MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme vedeni, stačí správně vnímat

Každý z nás je od narození veden životem vlastním duchovním vedením, našim vyšším Já, naší duší takovým způsobem, aby si odžil, procítil a poznal vše potřebné, tak jak si před svou inkarnací předsevzal. Jedinou vědomou komunikací mezi vědomím těla a našim vyšším vedením, tedy naší duší jsou naše pocity v srdci.
Veškerá komunikace se děje skrze tyto pocity a říká se jí intuice neboli intuitivní vnímání. Pro případ neschopnosti zachytávat tuto komunikaci díky vlastnímu odpojení se od pocitů, jsou zde signály, které poukazují na nesoulad při rozhodování se v životě skrze fyzické projevy těla.
Tento nesoulad nazýváme nemocí. Základním smyslem učícího systému a jeho programů je odpojit člověka od tohoto přirozeného nastavení a přemostit cítění myšlením a vyhodnocováním smyslového vnímání skrze myšlenkové programy a vzorce výchovy.
Každý myšlenkový program je vždy navázán, napojen na existující potlačenou emoci, související nepříjemný pocit a pod nim skrytou nepřijatou energii na energetickém těle. Hlavním obranným mechanismem systému a jeho programů před prohlédnutím jejich významu je strach.
Strach udržuje každého jedince v uvědomění, že nemoci a související nepříjemné pocity je potřeba neustále potlačovat, skrývat, nedávat najevo a považovat je za něco špatného, co souvisí se zlem. Existence nepříjemných pocitů a nemocí je systémem vysvětlována takovým způsobem, aby člověk žil v představě, že je život nespravedlivý, že nemá možnost se bránit jinak než, že bude bojovat proti těm, kteří mu svých chováním poukazují na tyto potlačené emoce.
A v tomto zacyklení, které generuje neustále další sebepopírání, utrpení, odpor a související karmu se každý jedinec nachází tak dlouho dokud nepochopí, že to jediné čemu může důvěřovat je on sám, jeho vlastním pocitům v srdci, jeho vlastní intuici, jeho vlastnímu vedení.
Nikdo za nás nemůže nic odžít, vyřešit, pro všechny kolem nás jsme každý z nás svým vlastním životem jen pouhou inpirací.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Cesta zpět

Ten kdo se touží navrátit zpět do stavu celistvosti, do stavu pozitívní lásky a souvisejích vibrací života se musí naučit rozumět svému aktuálnímu životu, pravidlům učícího systému a znovu si obnovit původní nastavení a vnímání sebe sama a prostoru ve kterém se prožívá v souladu s nadřazeným vyšším božským řádem a jeho Zákonem Jednoty Stvoření.
Je potřeba se tedy začít v životě rozhodovat sám za sebe na základě svých vlastních pocitů v srdci, které nám jasně říkají to, co je pro nás správné bez ohledu na to, co si o nás a našem rozhodování myslí ostatní. Je potřeba si být vědomi toho, že vše nepříjemné co pociťujeme v chování od ostatních, to co se nás emočně dotýká, pouze poukazuje na naše potlačené, neprojevené emoce a související strachy, které jsou hlídány systémových nastavením a s nimi spojenými vzorci chování adaptovanými z výchovy primárně od našich rodičů.
Toto karmické zrcadlení nám zároveň poukazuje na poučení, abychom si uvědomili, jaké to je, když se k nám ostatní v těchto situacích, které jsou nám nepříjemné, chovají stejně, tak jako jsme se chovali my k jiným v minulosti, v minulých inkarnacích.
Pokud nevnímáme spojitosti, je potřeba se naučit nepopírat své vlastní nepříjemné pocity, nevinit ostatní za jejich existenci, zbavit se tedy pocitů lítosti, viny a křivdy s vědomím, že život je spravedlivý a my sami jako duchovní bytosti jsme příčinou toho, jaký ho máme.
Je potřeba si dovolit dělat chyby, dovolit si být obdobně špatnými, tak jak je nám v těchto situacích vyzrcadleno ostatními. Naučit se odpouštět si, omlouvat se, přestat jednat v odporu, vzteku a učit se sklidňovat, jednat z pozice klidu a zjemňovat svůj projev.
Nebát se mluvit o svých strachách, stydlivostech. Nebát se projevit své slabosti a související emoce. Nebát se ostatním říkat pravdu ze srdce a nebát se, že naši pravdu neunesou a nebo jim způsobí bolest, proto je potřeba nikoho nelitovat a neudržovat ho tak dále v roli oběti, ale naučit se ostatním vyjadřovat pravdivě náš soucit, tedy mít je rádí s jejich vlastními chybami takoví jací jsou a vést je do uvědomění si vlastní zodpovědnosti za konání a rozhodování se v jejich vlastním životě, protože každy z nás si do svého stavu v životě došel sám a nese si za něj svou vlastní zodpovědnost i když se jí různými způsoby vzdal.
Je potřeba si narovnat naše vzájemné vztahy v rodových liníích. Žena v ženské a muž v mužské. Primárně je tedy pro každou ženu nejdůležitější vztah s její matkou a pro muže vztah s jeho otcem. Tyto vztahy musí být v odpovídající hloubce bezpodmínečné lásky. Jakýkoliv nesoulad těchto vztahů se dál projevuje v životě každého jedince a je zrcadlen jak rodiči, tak i v ve vztazích s partnery a jejich dětmi.
Matka tedy dceři zrcadlí svým chováním, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svých dětem a dcera ji zároveň zrcadlí to co ona si v životě nezpracovala a nepřijala. Otect se synem si zrcadlí to stejné.
Partneři si zrcadlí, jací byli v minulosti partneři a jak se chovali, poukazují si na nepřijaté nevěry, potlačenou sexualitu, tvrdost, nízkou sebelásku a sebehodnotu, tedy podmínečné příjetí a energetickou závislost a s ní spojený strach z nedostatku.
Je potřeba si uvědomit význam role muže a ženy a jejich vzájemného vztahu a souvisejících hodnot. Vědět, že žena je láskyplným prostorem ve kterém její muž tvoří hodnoty na základě její sebelásky. Vědět, že základem každého zdravého vztahu je vědomá sexualita a nic jí nemůže žádným způsobem nahradit a ani přemostit jinými hodnotami.
Je tedy potřeba se primárně zaměřit na své vlastní pocity, na sebe ve vztahu s partnerem s rodinou s dětmi a ostatními kolem nás a naučit se s našimi pocity vědomě pracovat.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme ve stavu duchovního probouzení

Nacházíme se ve fázi duchovního probouzení.
Jako lidstvo jsme prošli výcvikem v systému. Prožili jsme tisíce inkarnací ve všech možných lidských epochách, hluboké prožitky bolesti, strachu a utrpení.
Spousta lidí již poznala hodnotu pozitivní lásky a souvisejícího dobra a poučila se z vlastní minulosti a souvisejících chyb, nalezla dno svých vlastních prožitků a přeje si navrátit se zpět do výchozího pozitivního stavu štěstí a spokojenosti.
Cesta do tohoto stavu vede pouze a jen skrze sjednocení se zpět do stavu vlastní celistvosti, kterému říkáme sebepříjetí nebo také bezpodmínečná sebeláska.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme ve škole evoluce duchovních bytostí

Inkarnovali jsem se na Zemi do učícího prostoru, reality ve které probíhá poznání, rozvoj duchovních bytostí a související evoluce duší. Tento prostor byl stvořen k nejhlubší formě poznání bytí v oddělenosti od vlastní podstaty v zapomění na sebe sama.
Vše co zde existuje, slouží pouze a jen pro studijní účely a nemá žádnou jinou hodnotu. Hlavním smyslem tohoto prostoru je poučit se a odžít si svou vlastní karmu, tedy negativní důsledky toho, co znamená porušování Zákona Jednoty Stvoření a odklonění, oddělení se od vlastní pozitivní podstaty tedy od pozitivního stavu Boha.
Každý z nás je v tomto prostoru dobrovolně a z vlastní vůle, protože se na počátku své cesty životem rozhodnul, že chce poznat hodnotu sebe sama. svých darů a duchovních kvalit skrze negativní prožití svého výchozího pozitívního stavu a to lze pouze a jen skrze porušení Zákona Jednoty, tedy vytvořením související karmy. Učící systém je nastaven takovým způsobem, aby plně reflektoval potřeby učení jednotlivých duchovních úrovní.
Základem učícího systému je popírání Zákona Jednoty, implementace souvisejících myšlenkových programů, které udržují každého jedince v odpovídajícím nastavení, kterým je primárně strach, nespravedlnost, utrpení, podmínečná láska a s ní spojená energetická závislost.
Je zde vytvořena iluze nedokonalosti, tím že jsou každému jedinci předkládány vnější hodnoty na které je od svého narození učen směřovat svou vlastní pozornost a související energii a je mu vysvětlováno, že se musí nejprve učit, aby někým byl a něčeho dosáhnul.
Je mu představena forma a způsob socializace do systémového dění a také způsob jakým je potřeba žít, aby byl ostatními účastníky přijat. Vše v tomto prostoru je podřízeno nadřazenému božímu řádu a jeho zákonům. Ať učící systém prosazuje jakákoliv nastavení a své vlastní zákony, vždy je to v souladu se zákony Stvoření. Proto je potřeba si uvědomit, že spravedlnost je absolutní a každý má svůj vlastní život spravedlivý v souladu s božím řádem. V tomto prostoru se tedy primárně učíme dělat chyby, prožíváme si vlastní nedokonalost a všechny možné negativní aspekty lásky.

 

MANIFEST PŘEŽÍVŠÍHO - Jsme duchovní bytosti

Každý z nás je dokonalá duchovní bytost se svým vlastním záměrem poznání, aktuálně se prožívající v tělech lidské rasy jako člověk.
Naší největší hodnotou jsme my sami, naše uvědomění, poznání, prožitky a s tímto spojená vlastní identita a související sebeláska a sebepřijetí.
To co nás spojuje s naší podstatou, tedy s naším božstvím, jsou pouze a jen naše pocity v srdci.
Nic vnějšího nás nemůže definovat a ani vylepšit.

 

Odhalení

Procházíme obdobím velké očisty a transformace naší společnosti ve kterém se vše vyjevuje, odkrývá se, aby ukázalo svou pravou tvář. Každý je vyzývám k tomu, aby se pravdivě projevil, aby ukázal jaký skutečně je, dal najevo své pocity a související hodnoty.
Na jedné straně se lidé vzdávají toho starého, odhazují své masky, upředňostňují sebelásku, berou si postupně zpět svou odpovědnost, vlastní sílu a moc a odpoutávájí se od věcí, které jim v životě neslouží a způsobují utrpení.
Na druhé straně jsou zde lidé, kteří se ještě nechtějí vzdát svého utrpení a souvisejících prožitků, touží po moci, majetku a stále bojují za záchranu tohoto života v domnění, že pouze skrze toto utrpení a podporu souvisejících hodnot nálezají tu svou vlastní a jsou v očích ostatních přijati a uznáni, proto jsou ochotni si na své masky emoční nasazovat masky fyzické a jsou ochotni poslouchat a plnit rozkazy směřující k podstupování ještě hlubší bolesti a souvisejícího utrpení.
Jsme svědky rozdělování lidstva na dva tábory, které se nachází na opačných březích řeky osudu lidstva. První z táborů je pod nadvládou strachu ze smrtelné nemoci, který ztahuje své účastníky do ještě hlubšího strachu, nevědomí a s tímto spojeným otroctvím vlastní mysli, zmanipulovaných domněnek a představ, absolutní ztráty svobody, vlastní moci a související bezmoci.
V druhém z těchto táborů vládne naděje na lepší život, vůle se změnit, vyzdravit v sobě to špatné a navrátit se k původním hodnotách člověka žijícího v lásce, ve svém božství a souladu s principy bytí na této planetě. Tyto tábory jsou na určitou dobu propojeny mostem, který se bude postupně ztrácet z pozornosti a souvisejícího vnímání každé z obou stran. Je pouze na každém z nás, pro jakou cestu dalšího života se rozhodneme a jaký tento život bude.
Zda budeme my sami zodpovědní za toto rozhodování a nebo necháme rozhodovat dále za nás ty, kteří díky této moci, nastavují náš život podle jejich vlastních představ.