Potlačování emocí

V našem životě jsme propojeni s naší realitou pomocí našeho těla a s ním spojenými smysly.
Pomocí smyslů vnímáme a pociťujeme příchozí energie a na základě našeho uvědomění a uvědomění si spojitostí těchto energií s námi je buďto přijímáme, prožíváme a nebo odmítáme prožít.
Naše sebeuvědomění zavísí na způsobu jakým přistupujeme k našemu vnímání, tedy k vlastním pocitům. Pokud je náš rozum propojen s našimi pocity v srdci, tedy s vlastní duchovní podstatou a s ní spojeným intuitívním věděním, je každá příchozí energie obohacena intuitivní informací o tom co obsahuje, co to pro nás znamená a jak se na základě tohoto vjemu máme rozhodnout.
Toto je náš přirozený způsob vnímání.
Pokud je náš rozum propojen s myšlením, je příchozí energie vyhodnocena souvisejícím myšlenkovým programem, který nám nabídne možnosti (myšlenky) učícího systému, kterému tento program slouží. Vzhledem k tomu, že učící systém je nastaven k učení se v oddělenosti od sebe, tedy nebýt sám sebou, nabízí nám myšlenkové programy pouze varianty, které nám odvádějí neustále pozornost od nás samých a udržují ji na vnějším materiálmím světě skrze který se nám snaží od narození předefinovat naši přirozenou v srdci vnímanou božskou sebehodnotu (vědomí) a nahradit jí tou vnější programovou, kterou známe pod pojmem Ego (osobnost). Člověk ve stavu ega, tedy v propojení rozumu s myšlením je primárně veden k potlačování nepříjemným pocitů, proto aby mohlo ego existovat a sloužit učícímu systému.
Tyto nepříjemné pocity a související neprožité emoce jsou uloženy ve formě energií na energetickém těle, které je součástí anatomie těla každé duchovní bytosti a existují tam do té doby než jsou zpracovány a prožity. Těmto nepřijatým energetickým záznamům se také říká karma, nepoznané neboli temnota. Aby mohlo Ego existovat, je vybízeno neustále myšlenkovými programy konat v jejich prospěch, tedy odmítat energie poukazující na nepříjemné pocity a s nimi spojené na vlastním těle uložené energetické bloky.
Jeden z nejběžnějších způsobů je držení jedince v roli oběti, kdy mu myšlenkový program neustálé říká, že to nepříjemné co se mu v interakci s ostatními děje je nespravedlivé a ti kteří mu tyto pocity svých chováním způsobují jsou zlí, ubližují mu a je potřeba proti ním bojovat a před souvisejícím chováním sebe i ostatní chránit.
Dalším běžným způsobem je unikání neboli odvádění pozornosti od nepříjemným pocitů. Zde nastupuje do hry vše co dokáže zaměstnat naší pozornost na dostatečně dlouhou dobu a vybudit v našem těle procesy a reakce, které nepříjemné pocity dostatečně utlumí. Spousta lidí s oblibou zajídá své pocity jídlem, obzvláště masem, které má velmi silné tlumící účinky srovnatelné s chemickými analgetiky, dále pak jsou to veškeré sladkosti v kombinaci s kouřením, pitím alkoholu, užíváním drog pro nabuzení příjemných pocitů.
Prostě si udělat pohodičku, ubalit si brčko, dát si panáčka a o půlnoci, když bude nejhůř vyrabovat lednici abychom si to utrpení trochu spříjemnili a kdyby to snad nestačilo, tak jsou zde také k dispozici kvalitní chemické preparáty se zaručenými účinky. Tento způsob sebelásky samozřejmě přináší své ovoce v podobě nemocí, tělesných deformací a dysfunkcí.
Extrém střídá extrém a místo krásným symetrických postav muže a ženy žíjících šťastným životem ve vyskokých vibracích, zde dnes máme mimo jiné potetované povětšinou s nevalnou kvalitou vlasů musculaturní gladiátory s nízkým sebebevědomím, které neustále hledají v zrcadlech posiloven. Soudkoidní papíky nebo vychrtlé samorosty, kterým z očí svítí odpírání a lakota.
V ženském provedení je to v bleděmodrém to stejné, kde místo ladných kočičích postav sebevědomých a milujících žen převažují ustarané a uběhané neustálou kontrolou a strachem posedlé biorobotky s válečkoidními nebo naopak vychrtlými postavami, kde v obou případech na jejich přehlížený potlačený vztek a hněv poukazují krásné značkové brýle.
Je tedy na každém z nás jak přistoupí k práci s vlastními potlačenými emocemi, zda si dovolí otevřít se svým vlastním nepříjemným pocitům, dovolí si je prožít a procítit a tím se opět sjednotí do své přirozené podstaty a nebo bude dál setrvávat v učení se toho, jaké to je být bezmocný, nemocný, nebýt sám sebou ve své božské podstatě.