Přechod z období "Jahl" do období "ʿIlm"

V tomto článku bych rád nastínil pojetí dnešní doby pohledem mystik a duchovní filosofie arabského světa a blízkého východu.

Z pohledu východních mystik a symbolik arabského světa se jako lidstvo nácházíme ve zlomové době a přechodu mezi obdobími a souvisejícími stavy vědomí Jahl a ʿIlm.


Jahl

Slovo „Jahl“ (arabsky جهل) pochází z arabského kořene j-h-l (جهل), který znamená: 

• nevědomost
• neznalost
• neschopnost poznat pravdu
• jednat zaslepeně
• chovat se impulzivně nebo barbarsky
• ignoranci
• jednat nerozumně
• být duchovně zaslepený

Z tohoto kořene dále vznikají následující slova:

Jāhil (جاهل) = nevědomý člověk, ignorant, sobec.
Jāhilíja / Jahiliyyah (الجاهلية) = stav kolektivní duchovní nevědomosti („věk nevědomosti“), stav duchovní neosvícenosti nebo chaosu, život bez spojení s božským řádem, dominanci ega, tribalismu a chaosu.

V této spojitosti je známý také titul Abú Džahl (Abu Jahl) = „otec nevědomosti“, což byla přezdívka významného odpůrce proroka Mohameda.

Ve východní mystické nebo symbolické interpretaci může dále pojem „Jahl“ znamenat: oddělenost od pravého poznání, zapomnění vlastní podstaty, egoickou slepotu, neprobuzené vědomí.
V súfismu a esoterických směrech islámu je překonání období a souvisejícího stavu „Jahl“ chápáno jako cesta k vědomému poznání a sjednocení s božskou pravdou.

Opakem slova Jāhil je ʿĀlim (عالِم), což znamená znalý, moudrý, pravdivý, vědomý, milující člověk.

Slovo Jahl / Jahl (جَهْل) má mnohem hlubší význam než jen obyčejnou „nevědomost“. 
Je to jeden z klíčových pojmů arabské duchovní filozofie a islámské metafyziky.


ʿIlm

Opakem pojmu Jahl je ʿIlm (علم) = vědění osvícené pravdou.
Je to rovněž vnímáno jako období po duchovním probuzení, kde se daná bytost nachází ve svém původním přirozeném nastavení a zodpovědnosti vůči svému životu.


Fáze přechodu

1. Jahl – nevědomost

Člověk:

• jedná z automatických, naučených a přejatých přesvědčení
• ztotožňuje se s přejatými názory
• považuje své současné chápání za úplné
• převážně reaguje na vnější podněty  (zavděčování, strach z nedostatku lásky) než vědomě tvoří (zodpovědnost)

Nevědomost zde nemusí vždy znamenat nedostatek inteligence. 
Může jít o velmi teoreticky vzdělaného člověka, který však skrze svá nepřirozená nastavení nevidí za hranice svých představ.


2. Probuzení otázky

Objevuje se pochybnost:

„Co když je skutečnost jiná, než si myslím a představuji na základě toho, co je mi v tomto světě předkládáno?“

Toto bývá často vyvoláno životní krizí, utrpením, nemocí, hlubokým duchovním zážitkem, setkáním s člověkem, který žije svůj život jiným způsobem než je obvyklé.

Dochází ke stavům, kdy staré jistoty přestávají stačit a nepomáhají dávat důvěryhodné odpovědi na kritické otázky.


3. Talab al-ʿIlm – hledání poznání

Člověk:

• studuje
• pozoruje
• naslouchá
• ověřuje skrze vlastní prožité zkušenosti
• objektivizuje
• uzdravuje své tělo, vztahy a život, učí se přirozené lásce
• učí se rozlišovat mezi domněnkou a skutečným poznáním

V této fázi často zjistí, že svět je mnohem složitější a komplikovanější, než si doposud myslel.


4. Pokora

Paradoxně čím více člověk poznává, tím více si uvědomuje rozsah toho, co ještě do hloubky nezná.
To je důležitý mezník.

Falešné vědění říká: „Já už vím naprosto vše.“

Skutečné vědění říká: „Rozumím více než dříve, ale stále je zde stále mnoho k poznání.“


5. ʿIlm – poznání

ʿIlm není pouze soubor informací.

V nejhlubším významu znamená:

• poznání přirozené lásky a souladu věcí
• porozumění příčinám toho co a jakým způsobem se v životě děje
• je zde otevřená schopnost vidět v životě souvislosti a propojení
• obnovená schopnost jednat v souladu s pravdou, kterou člověk poznal a prožil

Pokud poznání nezmění způsob života daného jedince, tradiční mudrci často tvrdili, že se ještě nejedná o skutečný ʿIlm.

Z pohledu přechodu a návratu k vlastní božské podstatě není ʿIlm konečnou fází.
Touto fází je označováno Maʿrifa (معرفة) neboli přímé poznání pravdy.

Jahl, ʿIlm a Maʿrifa jsou v arabských mystériích vnímány jako tři základní úrovně stavu duchovního vědomí a souvisejícího poznání.

Jahl       - Nevím a často si myslím, že vím (Naše oblíbené české přísloví: "Myslet znamená hovno vědět")
ʿIlm       - Vím a rozumím
Maʿrifa - Přímo zakouším pravdu

Příklad:

Jahl: člověk nikdy neviděl moře a přemýšlí a utváří si představy o tom co to moře je.
ʿIlm: člověk viděl a zažil moře a rozumí jeho vlastnostem.
Maʿrifa: člověk stojí v moři a prožívá ho přímo.

V duchovní symbolice lze přechod od Jahl k ʿIlm chápat jako přesun ze tmy do světla, z chaosu do řádu, z iluze do poznání, od automatických reakcí k vědomému jednání, z nepřirozenosti do přirozenosti, od oddělenosti k porozumění souvislostem a jednotnému pohledu na život a jeho původnímu významu.