Princip léčení

Ten kdo ztratil svou moc, stal se bezmocným a posléze nemocným.
Léčením tedy rozumíme znovunabývání vlastní moci a s ní souvisejícího sebeuvědomění a sebepřijetí.
Nejvyšší princip léčení je vlastní bezpodmínečné přijetí.
Síla léčitele, který používá tento princip tkví v tom, že on sám má v sobě přijatou vlastní temnotu, uvědomil si význam duality a respektuje nadřazený vyšší božský řád.
Touto dosaženou vibrací a s ní spojenými energiemi pak působí na ostatní, ti se cítí v tomto energetickém poli bezpodmínečně přijati a pokud to není v rozporu se záměrem jejich duše,
dovolují si uvolnit a prožít své potlačené emoce a s ními spojené energetické bloky.
Základní podmínkou úspěchu je tedy to, že pouze to co léčitel v sobě přijal, je schopen příjmout u ostatních a tím i oni si dovolí se v jeho přítomnosti léčit a uzdravit.
Pokud se léčitel snaží rozumem tlačit do léčení vlastním chtěním a lpěním na vlastní představě,
není tedy dostatečně připraven a uvědomělý, pociťuje vždy u nemocného vše co si sám nepřijal jako karmické zrcadlo s následným úbytkem vlastní energie.
Další možnosti léčení patří již do oblasti magie, kde se používá sílá a energie prostředníka.
Zde tedy přebírá neschopnost léčitele příjmout nemocného díky vlastnímu nepřijetí léčeného problému bytost, která tuto schopnost má a poskytuje tuto energii nemocnému místo léčitele, který je zde pouze v roli sprostředkovatele léčení.
Tento způsob ovšem pro léčitele znamená téměř vždy karmický závazek, který bude dříve nebo později nucen vyrovnat.
Vyjímkou jsou spirituální léčitelé s duchovní kvalitou šamana, kteří mají podporu bytostí, jejichž sílu využívají ke své práci a mohou tímto způsobem přirozeně pracovat.