Stud

Stud je prožívaný strach spojený s nepřirozeným nastavením vůči okolnímu světu a s chybnými adaptovanými představami o sobě, o svém vlastním životě a o tom jak se v něm mám projevovat a žít.

Přítomnost studu je vždy signálem absence ukotvenosti ve vlastní sebehodnotě a odevzdání zodpovědnosti za vlastní život, projevy a chování představám a očekáváním ostatních.

Prožívaný stud je jakousi formou pocitového a emočního záseku, kdy je dotyčná bytost ve svém aktuálním prožívání v jakési formě bezradnosti a bezmoci a očekává hodnotící a odsuzují nepříjemné reakce ve spojitosti se sebou a svými aktuálními projevy.

Za každým studem stojí trauma, tedy nepřijetí životních zkušeností a nepochopení jejích významu v našem duchovním vývoji. 

Tyto nezpracované zkušenosti zablokované strachem a odpory jsou vyvolávány specifickými podněty, které informačně a energeticky připomínají původní zkušenosti ve kterých došlo k odmítnutí životní situace, vytvoření odporu, zablokování prožívaných emocí a adaptaci chybného přístupu a souvisejícího myšlenkového programu.

Tyto situace jsou často vytěsněné a odpojené, hluboko uložené v našem podvědomí, proto je často velmi náročné do hloubky porozumět tomu s čím je stud komplexně spojen.

Obzvláště z důvodu přítomnosti naučených chybných myšlenkových vzorců hluboce zakořeněných v naší společnosti, jsou zde silné tendence stud a jeho související projevy a chování alibizovat, vytěsňovat a hlídat pokřivená a nepřirozená nastavení člověka, aby se nevymknul kontrole společenských, kulturních a politických norem určených k manipulaci, ovládání a řízení společnosti.

Nejvýznamnější forma vyskytujícího se studu v naší společnosti, kterým je v nějaké formě zatížen naprosto každý jedinec je nahé tělo a jeho funkce spojené s prožíváním vlastní sexuality.

Tato vrstva našeho života je tak silně prorostlá nedořešenými duchovními traumaty, že ve většině zemích na světě je silně tabuizovaná, odmítaná se spoustou zákazů a radikálních opatření, které se jí snaží velmi silně vytěsnit a izolovat z našeho přirozeného lidského života.

U nás jsou veřejně projevovaná nahota a související sexuální projevy označovány "pouze" jako pohoršující a v právní legislativně zakořeněné jako mravnostní přečin.

Tímto je zajištěn základ osobní nesvobody a ve společnosti je alibizována přítomnost souvisejících nedořešených duchovních traumat a nemocí, které se skrze všemožné připravené škatulky vysvětlují pokřiveným logickým přístupem a jsou vedeny jako neřešitelné, běžné a nezřídka prezentovány jako naprosto přirozené ve spojitosti s nastavením jedince a často i jeho věkem a tím čím v aktuálním životě prošel.

Celou situaci ještě více komplikuje neduchovní přístup a pohled na život, kde je vybudována a zafixována striktně materiální představa o vlastní existenci.

Proto většina lidí netuší, že jsou ve skutečnosti duchovní bytosti inkarnované v lidských tělech s nepřeberným množstvím negativních a traumatických zkušeností, které právě všemožné strachy a odpory zakrývají.

V tomto světě je tedy poměrně snadné skrze nepřirozená nastavení a chybné postoje vysvětlovat opodstatnění nepříjemných pocitů a prožitků ve spojitosti s nahým tělem, která se po celé generace silně vštěpovaly pod kůži každého jedince.

Stydíme se za svá nahá těla a jejích projevy, protože nám připomínají všechny s nimi spojené útrpné zkušenosti, kterými jsme jako duchovní bytosti napříč svou duchovní existencí prošli.

Na všemožné podněty se nám spouští v našem podvědomí vzpomínky a pocity nebezpečí, prožitého násilí, ponižování, znásilňování, zneužívání, týrání a mučení, které jsme prožívali ve všemožných lidských epochách a příbězích.

Naše adaptované nastavení a odpojené podvědomí nám nicméně neumožňuje se jednoduchým způsobem rozpomenout a doprožít si a uvolnit tyto traumatické zátěže a proto obvykle přijímáme pokřivené a zavádějící společenské normy a výklady těchto nastavení a související řešení, které se snaží pouze odstranit symptomy neustále se ven tlačících nezpracovaných traumat bez snahy zabývat se souvisejícími duchovními příčinami a naopak dále pokračovat v hlubším sebepotlačování, dehonestaci a dalšímu křivení původních přirozených lidských hodnot.

Stud je v naší společnosti brán je důvod k tomu nepátrat po souvislostech a spojitostech svých nepříjemných pocitů ve svém vlastním těle a životních situacích.
Podařilo se to, že jsme jako lidé uvěřili tomu, že stydět se je naprosto přirozené a je to jakási forma ochrany před potenciálním nebezpečím nebo minimálně před nepříjemnými pocity nedořešených duchovním traumat, které nám toto nebezpečí cyklicky připomínají.

Pod záštitou cudnosti, mravnosti a intimity se v naší společnosti od narození křiví již tak velmi po generace křivená nastavení lidského vnímání a prožívání s cílem vybudovat a posílit v každém jedinci maximální míru odporu k jeho původním přirozeným hodnotám a zesílit potřebu kompenzací, primárně ve formě touze po pozornosti, po uznání, po dosažení předkládaným ideálních představ o vzhledu, chování, prožívání a hodnotách.

Nezpracovaný tělesný stud na jedné straně vede k silnému sebepotlačování, prohlubování nedostatečnosti a na druhé straně zesiluje nepřirozené nastavení chtíče a sexuálního sebezneužívání skrze manipulaci a touhu po pozornosti a souvisejícím přijetí.

Stud a s ním spojená nedůvěra ve vlastní tělo, sexualitu, pocity a prožívání není důvodem k sebepotlačování a přijímání nepřirozených systémových nabídek.
Je to výzva pro každého jedince k otevření se cestě uzdravení si všech spojitostí s těmito nepřirozenými nastaveními vlastního vnímání.

Stud je vstupní brána do hlubších rovin naších nemocí a souvisejících duchovních traumat, kterou může projít každý, kdo se nebojí v životě postavit sám za sebe.