Láska v partnerském vztahu

Mnoho žen i mužů není spokojeno ve vztazích se svými partnery, stěžují si na nesplněná očekávání, na nedostatek lásky. Touží po harmonickém vztahu, ale vůbec si neuvědomují co obnáší, takovéhoto stavu dosáhnout.
Důvodem je ve většině případů neznalost a mylná představa o tom, co to vlastně láska je, jak funguje vzájemný vztah mezi ženou a mužem, jaké jsou jejich role a k čemu jim vztah a jeho pravidla slouží. Souvisí to převážně s výchovou v systému, adaptací jeho programů a skrze ně přijetím překroucené definice toho co láska je, jak funguje vztah, jeho pravidla a role v něm.
Každý vztah se domlouvá na duchovní úrovni duší obou účastníků před samotným životem ve kterém bude probíhat. Domlouvá se to, co bude předmětem jeho učení, jaký bude mít průběh a způsob jeho ukončení. Smyslem vztahu je učení se lásce a pokoře, tedy pochopení k sobě samým a ke všemu stvořenému.
Láska je přijímání, je to umění sebepřijetí, tedy přijímání všeho, co se nám v životě bezprostředně děje a to jak pozitivně, tak i negativně vnímané dění a s ním související energie,
které k nám proudí z našich zrcadel kolem nás.
Učitelem lásky je ženský princip, tedy žena, která skrze sebe učí muže přijímat jeho karmu, jeho nepřijaté stíny a potlačené emoce, tím, že mu je svým chováním přehrává a vyžaduje po něm, aby jí miloval, tedy přijímal takovou jaká je.
Vzhledem k tomu, že lidské tělo obsahuje jak ženský tak mužský princip, každý má tedy svou vnitřní ženu a svého vnitřního muže, probíhá vzájemné učení mezi ženou a mužem souběžně. Vzájemně si tedy oba přehrávají své nezpracované a nepřijaté věci a učí se přijímat se a milovat takoví jací opravdu jsou.
Je tedy jasné, že než se vztah dostane do onoho kýženého harmonického a souznícího stavu, musí projít několika stádii a bude to vyžadovat spoustu práce. Vztah začíná setkáním obou partnerů v životě, kdy přitažlivá žena, jakožto řídící role si přitahuje svým magnetismem muže do vztahu. Na počátku vztahu oba partneři prochází počátečním stádiem zamilovanosti, což je stav, kdy si oba vzájemně zrcadlí pouze věci, které sami na sobě přijímají a které se jim líbí.
Jakmile se žena ujistí, že ji muž takto přijímá, posouvá vztah do stádia učení. V tomto hlavním stádiu velmi záleží na vědomém přístupu každého z partnerů, jak na sebe budou v daných situacích vzájemně reagovat. Pokud se oba partneři ztotožnují se systémem předkládanou definici toho, jaké jsou jejich role a jak vztah funguje, jsou řízeni těmito představami a tvoří si o chování svého partnera domněnky na základě svých vlastních pocitů a doprovodných myšlenek.
Oba partneři si tak k sobě tvoří energickou závislost podloženou strachy z vlastního sebenepřijetí a obavami z toho, že by přišli o materiální statky, které spolu při společném soužití získali. Velmi rychle dochází ke konfliktním situacím, kde jeden druhého kritizuje za jeho chování, dostavují se pocity viny a křivdy.
V tomto stavu uvědomění postupně přichází jeden nebo oba partneři neustále o svou energii a tím dochází k postupné rezignaci úsilí jí do vztahu neustále investovat. V tomto stádiu vztahy velmi často prochází krizemi, kde se většinou jeden z partnerů rozhoduje o odchodu a ukončení vztahu.
Pakliže dojde k předčasnému ukončení vztahu, přichází každému z obou partnerů do života dle potřeby nový partner, přesně takové úrovně, aby mohl navázat na předchozí vzájemné učení. Je to také jeden z důvodů, proč si někteří lidé prchající ze vztahů stěžují, že stále nemohou najít ve svém životě toho správného partnera a s každým novým partnerem neustále prožívájí opakující se situace a scénáře.
Pokud dojde k uvědomění si a osvojení základních principů a rolí ve vztahu, velmi rychle se začne vztah čistit a směřovat ke vzájemné spokojenosti obou účastníků. Dochází tak k vzájemnému odpouštění, posílení sebelásky a tím i schopnosti dávat více bezpodmínečné lásky tomu druhému. Oba partneři se tak mohou dostat do energické svobody a nezávislosti, ve které pak mohou vzájemně spolutvořit věci, které je baví a naplňují.
V tomto harmonickém vztahu, jsou pak nezávislí jeden na druhém, vzájemně se podporují na své cestě a spojuje je vzájemná úcta a láska tvořená z nadbytku jejich sebelásky. Je tedy potřeba si uvědomit, že náš partner je vždy naším zrcadlem. To co nemáme zpracované v sobě, nám bude vždy svým chováním připomínat.
To co nepřijímáme u sebe, budeme vždy odmítat i u něj a ostatních. S pochopením a osvojením si těchto principů a přijetím zoodpovědnosti za své chování a s ním související roli ve vztahu se tak dostáváme na kýženou cestu své vlastní podstaty a životní pravdy o nás.