Bůh ví proč

Jednoduše řečeno na každou otázku proč, zná Bůh neboli také Vědomí ve stavu Boha pravdivou odpověď.
Bůh si tedy nic nemyslí a v sobě, ve svém vlastním duchovním těle a souvisejícím rámci vědomí ví.
Toto se týká ve své podstatě každé přirozeně nastavené duchovní bytosti, která je ve svém těle v souladu se svým božstvím.
Často se setkávám s otázkou a souvisejícím údivem, kdy se někdo ptá: Jak to můžeš vědět? Jak si tím můžeš být tak jistý?
Vždy reaguji stejným způsobem: Nevěřte ničemu co říkám, pokud to, co říkám nejste schopni cítit ve svém srdci, pokud to nerezonuje s vašimi vlastním prožitky a zkušenostmi. Pokud je toto téma součástí vaši lidské přirozenosti a základních principů života a vy s těmito informacemi nesouzníte, tak je to většinou z toho důvodu, že si souvisejicí vědění blokujete ve vašem vlastním těle skrze nějaké související trauma a s ním spojené potlačené emoce, protože toto vědění a uvědomění má od počátku k dispozici každá duchovní bytost v lidském těle.
Opět zjednodušeně řečeno, přirozeně tedy důvěřujeme pouze informacím, které s námi pocitově rezonují, jsou nám tedy příjemné v našem srdci a jsou případně podloženy naší vlastních zkušeností. Ostatní informace bereme pouze a jen jako možnou inspiraci, navíc pokud jsou podbarveny energií strachu, tak můžeme s jistotou připustit, že se jedná o myšlenkovou manipulaci se snahou získat od nás energii a související pozornost.
Vědění je tedy přirozenou součástí každé duchovní bytosti.
Rámec rozsahu vědění je vždy vymezen rozměrem působení dané duchovní bytosti a realitním prostorem daným na prožívání jejích záměrů poznání a celkovým množstvím vlastních prožitků a zkušenosti (duchovní vyspělost).
Jinou úroveň aktuálního vědění má v základu inkarnát Duše, celistvá Duše, Duch, Avatar, Stvořitel života atd. až do úrovně absolutního vědomí a vědění Zdroje všeho bytí.
Sjednocováním vědomí duchovních bytostí vědění expanduje a rozdělováním se naopak smršťuje.
Tam kde vědění přesahuje rámec duchovní bytosti a není zde odezva od duchovního vedení, tam se dostavuje přirozeně pocit klidu a jednoduchá odpověď "Nevím" bez potřeby dále zkoumat souvislosti.
Tam kde je vědění, které má být přirozeně k dispozici, odpojené, zablokováné, tam se nachází zablokovaná energie, přemostěná adaptovanými myšlenkovými vzorci chování, které původní vědění nahrazují naučenými, přejatými informacemi a souvisejícími postoji k sobě a k životu.
Přirozené je tedy vědět a né se domnívat skrze myšlení obzvláště pak v otázkách přirozeného života, vlastního původu a lidských hodnot. Zde by přirozeně neměly být pochybnosti.
Čím více se každá duchovní bytost dostává hlouběji do vlastního sebepříjetí, tím více vnímá, že se její vědomí stále více rozšiřuje, expanduje na vyšší úroveň a tím se také více rozšiřuje rámec jejího vědění.
Její vědění je spojeno se všemi svými minulostními prožitky a zkušenostmi, které napříč všechny tyto duchovní rámce v rámci své existence získala.
Například vědomí naší sjednocené Duše v souladu se svým božstvím má ve své celistvosti takové vědění, které obsahuje všechny své minulostní zkušenosti a prožitky od momentu, kdy byla vydělena z vyššího vědomí Ducha a spojena ve všech svých paralelních inkarnacích se všemi svými inkarnáty ve všech možných tělech a polaritách, až do momentu jejího probuzení a návratu zpět do výchozího stavu souladu se svým božstvím.
Přibližováním se tedy k celistvosti rozměru rámců naší vlastní duchovní bytosti se zvětšuje rozsah našeho vědění.
Rozsah a související velikost rámce našeho vědomí a souvisejícího vědění v matici života je měřitelná množstvím dimenzí, které zabírá a množstvím všech prožitku, které si v nich od počátku prožila.

Příklady:

Rozsah vědomí a souvisejícího vědění naší Duše je 1 - 6D.
Rozsah vědomí a souvisejícího vědění Ducha je 1 - 9D.
Rozsah vědomí a souvisejícího vědění kristovského Avatara je 1 - 12D.
Rozsah vědomí a souvisejícího vědění Stvořitele časové matice života je 1 - 15D, atd. atd.

Čím více se tedy přibližujeme k vlastnímu božství tím více víme a zákonitě, čím více se od vlastního božství vzdalujeme tím více myslíme, domníváme se a pochybujeme a finálně jsou nám postupně adaptovány myšlenkové programy, kde na konci již je každá bytost zcela odpojena od svého duchovního vedení a její tělo až do fáze sebedestrukce řídí pouze a jen myšlenkové programy.
Pokud tedy něco nevíme, měli bychom si uvědomit zda to souvisisí s rámcem naší duchovní bytosti a souvisejícím tělem a nebo jej přesahuje. Pakliže je to v našem duchovním rámci, měli bychom vždy hledat odpovědi ve svém vlastním těle a informace z venčí brát pouze a jen jako možnou inspiraci vedoucí k uzdravení se, zbavení se energetických blokád bránících našemu přirozenému uvědomění a souvisejícímu duchovnímu vědění.
Jak říkavali naši předkové: "Myslet znamená hovno vědět"
a v tomto přísloví je vložena celá duchovní podstata a související pravda.