Intuice a myšlenky

Intuice znamená (z lat. in-tueor, in-tuitum) vhled nebo náhled a v původním významu se jedná o způsob přirozeného čerpání informací z vědomí duchovní bytosti, popisující projevy životní reality a související duchovní signály na základě předchozích vlastních duchovních zkušeností a prožitků.
Intuice nám tedy říká to, co již jako duchovní bytost máme přijato a poznáno v naší duchovní minulosti, co tedy víme a známe.
Intuitivní informace přijímáme bezpečným vnitřním intuitivním kanálem napojeným v srdci na naše duchovní vedení vyšších Já.
Myšlenky na rozdíl od vnitřního intuitivního spojení jsou vnější, v původním významu inspirativní a rozvojové informace, které k nám přicházejí na základě našeho vnitřního nastavení ze systému myšlení napojeném do naší mysli v hlavě.
Myšlenky jsou vnější, protože nepřicházejí od vlastního duchovního vedení, ale od kohokoliv, kdo je schopen je posílat do systému myšlení.
Myšlenky na rozdíl od intuice nejsou spojeny s ověřenými prožitky a zkušenostmi a pouze nabízejí nedůvěryhodné a neověřené informace a možnosti toho, co a jak bychom v dané situaci mohli dělat, jak bychom mohli věci vnímat a jak bychom se případně mohli rozhodovat.
Dokud nejsou myšlenky konfrontovány s pravidly a zákony přirozeného života a ověřeny vlastní zkušeností, tak setrvávají v neověřeném a nedůvěryhodném stavu domněnek a neuskutečněných představ, který v naší společnosti známe pod pojmem víra.
Intuice nás tedy spojuje s věděním a již poznanou pravdou a myšlenky nás spojují s možnostmi poznání nového, nepoznaného, neověřeného.
Díky kompromitaci systému myšlení vesmírnými dravci, je dobré být ke všem přijímaným myšlenkám velmi obezřetný, protože spousta z nich slouží výhradně k manipulaci a přeprogramovávání přirozeného chování a podsouvání nepřirozených přístupů, projevů a hodnot, obzvláště u nízko vibrujících bytostí zatížených různými myšlenkovými programy a duchovními traumaty.
Intuitivní vnímání je u přirozeně nastavené bytosti dominující.
U nepřirozeně nastavené bytosti naopak dominují myšlenkové vzorce a související myšlenky, poukazující na aktuální pokřivené vnitřní nastavení duchovních předloh dané bytosti.
Pokud si chceme opět obnovit přirozené intuitivní vnímání, tak je potřeba se zbavit toho, co nám brání a tím jsou v prvé řadě naše nepřirozená vnitřní nastavení, spojená s energetickými blokádami potlačených emoci, strachem a adaptovanými myšlenkovými vzorci chování, které poukazují na naše nepřirozené životní postoje a hodnoty.

Pravda pravdoucí

Pravda v absolutním pojetí je vše, co je stálé, neměnné a věčné bez ohledu na čas a prostor.
Pravda vychází z Centrálního Zdroje veškeré existence, z nejvyššího Boha a Stvořitele, který touto pravdou ve své podstatě je a navždy, všude a ve všem bude.
Pravda v původním významu je spojena s počátkem, s láskou a jednotou života všeho stvořeného v jeho naprosto dokonalém, přirozeném nastavení, souladu a harmonii prvotního Stvoření a je chráněna Zákony Stvoření, které Bůh stvořil pro účel ochrany sebe sama a tohoto výchozího stavu a souvisejícího projeveného životního prostoru.
Pravda je tedy spojena s uvědoměním, které vychází ze stavu, kdy je vše v souladu a jednotě s Bohem a jeho Zákony ve všech aspektech bytí.
Absolutní a jedinečná pravda je tedy úhlem pohledu přirozených životních principů a zákonů Stvořitele na každou projevenou věc, na každou duchovní bytost, na její vzhled, tvorbu, chování a integraci s životním prostředím.
Schopnost tohoto jedinečného úhlu pohledu má každá duchovní bytost od počátku ve svém srdci a řídí se jí ve svém životě, dokud se vlivem svého duchovního pádu od svého srdce neodpojí a nezablokuje si své přirozené duchovní napojení strachem, odpory, myšlenkovými konstrukty a vzorci, skrze které, pak tuto schopnost postupně ztrácí.
Definice původní pravdy je jí postupně, účelově předefinována učícím a nápravným systémem, takovým způsobem, aby si postupně všechny své pocity a prožitky interpretovala naučenými vzorci a zafixovala si svou pozornost do jedné z nabízených černobílých systémových iluzí.
V našem světě se vnímání jednotné pravdy postupně s úpadkem lidstva vytratilo.
Na naše přirozené duchovní napojení a odklon od jednotné pravdy poukazuje naše společenská rozdělenost, názorová nejednotnost, nepřirozená životní nastavení, nepřirozené hodnoty a chování, nepřirozená integrace s životním prostředím Země.
Díky vlastnímu odpojení, nevědomosti a nepřebernému množství iluzorních informací a domněnek se často setkáváme s mylným tvrzením, že každý má svou vlastní pravdu, tedy, že každý si může vybrat jakou optikou se bude na svět kolem sebe, svůj život, své hodnoty a chování dívat a každý tento pohled bude pro něj pravdivý a přirozený.
Tato volba zde samozřejmě je, ale je to pouze jeden z iluzorních úhlů pohledu, tedy klamných názorů, které se nezakládají na pravdě v původním významu, tedy na úhlu pohledu, poukazujícím na to, jak to co vnímáme, prožíváme a děláme vidí Stvořitel.
Každý si pod vlivem svého nepřirozeného nastavení může z učícího systému převzít takovou pravdu, která vyhovuje jeho adaptované iluzi a souvisejícím představám o něm a jeho životě.
Dokud zde bude převládat toto nastavení, tak se společnost nikdy nesjednotí v životních nastaveních, hodnotách ani názorech, budou zde neustále probíhající konflikty v partnerských vztazích a rodinách, protože se budeme neustále zmítat v chaosu individuálních iluzorních pravd, názorů a představ, které s původním jednotným ustanovením Centrálního Zdroje mají pramálo a nebo vůbec nic společného.
Žít v pravdě, původní přirozenosti a vnímat takto i věci kolem sebe, znamená být v dostatečné míře propojen ve svém srdci s Centrálním Zdrojem a souvisejícím duchovním vedením.
Abych mohl být dostatečně napojen, tak se musím zbavit všeho co mi brání, uzdravit si své tělo, svůj život, své vztahy, své hodnoty, své přístupy, své chování, odpojit se a vymotat ze všech možných iluzí, představ a domněnek a žít, vnímat, cítit, teď a tady skrze sebe všechny duchovní signály, které mi neustále ukazují cestu domů, do souladného života v pravdě, lásce a přirozenosti, ze kterého jsme na počátku všichni vzešli.

Chytrému napověz

Tento článek je reakcí na mé dlouhodobé sledování dění primárně v rovinách různých zdravotních problémů a obtíží, které lidé sdílí v různých skupinách zabývajících se zdravotními a vztahovými problémy.
Často jsou zmiňovány všemožné bolesti všech možných částí těla, nervozity, nespavosti, trávicí obtíže, alergie, až do vážných defektů autoimunitních poruch.
Ve své podstatě nic nového co by tady již dříve nebylo, nicméně s tím rozdílem, že jsou často reportována rozčarování, že staré dobré psychofarmatické berličky, bylinné esence a meditační cvičení již nemají kýžený efekt.
Ano je to tak, každý bude skrze své vlastní tělo a okolní život neustále cyklicky tlačen do narovnání se vůči přirozenému životu, což je v základu přijetí zodpovědnosti za vlastní pocity, jejich vědomá práce s nimi, tedy opravdu rozumím tomu, co mi daná situace ve které se nacházím ukazuje skrze to, jak se cítím, abych byl schopen se začít správně rozhodovat a volil si přirozené hodnoty a projevy místo těch nepřirozených, abych byl schopen v sobě a ve svém životě identifikovat svá duchovní traumata a pokřivená nastavení a uvolnil si karmické zátěže potlačených emocí, které mě budou sužovat a vyčerpávat stále více.
Posledních pár let se dařilo maskovat a schovávat všechny tyto duchovní signály a související tělesné projevy do různých škatulí typu Covid, virózy, neustálé odvádění pozornosti na různé celosvětové kauzy a dění apod.
Nicméně bez ohledu na to co my si myslíme, všechno poleze ven a pojede rychlostí japonského šinkanzenu dle záměrů vyšší vůle Stvořitele.
Je potřeba pochopit, že naše lidská těla, respektive jejich duchovní předlohy, zejména pak tělo energetické je za milióny let našeho duchovního vývoje prolezlé všemožnými energetickými blokádami potlačených emocí, které jsou na něm drženy odporem a souvisejícími myšlenkovými programy a pokřivenými nepřirozenými nastaveními vlastního chování, projevů a životních hodnot.
Tyto věci mají tendence od našeho narození, jako na eskalátoru vyjíždět ven, jedna za druhou, další a další bez ohledu na to jestli jim věnujeme pozornost a nebo ne.
Většina lidí začíná vnímat tyto věci díky svému odpojení a nastavení až, když se jim z toho začne hroutit celé tělo, je to samozřejmě díky naší adaptované tvrdosti a schopnosti vydržet téměř nemožné.
Takže abych to shrnul, všechny tyto věci, které každý více nebo méně v dnešní době na svém těle a ve svém životě pociťuje a nebo teprve začíná pociťovat, vedou v prvé řadě ke změně vlastního přístup k sobě, k ostatním, k vlastnímu životu a hodnotám.
Oblasti směrování naší pozornosti jsou stav ženství, mužství ve spojení se zdravím našeho těla a kvalitou prožívání v něm, míra sebelásky a sebehodnoty, stav vlastní sexuality a jejího aktivního prožívání s tím spojený stav heterosexuálního vztahu s opačným pohlavím, vztahy s rodiči, sourozenci, dětmi a zbytkem nejbližších lidí v našem kruhu.
Toto jsou všechno základní vazby na které jsou cíleny primárně všemožné duchovní signály, které dnes frčí a zesilují a budou pouze a jen zesilovat dál.
Ať si kdo chce co chce říká, základem veškeré efektivní terapeutické práce, bude vědomá práce s pocity s přímým napojením na nahé fyzické tělo a s ním spojenou sexualitu, kde se otevírají jinak zavřená a všemožnými vzorci a kontrolními mechanismy uzamčená hluboká duchovní traumata.
Vše ostatní, co nebude schopno jít do těchto rovin, tedy až na dřeň, bude postupně ztrácet efekt a víceméně selhávat.
Otevřít se dnes svým strachům, nepříjemným pocitům spojeným s tělem, vlastní nahotou, kde k těm hlavním patří nelibost k vlastnímu tělu, strach z reakcí ostatních na vlastní tělo, strach z bolesti, strach z ublížení a sexuálního násilí, je základní vstupenkou do procesu efektivního léčení a transformace vlastní duše a fyzického těla zpět do vlastní přirozenosti.
Spousta lidí to dnes ještě stále nechápe a díky velké míře vlastního odporu k těmto tématům odmítá, každopádně pro ty, kteří již cítí rozměry problémů ve kterých se jako lidstvo nacházíme, budiž tento text a související články inspirací a podporou na  cestě řešení a uzdravování jejich problémů, které se budou objevovat.

Klid a rezignace

Většina společnosti je dnes pod tíhou svých duchovních traumat, nemocí a souvisejících rodových a karmických zátěží značně unavena a otrávena a ve svém duchovním úpadku doutná jako vyhořelý vajgl.
Všem dochází postupně šťáva a v rybníce, který byl donedávna plný zlatých rybek, jsou dnes primárně nenasytní žraloci, kteří žerou jeden druhého, což prakticky v našich životech znamená boj o energie, zdražování, konfliktní situace, uzurpování, strašení, agrese apod.
Lidé ve svém zoufalství touží po klidu, usilují o klid a díky své vlastní nevědomosti nejsou schopni vnímat, že vnější tlak a okolní dění jsou pouze odezvou a reakcí na ten jejich vnitřní tlak, neklid a související nastavení jejich vlastních nepřirozených životních hodnot.
Je potřeba si uvědomit, že přirozeným stavem člověka žijícího své vlastní přirozené hodnoty v přirozeně nastaveném prostředí není klid, ale rovnováha a s ní spojená autenticita prožívání, což je něco mezi klidem a vášní v lásce, pravdě, souladu a harmonii.
Jakmile začínáme v životě usilovat o to, abychom se cítili lépe skrze něco vnějšího, tlačit na sebe a na ostatní, unikat ze situací, které v nás vyvolávají nepříjemné pocity, tak je jasné, že se neumíme správně vnímat, že nejsme správně propojení sami se sebou s vlastními přirozenými hodnotami a nerozumíme vůbec tomu jak život přirozeně funguje, jaké má základní pravidla, principy a zákonitosti.
Toto programové nastavení nás vybízí k tomu, abychom dnes a denně skákali do rybníka ulovit si svou zlatou rybku se kterou se budeme alespoň chvilinku cítit lépe, než opět zacítíme vnitřní prázdnotu, marnost a smutek našeho vyhasínajícího a doutnajícího nitra.
Touha po klidu v dnešní době je signálem absence bezpodmínečné lásky, velkých karmických zátěží, ztráty zájmu o vlastní přirozený život a související vnitřní rezignace a s ní spojené únavy vlastní duše a genetiky našeho lidského těla.
Vše je v nás, v každém z nás je vše, co potřebuje pro vlastní přirozeně šťastný a spokojený život. Je to hluboký a rozměrný pocit lásky a souvisejícího propojení s původním rozměrem přirozeného života.
Problém je v tom, že jsme na to zapomněli, přeprogramovali si toto uvědomění a díky nánosům našich duchovních nemocí, potlačených emocí, strachu, smutku, hněvu a vzteku, které v sobě nosíme, jsme se od těchto niterních rovin naší duchovní podstaty odpojili a pohřbili je v sobě pod nánosy našich nepřijatých duchovních zkušeností a nedořešených traumat.
Je potřeba začít vnímat, že naše nepříjemné pocity nám na toto naše nastavení neustále poukazují a říkají nám, nejsi sám sebou, nevnímáš se správně, hraješ si na chudáka, na oběť, věříš něčemu a dáváš pozornost věcem, které jsou v naprostém rozporu s tebou s tvou vlastní přirozeností a souvisejícím životem.
Vystoupit z vlastní únavy, z vlastní rezignace znamená dovolit si nechat v sobě ukončit, zemřít a nechat odejít to staré, nefunkční a vytvořit si prostor pro své léčení, uzdravování, pro odpuštění toho co nás v životě trápí, prostor pro soucit, pro milost, pro lásku a začít tyto věci v životě aktivně dělat, aktivně se jimi zabývat s vědomím, že nás nikdo nepříjde zachránit.
Žádný spasitel nedorazí, my sami se musíme zachránit z vlastní bezmoci a uzdravit se z vlastních nemocí a neschopnosti postavit se do vlastní síly a zodpovědnosti za vlastní pocity, rozhodování, konání, za vlastní život a narovnat se zpět do vlastních přirozených hodnot a uklidit si ten donebevolající svinčík v našich vztazích, rodinách a v našem životním prostředí.
V dnešní době je opravdu na každém z nás pro jakou cestu se rozhodne, zda se rozhodne v klidu zemřít ve svých nemocech a nebo se rozhodne se z nich uzdravit, aby mohl v radosti dál žít a vytěžil ve svém nadcházejícím životě ze zkušeností, které napříč svou duchovní existencí získal, pro vytvoření něčeho nového, krásného, toho, co tady ještě předtím nikdy nebylo.

Každý má svou cestu

Tento pojem je v ezoterických kruzích a duchovních naukách velmi dobře znám a ve své podstatě také dost často i zneužíván k upevnění různých alibistických, odmítavých postojů, spojených s neochotou měnit svá zarytá, pokřivená, nepřirozená životní nastavení a hodnoty.
Z technického hlediska je to naprostá pravda a každá duchovní bytost má skutečně svou zcela unikátní cestu životními realitami Stvoření z vůle jejího Stvořitele.
Je potřeba pochopit, že přirozeným, prvotním záměrem a cílem života ve Stvoření je tvorba souladnosti, jednoty a harmonie celku, tedy pospolnost a spolutvorba všech stvořených duchovních bytostí a tím je v prvé řadě láskyplný a pozitivní život v partnerských vztazích ženy a muže, život v rodinách a dalších společenských kruzích, kde dochází k průnikům a setkání všech naších individuálních cest.
Záměry poznání se zde protínají do těch společných bodů, které nás všechny propojují každý den v životních situacích a souvisejících prožitcích.
Tyto společné body, milníky v našem životě nám vytyčují naši společnou cestu, během které se učíme společně žít a spolutvořit dle pravidel a Zákonů Stvoření jako lidé.
Naše aktuální společná cesta a s ní spojený záměr, která je zároveň tou naší individuální cestou, vlastní každé duchovní bytosti s lidským tělem, je stát se vědomým člověkem.
V tomto společném záměru jsme schopni opět dosáhnout souladného a harmonického stavu života na Zemi.
Abychom toho mohli dosáhnout, musí se každý z nás ve svém nastavení vlastní životní cesty propojit s přirozenými hodnotami a nastaveními, které přináleží životu vědomého člověka v lidské společnosti.
Naší hlavní překážkou je bohužel ztráta povědomí o vlastní přirozenosti, o vlastních přirozených hodnotách, o fungování základních principů a duchovních zákonů přirozeného života, které byly nahrazeny myšlenkovými vzorci chování propojeny s iluzorními fiktivními představami o vlastním přirozeném životě a souvisejících hodnotách.
Každý z nás má tedy svou vlastní cestu a související možnosti jak dospět do stadia vědomého člověka, kde základním vodítkem a klíčem k naplnění tohoto záměru je otázka: Co mi brání žít život a hodnoty vědomého člověka?
Rozumím správně svým pocitům, umím je správně vyjadřovat, důvěřuji svému tělu a životu?
Mám láskyplný a otevřený vztah s rodiči?
Mám láskyplný a harmonický vztah se svým partnerem?
Mám láskyplný a otevřený vztah se svými dětmi?
Mám láskyplné a otevřené vztahy se všemi ostatními?
Realizuji se ve svém životě nezištně a v radosti?
Tvořím v souladu s přirozeným životem a životním prostředím na Zemi?
Není toho málo k řešení, narovnání a uzdravení, co před námi stojí, nicméně každý vždy od života dostává přesně to, na co je připraven a má toho tolik, kolik je schopen zvládnout.
Každý z nás přináší do lidského celku svůj potenciál duchovní jedinečnosti a zkušeností, aby s nimi dnes uvážlivě a vědomě přispíval v procesech transformace, uzdravování a naplňování všech potřebných hodnot pro náš společný, přirozený, lidský život.