Poslední zůstává

Je po volbách, máme novou vládu, máme zde další rok a kromě cca 3% lidí, kteří se již dávno bez ohledu na to, kdo tady tomu vládne, co nařizuje a dělá, rozhodli převzít zodpovědnost za vlastní život a snaží se si ho narovnat a uzdravit, tak je jinak vše stále téměř při starém.

Probíhají klasické povolební tahanice, přetřasy, poprasky a rozčarování ve vládě i mezi lidmi z toho, jak to celé vlastně dopadlo a předýmají se všechny možné krizové scénáře a katastrofy, které mohou s novou vládou v nadcházejícím období nastat.

Ti co se ke korýtkům dostali jásají a ti co o ně přišli, tak zoufale kvičí jak prasata, která nedostala týden nažrat a ukazují prstem na ty co je o jejích zlaté klece a související posty připravili a stěžují si na to, jak je to strašně nespravedlivé a pro všechny občany nevýhodné a nebezpečné spolu s těmi, kteří profitovali z nastavení a přístupů a hlavně průšvihů předchozích vlád.

Je potřeba si uvědomit, že budovaný a podporovaný systém, společnost a vládnoucí lidé v něm jsou odrazem individuálních nastavení přístupů a hodnot všech jednotlivců v této společnosti.

Všichni v této společnosti se svými přístupy, hodnotami a rozhodováním každodenně vědomě či nevědomě podílejí na fungování této společnosti a systému ve kterém žijeme bez ohledu na to co si myslí a říkají.

Ti kteří do vládnoucích a řídících pozic v tomto státě zasedají jsou děti z rodin v této společnosti, které prošli výchovou od svých rodičů, systémem vzdělávání a ve svých životních nastaveních, přístupech a hodnotách se v průběhu svého života inspirovali od všech ostatních kolem sebe.

Takže, kde se berou vlastně ty negativní, pokřivené vlastnosti jako je neupřímnost, potřeba lhát, manipulovat, zaprodávat sebe, zrazovat svůj národ, okrádat ostatní, přetvařovat se, ubližovat, podněcovat válečné konflikty a rozbroje apod.?

Je to v nás, v našich duších, v našich vztazích, v našich rodinách.

Všechny tyto nepřirozená nastavení a související charakterové vlastnosti, které se zde každodenně vyživují, alibizují a skrývají poukazují nám všem na společná přenášená a nedořešená zranění a duchovní traumata, kde ty hlavní evokují: strach z nedostatku, strach z opuštění, strach z vyloučení ze společnosti, nejsem dost dobrý, potřebují uznání, bezpodmínečnou lásku od ostatních si jen tak nezasloužím.
 
Každý v této společnosti je v prvé řadě duchovní bytost s přehršelí negativních a amorálních zkušeností a souvisejících nezpracovaných duchovních traumat a pokřivených nastavení, které si vleče sebou napříč všemi inkarnacemi celou svou vlastní existencí, ať si tomu věří nebo ne.

Odpor vůči čemukoliv v našem životě nám jasně říká, jak jsme s tím co prožíváme, hodnotíme a posuzujeme a co se kolem nás děje spojeni.

Odpor říká vždy, byl jsi stejný ve své duchovní minulosti a možná i v současném životě, také jsi se takto choval a konal a teď to vidíš na ostatních, jak oni se chovají stejně jako jsi se choval a projevoval ty.

Vláda ukazuje všem jaké mají lidé skutečné hodnoty a přirozená nastavení, jak žijí své životy v rodinách, v partnerských vztazích, ve vztazích se svými dětmi, jaká je jejich forma životní seberealizace, čemu dávají přednost a pozornost před vlastní zodpovědností, lidskostí a životem v lásce, sebehodnotě, přirozenosti a pravdě.

Život je spravedlivý ke všem bytostem, pouze nezodpovědní chudáci a oběti svých vlastních nezpracovaných a vytěsněných traumatických zkušeností na které si nepamatují budou vždycky ukazovat prstem na ty ostatní bez vlastní sebereflexe, že jsou to oni kvůli kterým ve svém životě trpí. 

Ti ostatní co se již poučili a pochopili, že zahnívat v roli chudáka už jim nic nedává se snaží zlepšit a uzdravit sami sebe a pomáhat zlepšit skrze své vlastní přístupy, chování a konání rovněž tuto společnost a tento svět.

V naší vládě je spousta nevědomých pokřivených, zraněných a nemocných lidí, kteří jsou po vzoru života v této společnosti hnaní vlastní nedostatečností, touhou po uznání a bezpodmínečné lásce, kterou ve svém životě nikdo z nich nikdy nedostal a proto se křiví, lžou, kompenzují stejně jako všichni ostatní v tomto světě, kteří v sobě skrývají naprosto stejné obavy z toho, že nejsou dost dobří a nebo že si lásku ostatních, primárně od svých rodičů a partnerů prostě jen tak nezaslouží.

Touha po pozornosti je nejsilnější droga, mor lidského života.
Musím nejprve něco dokázat, někým se stát, něco získat, abych získal konečně to své vytoužené uznání a související pozornost.
Valná většina lidí se za touto nanaplnitelnou iluzí honí celý svůj život až do vyčerpání s nasazením všech svých sil.

Tak takhle to tady máme, jeden vedle druhého je tím co jsem výše napsal více nebo méně zasažen, podle toho jak tyto věci vnímá a jestli už se v průběhu svého života sám rozhodl se svým životem a přístupy něco dělat.

Občas si sebekritický říkám, když se koukám na své děti a mladou generaci s uvědoměním si toho, co jsme pro ně vybudovali a jaký svět jim nabízíme, že jsme národ přizdisráčů a líných tlučhubů a ignorantů bez vlastní sebereflexe, který zradil sám sebe, odevzdal svou zodpovědnost falešným autoritám a žije nezodpovědně zakonzervovaný ve strachu z budoucnosti a z toho co přijde pod diktátem těch, kteří nás v této pozici všechny udržují.

Vytratilo se vlastenectví, úcta k přirozeným lidským hodnotám, sounáležitost a zájem pracovat na tom, abychom se tady měli všichni jeden vedle druhého skutečně dobře a svobodně a zodpovědně si tvořili a chránili podmínky pro vlastní přirozený život.

Ti přeložení už dávno rezignovali a ti ostatní touží už jen po klidu.
Ti hyperaktivní skrze odpor neustále marně narážejí a ti pasivní buď čekají na nějakou formu duchovní spásy, vytoužený odchod z utrpením přeloženého těla a nebo si kvantují lepší život ve svých představách.

Nevidím, neslyším, nevnímám, necítím, odpojen a energeticky vydojen, odevzdán napospas soudobému masokombinátu jako nejvyšší formě blahobytu v rezignaci schované za pseudopřijetí, neustále se ujišťující a opakující, že vše je opravdu jak má být.

Jsme součástí jednoho, ale není jedno co tady žijeme a jak se zde chováme a projevujeme.