Dokáže je zpracovat a vytváří si z nich potřebné hmotné částice pro svou vlastní fyzickou formu, od sub-atomických, přes kvarky, atomy a molekuly až k buňkám a orgánům.
Hmota je pouze zahuštěné vědomí Zdroje. Taková věc je nesmrtelná. Všichni při svém prvotním stvoření měli tento dar. Někdo si ho zachoval a někdo nikoli. Ten první neustále setrvával ve stavu rezonance s Bohem, neb konal dobro. Ten druhý se od něj odklonil, neb konal zlo a dostal se do stavu disonance. Pád začíná smrtelností těla a končí smrtí vědomí.
Vzestup začíná nesmrtelností těla a končí přeměnou těla na vědomí. Mezi nesmrtelností a věčností je malý, ale důležitý rozdíl. Věčnost je více než nesmrtelnost. Nesmrtelná totiž může být i padlá bytost, která je však tak pokročilá, že se dokáže udržovat při fyzickém životě i přesto, že se odpojila od Zdroje. Energii musí někde krást a umět ji transformovat.
Tohle člověk zatím neumí. Ať krade, jak krade, život si tím neprodlouží. Neumí totiž s energií pracovat. Pro mnohé to může být dobrá motivace vydat se na duchovní cestu, třeba se to tam naučí. Tohle však umí temní Avataři, což jsou velmi pokročilé, leč bohužel padlé a tím i dravčí bytosti. Například starozákonní bůh Jehova, podobně jako král Melchizedek ze Salemu, byli částí vyšší entity, kolektivu padlých ras Nefilimů, který vytvářel démonické rasové linie ve vyšší hustotě, odkud Země padla.
Padlý avatar Thovt vystupoval v řadě historických rolí (mexický Quetzalcoatl, řecký Hermes Trismegistos, aj.). Padlý kolektiv Metatrona, ale to už je jiná liga. Tihle všichni jsou nesmrtelní, ale nejsou věční. Dokud kradou, tak žijou. Jsou však omezeni v čase. Jsou ukotveni do určitého časového vektoru, evolučního cyklu, který jednou skončí. A pokud nebudou schopni ascence, vzestupu jako že nebudou, pokud padli za bod zvratu, tak dojde k destrukci jejich černých děr i jich samotných. Tak zní Kosmický Zákon. Energii vysávají např. pomocí reverzní merkaby.
Merkaba je energetický motor, či čerpadlo, které se dá zapnout i na zpětný chod. Původní merkaba nasává energii ze Zdroje, prohání ji skrze realitní pole, čímž je oživuje a pak ji vrací zpět do Zdroje na regeneraci. Poškozená merkaba vytahuje energii z životních polí a posílá ji do černých děr. Věčnost není času sumace, leč času negace.
Není to nějaký nekonečně dlouhý čas, kterého je pořád dost. Je to jiná úroveň existence. Je to bytí mimo čas. Pouze Krystovská bytost dokáže překonat toto fyzikální omezení a vyvázat se postupně ze všech časových cyklů, kterými však nejprve musí projít, aby je pochopila a zvládla. Což zase nejde tak rychle. Jeden víkendový seminář na to asi stačit nebude, byť by byl hodně drahý a tudíž nutně hodně dobrý a lektor byl z daleké ciziny, což je pro českého člověka záruka kvality.
Ono projít celým Hologramem Bytí a zvládnout v něm všechnu obsaženou existenční zkušenost, to je běh na dlouhou trať. Trvá to až 4 Ekaši expanzní cykly (Jugy) Božího výdechu a 3 Adaši cykly Božího Vdechu (Nádechu).
Každý obsahuje mnoho let pozemského času. Odtud plyne přísloví: "Pospíchej pomalu". Vesmírné zákony se na rozdíl od lidských ošidit nedají.
Odtud je také přísloví: "Cesta je cíl".

 

Předlohy a anatomie ve Stvoření: KRYST-Kód

KRYST - toto slovo neoznačuje nějakého bájného ježíška, ale je to tonální signatura (zvukové vyjádření, mantra) základního kódu Božího Stvoření, pojmenována jako KRYST-Kód. Je to zvukově-světelný programovací jazyk, který slouží k implementaci Zákona Jednoty do Stvoření. Je to základní nástroj nauky, jež se nazývá Kreační Mechanika. Jedná se o prvních 5 písmen zvuků z posvátné abecedy pradávného Anuhazi jazyka, která má 144 znaků. Kdo zná a ovládá tyto znaky a dokáže jimi hovořit, může tvořit vesmíry.
Vytváří z nich magické formule, které okamžitě manifestují tvůrčí záměr tvořící bytosti. Někdy se vyslovují se samohláskou 'a', tedy: Ka, Ra, Ya, Sa, Ta, Ha, La, ... což už je 7 znaků. Jsou to živé bytosti, pole vědomí, kosmické tvůrčí síly. Je možné se na ně vyladit a komunikovat s nimi. Je na ně možné meditovat, vyslovovat je jako mantru. Každá z nich nese jeden malý kousek programu Stvoření.
Pokud se jimi mluví správně, vytváří se dobré vesmíry. Pokud se jimi mluví špatně, vytváří se špatné vesmíry. Každý původní, prvotně vzniklý vesmír byl dobrý (prvotní stvoření, stav rezonance se Zdrojem). Každý druhotně, pře-mluvený vesmír je špatný (druhotné stvoření: pře-tvořené či zne-tvořené stvoření, stav disonance). Dalo by se říci, že 'na počátku bylo slovo'. Můžeme si to vyzkoušet. Vždy když mluvíme svým běžným lidským jazykem, sledujme, zdali jsme s ním v harmonii. Zkoušejme při mluvení různé vnitřní postoje: plné lásky, plné nenávisti. Jaký je rozdíl?
Pojmy 'krystovské' a 'anti-krystovské' ten rozdíl vyjadřují slovně.
Betlémský Avatar J12 (Jeshua Sananda Melchizedek) byl jednou pozemskou manifestací tohoto nejvyššího a nejčistšího KRYST-ovského principu Stvoření.
Anti-KRYST - toto slovo neoznačuje nějakého bájného ďábla, ale pouze vyjadřuje skutečnost, že něco není v souladu se Zákonem Jednoty. Je to vůči němu v protikladu, je to jeho anti-tezí. Je to znetvořený tvůrčí program, poškozený KRYST-kód a jeho produkty. Může to být cokoliv: bytost, rasa, civilizace, vesmír, způsob chování, atd. Je to nedoporučená, ale dovolená volba konání, které je v disonanci a disharmonii s Bohem. Z hlediska Stvoření, je velký rozdíl mezi Prvotním Stvořením, které je původní a bylo vytvořeno pomocí KRYST Kódu a Druhotným Stvořením, které bylo vytvořeno pomocí modifikovaného poškozeného kódu, který je Anti-Krystovský.
Každý svévolný zásah do původního božského kódu ho poškozuje, protože tento kód je absolutně dokonalý a každá změna ho ničí.
Existují vysoce vyvinuté vesmírné civilizace, které dokáží zasahovat do tohoto kódu a vytvářet druhotné vesmíry podle své vůle. Je to špatně a vždy se to proti nim obrátí. Je to také jedna z příčin pádu bytosti.

 

Předlohy a anatomie ve Stvoření: Merkaba

Merkaba je důležitý energetický konstrukt ID anatomie ve Stvoření.
Má dvě hlavní funkce. Za prvé v sobě vytváří energetický prostor pro vznik manifestovaných forem, hologramů bytí. Za druhé funguje jako energetický motor či čerpadlo, které prohání skrze manifestované Stvoření energie Zdroje, čímž to vše udržuje při životě.
Ve své nejjednodušší formě pro naši nízkou hustotu si jí můžeme představit jako dva do sebe zaklesnuté a proti sobě rotující čtyř-stěny či spirály opačné polarity. Horní spirála je elektrická (mužský princip) a stahuje energii od Zdroje shora dolů, kde ji expanduje. Dolní spirála je magnetická (ženský princip) a vytahuje energii ze Země zdola nahoru, kde ji rovněž expanduje.
Ve skutečnosti je to složitý cirkulační okruh mezi naším a paralelním světem. V našem částicovém vesmíru, elektrická polarita rotuje po směru hodinových ručiček (CW) a magnetická proti jejich směru (CCW). V našem paralelním anti-částicovém vesmíru je tomu naopak.
V průseku (průniku) rotujících spirál se vytváří důležité energetické pole, prostor zvaný Tvarová Konstanta (Form Constant). Jsou tam obě polarity vyváženy a proto tam mohou vznikat stabilní struktury. Veškeré manifestované útvary (projevené, hmotné) se realizují právě v tomto prostoru.
Např. člověk má svoji osobní merkabu, planeta má svoji planetární merkabu, stejně tak solární systém, galaxie, vesmír, apod. Jsou to vířící spirální, vůči sobě rotující a do sebe zasunuté energetické útvary, přes všechny velikosti a úrovně Stvoření.
V jejich nitru, v útrobách Tvarové Konstanty jsou uloženy manifestované Hologramy bytí: realitní pole se svými obyvateli. Jednou za čas, v pravidelných cyklech (Hvězdný Aktivační Cyklus, u nás asi 22 tis. let) se rotační osy těchto merkab vůči sobě zarovnají do rovnoběžné polohy, čímž se otevírají energetické průchody mezi různými Hologramy. Jsou to ascenční, vzestupné průchody či hvězdné brány, skrze které se dá procházet do vyšších úrovní bytí a vzestupovat.
Je to veliký vesmírný svátek a bytosti čekají fronty, aby se v tomto období mohly inkarnovat. V současné době to právě probíhá: 2000-2022 s vrcholem v roce 2017.

 

 

Stvořeni ve Stvoření

Náš život je jako film v kině, který sledujeme a prožíváme každý jeho moment, každou jeho scénu, každou situaci v tom nejjemnějším detailu. Životní děj a s ním spojené veškeré dění je tvořen kolektivy vědomí světelných bytostí ve věčnosti býtí, neboli stvořiteli života v dimenzích 13 - 15D.
Projevený hmotný život je neustále tvořen a umisťován do časové matice neboli časového matrixu dimenzí 1 - 12D procházející čtyřmi harmonickými vesmíry a souvisejícími hmotnými realitami jako dokonalý, tedy hotov a připraven k prožití.
Vše v těchto dimenzích a souvisejících hmotných realitách bylo předurčeno k tomu, aby bylo prožito, dle záměru poznání všech účastníků Stvoření, tedy všech duchovních bytostí na všech dostupných úrovních bytí.
Vše co se v životě děje, je pouhá manifestace představy individualizovaných vědomí Zdroje a související projev ve hmotě, neustálé přeskupování a pohyb energií a toto vše slouží k prožití vlastního záměru poznání, každé ze Zdroje vydělené duchovní bytosti.
Život si skutečně lze představit jako obrovské multikino se spoustou kinosálů, umístěné ve čtyřpatrové budově, kde každé patro odpovídá dosažené úrovni duchovní vyspělosti dané bytosti a v každém kinosále si daná duchovní bytost sleduje své životní příběhy.
V prvním patře dimenzí 1-3D probíhá projekce a související učení Duší a oproti tomu ve čtvrtém patře dimenzí 10-12D pozozorují a prožívají svou představu Avataři, kteří ze své pozice také sledují své vlastní duchovní potomky umístěné do nižších pater života, jak si na své cestě poznání počínají. Nad nimi pak bdí ve vyšších patrech
Stvoření kolektivy světelných bytostí až do úrovně Zdroje všeho bytí. Každý z účastníků života je tedy pouze v pozici pozorovatele, který je na základě svého záměru poznání, vlastního sebeuvědomění a související osobní vibrace propojen s konkrétním životním dějem.
Podle toho jak svůj životní děj přijímá a jak si uvědomuje jeho význam a související prožitky se mu neustále upravuje jeho osobní vibrace a tímto způsobem si v každém okamžiku neustále volí, tedy rozhoduje se jakou část životního děje bude dál pozorovat a prožívat ve svém těle. V samotném životě tedy nejde nic tvořit ani stvořit na základě představ a myšlenek, které jsou již součástí prožívané varianty životního děje.
Z pozice našeho vyššího Já, kterým jsme vedení, navigování, lze tedy vždy pouze volit z předem připraveného množství životních dějů a ty můžeme pak na naší úrovní bytí přijímat, prožívat a sledovat v nich iluzi toho, jak věci vznikají, mění se i zanikají.
Jednoduše řečeno v životě můžeme pouze sledovat a ovlivňovat naším uvědoměním to jak se věci dějí, nelze tedy prožít a procítit nic, co by již pro nás nebylo předem připraveno v dokonalé matici života.

 

Víra

Víra je stav, kdy lpíme na nějaké konkrétní představě a souvisejícím tvoření a směrování vlastní energie v domnění, že nás naše konání podle této představy dovede k její realizaci a souvisejícímu prožitku.
Víra je opakem vědění, její pravost a důvěryhodnost je podložena námi neprožitou informací
nebo tvrzením na základě porozumění informacím z konkrétní představy a souvisejících domněnek.
Oproti tomu vědění, příchází z intuitivního vnímání a je vždy podloženo vlastními pocity a souvisejícími prožitky.
Je to tedy námi prožitý a procítěný stav.
Víru můžou samozřejmě formovat i informace plynoucí z vědění konkrétního jedince. je třeba si však uvědomit to o jaký typ informací se jedná, protože může být svázán pouze s prožitky a souvisejícím záměrem poznání dotyčného, který tyto informace předal.
Nicméně každá víra bez adekvátních prožitků je pro nás primárně nedůvěryhodná a je pro nás tedy možnou inspirací, pokud její obsah rezonuje s našimi pocity v srdci.
Ekvivalentem víry je pozornost.
Naši pozornost na konkrétním podnětu nám buďto drží záměr poznání naší duše a s ním spojená touha v srdci, poznat a prožít a nebo strach a s ním spojená představa a domněnky o tom, proč je potřeba tuto pozornost mít a setrvávat v ní.
Věříme tedy tomu, na čem dlouhodobě udržujeme svou vlastní pozornost, odevzdáváme zde svou vlastní energii a na oplátku k nám odtud proudí potřebná učící energie a související realitní projevy a informace.
Víra je tedy jakýmsi vírem energií, ve kterém jsme ustrnuli, uvízli naší pozorností na základě naší představy upevněné odpovídajícím myšlenkovým programem a do tohoto víru pravidelně a tvale odevzdáváme jejímu původci naši energii.
Zde je jasně viditelná zneužitelnost těchto energetických vírů.
Tyto zneužité energetické víry, které okrádají nevědomé o jejích vlastní energii jsou přítomné všude kolem nás, jsou hlavním nosným pilířem systému myšlení a jsou primárně vystavěny na strachu a také různě vrstveny, nadstavovány a propojovány.
Každý takový zneužitý energetický kanál nese dle záměru jeho stvořitele také odpovídající vibraci,
díky které je nevědomý věřící připoután k odpovídajícím životním dějům a udržován v permanentním strachu a souvisejícímu utrpení.
Velmi populární jsou implementace těchto konstruktů do systémové výchovy, do všech možných symbolů, náboženství, v ideologických naukách, v systémové vědě, ve zdravotnictví a školství.

 

Jak se příblížit k sebepřijetí?

Stále ke mě přicházejí dotazy, kde se lidé ptají na to, co to znamená sebepřijetí, jak se mohou příjmout, jak mohou překonat svůj vlastní strach a nevůli se posunout z nevíry do přijímání?
Je mi jasné, že bez chybějících vědomostí a adekvátních prožitků v dané oblasti, je člověk řízený rozumem na základě myšlenek a informací získaných z vnějšího světa, navyklý postupovat podle určitého návodu a související představy.
Potřebuje se tedy něčeho chytnout, tak jak je sám zvyklý ze systémové výchovy. V životě vnímáme pouze dva stavy, které se v každém okamžiku v nás neustále přepínájí.
První přirozený stav je, kdy přijímáme všechny příchozí energie a s nimi spojený životní děj, uvědomujeme si jejich spojitost s námi a nic neodmítáme a nic v sobě neblokujeme, nepotlačujeme. Rozum zde není propojen s myšlením, ale s intuitivním věděním, proto nic nenamítá a vše je nám příjemné. Na základě tohoto přístupu, tedy pravdivě interpretujeme tyto energie skrze naše projevené emoce a jsme takto sami sebou ve své podstatě a v souladu se záměrem poznání naší duše.
Druhým stavem je to, kdy tyto energie a s nimi spojené situace odmítáme neboli nepřijímáme a blokujeme, protože nám tak velí náš rozum, který se řídí tím, co mu v dané situaci řeknou s danou situací spojené myšlenkové programy.
Popíráme tak na základě našeho nevědomí, sebeneuvědomění jakoukoliv spojitost mezi námi a tím, co k nám přichází. Tyto stavy jsou v nás namíchány a prožívány skrze příjemné a nepříjemné pocity, kde nepříjemné pocity poukazují na zablokované energie na našem energetickém těle, které nás upozorňují na to, že situace ze kterých tyto energie vzešly jsme nepřijali, odmítli a tímto jsme se odklonili od záměru poznání naší duše.
Nepříjemné pocity odmítáme vždy pokud se řídíme myšlením, pocity jsou tedy interpretovány řídícími programy mysli, které jsou nastaveny na základě výchovy v systému a souvisejících vnějších představ o nás.
Pokud se tedy člověk chce dostat ze stavu nepřijímání do stavu přijímání, musí si dovolit upustit od svého lpění na představě, která mu znemožňuje odpovídající posun. Musí si tedy dovolit přiblížit se, připustit si možnost, že to čemu doposavad věřil a na základě čeho se v životě rozhodoval, není pravda vycházející ze záměru poznání jeho duše, nevychází tedy z pocitů jeho vlastního srdce.
Musí si pravdivě sám před sebou přiznat zda se v životě cítí šťastný a spokojený, tak jak aktuálně žije, čemu věří a podle čeho se rozhoduje a koná.
Na základě tohoto přiblížení se k sobě, ke svým pocitům, dochází k postupnému zpochybňování důvěry v myšlenkový systém a skrze nové přicházející prožitky následně i k posilování důvěry v sebe sama, ve vlastní pocity v srdci.

Pro úspěšné přiblížení se do stavu příjímání je potřeba připustit a příjmout následující:

• Nejsme oběti, nikdo z nás není a všichni máme spravedlivý život, přesně takový jaký si zasloužíme, Nespravedlnost neexistuje.

• Ve svém vlastním bezprostředním životě se nám děje pouze to co je v souladu se záměrem poznání naší duše a nebo to, čemu sami dobrovolně dáváme svou pozornost a související energii, tím, že nenásledujeme své duchovní vedení a rozhodujeme se v životních situacích na základě přicházejících myšlenek, tvoříme si tak podle nich představy a domněnky na kterých poté lpíme.

• Ve svém vlastním životě nemůžeme nikoho zachránit před jeho vlastními prožitky a souvisejícími zkušenostmi, které si sem přišel odžít. Naopak vměšováním se do cizích prožitků bez jejich souhlasu nám přináší do života odpovídající lekce a související poučení. Je potřeba si tedy uvědomit, že pro ostatní jsme v životě jen pouhou inspirací.

• Vše nepříjemné co pociťujeme v životních situacích s námi souvisí a poukazuje na to, jak to prožívali ostatní v minulosti, když jsme se k nim chovali stejným způsobem jako se oni nyní chovájí k nám. Týká se to i minulých inkarnací a situací na které si nepamatujeme. Námi stvořená a projevená energie prochází napříč časoprostorem v celém Stvoření a musí být na základě božích zákonů vyrovnána a také bude.