MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Cesta zpět

Ten kdo se touží navrátit zpět do stavu celistvosti, do stavu pozitívní lásky a souvisejích vibrací života se musí naučit rozumět svému aktuálnímu životu, pravidlům učícího systému a znovu si obnovit původní nastavení a vnímání sebe sama a prostoru ve kterém se prožívá v souladu s nadřazeným vyšším božským řádem a jeho Zákonem Jednoty Stvoření.
Je potřeba se tedy začít v životě rozhodovat sám za sebe na základě svých vlastních pocitů v srdci, které nám jasně říkají to, co je pro nás správné bez ohledu na to, co si o nás a našem rozhodování myslí ostatní. Je potřeba si být vědomi toho, že vše nepříjemné co pociťujeme v chování od ostatních, to co se nás emočně dotýká, pouze poukazuje na naše potlačené, neprojevené emoce a související strachy, které jsou hlídány systémových nastavením a s nimi spojenými vzorci chování adaptovanými z výchovy primárně od našich rodičů.
Toto karmické zrcadlení nám zároveň poukazuje na poučení, abychom si uvědomili, jaké to je, když se k nám ostatní v těchto situacích, které jsou nám nepříjemné, chovají stejně, tak jako jsme se chovali my k jiným v minulosti, v minulých inkarnacích.
Pokud nevnímáme spojitosti, je potřeba se naučit nepopírat své vlastní nepříjemné pocity, nevinit ostatní za jejich existenci, zbavit se tedy pocitů lítosti, viny a křivdy s vědomím, že život je spravedlivý a my sami jako duchovní bytosti jsme příčinou toho, jaký ho máme.
Je potřeba si dovolit dělat chyby, dovolit si být obdobně špatnými, tak jak je nám v těchto situacích vyzrcadleno ostatními. Naučit se odpouštět si, omlouvat se, přestat jednat v odporu, vzteku a učit se sklidňovat, jednat z pozice klidu a zjemňovat svůj projev.
Nebát se mluvit o svých strachách, stydlivostech. Nebát se projevit své slabosti a související emoce. Nebát se ostatním říkat pravdu ze srdce a nebát se, že naši pravdu neunesou a nebo jim způsobí bolest, proto je potřeba nikoho nelitovat a neudržovat ho tak dále v roli oběti, ale naučit se ostatním vyjadřovat pravdivě náš soucit, tedy mít je rádí s jejich vlastními chybami takoví jací jsou a vést je do uvědomění si vlastní zodpovědnosti za konání a rozhodování se v jejich vlastním životě, protože každy z nás si do svého stavu v životě došel sám a nese si za něj svou vlastní zodpovědnost i když se jí různými způsoby vzdal.
Je potřeba si narovnat naše vzájemné vztahy v rodových liníích. Žena v ženské a muž v mužské. Primárně je tedy pro každou ženu nejdůležitější vztah s její matkou a pro muže vztah s jeho otcem. Tyto vztahy musí být v odpovídající hloubce bezpodmínečné lásky. Jakýkoliv nesoulad těchto vztahů se dál projevuje v životě každého jedince a je zrcadlen jak rodiči, tak i v ve vztazích s partnery a jejich dětmi.
Matka tedy dceři zrcadlí svým chováním, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svých dětem a dcera ji zároveň zrcadlí to co ona si v životě nezpracovala a nepřijala. Otect se synem si zrcadlí to stejné.
Partneři si zrcadlí, jací byli v minulosti partneři a jak se chovali, poukazují si na nepřijaté nevěry, potlačenou sexualitu, tvrdost, nízkou sebelásku a sebehodnotu, tedy podmínečné příjetí a energetickou závislost a s ní spojený strach z nedostatku.
Je potřeba si uvědomit význam role muže a ženy a jejich vzájemného vztahu a souvisejících hodnot. Vědět, že žena je láskyplným prostorem ve kterém její muž tvoří hodnoty na základě její sebelásky. Vědět, že základem každého zdravého vztahu je vědomá sexualita a nic jí nemůže žádným způsobem nahradit a ani přemostit jinými hodnotami.
Je tedy potřeba se primárně zaměřit na své vlastní pocity, na sebe ve vztahu s partnerem s rodinou s dětmi a ostatními kolem nás a naučit se s našimi pocity vědomě pracovat.