Duchovní ego

Již několik let probíhá silná transformace naších bytostí a procházíme tak všemožnými změnami na psychické i fyzické úrovni. V průběhu těchto změn, je naše představa o nás a o všem kolem nás, neustále rozebírána a přeskládávána, až z toho máme občas pocit, že už se nikdy nesložíme dohromady.
Dostavují se všechny možné pocity a tělesné stavy a přemýšlíme nad tím jestli to vůbec někdy skončí.
Jsme neustále vtahováni do nových a nových učících situcí, abychom v nich čelili našim obavám a rozpouštěli naše nepřijate emoce.
Naše vůle vyvléct se natrvalo z okovů systémových programů a osvobodit se, nám dává sílu vytrvat a pokračovat dál. Občas máme pocit, jako by za nami padaly mosty, které nás spojovaly se světem, který již dál nezapadá do naší aktuální představy.
Není možné se vrátit zpět, není již možné věřit tomu, co již pro nás přestalo být pravdou.
Naše nová pravda stojí nyní před námi a čeká na své poznání. Většinu našich stínů jsme již přijali a ty zbylé již nemají takovou sílu, aby nás mohly na naší cestě zastavit.
Začínáme mít pocit, že už jsme dosáhli momentu zlomu a dále to bude pro nás už jen lepší.
Máme zvýšenou citlivost vnímaní, intuice předchází myšlení, tělo se rychle uzdravuje z předchozích stavů a nabírá sílu.
Stáváme zprostředkovately poznání, léčiteli, terapeuty, šamany a duchovními lídry.
Pořádáme semináře, terapie, ceremonie a různá setkání s těmi, kteří touží kráčet po stejné cestě sebepoznání.
Máme pocit, že to je ono, toto je naše cesta. Najednou máme kolem sebe spousty těch, kteří s námi sdílí naše nadšení, kteří k nám vzhlížejí. Cítíme stavy naplněnosti a zadostiučinění, bodejť by ne, když jsme do toho vložlli tolik úsilí a energie.
Jsme na konci? Ano.
Úspěšně jsme dokončili první úroveň systémové hry a zatím ještě netušíme, že nás čeká ještě mnohem náročnějí druhá úroveň, kterou nazýváme "Past duchovního ega".
V této úrovni hry, teprve zjistíme proti jak silnému protihráči to vlastně stojíme.
Systém se rozhodně nehodlá jen tak vzdát a bude se snažit udržet naši pozornost do posledního momentu.
Tím jeho posledním trumfem v rukávu je náš vlastní stín nazývaný "Strážce prahu", který primárně hlídá náš duchovní rozvoj a posun. Jeho působením jsme velmi rychle vtahování do situací, kde lidé řeší své problémy a my jakoby náhodou vždy známe na tyto problémy odpovědi a řešení.
Pokud podlehneme volání stínu, máme tendence v daných situacích aktivně pomáhat ostatním, protože přece víme jak je to správně.
Snažíme se všem vysvětlit a poučit je o tom co mají dělat, aby našli ve svém životě štěstí a uzdravili se ze svých nemocí. Reakce na sebe nenechají dlouho čekat a jsou takové, jaké bychom rozhodně vůbec nečekali.
Něco je špatně, vždyť máme přece napojení, máme vize, intuice nám pracuje, chceme pro všechny to nejlepší, chceme pomoct matce Zemi. Dostali jsme se do slepé uličky vlastní představy, že naše cesta je i cesta ostatních. Vůbec jsme si neuvědomili, že to k čemu jsme dospěli, byla, je a bude vždycky pouze naše představa a náš prožitek v naší realitě.
To dosažené poznání naplňuje pouze touhy našeho vědomí, ostatní si buď došli ke stejnému poznání v některém z předchozích životů a proto nemaji již potřebu si to zopakovat a nebo mají svůj vlastní plán a způsoby jak si k obdobnému poznání dojdou.
Volání stínu sílí a spolu s ním se systém podbízí hojností a zasypává nás myšlenkami vyjadřující naší jedinočnost.
"Jsme vyvovolení"
"Máme přece poslání"
"Přišli jsme zachránit svět a ostatní k nám vzhlížejí"
V této fázi je velmi obtížné si uvědomit a popřít tuto skutečnost, protože se cítíme v životě spokojení a šťastní. Pokud se nám podáří získat nadhled a nepodlehnout tomuto volání, pocítíme unitř nás silný hlas, který nám říká:
"Když už víš, musíš mlčet"
"Mluv pouze, když jsi tázán"
"Buď moudrý"
"Pomáhej jen těm, kteří tě o tvou pomoc požádají"
"Miluj a buď pouhou inspirací"
Začneme si uvědomovat, že je to skutečně tak, vše je pouze prožitek, náš prožitek.
Nemůžeme z vlastní vůle nikomu pomoci, je to pouze naše představa, že někomu pomáháme.
Ve skutečnosti pouze prožíváme, jaké to je, když ovlivňujeme prožitek někoho jiného.
Není rozdíl mezi námi a zrnkem písku.
Jsme kapka v moři poznání, tečka vědomí zdroje.
Jsme jedno osamocené vědomí na své cestě za poznáním.
Všechno čeho jsme kdy na své cestě dosáhli má hodnotu a význam pouze pro nás, protože jsme si to prožili a procítili.
Mimo systém vše splývá v celistvosti.
Skutečne prožíváme, že není nic více nebo méně, hodnoty ztratily svůj význam.
Vše je v naprostém pořádku, včetně systému a všeho toho, co v něm existuje.
S tímto poznáním si uvědomujeme, že v životě stačí pouze být, pozorovat a užívat si jeho přítomnost,
protože všechno prostě bylo, je a vždycky bude.