Žena

Lidská bytost, která má ve svém základu magnetický imprint s polaritou "-" se nazývá Žena.
Žena je hmotnou manifestací vydělení ženského principu z božské jednoty. Ženský princip je hybnou silou, základním pilířem života a tvůrcem prostoru pro jeho projev.
Žena je učitelkou lásky a ve Stvoření symbolizuje temnotu, poznání, přijímání.
Žena si přitahuje muže do života, aby ho učila poznávat jeho vlastní temnotu, jeho záměr poznání, skrze sebe, skrze prostor, který tvoří. Z pohledu její fyzické sexuality je tímto prostorem, její tělo a primárně její vagína, kterou nabízí svému muži a učí ho, aby v ní sexuálně tvořil pro její rozkoš a potěšení.
Lidské tělo je obrazem duše. Jeho vzhled a vlastnosti přímo zrcadlí stav souladu či nesouladu s vlastní božskou podstatou, přirozeností a odklon od původních hodnot lidské rasy.
Pokud je duše sjednocená, tedy přijatá do celistvosti, správně propojená se svým fyzickým tělem, je takovéto tělo zdravé a krásné v jeho původní božské podobě a bytost v něm prožívá odpovídající hloubky svých prožitků. V opačném případě je tělo deformované, nesymetrické, nemocné, plné potlačených emoci, nahromaděné bolesti a strachů, díky kterým je v něm smyslové vnímání a související citlivost značně utlumená, omezená a v některých případech i zcela odpojená.
Dle původního nastavení žena dává muži bezpodmínečnou lásku a hlídá jeho expanzivní tendenci, aby nebyla destruktivní, tím, že pravdivě popisuje své pocity a dává je rovněž pravdivě najevo svými emocemi. Nic tedy neblokuje a nic v sobě nepotlačuje.
Základním smyslem existence ženy je tedy její sexualita a s ní spojené prožívání se ve svém vlastním fyzickém těle. Žena touží poznávat rozměrnost své vlastní rozkoše a neustále hledá další a další cesty k prožití ještě hlubších a intenzivnějších sexuálních vjemů a zážitků ve svém fyzickém těle. Ve výchozím pozitivním, neboli božském nastavení, je žena ve stavu vědění. Její rozum je přirozeně propojen s pocity v srdci a stejně tak, je tomu i u jejího smyslové vnímání.
Takto nastavená a projevující se žena je pravdivá, nic nepředstírá, na nic si nehraje a je tedy sama sebou ve svém vlastním uvědomění a sebelásce skrze své vlastní pocity v srdci a s nimi spojené duchovní vedení.
Vlivem záměru poznání hodnoty člověka a jeho darů, padly ženy i muži do temnoty poznání a souvisejících vibrací života, aby poznali všechny možné aspekty lásky v jejich pozitivní i negativní podobě. Ženy i muži se vlivem tohoto záměru poznání postupně odpojili od svých srdcí a jejich přirozené rozumové napojení a smyslové vnímání bylo vlivem strachu a související ztrátou vlastní moci přepojeno na učící systém myšlení a s ním spojené myšlenkové vzorce chování.
Díky tomuto nastavení začali lídé chybně vyhodnocovat své pocity a smyslové vnímání, začali jednat více pod vlivem strachu, souvisejících myšlenek a s nimi spojených představ. Postupně tak upadalo jejich uvědomění, přirozenost, životní hodnoty a genetika fyzického těla do stále nižších vibrací života v utrpení, duchovní oddělenosti a souvisejících nemocí.
V tomto učícím nastavení se celé lidstvo náchází tisíce let a prochází tak evolučním vývojem ve kterém si každá bytost odžívá své záměry poznaní a související karmické lekce. Každá bytost je zařazena do duchovního stromu Stvoření. Projevem tohoto duchovního stromu jsou rodové línie fyzických těl v hmotné realitě.
Každá žena je napojena na svůj rod, na své rodiče, primárně na svůj ženský rod, tedy na svou matku, která jí v učícím nastavení svým chováním zrcadlí to, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jakým způsobem se chovala ke svým dětem. Z pohledu matky je jí zrcadleno na svých vlastních dětech, primárně na dcerách, to co ve svém životě nezvládla pochopit a co si nezvládla zpracovat a samozřejmě i to jaké je její ženství, vztah k sexualitě a související hodnoty.
Zde platí známe pořekadlo "Pánbůh nám to vrátí na dětech". Muž, kterého si žena přitahuje do učícího vztahu jí rovněž zrcadlí svým chováním jaká je, jak se odchýlila od své původní podstaty a s ní spojené pravdivosti a neposledně jí svých chování přehrává, jaká byla partnerka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svým partnerům.
V dnešní době je velmi důležite, aby si hlavně ženy uvědomily svou řídící roli, učily se pracovat se svými pocity, postupně se odpojily od systému myšlení a tímto se zbavily strachu a navrátily se ke svým původním hodnotám, k pravdivému životu ve vysokých vibracích a s ním spojenému intuitivnímu vědění.
Cesta k tomuto původnímu pozitivnímu stavu vede skrze nepříjemné pocity, skrze sebeprácí, skrze práci s vlastními strachy, potlačenými emocemi, stydlivostmi a dalšími kontrolními mechanismy, které brání k návratu do vlastního ženství, k propojení vlastního těla s jeho duchovní podstatou skrze své vlastní pocity v srdci.