Probuď se člověče, procitni z hlubokého spánku, podívej se na co všechno jsi zapomněl.
Nastal čas následovat tento dávný hlas, který tě vyvede z mlhy zapomění.
Velmi hořká a nepříjemná je chuť pravdy až na samém dně pohárů bolesti, kterých do úplného procitnutí nespočet vypiješ.
Mocně hoří a plápolá oheň ve tvém srdci, aby jednou pro vždy přetavil okovy tvého otroctví, které jsi si sám zvolil, tím že jsi uvěřil a opustil hlas svého srdce, proto abys poznal a pochopil, kdo jsi.
A je tu zas ten vzdálený hlas, ta prastará melodie harmoniky, který tě volá k nám napříč časoprostorem veškerého bytí.
Probuď se ženo, ty která v sobě neseš hodnoty lidství a prostor nekonečné lásky všech matek. Vzpomeň si, kde jsi nechala své dlouhé krásné vlasy, které ti zahalovaly tvé kočičí tělo jako ten nejkrásnější šat, když jsi se procházela loukou plnou květin, tančila ve větru i dešti svých slz a zpívala o velké lásce, která je navěky.
Vzpomeň si, kde jsi nechala svůj úsměv a žár touhy svého těla.
Vzpoměn si, kde jsi nechala muže svého, kterého jsi vždy ze srdce tolik milovat chtěla.
Probuď se muži, ty který jsi zapomněl na moudrost svých otců, kterou v sobě neseš, na tvořivou sílu lásky, kterou jsi slíbil, že budeš ochraňovat pro sebe, pro svoji ženu, pro vaše děti, pro váš rod i Zemi.
Probuď se člověče, naslouchej hlasu svého srdce.
Strážcové se pro tebe vrátili a vezmou tě zase domů, zpět tam, odkud jsi přišel.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážený čtenáři,
vkládej prosím komentáře a dotazy pouze týkající se tématu článku s vědomím, že mají obsah článku rozšířit a informačně a názorově obohatit pro další čtenáře.
Komentáře obsahující spam a negativní narážky bez odůvodnění, budou mazány.
Děkuji za pochopení.