Přechod z období "Jahl" do období "ʿIlm"

V tomto článku bych rád nastínil pojetí dnešní doby pohledem mystik a duchovní filosofie arabského světa a blízkého východu.

Z pohledu východních mystik a symbolik arabského světa se jako lidstvo nácházíme ve zlomové době a přechodu mezi obdobími a souvisejícími stavy vědomí Jahl a ʿIlm.


Jahl

Slovo „Jahl“ (arabsky جهل) pochází z arabského kořene j-h-l (جهل), který znamená: 

• nevědomost
• neznalost
• neschopnost poznat pravdu
• jednat zaslepeně
• chovat se impulzivně nebo barbarsky
• ignoranci
• jednat nerozumně
• být duchovně zaslepený

Z tohoto kořene dále vznikají následující slova:

Jāhil (جاهل) = nevědomý člověk, ignorant, sobec.
Jāhilíja / Jahiliyyah (الجاهلية) = stav kolektivní duchovní nevědomosti („věk nevědomosti“), stav duchovní neosvícenosti nebo chaosu, život bez spojení s božským řádem, dominanci ega, tribalismu a chaosu.

V této spojitosti je známý také titul Abú Džahl (Abu Jahl) = „otec nevědomosti“, což byla přezdívka významného odpůrce proroka Mohameda.

Ve východní mystické nebo symbolické interpretaci může dále pojem „Jahl“ znamenat: oddělenost od pravého poznání, zapomnění vlastní podstaty, egoickou slepotu, neprobuzené vědomí.
V súfismu a esoterických směrech islámu je překonání období a souvisejícího stavu „Jahl“ chápáno jako cesta k vědomému poznání a sjednocení s božskou pravdou.

Opakem slova Jāhil je ʿĀlim (عالِم), což znamená znalý, moudrý, pravdivý, vědomý, milující člověk.

Slovo Jahl / Jahl (جَهْل) má mnohem hlubší význam než jen obyčejnou „nevědomost“. 
Je to jeden z klíčových pojmů arabské duchovní filozofie a islámské metafyziky.


ʿIlm

Opakem pojmu Jahl je ʿIlm (علم) = vědění osvícené pravdou.
Je to rovněž vnímáno jako období po duchovním probuzení, kde se daná bytost nachází ve svém původním přirozeném nastavení a zodpovědnosti vůči svému životu.


Fáze přechodu

1. Jahl – nevědomost

Člověk:

• jedná z automatických, naučených a přejatých přesvědčení
• ztotožňuje se s přejatými názory
• považuje své současné chápání za úplné
• převážně reaguje na vnější podněty  (zavděčování, strach z nedostatku lásky) než vědomě tvoří (zodpovědnost)

Nevědomost zde nemusí vždy znamenat nedostatek inteligence. 
Může jít o velmi teoreticky vzdělaného člověka, který však skrze svá nepřirozená nastavení nevidí za hranice svých představ.


2. Probuzení otázky

Objevuje se pochybnost:

„Co když je skutečnost jiná, než si myslím a představuji na základě toho, co je mi v tomto světě předkládáno?“

Toto bývá často vyvoláno životní krizí, utrpením, nemocí, hlubokým duchovním zážitkem, setkáním s člověkem, který žije svůj život jiným způsobem než je obvyklé.

Dochází ke stavům, kdy staré jistoty přestávají stačit a nepomáhají dávat důvěryhodné odpovědi na kritické otázky.


3. Talab al-ʿIlm – hledání poznání

Člověk:

• studuje
• pozoruje
• naslouchá
• ověřuje skrze vlastní prožité zkušenosti
• objektivizuje
• uzdravuje své tělo, vztahy a život, učí se přirozené lásce
• učí se rozlišovat mezi domněnkou a skutečným poznáním

V této fázi často zjistí, že svět je mnohem složitější a komplikovanější, než si doposud myslel.


4. Pokora

Paradoxně čím více člověk poznává, tím více si uvědomuje rozsah toho, co ještě do hloubky nezná.
To je důležitý mezník.

Falešné vědění říká: „Já už vím naprosto vše.“

Skutečné vědění říká: „Rozumím více než dříve, ale stále je zde stále mnoho k poznání.“


5. ʿIlm – poznání

ʿIlm není pouze soubor informací.

V nejhlubším významu znamená:

• poznání přirozené lásky a souladu věcí
• porozumění příčinám toho co a jakým způsobem se v životě děje
• je zde otevřená schopnost vidět v životě souvislosti a propojení
• obnovená schopnost jednat v souladu s pravdou, kterou člověk poznal a prožil

Pokud poznání nezmění způsob života daného jedince, tradiční mudrci často tvrdili, že se ještě nejedná o skutečný ʿIlm.

Z pohledu přechodu a návratu k vlastní božské podstatě není ʿIlm konečnou fází.
Touto fází je označováno Maʿrifa (معرفة) neboli přímé poznání pravdy.

Jahl, ʿIlm a Maʿrifa jsou v arabských mystériích vnímány jako tři základní úrovně stavu duchovního vědomí a souvisejícího poznání.

Jahl       - Nevím a často si myslím, že vím (Naše oblíbené české přísloví: "Myslet znamená hovno vědět")
ʿIlm       - Vím a rozumím
Maʿrifa - Přímo zakouším pravdu

Příklad:

Jahl: člověk nikdy neviděl moře a přemýšlí a utváří si představy o tom co to moře je.
ʿIlm: člověk viděl a zažil moře a rozumí jeho vlastnostem.
Maʿrifa: člověk stojí v moři a prožívá ho přímo.

V duchovní symbolice lze přechod od Jahl k ʿIlm chápat jako přesun ze tmy do světla, z chaosu do řádu, z iluze do poznání, od automatických reakcí k vědomému jednání, z nepřirozenosti do přirozenosti, od oddělenosti k porozumění souvislostem a jednotnému pohledu na život a jeho původnímu významu.

Jednota bytí

Často slýcháme slovní spojení: Všichni jsme jedno.

Tato fráze je pro valnou většinu bytostí bez souvisejících prožitků a zkušeností těžce představitelná a náročná na pochopení a tak se zde pokusím vnést svůj pohled na tuto problematiku.

Ano v obecné rovině se dá konstatovat, že jsme skutečně všichni jedno.
Na určité úrovni vědomí, bytí a související vibraci tomu tak bez pochyb je.
 
Abychom to celé lépe chápali, tak je potřeba si ale uvědomit, že je rozdíl mezi tím "být v něčem" nebo "být něčeho součástí" a nebo "být tím a prožívat to přímo teď a tady".

Úroveň bytí je ve své podstatě vibrační (frekvenční) pásmo, související prostor a životní realita ve které se projektuje přítomně vnímaný a prožívaný životní děj, který svým obsahem odpovídá specifické úrovni (stupni) duchovní vyspělosti.

Seskupení od sebe oddělených úrovním bytí se říká boží řád, kde výchozím stavem a nejvyšší úrovní bytí je zdrojové pole nulového bodu vědomí neboli počátek projevené existence (Bůh-Zdroj) a nejnižší úrovní bytí je inkarnát Duše v uhlíkové realitě v materiálních polích časového Matrixu ve Stvoření, což je od Zdroje nejvzdáleněnší úroveň zanoření v hierarchii individualizovaných vědomí (Vyšších Já).

Zákonitě tedy platí, že má přítomnost a související vědomí jsou dány úrovní vibrace mé dosažené duchovní vyspělosti a jsou ohraničeny tělem, které je napojeno na soustavu duchovních předloh, které mi umožňují smyslové vnímání a prožívání odpovídající možnostem dané reality do které jsem ukotven (inkarnován) pro realizaci a prožití svých záměrů poznání.

Jsem tedy tam, kde se vnímám, cítím a prožívám ve svém těle.
Pokud bych teď byl skutečně vším, tak se ve své přítomnosti prožívám absolutně ve všech existujících projevech, bytostech, pocitech, prožitcích a jejich tělech a tomuto nastavení by rovněž odpovídalo mé uvědomění a související životní možnosti a realita.

Absolutní Jednota vnímání a uvědomění je tedy možná pouze ve Zdroji. 
My jako lidské bytosti prožívající se v materiálních realitních polích nejsme vibračně a vlastní přítomností ve Zdroji, ale ve Stvoření, tedy podmnožině zdrojového vědomí a zde již je uspořádání od sebe oddělených vědomí dané spoustou všemožných faktorů skrze které probíhá poznání.

Cílem každé bytosti ve Stvoření je v maximální míře realizovat Boha, tedy přiblížit se skrze sebepoznání k jeho dokonalým zdrojovým kvalitám skrze stupně božího řádu.

Jednota tedy není jednoduchým pojmem, ale je mnohočetná a vrstevnatá, stejně jako naše celá projevená existence.
A na každé úrovni bytí, dle rozměru vlastního sebepřijetí nabývá jiný rozměr uvědomění. 

Co znamená Jednota bytí v životě člověka?

Cílem duchovního vývoje člověka je opětovné dosažení původní přirozenosti a souvisejí úrovně vědomí a bytí na které byl na počátku stvořen, kde je jednota definovaná jako realizace života všech bytostí v systému stejných hodnot, uvědomění, přístupů, projevů, které jsou v souladu s Bohem a přirozeným životem.

Za mě je spousta věcí týkající se této problematiky ztracených v překladech a roztříštěných fragmentech původních pradávných nauk a původní duchovní narativ o dosažení Jednoty znamená v prvé řadě dosažení Jednoty v člověku a v lidské společnosti (kristovské vědomí) místo dosažení absolutní Jednoty skrze opuštění těla a materiálního světa a návrat na počátek do nulového bodu.
Rovněž je důležité si uvědomit, že hodnotu kontinuálně utvářeného života si lze uvědomovat pouze, když se v něm nacházíme a prožíváme ho a nikoliv mimo něj.

Což znamená v prvé řadě jednotná názorová rovina týkající se chápání a vnímání vlastního přirozeného života, pocitová sebereflexe a společné souladné žití původních lidských hodnot místo velkého množství názorových iluzí, domněnek a chaosu, které jsou matoucí a společnost rozdělující a odděleny od počáteční zdrojové přirozenosti.

Valná většina ezoteriků, mystiků a duchovních nezahrnuje ve svém bádání a poznávání skutečný stav svého těla, jeho zdraví, jeho přirozená nastavení vnímání, své partnerské a rodinné vztahy, kvalitu prožívání lásky a sexuality a související žité přirozené lidské hodnoty a proto se k hlubším rovinám porozumění tomu, co je vlastně na jejich úrovní bytí dosažení jednoty, skrze své nastavení nedostanou.

Nepochopili, že všechny tyto oblasti vlastního života jsou komplexně propojeny a jedna odráží druhou a buď jsou všechny tyto roviny přirozeně a souladně propojeny až do Zdroje a nebo jsou zablokovány odpory duchovních traumat a nemocí, které skrze pokřivenost a vychýlení znemožňují takto nastavené bytosti čerpat pravdu a poznání v přirozeně prožité a popisované formě.

V rovinách našeho života je tedy dosažením jednoty v lidském životě míněno vytvoření souladu ve vlastním životě, ve vztazích, v rodinách, v národech, který vychází z přirozeně nastaveného a pocitově napojeného nitra každého jedince ven přes vztahy až do přirozeného soužití a integrace se Zemí.

Pokud bych to měl celé zjednodušit na naprosto zásadní a podstatné věci, tak jednota v lidském životě začíná v prvé řadě přijetím zodpovědnosti za vlastní pocity, rozhodování a projevy a je rovněž o stejném nastavení sebereflexe a souvisejícího stejného vnímání života u všech přítomných bytostí.

Abychom se více přiblížili pochopení celého konceptu Jednoty, tak si ještě povíme pár věci o oddělenosti.

Bez oddělenosti by nebyl život, proto tam kde začíná život, tam končí vědomá působnost absolutně jednotného pole vědomí tedy Bůh-Zdroj.

Proto Bůh-Zdroj existuje jako podstata, energetická základna, obal a podpora veškeré projevené existence ve které jsou skrze oddělenost utvářeny hierarchické a multidimenzionální roviny Stvoření ve kterých probíhá poznání skrze individualizovaná vědomí strukturovaných do konstruktů a rozměrů duchovních bytostí a ve kterých jak jsem již zmínil výše, jednota nabývá jiného rozměru a významu, než jak je tomu v absolutním měřítku.

Poslední zůstává

Je po volbách, máme novou vládu, máme zde další rok a kromě cca 3% lidí, kteří se již dávno bez ohledu na to, kdo tady tomu vládne, co nařizuje a dělá, rozhodli převzít zodpovědnost za vlastní život a snaží se si ho narovnat a uzdravit, tak je jinak vše stále téměř při starém.

Probíhají klasické povolební tahanice, přetřasy, poprasky a rozčarování ve vládě i mezi lidmi z toho, jak to celé vlastně dopadlo a předýmají se všechny možné krizové scénáře a katastrofy, které mohou s novou vládou v nadcházejícím období nastat.

Ti co se ke korýtkům dostali jásají a ti co o ně přišli, tak zoufale kvičí jak prasata, která nedostala týden nažrat a ukazují prstem na ty co je o jejích zlaté klece a související posty připravili a stěžují si na to, jak je to strašně nespravedlivé a pro všechny občany nevýhodné a nebezpečné spolu s těmi, kteří profitovali z nastavení a přístupů a hlavně průšvihů předchozích vlád.

Je potřeba si uvědomit, že budovaný a podporovaný systém, společnost a vládnoucí lidé v něm jsou odrazem individuálních nastavení přístupů a hodnot všech jednotlivců v této společnosti.

Všichni v této společnosti se svými přístupy, hodnotami a rozhodováním každodenně vědomě či nevědomě podílejí na fungování této společnosti a systému ve kterém žijeme bez ohledu na to co si myslí a říkají.

Ti kteří do vládnoucích a řídících pozic v tomto státě zasedají jsou děti z rodin v této společnosti, které prošli výchovou od svých rodičů, systémem vzdělávání a ve svých životních nastaveních, přístupech a hodnotách se v průběhu svého života inspirovali od všech ostatních kolem sebe.

Takže, kde se berou vlastně ty negativní, pokřivené vlastnosti jako je neupřímnost, potřeba lhát, manipulovat, zaprodávat sebe, zrazovat svůj národ, okrádat ostatní, přetvařovat se, ubližovat, podněcovat válečné konflikty a rozbroje apod.?

Je to v nás, v našich duších, v našich vztazích, v našich rodinách.

Všechny tyto nepřirozená nastavení a související charakterové vlastnosti, které se zde každodenně vyživují, alibizují a skrývají poukazují nám všem na společná přenášená a nedořešená zranění a duchovní traumata, kde ty hlavní evokují: strach z nedostatku, strach z opuštění, strach z vyloučení ze společnosti, nejsem dost dobrý, potřebují uznání, bezpodmínečnou lásku od ostatních si jen tak nezasloužím.
 
Každý v této společnosti je v prvé řadě duchovní bytost s přehršelí negativních a amorálních zkušeností a souvisejících nezpracovaných duchovních traumat a pokřivených nastavení, které si vleče sebou napříč všemi inkarnacemi celou svou vlastní existencí, ať si tomu věří nebo ne.

Odpor vůči čemukoliv v našem životě nám jasně říká, jak jsme s tím co prožíváme, hodnotíme a posuzujeme a co se kolem nás děje spojeni.

Odpor říká vždy, byl jsi stejný ve své duchovní minulosti a možná i v současném životě, také jsi se takto choval a konal a teď to vidíš na ostatních, jak oni se chovají stejně jako jsi se choval a projevoval ty.

Vláda ukazuje všem jaké mají lidé skutečné hodnoty a přirozená nastavení, jak žijí své životy v rodinách, v partnerských vztazích, ve vztazích se svými dětmi, jaká je jejich forma životní seberealizace, čemu dávají přednost a pozornost před vlastní zodpovědností, lidskostí a životem v lásce, sebehodnotě, přirozenosti a pravdě.

Život je spravedlivý ke všem bytostem, pouze nezodpovědní chudáci a oběti svých vlastních nezpracovaných a vytěsněných traumatických zkušeností na které si nepamatují budou vždycky ukazovat prstem na ty ostatní bez vlastní sebereflexe, že jsou to oni kvůli kterým ve svém životě trpí. 

Ti ostatní co se již poučili a pochopili, že zahnívat v roli chudáka už jim nic nedává se snaží zlepšit a uzdravit sami sebe a pomáhat zlepšit skrze své vlastní přístupy, chování a konání rovněž tuto společnost a tento svět.

V naší vládě je spousta nevědomých pokřivených, zraněných a nemocných lidí, kteří jsou po vzoru života v této společnosti hnaní vlastní nedostatečností, touhou po uznání a bezpodmínečné lásce, kterou ve svém životě nikdo z nich nikdy nedostal a proto se křiví, lžou, kompenzují stejně jako všichni ostatní v tomto světě, kteří v sobě skrývají naprosto stejné obavy z toho, že nejsou dost dobří a nebo že si lásku ostatních, primárně od svých rodičů a partnerů prostě jen tak nezaslouží.

Touha po pozornosti je nejsilnější droga, mor lidského života.
Musím nejprve něco dokázat, někým se stát, něco získat, abych získal konečně to své vytoužené uznání a související pozornost.
Valná většina lidí se za touto nanaplnitelnou iluzí honí celý svůj život až do vyčerpání s nasazením všech svých sil.

Tak takhle to tady máme, jeden vedle druhého je tím co jsem výše napsal více nebo méně zasažen, podle toho jak tyto věci vnímá a jestli už se v průběhu svého života sám rozhodl se svým životem a přístupy něco dělat.

Občas si sebekritický říkám, když se koukám na své děti a mladou generaci s uvědoměním si toho, co jsme pro ně vybudovali a jaký svět jim nabízíme, že jsme národ přizdisráčů a líných tlučhubů a ignorantů bez vlastní sebereflexe, který zradil sám sebe, odevzdal svou zodpovědnost falešným autoritám a žije nezodpovědně zakonzervovaný ve strachu z budoucnosti a z toho co přijde pod diktátem těch, kteří nás v této pozici všechny udržují.

Vytratilo se vlastenectví, úcta k přirozeným lidským hodnotám, sounáležitost a zájem pracovat na tom, abychom se tady měli všichni jeden vedle druhého skutečně dobře a svobodně a zodpovědně si tvořili a chránili podmínky pro vlastní přirozený život.

Ti přeložení už dávno rezignovali a ti ostatní touží už jen po klidu.
Ti hyperaktivní skrze odpor neustále marně narážejí a ti pasivní buď čekají na nějakou formu duchovní spásy, vytoužený odchod z utrpením přeloženého těla a nebo si kvantují lepší život ve svých představách.

Nevidím, neslyším, nevnímám, necítím, odpojen a energeticky vydojen, odevzdán napospas soudobému masokombinátu jako nejvyšší formě blahobytu v rezignaci schované za pseudopřijetí, neustále se ujišťující a opakující, že vše je opravdu jak má být.

Jsme součástí jednoho, ale není jedno co tady žijeme a jak se zde chováme a projevujeme.