Drž hubu a krok

Zásadním problémem v naší společnosti je strach z převzetí zodpovědnosti za vlastní chování a rozhodování a s nimi spojené pocity.

Málokdo je schopen ve svém životě vnímat, rozporovat a odmítat nepřirozené, represivní a zločinecké postupy a přístupy schovávající se za jakýsi pseudo-lidský právní a morální rámec, který je cílenou agendou, která má člověka přeprogramovat a finálně ho zbavit posledních zbytků svobody, zodpovědnosti a základních přirozených hodnot, výměnou za umělý, nelidský a robotický život ve strachu bez lásky, v nedostatečnosti, v bezmoci a nemocech, jejichž léčení bez uzdravení je základem závislosti a zacyklení v tomto otrockém systému obchodování s lidským životem člověka.

Lidé se bojí postavit se za vlastní přirozená práva a ustupují zkřiveným a zkorumpovaným legislativám a tím je ve své podstatě pouze podporují.
Kdo a kdy dal mandát těmto bytostem strašit ostatní fiktivními pseudo-problémy, manipulovat a uzurpovat ostatním jejích svobodný a přirozený život zde na Zemi a brát jim práva přirozeným způsobem žít a řešit své vlastní problémy?

My všichni jsme to udělali, každý jedinec na této planetě, který přistoupil na podmínky této hry o vlastní duši. 
Udělali jsme to v momentě, kdy jsme přestali vnímat sami sebe, svůj vlastní původní přirozený život.

Přestali jsme si ho vážit a vyměnili ho za představu pseudo-bezpečné syntetické náhražky slibu a představ, že za nás naše vlastní problémy vyřeší bez naší vlastní účasti někdo jiný výměnou za naši životní sílu a moc, kterou si od nás bude brát skrze nabízené peníze a všemožné energetické závislosti, které pouze napříč generacemi otupují naše vnímání, odvádějí pozornost od v životě podstatných a pro naši přirozenost důležitých věcí a potlačují naše všemožná nedořešená duchovní traumata a zátěže.

Odevzdáním vlastní moci a zodpovědnosti za vlastní problémy někomu jinému, jsme se vzdali přirozeného práva na rovnocenný a svobodný život v přirozeně nastavené společnosti.

V životě jsou pouze dvě možnosti: buď se křivím, deformuji, sebepoškozuji a duchovně upadám do sebedestrukce a nebo jsem zodpovědný, rovnám se, uzdravuji se, mé svědomí se neustále pročišťuje a mé vědomí se rozvíjí a roste v rámci přirozené duchovní evoluce.
 
Život ve strachu a v sebe potlačování je útrpný a destruktivní.

Život v pravdě, upřímnosti, sebehodnotě a sebelásce není lehký, ale osvobozuje z okovů oběti a umožňuje nalézt cestu ven z chaosu pochybností a sebe popírání do života v lásce, radosti a přirozené seberealizaci.

Není podstatné to, co všechno jsme se v tomto světě naučili a čeho jsme dosáhli, ale jak tyto věci umíme používat k tvorbě přirozeného, dobrého, souladného a harmonického života v jednotě se vším stvořeným.

Je dobré si uvědomit, že pokud žijeme ve strachu, v odporu, v pochybnostech, v nemocech, v přetvářkách a utrpení, naše svědomí je plné sebeklamu a pocitů viny, tak jsme stále nic nepochopili a vše kolem nás nám bude neustále pouze a jen připomínat, jak se v životě křivíme a přetvařujeme sami před sebou.