Stárnutí

V naší společnosti se od nepaměti považuje stárnutí, stáří a smrt fyzického těla za součást přirozených procesů života.
Pro účel poznání a souvisejících prožitků jsme v tomto nastavení měli možnost po tisíciletí setrvávat a sbírat negativní zkušenost v nepřirozených nastaveních našich duchovních tělesných předloh a duchovními traumaty a nemocemi zamořených tělech.
Dnešní doba opět po dlouhé době duchovního vývoje otevírá možnost prozření z učících iluzí, plného uzdravení a návratu k vědomému životu a souvisejícím původním přirozeným hodnotám pro ty kteří mají zájem tuto cestu následovat.
 
Abychom mohli pochopit komplexitu fyzických realitních projevů a procesů ke kterým stárnutí nepochybně patří, tak musíme pracovat s celostním pohledem na život, tedy propojit rozměr duchovní s rozměrem hmotným, materiálním.
Což je zjednodušeně řečeno rovina životních principů, pravidel a zákonitostí nekonečné božské tvorby Stvořitele a výsledek této tvorby a související kvalita života a možnosti v dané životní realitě na dané úrovni bytí, tak, jak je chápána a projevována duchovními bytostmi, které v dané realitě žijí.

Pokud bytosti v dané realitě drží v maximální míře soulad s přirozeným a jednotným přístupem k životu postavený na základu
vlastní zodpovědnosti a původních duchovních vzorů přirozeného života Stvořitele, tak je jejich tvorba a související život souladný a nekonečný se všemi základními benefity a duchovními dary, ke kterým patří energetická nezávislost na životním prostředí, související božský vliv, energetická podpora jejich života a nekonečný buněčný regenerační cyklus jejich fyzických těl.

Většina duchovních bytostí na Zemi díky nezpracovaným duchovním traumatům a zátěžím postupně ztratila tyto kvality v rámci životních zkušeností a útrap v dobách lemuriánsko-atlantské civilizace (do 9500 př.n.l) a prošla postupným přechodem z buněčné nesmrtelnosti do dlouhověkosti až do aktuální krátkověkosti, která pouze signalizuje míru duchovního úpadku, zatížení lidské genetiky a pokřivených, nepřirozených nastavení vlastních duchovních předloh (soustavy duchovních těl).
Současně v tomto období vzniklo zaseknutí v systému inkarnací a díky přeprogramované mentální rovině a související neschopnosti přirozeným způsobem vnímat a odstranit příčiny svých potíží jsme byli nuceni se neustále reinkarnovat do zmanipulovaných nepřirozených životních podmínek v zapomnění, díky kterým nebylo možné až do dnešní doby z tohoto stavu vystoupit.

Nacházíme se tedy v době, kdy je naše genetika značně zdevastovaná a vyčerpaná.
Vlastní krátký život si naučeným způsobem snažíme zkvalitňovat a prodlužovat tím, že ve většině případů nevědomky dále traumatizujeme naše těla různými fyzickými zákroky a potlačujeme naše nepříjemné pocity, emoce a bolesti, které se neustále tlačí ven z našich duchovních zranění.
Tělo stárne a degeneruje, protože nemá dostatek životní síly a souvisejí božské podpory, aby mohlo ve stejné kvalitě neustále regenerovat.

I ze systémové vědeckého hlediska se dnes ví, že buněčná regenerace probíhá neustále pořád dokola a během několika let nemáme na těle žádnou původní buňku.
Potíž je nicméně v tom, že obnova buněk probíhá i se všemi defekty a nedořešenými duchovními problémy, kdy se jednotlivé buňky obnoví s chybnými nastaveními a programy, které jsou uloženy v našich duchovních předlohách a od narození se postupně jak na běžícím pásu propagují do našeho fyzického těla.

Tento stav, pokud nejsou řešeny příčiny, které drží nepřirozená nastavení a chybné programy v buněčné paměti, znemožňuje plné uzdravení duchovní bytosti a dosažení opětovného stavu buněčné nesmrtelnosti fyzického těla a souvisejícího obnovení plného vnitřního energetického napojení na Centrální Zdroj životní síly.

Dalším závažným problémem, který má velmi zásadní dopad na proces stárnutí je naučená forma získávání životní energie.
V přirozeném nastavení každá duchovní bytost čerpá tuto energii skrze své duchovní předlohy přímo z Centrálního zdroje.
Jakmile vlivem vzniklých odporů vůči přirozeným principům a zákonům dochází k zablokování a přeprogramování duchovních předloh, tak zároveň dochází ke snižování přímého přísunu životní energie vnitřním kanálem z Centrálního Zdroje, která se ukládá do naší energetické zásobárny v ledvinách.
Čím nižší je přímý přísun životní energie do ledvin, tím se zvyšuje potřeba čerpat tuto energii z vnějšího prostředí.

Každá bytost nacházející se v tomto stavu má tedy dnes na výběr dle svých karmických možností a souvisejícího uvědomění, buďto se začít uzdravovat a narovnávat zpět do přirozeného života (vzestup) a nebo prohlubovat dále své zkušenosti (duchovní pád) a související prožitky s podpůrnou adaptací parazitických zištných programů, které umožňují si životní energii brát (krást) a doplňovat z vnějšího prostředí a od ostatních bytostí.
Nicméně je tímto způsobem života nucena se dále skrze své odpory více křivit a nakládat si a traumatizovat své duchovní předlohy, kde toto všechno vyžaduje stále více a více životní síly na regeneraci a opravy.
Takže z dlouhodobého hlediska pouze pociťuje neustálé snižování kvality svého přirozeného života, souvisejícími degeneracemi a deformacemi, které vrcholí nevědomým sebedestruktivním přístupem k životu, vlastnímu tělu a prostředí ve kterém se prožívá.
Tyto možnosti jsou dnes ve společnosti nabízeny pod záštitou cesty transhumanismu, který je konečnou fázi destrukce lidské rasy člověka.

Energetická nedostatečnost životní síly je nám tedy vždy signalizována skrze různé psychosomatické projevy a varovné signály funkčních projevů našeho fyzického těla a souvisejícím stárnutím, které jakmile již je komplikovanost problémů fyzického těla neudržitelná, končí jeho smrtí.

Stárnutí a smrt jsou tedy pouze procesy ukončující v dané realitě inkarnaci nepřirozeně nastavených a žijících bytostí, které nemají dostatek životní energie a nebo míra poškození jejích těl dále neumožňuje pokračovat v životním ději.

Přirozeně nastavená vědomá bytost při dosažení dospělosti fyzického těla si již pouze udržuje jeho vzhled a funkce a evolučně se dál vyvíjí skrze kosmické transformační cykly, kdy se na základě změn jejího vědomí rovněž dokonale a přirozeně formuje její tělo.

Stárnutí a smrt fyzického těla je duchovní zkušenost, nikoliv nutnost a už vůbec ne přirozenost.
Je to důsledek našich duchovních nemocí a zátěží, které jsou nosným pilířem našich nepřirozených přístupů, chování a hodnot v našem životě.

Potenciál dosáhnout zpět původních duchovních kvalit má dnes každá lidská bytost, která se rozhodne převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a vydá se cestou jeho kontinuálního uzdravování a návratu k původním lidským hodnotám a životu v lásce, souladu a harmonii s ostatními.

Bolest

Bolesti v těle jsou zablokované, neprojevené a neprožité energie a související emoce, které na našem energetickém těle zůstaly jako pozůstatek traumatu, tedy nepřirozeného fyzického zásahu, přístupu, zranění, ublížení v minulosti s přesahem do minulých inkarnací.
Toto se týká rovněž všemožných chirurgických zásahů a tělesných úprav ve kterých se v rámci zákroku bolest v těle potlačuje různými formami anestézií a tím se znemožňuje její přirozené prožití a uvolnění.
Energetické blokády bolesti tvoří základ veškerých zánětlivých a degenerativních problémů, které vnímáme v důsledkové rovině projevů nemocí fyzického těla.
Na přítomnost nadměrného množství nakumulované bolesti nám v těle poukazují různé otoky, záněty, cysty, bulky, nádory.
Zákroky, které se snaží tyto pozůstatky minulostních traumat chirurgicky odstranit, jsou pouze a jen dalšími nově vzniklými traumaty, které ještě více komplikují přirozené možnosti uzdravení a je to ve své podstatě pouze nevědomá snaha řešit věci ve stylu "Vytloukání klínu klínem", tedy pozůstatky starého traumatu řešit vytvořením traumatu dalšího.
Energetické blokády bolesti a stejně tak ostatní typy potlačených emocí se primárně ukládají na našem energetickém těle, které je součástí soustavy našich duchovních těl, tzv. duchovních předloh, které ve fyzické realitě nevidíme, nicméně jsme s nimi spojeni skrze naše pocity a smyslové vnímání.
Stav našeho fyzického těla tedy odpovídá stavu duchovních tělesných předloh, které tomuto tělu předcházejí.
Oproti tělu fyzickému, které vlivem nemocí a všemožných zásahů může být zničeno, tak duchovní předlohy přetrvávají neustále po dobu existence jejich duchovní bytosti v takovém nastavení, které odpovídá všem prožitkům a zkušenostem, kterými od počátku své duchovní cesty životem tato bytost prošla.
Veškerá nastavení těchto duchovních předloh a související zablokované energie se s každou inkarnací do fyzické reality vždy od narození postupně propagují do fyzického projevu těla tak, jak v minulosti vznikly, tedy ve věku a stáří těla ve kterém byly dotyčné bytosti způsobeny, aby jí upozornily na to, že je potřeba tyto problémy dořešit.
Z tohoto důvodu se již rodí všemožně zdeformované děti a v průběhu života se v různém věku objevují různé problémy ve fyzickém projevu těla, díky neustálé propagaci nedořešených, potlačených věcí z vlastní duchovní minulosti.
Pokřivený a přeprogramovaný pohled na vlastní přirozenost, duchovní význam nemocí, duchovní signály a oběcně odpojený duchovní rozměr života a jeho přirozených zákonitostí nás dovedly do vlastní neschopnosti mít celostní pohled na naše problémy a vlastní nemoci a s tímto spojené schopnosti se přirozeně a efektivně léčit a uzdravovat.
Odmítání vlastních nepříjemných pocitů a primárně vlastní bolesti a jejich potlačování je cesta sebedestrukce.
Naopak cesta uzdravení a narovnání v životě je skrze přijetí zodpovědnosti za vlastní pocity, za vlastní jednání a rozhodování. Součástí je aktivní práce se strachem a odstraňování jeho příčin, odpuštění potlačených emocí a narovnání se do původních přirozených nastavení a lidských hodnot v individuálních, vztahových a společenských rovinách.

Klíče k přirozenému životu

 @-1
Život je absolutně spravedlivý ke každé duchovní bytosti, postaven na spravedlivých Zákonech Stvoření Centrálního Zdroje.
Každá duchovní bytost si vždy odžívá spravedlivě pouze důsledky svých rozhodnutí, konání a chování napříč svou duchovní existencí.
Nikdo tedy není chudák ani oběť, nikdy nebyl a nikdy nebude i když podlehl a uvěřil iluzi ve které si to tak mohl prožít.
Odklony od přirozeného života a hodnot jsou neustále všem signalizovány všemožnými duchovními signály.
Důvěřuj svému životu, je absolutně spravedlivý, vnímej duchovní signály, které ti říkají jak si na své cestě vedeš.
Od života vždy dostaneš ne to co chceš, ale to co skutečně potřebuješ.

@-2
Každá duchovní bytost, má své tělo ve kterém si prožívá své záměry poznání.
Stav jejího těla, stav duchovních darů, přímo reflektuje vnitřní nastavení duchovní bytosti a jejího souladu či nesouladu se Zákony Stvoření.
Toto tělo, prožitky v něm a související uvědomění jsou nejvyšší dosažitelnou hodnotou v životě každé duchovní bytosti.
Nic vnějšího nedokáže vyvážit a vykompenzovat jeho hodnotu.
Nemocné a zdeformované tělo plné strachu a potlačených emocí, řízené myšlenkovými vzorci chování tedy příliš nesvědčí o souladném nastavení s přirozeným životem, hodnotami a souvisejícími Zákony Stvoření.
Jak uvnitř, tak navenek aneb krásná celistvá duše má zdravé krásné, přirozeně symetrické a oku lahodící přitažlivé tělo.
Uzdrav si své tělo a odstraň z něj všechny překážky, které tě oddělují od možnosti prožívat v něm pocity hluboké lásky, radosti, rozkoše, štěstí a spokojenosti.

@-3
Život každé duchovní bytosti je bezprostřední, tedy teď a tady.
Vše co se ti v životě děje, vše co ti vstupuje do cesty s tebou přímo souvisí a spojuje tě s tvým vnitřním nastavením a tvou duchovní minulostí.
Milovat znamená vidět se v projevech ostatních bytostí v souznění, soucitu a pochopení.
Ve všem kolem tebe se pouze a jen zrcadlí tvá sebeláska, rozměr tvého uvědomění.
Tam kde se nemiluješ, tam se popíráš, tam jsi v odporu vůči sobě, vůči své vlastní minulosti, kde jsi byl/a stejný, kde jsi se k ostatním choval/a stejným způsobem.
Na toto chování tě upozorňují nepříjemné pocity, které jsou v těchto situacích vyvolávány.
Tvé pocity definují tvou celistvost, tvé spojení s tvou duchovní podstatou.
Ty nepříjemné vždy poukazují na tu část tvé duše, ve které se nepřijímáš, kde jsi v odporu se svou přirozenou duchovní podstatou a jsou zde přítomna témata a vzpomínky na prožitky z tvé duchovní minulosti za které se nemiluješ a díky kterým v životě trpíš ve svém těle s těmito věcmi v sobě potlačené a nedoprožité emoce a s nimi spojené projevy tvých nemocí.
Přijmi své pocity do zodpovědnosti a uč se je správně, pravdivě a upřímně dávat najevo a rozumět tomu, co ti v dané situaci říkají.

@-4
Hlavním smyslem tvého života je prožívání a učení se lásce a souladnému a harmonickému životu s ostatními bytostmi v prostředí, které nám bylo pro tento účel dáno podle Zákonů Stvoření.
Dále pak strážení a ochrana těchto hodnot a principů ve vlastním životě, takovým způsobem, aby nebyly zmařeny, zneužity a zničeny.
Toto se děje primárně ve tvém vztahu s opačným pohlavím, tedy v přirozeném vztahu ženy a muže, který tvoří základ rodiny a související rodové větve.
Nosným pilířem tohoto učení se lásce je vědomá sexualita na které je postaven veškerý přirozený a souladný život.
Pamatuj, že tvůj partner je vždy odrazem nastavení tvého vnitřního muže nebo ženy v roli partnera.
Tvá vlastní síla a uvědomění pramení primárně z přijetí tvých rodičů a předků.
Zde platí stejné zrcadlící pravidlo, které říká že ve svých rodičích vidíš svou duchovní minulost, jaký jsi byl/a v roli matky, otce a jak jsi se choval/a ke svým dětem a ostatním kolem tebe.
To stejné platí pro všechny ostatní ve tvé rodině a okolí.
Na prvním místě v životě jsi vždy ty, tvá sebeláska, tvé pocity, tvá svoboda, tvé přirozené hodnoty, tvůj přirozený prostor pro seberealizaci.
Toto vychází z tvého vztahu s rodiči, z toho co ti předali a čím tě v životě inspirovali a kteří jsou ve tvém životě na druhém místě a spojují tě s rodovými liniemi ze kterých jsi vzešel/a.
Na třetím místě je tvůj partner, který je zde pro tvůj přirozený duchovní rozvoj a učení se lásce.
Vždy si k sobě přitáhneš takového partnera kterého si spravedlivě zasloužíš.
Bez ohledu na to co si přeješ, nárokuješ, očekáváš a co s ním prožíváš, je to vždy odraz tvého vnitřního nastavení, tvé vlastní minulosti, tvého vlastního chování, proto nevědomé opuštění a útěk ze vztahu není řešením problému v nastavení tvého vnitřního partnera a toto vše nedořešené si pouze odnášíš sebou do dalších vztahů, kde budeš pouze dál pokračovat v tom, kde jsi v minulých vztazích skončil/a.
Na čtvrtém místě jsou vaše děti, které jsou odrazem vašeho uvědomění, lásky a souladného a harmonického přirozeného života.
A následně jsou všichni ostatní z tvého rodinného kruhu a přátel.
Jakékoliv jiné pořadí priorit v udržování láskyplných vztahů ve tvém životě je pouze signálem pokřivených vnitřních nastavení a souvisejících kompenzačních a závislostních mechanismů poukazujících na tvé nemoci a rodové zátěže.

@-5
Tvé myšlenky ani představy neovlivňují přirozený souladný koloběh života, pouze ti umožňují žít varianty iluzí odchýlení se od toho přirozeného stavu a prohlubovat tyto zkušenosti tím, že je následuješ a na základě nich se rozhoduješ a konáš.
To jaký/a ve skutečnosti a pravdě jsi se vždy odvíjí od tvého vnitřního nastavení, od tvého chování, rozhodování a hodnot které ve svém životě žiješ a které ctíš a ne od tvých představ myšlenek a domněnek o tom jaký bys chtěl/a nebo mohl/a být.
Život se ti tedy bude vždy odvíjet od tvého vnitřního nastavení bez ohledu na to, jak veliké úsilí vynakládáš do všemožného snažení a tužeb po lepším životě.
Pokud chceš zpět svůj přirozený život, tak v sobě změň to, co ti brání a co tě od něj odděluje.

@-6
Nikdo není bez pomoci a každý kdo se skutečně touží uzdravit a je ochoten pro to něco udělat, dostane do života jeho stavu uvědomění odpovídající pomoc.

Orgasmus

Tento pojem známý ve spojení se sexuálním prožívání je zakořeněn v mnoha jazycích (francouzsky orgasme, latinsky orgasmus, řecky orgasmos atd.
Základem je kořenové slovo gasm, gasmus což v překladu znamená intenzivní, výbušná, rozkošná zkušenost.
Ve spojení s prací se sexuální energií je vždy přítomna předpona, která identifikuje oblast ve které byl dosažen vrchol sexuální rozkoše, což jsou v základu jednotlivá energetická centra, které známe pod názvem čakry.
Or-gasmus (orgánový gasmus) je první stadium kontinuálního sexuálního proudění, kdy dochází k vrcholné fázi v oblasti první a druhé čakry, tedy v oblasti pánve a břicha. Tato fáze je provázena intenzivními stahy a rozkoší v oblasti pohlavních orgánů a orgánů v břiše.
Další fáze je průchod sexuální energie centry RA a srdce, známý jako heart-gasm (radost).
V této fázi nastupuje intenzivní blaženost a rozkoš v oblasti hrudníku a srdce, dostavují se pocity vděčnosti provázené smíchem, slzami štěstí.
Mít radost v původním významu popisuje tedy tento vrcholný stav sexuálního prožívání a ne nějaké povrchní prožitky z vnějších kompenzací vnitřního nedostatku.
Další fáze je průchod krkem, centrem řeči, kde sexuální energie rezonuje na hlasivkách a je projevována souvisejícími emocemi a radostným křikem.
Při dosažení oblasti třetího oka dochází k rozšíření vědomí, je vnímána změna reality, kdy tato intenzivní vlna vtáhne oba partnery do vysoko vibrujících božských světů rozkoše (Zahrada Eden).
Poslední fází je průchod sexuální energie temenem, korunní čakrou, kdy dochází ke stavu celotělového prostoupení láskou neboli stavu celotělové extáze, kdy na moment frekvence těla a duchovní bytosti rezonuje na nejvyšší frekvence lásky Centrálního Zdroje, nejvyššího Boha.
Tento stav můžeme nazvat stavem "Nirvány", sjednocením ženského a mužského principu skrze milostný akt lásky do společné jednoty a následné rozplynutí se ve Zdroji.
Po dosažení tohoto nejvyššího vrcholného stavu sexuální rozkoše, dochází k obnovám a harmonizaci duchovních tělesných předloh na všech úrovních bytí obou prožívajících účastníků.
Je to tedy kromě hluboce příjemného prožitku také nejvyšší forma přirozeného léčení.
Díky traumatizované sexualitě a souvisejícím nemocem a zátěžím má většina lidí velmi nízkou průchodnost energetických center, pokřivená vnímání vlastní sexuality, které je vede do úlevové, nátlakové a závislostní roviny chtíče a nebo zavděčování.
Toto se projevuje v prvé řadě kvalitou a hloubkou prožitku a neschopností kontinuálního prožívání.
Díky nevědomé sexualitě a strachu z nepříjemných pocitů tak pro většinu praktikujících končí cesta sexuální rozkoše orgasmem, tedy vrcholem na úrovni první a druhé čakry.
Každá další nastupující vlna sexuální energie totiž má tendence vytahovat z těla existující potlačené emoce a bolesti, které si začnou partneři díky přejatým chybným postojům mylně interpretovat jako formu přílišné citlivosti a únavy dané části těla vlivem její stimulace.
Proto je tato fáze léčení nezřídka ukončena v momentě, kdy se dostaví první nepříjemné pocity.
Ten, kdo si dovolí pokračovat, tak ví, že sexuální vzruchy jsou v této situaci doprovázeny jak u ženy tak i u muže projevy vzteku, smutku, bolesti, pláče, střídající se s příjemnými pocity vzrušení tak dlouho, dokud se tyto potlačené věcí zcela nevyplaví.
U přirozeně zdravého těla bez traumat jsou tedy vlny sexuálních rozkoší kontinuální a oba praktikující se tak mohou naplňovat sebeláskou skrze milostný akt až do maximální sytosti, kdy jsou ve finále nabití energií a pocity štěstí a spokojenosti.
Naopak nevědomá úlevová rovina vede oba jedince do únavy, úlevy a potřeby odpočinku, obzvlášť u můžu s narůstajícím věkem toto přibývá.
Tělo ženy bylo koncipováno pro práci se sexuální energii jako gasmické, tedy uzpůsobeno ke kontinuálnímu prožívání s lehkostí.
Přirozeně nastavená, zdravá žena tedy nemusí při práci se sexuální energii nic řešit, pouze se učí zefektivňovat své projevy při prožívání.
U muže je to jiné. Muž, aby byl schopen následovat hloubky prožívání své partnerky a udržel s ní krok, musí velmi obezřetně pracovat se svými projevy, aby se nedostal do vnitřní křeče, která ho dovede k výronu semene, ejakulaci a tím dojde k utnutí kontinuálního toku sexuální energie.
Což je stav, který je v nevědomé sexualitě u mužů považován za cíl vlastního uspokojení.
Pokud dokáže muž ukočírovat své projevy a zvládne ve svém těle zkrotit sexuální energii, dokáže prožívat takzvané vnitřní vyvrcholení, které je rovněž jako u ženy kontinuální bez potřeby milostný akt přerušit nebo ukončit.
Práce se sexuální energií lásky je základní lidská přirozená hodnota, hlavní duchovní dar a nosný pilíř vědomé sexuality ve vztahu ženy a muže, proto je dobré si uzdravit svá těla, aby měl každý vztah možnost se skrze tento dar udržovat v přirozené lásce, štěstí a harmonii

Integrace prožitků po terapiích

Každý jedinec procházející fázemi sebepráce, terapeutického léčení a uzdravování je konfrontován s všemožnými stavy a pocity, primárně s těmi nepříjemnými.
Fáze, kterou osobně považuji za klíčovou pro úspěšné vyřešení a dotažení rozpracovaným problémů a témat v rámci všemožných terapií je integrace.
Fáze integrace prožitků je fází, která probíhá po každém léčení, po každé terapeutické práci, je to tedy období mezi terapiemi ve kterém se prakticky realizují v rámci terapie otevřená témata. Každý jedinec je v této fázi vybízen k potřebným životním změnám a postojům při svém rozhodování ve svých životních situacích.
Tato fáze v procesu léčení je velmi často podceňovaná a zanedbávaná jak na straně terapeuta, tak i na straně léčeného a díky tomu dochází u léčeného k různým vnitřním rozporům a zacyklením v nedořešeným problémech.
Jednou z častých příčin na straně léčeného je vlastní nezodpovědnost a nedodržení dohody sdílení svých integračních prožitků s terapeutem se kterým terapiemi prochází.
Toto rozhodnotí samozřejmě přináší dotyčnému cenné zkušenosti, nicméne také velmi často značně prodlužuje a komplikuje posun k jeho vlastnímu uzdravení.
Každý terapeut by měl obeznámit svého klienta s fázi integrace po absolvování terapie a s možnými projevy, pocity a prožitky, které se v rámci této fáze mohou objevit a následně umožnit dotyčnému v případě potřeby tyto problémy s ním konzultovat a vhodným způsobem doprožít a dointegrovat.
Klient by měl toto respektovat a s důvěrou by se měl obracet primárně na toho terapeuta u koho terapii absolvoval a integrační fázi procházet výhradně s ním, pokud se nedohodnou jinak.
Je tedy dobré si uvědomit, že značné množství věcí, které se otevřou během terapie se může velmi silně nebo ještě mnohem silněji projevit po terapii během integrační fáze, kde dochází ke konfrontacím otevřených témat v životních situacích a skrze všemožné pocity ve vlastním těle a pro některé jedince tato fáze může být ještě mnohem silnější než samotná terapie, kde se vše otevřelo.
Je potřeba si tedy uvědomit, že pokud se léčený vydá svou vlastní cestou řešit si sám své procesy v integrační fázi, kterým nerozumí, tak si nemůže následně stěžovat na všemožně vzniklé komplikace, situace a prožitky do kterých se touto volbou sám díky své vlastní nevědomosti dostane.

Odpoj se!

V dnešní době se často setkávám s různými formami názorů spojených se snižováním váhy sebepráce, léčení, duchovního rozvoje a snahou přesunout tyto aktivity do roviny zbytečností a zmaru.
Tyto názory a životní postoje vedou až do praktických rovin různých sebepotlačujících technik a přístupů primárně k vlastnímu smyslovému vnímání a související práci s pocity, kdy tito aktivisté skrze vlastní pocitovou nezodpovědnost a nevědomost svalují vlastní potíže a nepříjemné pocity, kterým nerozumí, například na vlastní ego, sekundární ego, duchovní ego, myšlenky, nechtěné emoce a životní situace atd.
Často se podsouvají fráze typu:
Jak dlouho se budeš ještě energeticky čistit?
Jak dlouho budeš ještě meditovat?
Kolik absolvuješ rituálů, terapií, zasvěcení?
Kolik ještě vypiješ medicín, investuješ financí do svého léčení?
Za všemi těmito pobídkami stojí jediné a tím je sofistikovaný myšlenkový vzorec a s ním spojené myšlenky:
Být odpojený od svého těla a nevnímat nepříjemné pocity je cool.
Jsem pouze božství, tělo je něco nižšího, co nebudu řešit.
Jsem pouze Vědomí a tvořím si zde svou vlastní realitu svými myšlenkami.
Necítím problém, není problém.
Tento ezoterický new age balíček se tváří, že všechny své problémy, nemoci a traumata spláchnete v jedné sklenici jahodového šejku, nicméně bohužel pro nadšence těchto kultovních parazitálních praktik, tato berlička je velmi vratká a velmi brzy dotyčný, který jí ve svém životě používá dojede na tuto volbu.
Za tímto vzorcem jsou stejné entity, které vnesly chaos do všech původních směrů lidského vědění a původních přirozených rovin léčení a využívají tento vlastní chaos a nízkou efektivitu pokřivených terapeutických metodik a tradičních léčitelských nauk jako argument a důvod k tomu přestat je používat a tím i na sobě pracovat.
Ono odpojit se od svého smyslového vnímání a souvisejících pocitů znamená jediné a to, že setrvávám ve vlastní nezodpovědnosti za to jak se cítím a vnímám.
Nechci se tedy přirozeně cítít a vnímat a mé problémy, nemoci a traumata budou dále vesele bujet a prorůstat do všech vrstev mé bytosti včetně té vizuální.
Každopádně, stále nevědomky odpojen, díky pokřiveným nastavením generuji spousty negativní energie a strachu, kterými tvůrce těchto myšlenkových vzorců živím.
Dalšími bonusy těchto nastavení jsou, posilování potřeby neustále vše kontrolovat a tvořit si tak další a další kontrolované pocitové hranice na jejichž překračování je potřeba neustále skrze kontrolní alarmy poukazovat a všechny upozorňovat, což je značně energeticky náročné a dlouhodobě frustrující, vedoucí k společenské izolaci, například někam na samotu do přírody, kde mohu nerušeně sát životní energie a pokračovat ve své degeneraci.  
Postupný úbytek energie s potřebou si jí všemožnými způsoby stále více dokompenzovávat a související tělesné deformace budou dotyčného provázet touto duchovní zkušeností až do konce, kde si v mezičase než se rozhodne navrátit k poctivé sebepráci a souvisejícímu léčení, prožije jaké to je, vzdát se vlastní zodpovědnosti, primárně za své vlastní pocity a neposledně za své zdraví a přirozené hodnoty ve svém životě.

Retraumatizace

Tento pojem vznikl jako domněnka pramenící z něvědomého přístupu k problematice traumatu a souvisejících nemocí a je velmi často používán v terapeutických metodikách kopírující systémovou psychoterapii, které tímto pojmem zakrývají vlastní neschopnost celostně proniknout do hloubek problému a identifikovat kořenové příčiny traumatu a souvisejících témat a dovést skrze tato uvědomění dotyčného k finálnímu uzdravení.
Jednoduše řečeno traumatizovaný člověk je vždy traumatizovaný pouze jednou a to vždy v nevědomém nastavení.
Úspěšná detraumatizace v prvé řadě dotyčného dostane do stavu vědomého přijetí, pochopení duchovních signálů traumatu a jeho celkového pochopení a uzdravení ve všech rovinách, tak jak je  uvedeno v článku Trauma.
Retraumatizace tedy není prakticky, díky vědomému stavu po uzdravení traumatu, možná.
To co se pouvažuje za retraumatizaci je ve své podstatě pouze nedořešené původní trauma, kde došlo k potlačení některých jeho projevů a díky neznalosti rozsahu a dopadu postižení k uzavření nedořešených problémů s vyjádřením, že je dotyčný zdráv a v pořádku.
Retraumatizace by tedy správně měla znamenat připomenutí nedořešeného traumatu a souvisejících recidiv ve všech dostupných rovinách lidské bytosti.

Trauma

Původ tohoto slova pochází z řeckého trauma=zranění.
V obecné rovině můžeme říct, že trauma je pozůstatkem, důsledkem prožité negativní životní situace, která nebyla skrze naučený myšlenkový vzorec správně přijata, pochopena a uzdravena.
Trauma vzniká vždy v několika rovinách, proto i jeho odstranění musí mít vždy dopad na všechny tyto roviny, aby mohlo dojít k jeho komplexnímu uzdravení.
První asi nejvíce vnímaná a nepřéhlednutelná rovina je rovina tělesná, tedy fyzická-funkční, kde se tedy projevují s traumatem spojená omezení.
Druhá rovina je rovina rozumová-mentální, spojená s naším uvědoměním, jak chápeme v tomto kontextu to, co se nám stalo, proč se nám to stalo, co to pro nás znamená a jak se s tím přirozeně vypořádat.
V této rovině nám každé trauma otévírá další související oblasti a témata, které skrze naše nastavení ovlivňuje:

• Uvědomění si vlastní přirozenosti a souvisejících hodnot v rolích ženy a muže.
• Vědomá sexualita, její pocitové vnímání a prožívání ve vlastním těle.
• Život v přirozeně nastavených láskyplných vztazích.
• Životní hodnoty a způsoby rozhodování a jednání v životních situacích.

Třetí je rovina energetická-duchovní spojená s našim pocity, s našim energetickým tělem, kde se ukládají veškeré energie, které nebyly přirozeným způsobem zpracovány ve formě energetických blokád, což v případě traumatu jsou vždy energie bolesti, strachu, vzteku, smutku atd. a s nimi spojené různými vnějšími podněty vyvolávané pocity.
Energetická blokáda je tak příčinou potíží ve fyzické tělesné rovině v dané oblasti, kde trauma vzniklo.
Trauma je tedy vždy pozůstatkem naší nepřijaté životní zkušenosti, také skrze duchovní energetické tělo s přesahem do minulých životních inkarnací, kterou jsme přijali nepřirozeným způsobem v roli oběti, nevědomi si přirozených principů a zákonitostí života.
Při odstraňování traumatu je potřeba projít všechny jeho roviny, tedy rovinu fyzickou-funkční, rovinu mentální-rozumovou, tedy vlastního uvědomění a souvisejících nastavení a neposledně rovinu energetickou-duchovní spojenou s našimi pocity, potlačenými emocemi, study a strachy.

Motivace k uzdravení

Lidé každý den ve svém životě prožívají a prociťují ve svých tělech důsledky svých nemocí ke kterým se snaží různými způsoby přistupovat.
Málokdo si uvědomuje dokonalost propojení těchto všemožných ducovních signálů s vlastním životem, hodnotami a nastaveními na základě kterých se v životě rozhoduje a koná.
Většina lidí je naučena vnímat své problémy a nemoci naučeným postojem jako obtěžující s cílem se jich tou nejjednodušší a nejpříjemnější nabízenou cestou zbavit, respektive zbavit se bez hlubšího porozumění svým obtížím, nepříjemných pocitů a fyzických a funkčních omezení, která jim brání dál pokračovat v jejich životě v zaběhlých nastaveních a snaze dosahovat vytoužených představ.
Typické tedy je, že většina lidí jede takzvaně nadoraz, dokud je jejich nemoci nebo duchovní signály života nezastaví nebo přímo nepoloží na zem.
Jakmile se jim trochu uleví, tak opět klidně ještě několikrát jedou stejným způsobem až do vyčerpání veškeré získané energie.
Díky absenci vědomého přístupu a pochopení provázanosti duchovních signálu s našimi nemocemi, tak nevedou postupy bez celostního přístupu k uzdravení, ale jsou pouze nástroji cyklického snažení umořit a potlačit projevy našich nemocí v důsledkové rovině.
Je to ve své podstatě stejné jako kdyby se člověk snažil za každou cenu prorazit hlavou betonou zeď a po každém nárazu si ošetřil rány, nabral síly a znovu se rozběhl proti zdi.
Takto to bohužel většina lidí dělá celý život až do vyčerpání svých vlastních sil, nevědomi si svých pokřivených a nepřirozených nastavení, kdy nás umoří s nimi spojené nemoci a nebo stáří.
Snaha cyklického léčení bez pochopení komplexity problému tedy nevede k uzdravení.
Aby se člověk mohl uzdravit ze svých nemocí, tak musí rozumět do hloubky tomu, co mu říkají, aby byl schopen skrze ně identifikovat svá chybná vnitřní nastavení, díky kterým jedná sám proti sobě, proti své vlastní přirozenosti a souvisejícímu životu.
Pokud se tedy chceme opravdu uzdravit, je dobré si položit otázky: Jsme ochotni jít do hloubky svých problémů, otevřít související témata a příjmout zodpovědnost za to co všechno nám s nemocí spojené duchovní signály ukazují?
Jsme ochotni jít do životních změn vlastních hodnot, přístupů a způsobů rozhodování a našich projevů?
Dále je potřeba si uvědomit že skutečné uzdravení nemoci je trvalé bez recidiv. Pokud se nám stále vynořují projevy nemoci, pociťujeme fyzická a funkční omezení, tak nám to pouze a jen signalizuje, že k uzdravení zatím nedošlo a nemoc a související problém nebyl ještě zcela přijat, zpracován a pochopen a proto jsou zde stále signály, které nám říkají čemu se věnovat.

CIT - Celostní Intuitivní Terapie

CIT (Celostní Intuitivní Terapie) je přirozený léčitelsko-terapeutický koncept, který vychází z přirozených schopností každého lidského těla udržovat se skrze vlastní sebelásku a duchovní spojení s vyšším duchovním vedením a souvisejícími duchovními zkušenostmi a moudrostí v přirozeném nastavení vnímání původních duchovních principů a zákonitostí pozitivního života a souvisejících hodnot prvotního Stvoření.
Základem této práce je nasměrovat léčeného jedince k jeho duchovní podstatě, k jeho vlastním pocitům, uvědomění, k jeho duchovnímu spojení a souvisejícím duchovním darům a zjistit jak on sám sebe vnímá ve svém vlastním těle, jak funguje jeho smyslové vnímání ve spojení s tělesnými funkcemi a přístupem k tělu, přístupem k jeho sexualitě, jaké jsou jeho životní hodnoty a jak se tato nastavení promítají v jeho vlastním životě, v jeho vztazích, v jeho projevech vůči ostatním, v jeho uvědomění si a prožívání sebe sama v roli ženy a nebo muže.
Tento koncept vychází z různých uvědomění přirozených zákonitostí života, kde jedny z hlavních jsou ty, že fyzické tělo, jeho funkce, vnímání, zdraví a kvalita života v něm jsou obrazem nastavení, uvědomění a hodnot každé duchovní bytosti.
V jednoduchosti tedy pracujeme s uvědoměním, že tělo je obrazem jeho duše.
Další uvědomění je, že tělo nikdy nelže na rozdíl od rozumu napojeného díky sebepotlačení na učící myšlenkový systém.
Pokud tedy daného jedince propojíme správně s jeho pocity, můžeme mu umožnit během tohoto stavu procítit jeho nastavení a uvědomění, kde se nachází v pravdě a kde jsou domněnky, sebeklam a pocity interpretovány místo intuice naučenými myšlenkovými vzorci.
Pocitově vnímatelné tělesné projevy, nesymetrie a odklony od původní přirozené dokonalosti nazýváme duchovními signály. Tuto problematiku samostatně rozvíjí Psychosomatika.
V CIT terapiích je Psychosomatika jedním z klíčových diagnostických nástrojů, který umožňuje dostat se k prioritním životním tématům a kořenovým příčinám nemocí skrze jejich pocitové vnímání a fyzické projevy v důsledkové rovině nemocí.
CIT terapie se v základu nedá naučit mechanicky, dá se přirozeně rozvinout skrze vlastní vědomou práci s pocity související praktické zkušenosti při práci s tělem a jeho projevy, dále skrze vlastní rovnání se v životě do přirozených hodnot, prací na odpouštění a zpracovávání vlastních potlačených emocí, strachů a s nimi spojených traumat, díky kterým se postupně připojují zkušenosti a vědění z minulých inkarnací a rozvíjí se další vlastní duchovní dary určené pro tuto práci.
V základu každý CIT terapeut je schopen přirozeně provést léčeného pouze stavy a tématy, které si on sám prožil a zpracoval, musí zde tedy být pro úspěšné vyřešení a uzdravení problému vždy vlastní přijatá duchovní zkušenost v odpovídajícím rozsahu a hloubce.
Platí zde vždy pořekadlo "Nemocný nemůže léčit a dovést nemocného k jeho vlastnímu uzdravení".
CIT terapie zabírá všechny roviny pocitového vnímání a souvisejících duchovních projevů nemocí.
Z pohledu na nemoc rozlišujeme rovinu důsledkovou (obecně známá rovina systémové medicíny a léčitelských směrů operujících na této úrovni problémů) a rovinu příčiny, která je vždy duchovní a souvisí s energetickými blokádami na našem duchovním energetickém těle a mírou odklonu vnitřního nastavení od původní lidské přirozenosti a souvisejících životních hodnot.
V důsledkové rovině se lze dle vlastních zkušeností integrovat s dalšími podpůrnými naukami jako je různorodá bylinná léčba, čínská medicína, ajurvéda atd., které umožňují zefektivnit zejména procesy fyzického čistění během práce s kořenovými příčinami nemocí.
CIT terapie pracuje s uvědoměním, že v důsledkové rovině projevu nemoci nelze nemoc uzdravit, lze pouze ovlivnit její projev a podpořit stávající procesy léčení její příčiny, pokud jsme schopni je identifikovat a dostat se k nim.
CIT terapie rozlišuje při kontaktní práci a konfrontaci s tělesnými pocity, na pocity způsobené aktuálním přístupem a na pocity vyvolávané aktuálním přístupem, tedy ty poukazující na energetické blokády a související potlačené emoce.
Toto je jedna z klíčových technik postupu při detraumatizaci jednotlivých částí fyzického těla propojená s věděním a praktickými zkušenostmi, jak se má konkrétní část těla a související funkce projevovat když není zatížena traumaty.
CIT terapie je silným a velmi flexibilním nástrojem přirozeného duchovního léčení a umožňuje co možná nejšetrněji a nejpřirozeněji pracovat s jakýmkoliv typem traumatu a souvisejících nemocí

Související: Záznam z besedy "Celostní Intuitivní Terapie (CIT)"

Facebook skupina zabývající problematikou celostního léčení a CIT terapií:
https://www.facebook.com/groups/162301175224453

Psychosomatika

Psychosomatika (z řečtiny psyché=duše a sóma=tělo) je problematika zabývající řečí těla, přesněji řečeno signály duchovních nemocí a potíží, které se skrze fyzické tělo projevují.
Díky psychosomatice jsme schopni rozklíčovat kořenové příčiny našich nemocí a problémů ve spojení s našimi nepřirozenými životními postoji, potlačenými emocemi, strachy a najít úspěšně cestu k vlastnímu uzdravení a návratu zpět do přirozených hodnot a souvisejícího života.
Psychosomatika nás tedy vede do jednotlivých úrovní nastavení naší duše a jejího způsobu propojení s vlastním fyzickým a energetickým tělem.
S pomocí této nauky jsme schopni identifikovat všechny možné problémy na všech možný úrovních smyslového vnímání a souvisejícího tělesného vzhledu, tělesných funkcích a projevech v souvislostech s naší duchovní přirozeností.

Osobně rozlišuji tyto základní tři roviny a související oblasti duchovních signálů:

1. Vzhled těla, tělesná symetrie a proporce

    Patří zde proporce a symetrie jednotlivých částí těla, stav a  vzhled kůže,

    sliznic, vlasů, ochlupení, zubů, nehtů

    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Postoj těla, různá prohnutí, vychýlení, pokřivení, hrbení.
• Nerovnováha principů vnitřní ženy a muže vede k tomu, že se ženské tělo proporčně formuje
  do mužského vzhledu, zrácejí se křivky a ladné přechodové línie v oblasti pánve, zmenšují se prsa.
  U mužů se obráceně tvoří ženské tělesné proporce a ženské rysy. V obou případech chybí  nebo přebývá svalová hmota.     
• Energetické blokády poukazující na nadváhu, obezitu, zadržování tuku a vody nebo naopak
  na hubenost, vychrtlost, zkostnatělost.
• Kvalita a délka vlasů poukazující na stav napojení na svůj rod, stav sebelásky a související kořenovou sílu ledvin a schopnost vyživit vlasy v odpovídající délce a kvalitě.
• Zuby poukazují na naši schopnost jak v životě věci přijímáme, Jak k nim přistupujeme, jak s nimi pracujeme vůči uvědomění si toho co je pro nás důležité, přirozené a prioritní.
• Nehty, které jsou ukončením prstů poukazují na jemnou formu našeho přístupu k životu, k ostatním, jak se sami sebe i ostatních pocitově dotýkáme v jemnosti, jakým způsobem s      pocity v jemné rovině pracujeme.
• Kůže její stav i vzhled poukazuje navenek na to, jak se cítíme uvnitř, na naší sebelásku, sebehodnotu, na náš způsob sebevyjádřování.     
  

2. Základní funkce těla související s fyzickými projevy a prožíváním smyslového vnímání

    Zde patří smyslová centra zraku, sluchu, hmatu, chuti, čichu, funkce  pohybového ústrojí svalů,
    šlach a kloubů, jednotlivých orgánů zajišťujících dýchání, příjem potravy a tekutin, trávení,
    vstřebávání živin, čištění a vylučování.
   
    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Zrak a s ním spojené oči jsou vstupem do naší duše,  poukazují na to jak se na věci v životě díváme, co přehlížíme a nechceme ve svém životě vidět, na naši  schopnost vidět se v chování ostatních.
• Sluch poukazuje na to jak nasloucháme svým vlastním pocitům, jak vnímáme to co nám říkají ostatní, na naši schopnost vnímat se v tom co ostatní říkají.   
• Hmat je spojen s našimi doteky se způsobem jak prožíváme tělesný kontakt a doteky s ostatními v souvislosti s našimi pocity.
• Stav centra chuti je spojen s přijímáním barvitosti a rozměrnosti prožitků v našem životě, poukazuje nám na to jak nám věci v životě chutnají, jakým způsobem je příjímame.
• Čich a s ním spojené dýchání nosem poukazuje naši schopnost řídít se vlastními pocity v srdci, pracovat přirozeně se všemi pocitovými vjemy.
• Stav kostí poukazuje na naše přirozené hodnoty, hodnoty našeho rodu a našich předků a základy na kterých v našem životě stavíme.
• Stav kloubů poukazuje na naši hybnost a pohyblivost v životě, zda v něm plyneme v lehkosti a nebo zkomíráme ve vlastním utrpení pod vlivem rodových křivd a zátěží.
• Plíce, průdušky, poukazují na rozměr našeho sebevyjádření na to, jak se nám v životě dýchá, co nás v životě dusí.
• Játra a žlučník poukazují na to jak pracujeme s emocemi hněvu a vzteku.
• Ledviny poukazují na to jak se máme rádi a jak pracujeme s našimi strachy
• Slezina poukazuje na to v jakém množství v našem životě figuruje smutek, prázdnota a marností
• Stav srdce poukazuje na schopnost pracovat a prožívat  upřímně emoce radosti
• Krvetvorba, stav a kvalita krve poukazuje na naší kvalitu života na hloubku prožívané radosti.
• Žaludek poukazuje na to jak přijaté věci v životě trávíme,, jak zpracováváme naše nepříjemné pocity
• Tenké střevo poukazuje na to jakým způsobem vstřebáváme    životní prožitky a co a jakým způsobem z nich čerpáme.
• Tlusté střevo, konečník poukazují na to co v životě vytváříme, co z nás jde ven a jaké formě.         
  

3. Funkce erotogenních zón a souvisejících orgánů 

     Zde patří části těla a orgány zajišťujících schopnost vlastní reprodukce, prožívání vzrušení
     vybuzování a prožívání sexuální energie a související prožívání orgasmických rozkoší.

     Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Oblast krku, primárně postranní části poukazují na způsob přijetí partnera v tělesném kontaktu, zda je zde upřímnost, láska, přilnutí a zaklesnutí se s důvěrou a odevzdáním do partnera nebo odvrácení se od něj, odpor, nevole a zavděčování přejatým nastavením a představám.
  
• Prsa u žen, jejich velikost, vzhled, tvar, pevnost, proporce dvorců a bradavek, symbolizují stav ženství, vnitřní krásy, přístupu k mateřství, prožívání vlastní sexuality, stav přirozené přitažlivosti a žádoucnosti a také schopnost prožívání kontinuální orgasmické rozkoše v této erotogenní zóně.
• Oblast pánve, oblast genitálií, vnímavost a přístup poukazuje na vlastní sebeuvědomění v oblasti vlastní sexuality a přirozenosti člověka, poukazuje také na celistvý přístup a přijímaní partnera opačné polarity primárně v oblasti sexuality.
• Močový měchýř poukazuje na vztah s partnerem, jaký je, na přijetí partnera v oblasti sexuality
• Klitoris a močová trubice jsou zmenšeným mužským penisem, který přímo propojuje ženské tělo s nastavením a stavem přijetí vnitřního muže a související schopností prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš.
• Vagína je centrem ženské rozkoše, propojuje ženu s její ženskou duchovní podstatou. Jaké jsou v této oblasti pocity, jaký je zde přístup a prožívání, souvisí s tím, jak si žena sama sebe uvědomuje v oblasti vlastní přirozenosti, sexuality a souvisejících hodnot. Poukazuje tedy na  nastavení a stav přijetí vnitřní ženy a schopnost prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš. Je také místem, kterým žena muže fyzicky příjímá do lásky a kudy přichází na svět jejich společný potomek i zde tedy opět veškerý nesoulad, nepříjemné pocity a potíže poukazují na nemoci a odklony od vlastní přirozenosti.
• Vnitřní ženské orgány děloha a vaječníky poukazují na stav ženství v souvislosti s přístupem k početí, k mateřství, k rodičovství, k přistupu a nastavení pro fáze početí, těhotenství a porodu.
• Penis je u muže symbolem jeho mužství, jeho spojením s jeho         s nastavením a přijetím vnitřního muže a souvisejících přirozených hodnot.
• Varlata poukazují na stav plodnosti, způsob přijetí role otce, rodiče. Jejích citlivost, bolestivost a neschopnost prožívat příjemné pocity vzrušení a rozkoš poukazuje na míru traumatu v této oblasti.
• Prostata poukazuje na stav spojení muže s jeho přirozeností a souvisejícími hodnotami. Veškeré problémy zde poukazují na sebepotlačení ve vlastní sexualitě, ve vlastních hodnotách, na případnou stagnaci v oblasti duchovního rozvoje a mohou být přítomny různé formy lokálních traumat a nahromaděných energetických blokád bolesti z minulých inkarnací a souvisejících traumatických prožitků.  

Tyto základní tři roviny, jejich stav, kvalita a hloubka příjemných pocitů nás propojují s původními hodnotami přirozeného lidského člověka v případě nemocí s problémy a potížemi poukazujícími na odklonění se od těchto původních hodnot.

Sebereflexe - Fáze léčení skrze komunikaci ve vztahu

1. Rozklíčování interakce

Je mi to nepříjemné.

2. Připuštení spojitosti

Připouštím, že nejsem oběť a to co je mi nyní přehráváno skrze komunikaci a chování druhou osobou, má se mnou spojitost.
Připuštím spojitost s danou situací a přijám zodpovědnost za to co cítím.
Připouštím, že jsem se v minulosti, v minulých inkarnacích choval(a) stejným způsobem jako mi nyní druhá osoba ukazuje.

3. Přijetí spoluúčasti na dané situaci

Uvědomuji si duchovní i morální roviny vzniklé situace a souvisejících projevů.
Začínám komunikaci s přijetím zodpovědnosti a s tendencí přiznat pravdivě, dát najevo své vlastní pocity a zjemněním svého odporu k dané situaci a omluvou vedoucí k postupnému odpuštění si potlačených emoci skrze druhou osobu.

4. Omluva skrze druhou osobu, otevření prostoru pro vlastní odpuštění

Příklady:
- Vztek: Nezlob se, ale to co říkáš mi vyvolává vztek (Kde to cítím? Popisuji své pocity na těle), nechováš se hezky, ale vnímám, že se mě to také týká a že jsem se v minulosti choval(a) stejně.

- Lítost: Omlouvám se, že nenaplňuji tvá očekávání, je mi to líto, tvé chování je mi nepříjemné, cítím smutek (Kde to cítím? Popisuji své pocity na těle), ale vnímám, že se mě to také týká a že jsem se v minulosti choval(a) stejně.

- Bolest: Promiň, ale tvé chováním mi vyvolává bolest (Kde to cítím? Popisuji své pocity na těle), nicméně si uvědomuji, že je to má vlastní bolest, kterou jsem v minulosti působil(a) druhým a nyní mi ji vyvoláváš.

4. Odpouštění

Lokalizuj svůj nepříjemný pocit na svém těle a na dané místo zaměř pozornost a svůj dech.
Snaž se uvolnít a dechem uvolňovat nepříjemný pocit.
Pokud to zvládeš, požádej dotyčnou osobu o možnosti kontaktu, objetí.
Např.: Mohu tě prosím obejmout?
Prosím, odpusť mi.

4. Narovnání vztahu

Děkuji ti za to co mi říkáš, za to co mi ukazuješ.
Projev uvědomění s odkazem na další postup a změny v budoucnu, co můžeš ty a také druhá osoba zlepšit a na co se můžete oba zaměřit tak, aby se tato situace již neopakovala.

5. Projev přijetí

Mám tě rád(a).
Miluji tě.
Děkuji ti.

 














Související: Záznam z besedy Praktická Sebereflexe

Hranice sebelásky

Lidé pracující skrze sebereflexi s nepříjemnými pocity, kteří ještě nejsou dostatečně ukotvení ve své duchovní podstatě, si často pokládají různé otázky na vzniklé nepříjemné situace, které se jim v životě bezprostředně dějí:
Není tohle již příliš? Musím si i tohle všechno nechat líbit? Musím se nechat neustále zraňovat? Musím si nechat srát na hlavu? Kdy to skončí a kolik toho ještě bude? Atd. atd.
V těchto situacích je vždy evidentní snaha zpochybnit pravidla života a související zákony božího řádu, skrze nově objevený vlastní strach, bolest a odpor k těmto projevům chování a souvisejícím nepříjemným pocitům, které nabourávají jejich vlastní představu o tom jak se aktuálně vnímají, kam se zařadili, čemu nově uvěřili, a jací by chtěli být.
Pokud je zde ještě silná nadvláda myšlenkových vzorců a souvisejícího ega, je zde vždy přítomna pochybnost a snaha udržet si tuto vnějšími podněty neustále nabourávanou představu o sobě, která vede na další učící rozcestník. Nabízí se zde opět možnost setrvat ve stavu oběti, kterou nabízí mimo jiné jeden z velmi sofistikovaných novodobých kolektivních myšlenkových vzorců, který se schovává pod rouškou rádoby spirituality.
Tento myšlenkový vzorec se představuje jako schopnost udělat z nemocného člověka "Sluníčkového" stvořitele a ovlivnitele své vlastní reality s možností vytvářet si fiktivní hranice sebelásky za kterými již není potřeba reflektovat své vlastní nepříjemné pocity.
Tento vzorec nabízí u dotyčného, který v něj uvěřil, velmi komfortní nastavení automatického odmítání a kontroly jakékoliv snahy dotknout se jeho vlastních potlačených emocí za nastavenou hranici.
Prakticky se to projevuje tak, že postižená osoba na vyvolaný nepříjemný podnět reaguje nekompromisním odmítavým postojem s křečovitým úsměvem na rtech a naučenou reakcí: "Tohle mi sem netahej, to je tvoje, já jsem již pouze v lásce".
Postižená osoba si takto díky adaptovanému vzorci chování nastavila a hlídá hranice své vlastní pocitové dotknutelnosti, které více upevnily její vlastní odpor k sobě s podstrčenou doměnkou, že se jedná o sebelásku. Za těmito iluzorními hranicemi bude nadále setrvávat tak dlouho, dokud neprojde všemi dalšími potřebnými učícími lekcemi, které budou pouze a jen stupňovat vnitřní tlak potlačených emocí v jejím těle, aby jí tak připomínaly směr, kterým životem kráčí.
Pro ty, kteří nejsou příznivci pouze "hezkého" života a již připouštějí, že život takový jaký ho mají, je "celistvý", spravedlivý a naprosto v pořádku takový jaký je se zde nabízí druhá možnost a tou je rozbít své vzniklé pochybnosti o absolutní spravedlnosti živote a božích zákonů, které ho řídí a opět si uvědomit, že nejsme obětí v žádné situaci, která se nám v životě děje.
Dále je potřeba rozbít aktuální nabitou představu o sobě s vědomím, že přirozeně nemá žádný smysl tvořit si o sobě jakoukoliv další představu, protože již od počátku svého stvoření jsme duchovní bytostí a jak se vnímáme zevnitř skrze naše vlastní pocity v srdci, tak vypadáme i navenek. Žádná představa nás tedy neudělá ani lepšími ani horšími.
A samozřejmě dále pokračujeme vědomou prací s nepříjemnými pocity se snahou rozklíčovat to co nám v dané situaci říkají.
Postupně tak připouštíme spojitosti, odpouštíme potlačené emoce a příjímáme související projevená chování do lásky a pochopení.
Je potřeba si uvědomit, že hranice naší sebelásky jsou přirozeně dané našim přirozeným životem a naší vlastní lidskou a duchovní přirozeností.
Není v žádném případě potřeba si jakékoliv další hranice tvořit a už vůbec ne ty pocitové, které nás odpojují od potlačených emocí a souvisejících možností zbavit se jich a uzdravit se ze svých nemocí.
Přirozenou hranicí sebelásky pro všechny bytosti je vlastní život v souladu se zákony božího řádu, tedy s Bohem. Pokud tyto zákony porušíme a tím se dostaneme do nesouladu s Bohem, tak jsme automaticky sami překročili hranice své vlastní výchozí přirozenosti a sebelásky a prožijeme si odpovídající nevyhnutelné a spravedlivé životní zkušenosti, které nám po jejich přijetí a poučení umožní se znovu do stavu souladu s Bohem návrátit a tím i do našeho přirozeného pozitivního života.
Co se týká otázky množství nepříjemných situací, které musíme ještě prožít a doby potřebné na jejich zpracování, tak to je opět další téma na které je poměrně jednoduchá odpověď: Každý dostane tolik kolik je potřeba a bude to trvat tak dlouho jak je potřeba, respektive, dokud on sám vše dostatečně nepochopí, nezpracuje a nepřijme do lásky s vědomím, že veškerý odpor k životu do kterého si on sám svými volbami dospěl tento stav pouze a jen prodlužuje v cyklických opakováních nezbytných učících lekcí.

 

Objetí obětí

Pokud se chceš vymanit z role oběti, převezmi odpovědnost za svůj vlastní život a rozdávej láskyplná objetí.
Obzvláště pak těm, kteří v tobě svým chováním vyvolávají pocity viny, křivdy, vzteku, smutku a lítosti, protože jsou obětmi stejně jako ty a stejně jako tobě, také jim chybí láska, láskyplné doteky a pohlazení, které nedostali od svých rodičů a stejně jako ty, uvěřili tomu, že jsou obětmi a že si lásku bez podmínek nezaslouží.
Skrze tyto bytosti si odpusť vše, co z tebe oběť dělá.
Uvědom si, že ve své podstatě nikdo z nás není obětí, ale všichni jsme láskou a náš život je absolutně spravedlivý i přesto, že jsme skrze svůj strach a bolest uvěřili tomu, že není a že to nepříjemné co jsme prožili od ostatních jsme si nezasloužili.

 

Umění sebereflexe

Neboli umění vidět se v ostatních projevech bytostí v naší realitě a souvisejícím životním ději.
Jedná se o přirozenou schopnost vědomého vnímání a pozorování realitních projevů a duchovních signálů v životním ději skrze realitní zrcadla, kterou má k dispozici pro svou orientaci a učení každá duchovní bytost ve svém těle.
Abychom pochopili jak v základu funguje tato schopnost, je potřeba si ujasnit co znamená pojem "vidět".
Vidět, vnímat, vědět je přirozená schopnost intuitivního vnímání energií a souvisejících informací, které přicházejí z našeho duchovního napojení, vědění, skrze intuitivní kanál k aktuálně probíhajícímu realitnímu projevu, chování, které vnímáme našimi tělesnými smysly.
Pokud jsou naše tělesné smysly ovládány systémem myšlení, tak to co v rámci sebereflexe vidíme, vnímáme, je popisováno naučenými myšlenkovými programy a souvisejícími myšlenkami, které nám popisují to, co vidíme a cítíme skrze naučené vzorce chování a související životní postoje, kde k těm hlavním patří postoj oběti.
Původní pojem a význam sebezrcadlení byl díky systému myšlení značně pokřiven a překroucen. Často se zde mylně zaměňuje funkce realitního zrcadla s funkcí odrazu naší převrácené podoby v zrcadle fyzickém a jsou podávány související mylné interpretace toho co nám to ukazuje.
Realitní zrcadlo v původním významu neukazuje převrácený obraz fyzického projevu naší duchovní bytosti, ale jeho energetickou odezvu a související reakce na naše předchozí chování skrze kolem nás projevené bytosti, tak jak jsou řízeny Zákonem energetického vyrovnávání v životním ději. Realitní zrcadlo se skládá ze dvou částí, které ovlivňují naše smyslové vnímání.
První část je námi pozorovaný realitní hmotný projev.
Druhá část jsou naše související tělesné pocity a pocity v srdci.
První část, je tedy vyobrazený projev, který vždy poukazuje na důsledek našich předchozích rozhodnutí.
Říkáme jí také morální rovina projeveného chování, protože nám vždy ukazuje projev, který je buďto v souladu s naší přirozeností a Zákonem Jednoty Stvoření a nebo se od nich odkloňuje. Projev a související chování je tedy buď láskyplné a nebo neláskyplné.
Druhá duchovní část, poukazuje na náš postoj vůči projevenému realitnímu projevu a souvisejícímu chování a na naše související pocity. Pokud jsou příjemné, jsme s realitním projevem a souvisejícím chováním, díky vlastní zkušenosti a uvědomění v lásce a nebo v pochopení. Pokud jsou nepříjemné, tak jsme s realitním projevem v odporu a v nepřijetí, protože jsme toto chování u sebe nepřijali a v minulosti si odmítli doprožít a srovnat všechny související energie. Je zde tedy absence lásky a pochopení k tomuto chování.
Tento stav je pro nás v prvé řadě vždy signálem toho, že jsme se v minulých životních situacích projevovali stejným způsobem vůči jiným bytostem a odmítli si díky našemu nastavení a životním postojům prožít toto chování od ostatních bytostí k nám.
Zjednodušeně řečeno, realitní zrcadlo je to, co pozorujeme dohromady s tím, co cítíme a vnímáme jako celek příjemně a nebo nepříjemně.
Mistrovstvím sebereflexe je být bdělý, přítomný a být si vědom vlastní spojitosti s tím, co se kolem nás bezprostředně projevuje a co při tom cítíme a vnímáme ve svém vlastním těle.
Je potřebné být si vědom toho, že ve svém přirozeném nastavení nejsme obětí a pokud vnímáme v projevech kolem nás něco nepříjemného, tak nám to vždy signalizuje nevyrovnané energie a související energetické blokády na vlastním energetickém těle, tedy naše vlastní potlačené emoce, které je potřebné si odpustit a uvolnit z našeho těla ven, neb jsou vždy příčinou naších nemocí.
Sebereflexe je spolu s znalostmi vlastní přirozenosti, principů života a zákonů božího řádu důležitým nástrojem našeho duchovní vývoje a vědomým navigátorem životními proudy realitních dějů.

 













Související: Záznam z besedy Praktická Sebereflexe

Intimita

Intimita je pojem nevědomé sexuality, kterým je označen myšlenkových konstrukt vycházející z latinského "Intime", česky důvěrný.
Tímto pojmem je označen nepřirozený přístup k oblastem erotogenních zón lidského těla postavený na podmínečné lásce, tedy myšlenkových vzorcích chování. Tento přístup a s ním spojený pojem je tedy postaven na strachu z ublížení a s ním spojeném odevzdání zodpovědnosti za naše vlastní pocity druhé osobě, které díky splnění podmínek a představ osvojených ze systémové výchovy, vzbuzujících v nás pocit bezpečí věříme, že její chování k nám v takovéto situaci bude příjemné.
Důvěra je tedy postavena na víře v to, že život není spravedlivý, tedy nevědění, že opak je pravdou. Opakem důvěry je vědomá zodpovědnost, tedy jsme si vědomi toho, že my sami jsme příčinou toho, co se nám v životě děje na základě toho jak se v životě rozhodujeme a jak konáme a že důsledkem je tedy náš aktuální život a s ním spojené situace.
V případě intimity je opakem vědomá sexualita a s ní spojená bezpodmínečná láska k celém tělu postavená na zodpovědnosti za své vlastní pocity v srdci, tedy rozhoduji se a konám tak, jak mi říká mé srdce a s ním spojené duchovní vedení.
Dále je zde znalost původních, přirozených hodnot člověka ve vztazích a rolích muže a ženy, přirozených funkcí těla, zejména těch vedoucích k prožívání hlubokých pocitů orgasmické rozkoše. Intimita v pravém slova smyslu označuje kontrolovaný přístup do oblasti "intimních partií" lidského těla, obvykle pohlavních orgánů, erotogenních zón a s nimi spojených témat, které jsou velmi silně traumatizovány, tedy zatíženy potlačenými emocemi a s nimi spojenými study a strachy.

 

Šamanské medicíny

jsou nástroje duchovního léčení, učení se rozměrnosti života ve Stvoření a souvisejících světů Boha. Jsou to nástroje duchovního probouzení a narovnávání odklonu od vlastní sebelásky, odklonu od
přijetí vlastní duchovní podstaty, kterými vládne a zároveň slouží šaman.
Šaman "vidoucí"je nedualitním služebníkem Stvoření, stojícím v lásce, beze strachu, mezi světlem a temnotou, který probouzí, převádí ze tmy zapomění a nevědomosti do světla probuzení, vědění a pozitivní podstaty každého, jehož duše dospěla, dokončila svůj evoluční záměr poznání a nastoupila cestu sjednocení se zpět do své pozitivní podstaty a byl tak přivolán na tuto cestu, aby se skrze medicínu spojil s vlastní duchovní podstatou, s rozměrností svého duchovního stromu, byl vyléčen a navrácen do vědění a souvisejících původních, prvotních hodnot života.
Šamanská medicína je portálem, sprostředkovatelem velmi silného duchovního spojení a souvisejícího léčení. Skrze medicínu vytváří šaman léčebný kruh a propojuje v ceremonii všechny učástníky. V tomto prostoru pracuje individuální záměr duchovního vedení každého účastníka propojen se silou a hloubkou sebepřijetí a uvědomění šamana, který naslouchá skrze medicínu svému duchovnímu vedení a koná v souladu s duchovními záměry účastníků vše potřebné pro podporu jejich léčebných procesů
a souvisejícího probouzení. Šaman tedy ví, co se v léčebném kruhu v každém okamžiku děje, čím každý účastník v rámci svých procesů prochází a dle svého uvědomění a souvisejícího vedení je schopen jednotlivé procesy upravovat takovým způsobem, aby byla v léčebném kruhu zachována energetická rovnováha léčení a souvisejícího učení.
Při práci s medicínou dochází k několikaúrovňovému čistění a léčení těla. Z těla odchází, odpouští se vše, co brání přirozenému smyslovému vnímání a spojení s vlastním duchovním vedením. Skrze medicínu se dotyčný učí pracovat vědomě se svými pocity, otevírá se léčení a pravdivě se projevuje skrze všemožné tělesné projevy, při kterých dochází k silnému uvolňování potlačených emocí, strachů provázeno projevy fyzického čištění, kdy tyto energie odcházejí z těla ven skrze pláč, křik, smích, zvrácení, stolici, moč, pocení, zimnice atd. V rámci léčení jsou velmi silně narušeny všemožné programové struktury myšlení, což provází stavy zmatenosti, snahy o pochopení stávajícího dění na základě starých uvědomění postavených na strachem podložených, přejatých informacích ze systémového výchovy, z naučeného pohledu na život, na tyto nástroje a související práci. V rámci integrace a zvědomování těchto prožitků, která je nedílnou součástí vědomé práce s medicínou a které individuálně provádí šaman, jsou postupně stará uvědomění přepisována novými zjištěními, což vede v důsledku ke sklidnění, uvolnění napětí, nalezení nových přijemných pocitů, uzdravení všemožných fyzických projevů vlastních nemocí.
Šamanské medicíny jsou nástroje pomoci, které pomáhají těm, kteří se nebojí zodpovědnosti za svůj vlastní život, nebojí se stát sami sebou, nebojí se pohlédnout do hloubek své temno-světlé pravdy o sobě, o svém vlastním životě a o světě ve kterém se napříč existencí prožíváme.

 

Odpuštění

Život a vše v něm je našim zrcadlem, projekcí všeho, kým vším ve své vlastní podstatě každý z nás byl, je a bude. V životě vždy máme možnost si uvědomovat sami sebe skrze své vlastní odrazy a vztahy, které nás s nimi pojí.
Pokud nejsme schopni přijmout sami sebe skrze projevy našich zrcadel, tedy skrze chování všech ostatních k nám samým, je to vždy známkou našeho sebepotlačení, nepřijetí, nevědomosti, související nízké sebelásky a sebehodnoty, života v podmínečné lásce a strachu. Tento stav nám neustále připomínají naše nepříjemné pocity, které v souvisejících situacích neustále poukazují na v nás zablokované, části naší duchovní podstaty, které jsme v minulosti odmítli příjmout v situacích, kdy nám je ostatní svým chováním k nám přehrávali stejným způsobem, jako jsme se i my v minulosti chovali k nim.
Cesta k sebepřijetí, k sebelásce, nalezení vlastní sebehodnoty vede skrze procesy odpuštění. Odpuštění je energeticko-fyzikální proces, při kterém primárně dochází k uvolnění potlačené energie na duchovním energetickém těle a jejímu pravdivému emočnímu projevení na těle fyzickém skrze související smyslové centrum. Odpuštění je tedy vždy pocitově vnímatelné skrze prožitek a jeho efekt vždy přináší úlevné a příjemné pocity. Odpustit si, uvolnit a doprožít si tedy může každý jedinec pouze sám sobě, své vlastní potlačené, neprojevené, nedoprožité energie na svém vlastním duchovním energetickém těle. Stav odpouštění lze zahájit a rozvinout přijetím vlastní zodpovědnosti za právě prožívaný a vnímaný nepříjemný pocit, který nás spojuje s potlačenou emocí, tím, že nejdeme do odporu, vzteku, lítosti, vědomi si spravedlnosti života a jeho řídícího Zákona energetického vyrovnávání a v související situaci dotyčnému, našemu zrcadlu poděkujeme za to, že nám ukazuje jací jsme v minulosti byli, jak jsme se chovali. Omluvíme se a požádáme sami sebe skrze dotyčného o odpuštění.
Schopnost odpouštět vyžaduje pocitovou bdělost, související sebereflexi a uvědomění, obzvláště v situacích, které nás staví do morálně výhodnější pozice. V těchto situacích tedy nejprve díky přijetí zodpovědnosti za vlastní pocity připouštíme naši vlastní spojitost se zrcadleným projevem dotyčné osoby vůči nám a následně vedeme komunikaci k přijetí skrze zjemňování našeho postoje, projevu a postupnému otevírání se odpuštění.
Pokud je tato situace správně pochopena, procítěna, tak dochází k postupnému odpuštění, doprožití zablokovaných energií, uzavření učící lekce, uvědomění si a pochopení daného učení a prohloubení vlastního sebepřijetí a sebelásky.

 

Vědomé očkování

Všude kolem nás číhá velké pandemické nebezpečí, před kterým je potřeba se odpovídajícím způsobem chránít. Nejsilnějším nástrojem ochrany a léčení, který má člověk k dispozici, je vědomá sexualita a s ní spojené dary.
V partnerském vztahu je za oblast vědomé sexuality zodpovědná žena, která dohlíží na to, aby s touto problematikou spojené aktivity byly pravidelně a v odpovídající kvalitě vykonávány. Žena je tedy ve vztahu předsedou vlády, hlavním ministrem zdravotnictví, lékařem a hygienikem.
Vydává a vyhlašuje nouzový stav její sexualní nespokojenosti a odpovídající nařizení a ustanovení, která naplňují tuto podstatu a dohliží na vývoj a průběh souvisejícího epidemického léčení v jejím vztahu, zejména v ložnici.
Díky této odpovědnosti žena dbá a vyzývá pravidelně svého může k dodržování těchto ustanovení a souvisejích vyhlášek, která ho zavazují převážně k dodržování jejího pravidelného očkování a léčení převážně v oblastí její vagíny. Muž, který má přirozenou roli odborného vakcinologa, zodpovědně a neodkladně, bez námitek, vědom si důležitosti této role, vykonává tuto činost zejména svým penisem, tak dlouho jak je potřeba.
Průběh očkování je potřebné vnímat všemi smysly na fyzickém těle. Na jeho úspěšné provádění upozorňuje žena svým hlasitým projevem, která ukončuje proces očkování až po dosažení odpovídající hloubky uspokojení. Očkování a související léčení je potřeba provádět tak dlouho, dokud nedojde k ukončení nouzového stavu a souvisejících omezení a nařízení, které žena nařídila.
Nicméně i poté, co skončí všechna omezení, je potřeba v rámci preventívních opatření a zachování zdravého a vědomého sexuálního vztahu, pokračovat v pravidélných léčebných kůrách.
Buďte tedy prosím obezřetní a nezadebávejte pravidelné vědomé očkování nejen ve vašich ložnicích. Je to v dnešní době to nejdůléžitější, co můžete pro sebe a svého partnera udělat, abyste byli zdraví, šťastní a spokojení a tímto konáním byli inspirací celému lidskému společenství.

 

Očkování

Jsme duchovní bytosti, máme tedy duši jako vedoucí část naší bytosti, člověka na naší současné úrovní bytí. Nacházíme se v realitě života, které vládne myšlenkový systém a s ním spojený strach, kde se učíme vše potřebné pro náš duchovní vývoj.
Každá nemoc zde, pouze a jen poukazuje na potlačené emoce a související strach jako příčinu jejího fyzického projevu, kterým nás naše duše upozorňuje na to, že jsme se odklonili od vlastního záměru poznání, který jsme si před naší inkarnací předsevzali, neděláme tedy v životě primárně to, co nás činí ze srdce šťastnými a spokojenými a popíráme s tímto spojené původní hodnoty člověka.
Očkování stejně jako jiný manipulativní zásah do fyzické části těla je postaveno na strachu, nevědomosti a neslouží k ničemu jínému než ke snižování naší vibrace a dalšímu posilování strachu z projevů nemoci na kterém je postavena celá učící systémová medicína a s ní spojené hodnoty. Proto veškeré setrvávání v potlačených emocích a strachám, které jsou spojeny s životem v myšlenkových vzorcích pouze a jen poukazuje na to, že jsme již dávno nemocní, bezmocní, tedy ve stavu, kdy jsme se vzdali vlastní zodpovědnosti za naše pocity v srdci a souvisejícího rozhodování se na jejich základu a uvěřili tomu, že si nezasloužíme bezpodmínečnou lásku od ostatních.
Přestali jsme pravdivě projevovat naše emoce, které blokujeme, potlačujeme v situacích našeho sebevyjadřování a souvisejícího projevu, protože věříme tomu, že takto nás ostatní budou mít rádi a dostaneme jejich pozitivní energii.
Toto jsme si adaptovali formou myšlenkových vzorců chování primárně z výchovy a nastavení od našich rodičů a dále pak ze socializace v učícím systému. V tomto nastavení se projevují naše potlačené emoce jako energetické bloky na našem energetickém těle na určité vibraci a umožňují tak hostovat stejně vibrující parazitální bytosti, ke kterým patří také viry a baktérie, které pouze a jen využívají možností naších nemocí a souvisejícího prostředí, aby si v něm mohli žít a projevovat se tak, jak potřebují.
Proto jediná možná cesta, jak se uzdravit z našich nemocí a souvisejících fyzických projevů, je pracovat na jejich příčinách, kterými jsou právě ony potlačené emoce a související strachy. Očkování, stejně jako každé jiné léčení fyzického projevu nemoci, je pouze snahou odstranit tento fyzický projev nebo mu předejít zásahem do přirozeného nastavení našeho těla a souvisejícího dokonalého imunitního systému. Je aktem sebeubližování, sebepoškozování a posiluje v nás strach z příčiny nemoci.
Dále tímto posilujeme neochotu tuto příčinu řešit přirozenou cestou a s tímto spojené unikání, přehlížení a odpojování se od duchovních signálů našeho fyzického těla.
Takto ztrácíme schopnost ho vnímat a cítit v odpovídajícíh hloubkách, uvědomovat si v něm příčiny naší nespokojenosti, našeho utrpení a vědomě beze strachu tyto problémy řešit.