Duchovní rodina

V procesu tvoření dochází metaforicky řečeno jakoby k výdechu signované subčásti energie tvůrce do svého dítěte.
Naskytá se otázka: Jak je zařízena vazba či správná korespondence těchto "vydechnutých" energetických částí mezi "rodičem a dítětem", která je zajisté naprosto nezbytná pro správný zpětný průchod a konečnou reintegraci s Centrálním zdrojem?
A může jeden tvůrce udělat vícero "výdechů", tedy jakoby mít víc svých dětí či potomků?
Pokud ano, což lze předpokládat, potom se celá situace ohledně evolučně správného přiřazování dětí k rodičům a prarodičům a dalším "předkům" ještě víc komplikuje.
A existuje nějaká korespondence mezi hierarchickou strukturou vesmíru, touto "evoluční rodovou linií energií vědomí" a biologickými rasami bytostí?
Při hledání odpovědí na tyto úvahy vyjdeme z výkladu pojmu Duchovních rodin Vědomí a ukážeme si, jak vypadá taková Duchovní rodina kristovského lidstva.
Pod pojmem Duchovní rodina je namístě si představit právě tuto jednu evoluční rodovou linii, která je vměstnaná do čtyřech pater domu našeho harmonického vesmíru. To by nebylo nic až tak zvláštního, ale je potřeba si tuto představu precizovat.
Takže si představme evolučně vysoko postavenou bytost, která bude mít za úkol dohlížet nad provozem naší budovy a je stvořena dále uvedeným způsobem.
Za tím účelem bude mít svůj vlastní domov ve čtvrtém patře našeho harmonického vesmíru HU-4 a s cílem plnit své poslání ji její tvůrci dali do vínku možnost 12 x "dýchnout" a přivést na svět 12 svých potomků, kteří budou bydlet a dohlížet na provoz o patro níž, tedy v patře třetím HU-3.
Tuto schopnost - mít 12 potomků - pak budou mít i děti těchto prvních jejich dětí a ještě i jejich děti, přičemž každá generace bude mít na starosti nižší patro naší metaforické budovy.
Kolik to bude dohromady individualizovaných částí energie vzniklých v Procesu tvoření?
Odpověď zní - 1728 individualit, které dohromady dávají, jak jste zajisté již správně pochopili jednu Duchovní rodinu.
A když si k tomu doplníme, že všichni jsou spolu trvale či on-line v kontaktu a sdílejí své zkušenosti z provozu, začínáme mít možná již lepší představu o své vlastní situaci, když si sami sebe, coby člověka na planetě Zemi přiřadíme coby inkarnáta v prvním patře HU-1, tedy jakoby pravnuka či pravnučku Kristovského Avatara naší rodové linie.
Nepřehlédněme prosím, že z tohoto modelu jasně vyplývá, že jedna Duše, účinkující na domovské planetě Tara ve druhém patře HU-2/5D má "k dispozici", pro svůj dohlížecí úkol, 12 inkarnátů (dětí) na planetě Země v nižším patře HU-1/3D.
12 inkarnátů/různých lidí na Zemi tak přináleží k jedné Duši, 144 inkarnátů/různých lidína Zemi pak jednomu Duchovi a 1728 inkarnátů/různých lidí na Zemi patří jednomu Avataru, v těchto konkrétních počtech známému pod jménem Kristus.
Tuto situaci si můžeme přenést do naší přehledové tabulky, která by nyní mohla vypadat takto:

 

 

 

 

 

 

Můžeme tedy jít dál a odpovědět si na některé další, výše uvedené otázky. První věcí kterou je potřeba vzít v úvahu je podoba komunikačních prostředků mezi jednotlivými členy Duchovní rodiny.
Bez složitějšího vysvětlování je namístě si představit, že tímto prostředkem ke sdílení zkušeností jednotlivých inkarnátů mezi sebou je morfogenetická matrice známá jako DNA, která takto funguje analogicky ke sdílenému harddisku v počítačových systémech.
S DNA a genetikou pak souvisí i pojem inkarnační rasy, kdy tento pojem je potřeba chápat ve smyslu "nosič Vědomí", jehož konkrétní podoba a schopnosti přímo korespondují s úkoly vtělujícího se Vědomí z vyššího evolučního patra. A tak se Vědomí Duše vtěluje do konkrétní rasy Inkarnáta, Vědomí Ducha do rasy Duše,
Vědomí Avatara do rasy Ducha, přičemž všichni jsou vzájemně on-line a schopni mezi
sebou komunikovat skrze matrici DNA.
Pod pojmem matrice DNA si představme nejen její biologickou podobu u lidského inkarnáta, ale daleko komplexnější energetickou strukturu, která je matricí pro všechny její konkrétní, dimenzionálně manifestované, rasové formy, kde pak slouží nejen ke komunikačním účelům, ale slouží i k ukládání jejich zkušeností, k využití všemi ostatními členy Duchovní rodiny.
Takto komplexně pojaté energetické matrici DNA říkejme morfogenetické pole. Pro počítačově zdatnější čtenáře si lze tuto čtyř-úrovňovou "inkarnační" situaci vhodně modelovat v pojetí: matrice DNA = třída objektů a inkarnované vědomí = instance objektu, svět/vesmír/matrix = operační systém. Nebo zcela jednoduše, ale příliš staticky, jako razítko a jeho otisk na listu papíru.
A samozřejmě, že správně věc pochopili ti z vás, kteří si celou tuto nádhernou, životem pulzující pavučinu propojili s tím, co je známo jako tzv. Strom života.
Není zde prostor podrobněji se rozepisovat o sofistikované logice a časoprostorové evoluční lokalizaci jednotlivých inkarnací těchto 1728 inkarnátů jednoho kristovského avatara, jen si řekněme, že celá tato záležitost není ani zdaleka náhodná, ale je vysoce provázaná s evolucí a i celkovým vývojem událostí v našem vesmíru.

Projekt člověk

Člověk (ten který čelí věkům), (angl. human = harmonic universe man, přeloženo jako lidská bytost našeho harmonického vesmíru).
Člověk byl stvořen jako rozvojově-učící-transformačně-strážicí koncept pro udržování životní rovnováhy duchovní evoluce ve Stvoření, stvořitelskými kolektivy světelných bytostí.
Člověk byl tedy stvořen jako strážce učící rovnováhy v realitách harmonického vesmíru ve Stvoření.
Do tohoto projektu byly od počátku jeho vzniku tvořeny různé lidské krystické (kristovské) bytosti a související strážcovské kolektivy a jejich rasy.
Prameny vědění uvádějí jako první zmínku o existenci humanoidních ras před cca 250 miliardami let.
Jednalo se rasu s názvem Azurité (modří), která dohledovala nad celým komplexem hvězdných bran na Aramenténě (nejvyšším vědomí Země ve 12D) až do roku 570 miliónu let př.n.l.
Azurité v rámci své činnosti dokončili evoluční posun a štafetový kolík služby převzala další strážcovská humanoidní rasa s názvem Orafimové, která vzniká 568 miliónů let př.n.l. genetickou kombinací DNA matric stvořitelských ras Elohei-Elohimů, Serafei-Serafimů a malým příspěvkem od Bra-ha-Rama spolu s DNA předchozích strážců Azuritů.
Orafimové se později stali rodičovskou rasou andělských, humanoidních, androgynních 12-ti ras výchozí genetické linie současného lidstva tzv. mistrovské rasy Turaneusiam-1 (T-1).
Jsou to tedy něco jako naši pra-pra-pra-předci.
560 miliónů let př.n.l. byli Orafimové díky zradě a infiltraci Annunaků do jejich vládnoucích kruhů, poraženi.
Úlohu strážců evoluce přebírá výše zmiňovaná humanoidní rasa Turanemusiam 1, která měla díky selháním a souvisejícímu duchovnímu úpadku své domovské místo "už jen" v HU-2 našeho vesmíru tedy dimenzích 4 - 6D s fyzickou lokací v 5D na planetě jménem Tara (vyšší vědomí Země).
550 miliónů let př.n.l. dochází opět ke stejné strategické chybě jako u Orafimů, k infiltraci ze strany Annunaků do elitních a vládnoucích kruhů, podvržením principu "Rozděl a panuj" s následným rozvrácením mírumilovných poměrů na Taře.
Dochází tak k rozdělení lidské T-1 civilizace do dvou znesvářených skupin Alaniánců a Lumiánců (Adam Kadmon/Abel versus Beli Kudyem/geneticky signovaný Kain), jejichž spor nakonec vyústil
v celoplanetární katastrofu.
A je to právě toto kataklyzma, které je primární příčinou situace, ve které se nachází dnešní lidstvo na planetě Zemi.
Dnešní lidstvo touto katastrofou přišlo o svůj nativní domov i příslušnost k Strážcům evoluce, došlo k roztříštění jeho kolektivní morfogenetické matrice i poškození morfogenetické matrice jejich domovské planety Tara, načež bylo donuceno k nedobrovolnému přesunu do evolučně nižšího patra HU-1 dimenzí 1 - 3D, uhlíkové reality na planetu Země.
V biblických pramenech je tato situace známá pod pojmem Pád Adama či (zmanipulovaně) Vyhnání z Ráje.
Těm individualitám, kterých se to přímo dotýkalo budeme říkat Propadlé duše z Alánie, kdy Alánie je název kontinentu na planetě Tara, kde ke kataklyzmatickému výbuchu došlo a kde
žila skupina Alaniánců a Lumia je název kontinentu, kde žili Lumiánci.
Název E-den je pak název dalšího z kontinentů na planetě Tara. Tento involuční krok znamenal velkou komplikaci v přirozeném evolučním vývoji celého našeho vesmíru, protože došlo i k poškození galaktických hvězdných portálů na Taře v 5D.
A protože tato katastrofa ovlivnila správný chod evolučních cyklů celého našeho vesmíru, stalo se řešení této situace záležitostí, do které se zapojili příslušníci prakticky ze všech vesmírných pater a dimenzí.
Příprava tohoto řešení celé situace, této záchranné mise trvala celých 250 miliónů let.
250 miliónů let př. n.l. byla stvořena další strážcovská rasa pojmenována jako Turaneusiam 2 (T-2).
O něco později následovaly další rasy s názvem Polariánci a Hyperboriánci.
Úkolem těchto ras bylo zajistit opravu a správnou evoluční návaznost na vyšší evoluční patro HU-3, se kterým koresponduje planeta se jménem Gaia (evolučně vyšší verze Země a Tary, úroveň vědomí Ducha).
Logika těchto více-genetických ras spočívala v "různosti poškození" morfogenetického pole Propadlých duší (také se jim říká Ztracené duše) a tedy i potřebě primárně si opravovat různá energo-informační vlákna spirituální/světelné/kvantové/morfogenetické DNA. Těmito prvními pěti pozemskými humanoidními rasami T-2 kolektivně pojmenovanými jako tzv. Palaidoriánci byli tzv.:

1. Ur-Antriánci s hnědou kůží potomků, orientovaní na opravy 2.vlákna DNA
2. Breanoua s červenou kůží potomků, orientovaní na opravy 3.vlákna DNA
3. Hibiruánci s bílou kůží potomků, orientovaní na opravy 4.vlákna DNA
4. Melchizedekové se žlutou kůží potomků, orientovaní na opravy 5.vlákna DNA
5. Yunaseti s černou kůží potomků, orientovaní na opravy 6.vlákna DNA

Příslušníci těchto ras se začali inkarnovat na Zemi do 12-ti zeměpisných lokalit a tvořit tak 12 hlavních civilizací či kultur (kmenů), které korespondují se strukturou hlavních pozemských energetických míst - hvězdných portálů až dodnes.
V tradicích indiánských kmenů žijících na území Ameriky, jako byli např. Hopiové je období rozkvětu první lidské civilizace rasy T-1 na planetě Tara známo jako tzv. První svět.
Pro znalce védské tradice by pak neměl být problém identifikovat si toto první období s příslušným věkem - tzv.Jugou, v tomto případě s tzv. Satja-Jugou neboli Zlatým věkem.

Duchovní signály

Duchovní signály jsou různé životní jevy a projevy, která nás upozorňují na to, jak si v životě vedeme, jak jsme v souladu s našimi záměry poznání, s naší přirozeností a souvisejícími životními hodnotami.
Primárně jsou tyto signály projektovány ve spojitosti s našim tělem, jeho vzhledem, schopnostmi si v něm prožívat příjemné pocity sebelásky s lehkostí v odpovídajícíh hloubkách radosti a rozkoše.
Hlavními duchovními signály na našem těle jsou tedy všemožné psychosomatické projevy našich nemocí, dále s různými dopady na naše tělou jsou to všemožné úrazy a obtíže v životních situacích, kde se nám nedaří realizovat a naplnit kýžené představy, kdy nám to připadá, jako by nám pořád někdo házel nějaké klacky pod nohy.
Díky postupně zesilujícímu intuitivnímu vnímání, můžeme postupně vidět všemožné indície k životu všude kolem sebe, jak se říká mít schopnost: "číst mezi řádky".
Ten, kdo je schopen číst a porozumět duchovním signálům ve svém životě, ten chápe jak život přirozeně funguje a je schopen si najít všechny cesty k tomu po čem touží, je schopen se zcela uzdravit ze svých nemocí a dostat se ke své duchovní podstatě a souvisejícím duchovním darům.
Duchovní signály jsou přirozenou navigací životem a jsou zde a vždy budou pro ty, kteří touží po návratu domů do své vlastní celistvosti, do života v souladu s Bohem v lásce a harmonii.

 

Zamilovanost

Partnerský vztah vzniká tím, že si žena přitáhne k sobě muže, aby ho skrze sebe v jejich vzájemném vztahu učila sebelásce.
V tomto počátečním nastavení si oba partneři zrcadlí, ukazují a vzájemně přehrávají pouze to hezké a příjemné, jednoduše to, co v sobě již mají přijaté do lásky.
Tato počáteční fáze navazavání vztahu se nazývá zamilovanost a je ve své podstatě ukázkou toho, jaký by měl jejich vztah být po celou dobu jeho trvání.
Jakmile se žena na duchovní úrovni ujistí, že je muž připraven k učení, přepíná vztah nevědomě do učícího stavu a tím dochází k přenastavení jejich vzájemných zrcadel a souvisejícího přístupu a od tohoto momentu si již oba partneři vzájemně zrcadlí jak ty příjemné, přijaté věci, tak i ty nepříjemné, nepřijaté, které si ještě v sobě nezpracovali a nepřijali do lásky.
Díky přejatým nastavením z výchovy od rodičů a ze společnosti vedoucím k podmínečné lásce a energetickým závislostem a nevědomému přístupu ve vztazích, dochází většinou v této situaci k prvním vztahovým konfliktům, které postupně rozbíjejí počáteční iluze a přejaté představy o tom jaký by partner měl být a jak by se měl ve vztahu chovat.
Lidé nevědomi si toho, že teď je právě ta fáze, kdy se vzájemně učí lásce, tedy přijetí jeden druhého skrze své minulostní chování, žíjící pod vlivem vzorce oběti, obvykle jdou do odporu a touží stav jejích vztahu opět navrátit různými domluvami a přístupy zpět do stavu zamilovanosti.
Jakmile zjistí, že to není možné, většinou ze vztahu unikají do jiného vztahu, kde si opět prožívají na začátku to stejné a tímto způsobem střídají jeden vztah za druhým.
Další možnost je, že z morálních důvodů nebo strachu z opuštění, nedostatku, z nízké sebehodnoty ve vztahu dál setrvávají a nedostatek své sebelásky kompenzují příjmem energie z jiných vnějších aktivit jako jsou materiální statky, hledání uznání a sbírání pozornosti skrze různé vnější aktivity a zavděčování.
Abychom mohli dosáhnout ve svém vztahu trvalé lásky a harmonie, je potřeba se prokousat učící fází a odpustit si a napříjímat vše nepříjmené, co nám partner svým chování vývolává, tedy nepříjemné pocity, které nás spojují s našimi potlačenými emocemi, study, strachy a souvisejícími traumaty z naší duchovní minulosti, jak ze současného života, tak i z minulých inkarnací.
Což v prvé řadě znamená přijetí zodpovědnosti za vlastní pocity, za vlastní život s vědomím, že život je absolutně spravedlivý a nikdo není a nikdy nebyl ani chudák a ani oběť a každý na úrovni své duchovní bytosti vždy byl příčinou toho, co si prožil a co se mu v životních situacích dělo, děje a dít bude.
S tímto uvědoměním je potřeba se otevřít cestě sebepráce, odpuštění, postupnému rozbití odporu k nepříjemným pocitům a souvisejícím situacím ve kterých jsou ostatními kolem nás vyvolávány.
Trvalá láska tedy není na strachu a podmínečném přístupu nastavená touha po pozornosti, ale je o bezpodmínečnosti, celistvosti a schopnosti milovat ostatní skrze své vlastní sebepřijetí takové jací jsou, tedy i s jejich negativními, chybnýmí, nepřirozenými životními postoji a přístupy, s pochopením, že ti co to tak ještě nežijí a nemají se to ve svých vztazích stále učí.

 

Psychika, mysl a logika

Psychika (z řeckého psyché = duše) v původním významu poukazuje na stav vlastního uvědomění, na stav naší duchovnosti, tedy na to, jak jsme ve spojení a v souladu s naší duchovní bytostí, s naší duší a se související duchovní podstatou a rovněž s našimi duchovními prožitky a zkušenostmi.
V systémovém pojetí se psychika mylně (přeprogramovaný pojem) zaměňuje s myslí, oběcně se systémem myšlení.
Mysl a psychika jsou naprosto odlišné pojmy, jak významově, tak rovněž technicky z pohledu používání, příjímání a přístupu k informacím.
Psychika nás spojuje pouze s tím co víme, co jsme si sami prožili skrze vlastní minulostní zkušenosti napříč naší vlastní duchovní existencí. Tyto informace můžeme ze své duchovní podstaty čerpat skrze intuitivní kanál.
Psychika nás spojuje s tím, co ve své podstatě jsme a se vším, co jsme jako duchovní bytost svými zkušenostmi obsáhli. Stav naší psychiky nás spojuje s tím, jak se vnímáme, jak se v životě cítíme, jak se projevujeme, jaké hodnoty žijeme, v jakém stavu je naše fyzické tělo, tedy se schopností být v něm přirozeně štastní a spokojení.
Mysl umožňuje čerpat informace a podněty z našeho nevědomí(z nadvědomí, z temnoty poznání) skrze přijímané myšlenky a tvořit si související před-stavy před tím, než jsou tyto inspirativní podněty realizovány, prožity a uloženy s odpovídajícím uvědoměním do archívu poznání naší duchovní bytosti.
Pakliže nejsou představy prožity, není zde vlastní prožitá zkušenost, tak setrvávají ve stavu domněnek v izolovaném vědomí mysli našeho těla, nejsou zatím skrze přijatou zkušenost propsány do vědomí naší duchovní bytosti.
Do té doby jsou tyto představy a myšlenky v souvisejících situacích rozjímány a probírány našim rozumem, který nad nimi operuje, uvažuje na základě dalších podnětů, kde jsou primárně vlastní prožité zkušenosti z minulosti, dále pak díky nemocem a sebepotlačení, podněty z naučených myšlenkových vzorců, souvisejících přejatých informací a nezpracovaných domněnek.
Logika (z řeckého logos = řeč, rozum, smysl) v původním významu poukazuje na způsob našeho vnímání, uvažování, projevu a porozumění tomu, co se nám životě děje.
Psychika a logika jsou nedílnou součástí naší duchovní osobností, našeho Já, tedy našeho Ega.
Jakým způsobem jsou nastaveny tyto dvě roviny naší individuality, takovým způsobem náš život prožíváme, takové je naše Ego, takové je naše uvědomění a do života nám přicházejí další související učící lekce.
Mezi psychikou a logikou operuje rozum ve stavech přirozenosti a nebo učení.
Tam kde je naše smyslové vnímání díky sebepotlačení a nemocem napojeno v učícím módu na systém myšlení, tam rozum operuje nad přejatými a naučenými informacemi a logické uvažování je postaveno na chybách, podobenstvích a pravdě-podobnosti, řízeno a kontrolováno naučenými myšlenkovými vzorci.
Přirozeně je naše smyslové vnímání napojeno na intuitivní kanál, rozum zde operuje nad vlastními zkušenostmi a duchovní moudrostí a logické uvažování je postaveno na pravdě a zkušenostech, které jsou v souladu s přirozenými životními hodnotami a principy a souvisejícími duchovními zákony.
Abychom dostali naši psychiku a logiku do přirozeného stavu, je potřeba se uzdravit, zbavit se tedy potlačených emocí, traumat a souvisejících programových nastavení myšlenkových vzorců, které nás drží ve stavu vlastní oddělenosti a v představách o tom, jaké to je být odděleni od vlastní lidské přirozenosti a souvisejícího božství.

Psychosomatika těla: Krk

Krk odděluje hlavu od trupu a v jeho středu se nachází energetické centrum řeči, upřímnosti a pravdy.
Stav krku, jeho vzhled a funkce jsou tedy spojeny s tím, jak se projevujeme hlasem, poukazující na to, zda jsou naše slova a zvuky v souladu s energií na základě které jsou projeveny.
Na problémy s pocitovou upřímnosti poukazuje zejména přední část krku, ohryzek, hlasivky, krční uzliny, související lymfatický systém, stav štítné žlázy atd.
Zadní část krku, krční páteře pokazuje na náš životní postoj, zda je uvolněná a vzpřímená a nebo zatuhlá a pokřivená díky strachu a potřebě věci neustále kontrolovat, ovládat a sledovat díky chybných naučeným postojům z výchovy.
Problémy na přední části krku, jako jsou zvětšené uzliny, krční mandle, angíny, problémy s hlasivkami a štítnou žlázou, poukazují jak na silně přetížená játra, tak jsou zde obvykle přítomny energetické blokády nedoprožitých energii z minulých inkarnací z různých forem škrcení, mučení, řezání, propichování, z různých poprav atd., díky kterým jsou v těchto místech zánětlivé oblasti a díky chybnému nastavení v projevu se zde neustále zachytává jaterní horko a celý tento stav vyúsťuje do ze systémové medicíny známýchch chronických potíží.

Psychosomatika těla: Ústa

Ústa jsou vstupní bránou do našeho těla, místem kudy vdechujeme a vydechujeme vzduch, přijímáme do těla a vkládáme různé věci do úst, abychom je ochutnávali a prozkoumávali smyslovým centrem chuti.
Ústy projevujeme náš hlas.
Z pohledu naší sexuality jsou naše ústa s celou čelistí propojeny se stavem naší malé pánve a v ní uložených pohlavních orgánů v kořenové čakře a s ní spojené erotogenní zóně.
Jaký vztah tedy máme k této oblasti naší sexuality, taková je naše čelist, ústa i rty, jejich vzhled, funkce a pocity související s jejich používáním.
Problémy na kůži kolem úst, zarudlá kůže, ekzémy, bolestivá čelist, poukazují na problém s našim sebevyjádřením, poukazující na potlačené emoce hněvu a vzteku a na související zavděčující se jednání na základě naučených chybných životních postojů.
Na přítomnost problémů v našem projevu a přístupu k naší sexualitě zde poukazují také suché a popraskané rty, afty a opary.

Dvoj-Plameny

Vývoj duchovních bytostí ve Stvoření v časovém matrixu života je duální, párový, to znamená, že se v těchto rovinách sebeprožívá a sebepoznává ze společné jednoty vydělený ženský a mužský princip v nezávislých individualizovanách duchovních bytostech a souvisejících hmotných tělech.
Pojem Plamen je odvozen od původní formy naší bytosti, což je paprsek vědomí.
Je to zúžená a vlastní individualitou obdařená část kolektivního pole vědomí vyšší úrovně stvořitelského kolektivu zakládajících vesmírných ras, které takto vytváří světy a bytosti úrovně nižší.
Vyrobí pro ně předlohy, manifestační programy, aby se mohly do realitních polích vesmírů promítnout a tam existovat a vyvíjet se.
Těmto paprskům vědomého živoucího světla naší individuality se také někdy říká Plameny a bytostem Bytosti Plamenné (světelné), což poukazuje na naši původní světelnou či plamennou formu ve svém výchozím stavu před tím, než se ukotví do svých tělesných předloh a vibračně poklesne do hmoty pro biologickou manifestaci.
Nauka o Dvoj-Plamenech byla zde na Zemi značně překroucena a zneužita.
Současný komerční výklad představy je takový, že každý člověk má zde na Zemi svůj Dvoj-Plamen, což je všestranně ideální životní partner (např. dobře zavedený milionář, nádherný mladý zdravý krasavec, hluboce duchovně založený člověk, pudově vyhaslý asketa, breathariján, absolutně věrný a pouze mě milující nadstandardně šukézní eufalický poživačný nadsamec a to všechno navíc v jedné osobě).
Je životní nutností a duchovním cílem každého z nás, si svůj Dvoj-Plamen najít a začít s ním žít dokonalý, zcela harmonický a naplněný život bez hádek a problémů.
Vzestup vědomí pak přijde sám od sebe.
Probuzení, osvícení a nirvána jsou již za dveřmi.
To vše je ovšem obrovský blud.
Není pravidlem, že by se Dvoj-Plameny současně inkarnovaly na tutéž planetu do stejné reality. I kdyby, vůbec to neznamená, že mezi nimi může jednoduše, bez hluboké sebepráce, vzniknout nějaký pěkný romantický vztah.
Pokud se to má z nějakého důvodu stát (což je možné, v rámci inkarnačního kontraktu Duše, který vymezuje náplň každé její inkarnační mise), tak se to stane automaticky, nevyhnutelně a bez hledání a je to vždy spojeno s dosažením určité úrovně duchovní vyspělosti v návaznosti na transformační proces vzestupného sjednocování rodičovské duchovní bytosti vyššího Já zpět do své vlastní celistvosti.
Výsledkem tohoto cíleně spuštěného mejnstrýmového ezoterického humbuku je uvržení hledajících
do vztahového chaosu a destabilizace jejich vztahové ukotvenosti, která je důležitá pro jejich duchovní praxi a související růst.
Honba za Dvoj-Plameny je tedy dobrým důvodem, proč současná partnerství a rodiny rozbíjet a pídit se skrze přejaté falešné představy za chimérami, které neexistují.
Falešná teze, že životní problémy nejsou potřebné evoluční lekce, ale chyby ve výběru partnera, které lze rychle odstranit jeho vhodnou výměnou a pod pláštíkem dvoj-
plamenné duchovnosti a sebeklamu pak dále skrývat své charakterové vady vlastní nevědomosti či nezvladatelnou promiskuitu.
Pojem Dvoj-Plamen není tedy žádný mýtus a nebo přejatá představa o ideálním partnerovi. Je to duchovní energo-fyzikální koncept, skrze který se každá duchovní bytost poznává a vyvíjí.
Mytologicky zde můžeme poukazovat na nekonečně se opakující cyklus božského stvoření Adama a Evy, tedy neustále se opakujícího momentu počátku, kdy sjednocená duchovní bytost ve stavu Boha pro účel sebepoznání, vydělila, vydechla ze sebe dle své úrovně bytí odpovídají počet polaritních Dvojplamenů, Adamů a Ev a dala si tak možnost se skrze tyto nižší formy svého vědomí a související polaritně odlišné duchovních bytosti, vyvíjet a sebepoznávat.
Každý člověk na Zemi má tedy ve své duchovní existencí na své aktuální úrovní bytí své duchovní dvojče, které se od počátku vyvíjí ve své vlastní inkarnaci paralelně s ním v paralelení verzi života na Zemi.
Každá Duše má ze sebe takovýchto dvojčat vyděleno celkem 6. Tento celek 12ti individualizovaných bytostí tvoří tzv. matrix duše. Jejich kolektivní vědomí je propojeno a proto každá z těchto 12ti bytostí vnímá prožitky a zkušenosti ostatních jako své vlastní reinkarnační.
Je potřeba si tedy uvědomit to, že jaký vztah máme, neurčuje naše představa o tom jaký by měl být a že je ideálně možný pouze a jen s naším vysněným Dvoj-Plamenem, ale naše vibrace spojená s naší sebeláskou a hodnotami, které žijeme.
Na základě těchto nastavení a uvědomění si vždy do života přitahujeme pouze a jen takového partnera jehož vnitřní nastavení rezonuje s tím naším.
Pokud se nám to z nějakého důvodu nezamlouvá, tak je potřeba místo úniku a vzdávání se vlastní zodpovědnosti za to co se nám ve vztahu děje, začít v prvé řadě hledat problémy v sobě, ve svých nastaveních a hodnotách, které jsme si do života přinesli ze svých rodových linií skrze výchovu od svých rodičů.

 

Psychosomatika těla: Nos

Nos je orgánem smyslového centra čichu, který nás propojuje se schopností vnímat různé vůně a zápachy, které jsou nedílnou součástí realitních životních projevů.
Energeticky je nos primárně propojen s plícemi. Stav průchodnosti nosu, citlivosti vnímání a souvisejícího čichu se tedy přímo projektuje do zdraví a funkce našich plic.
Problémy s dýcháním nosem a čichem z pohledu duchovních signálu poukazují na naší neochotu vnímat se v životě skrze naše vlastní pocity v srdci, což má primárně dopad na naše sebevýjádření a životní plynutí v lehkosti a rozměrnosti našeho dýchání.
Trvale ucpaný nos, chronické rýmy, alergie a záněty poukazují naše chybné životní postoje, tvrdohlavost, sebepotlačení a neochotu vnímat své vlastní pocity a způsob jak na základě nich reagujeme a jak se v životě rozhodujeme.
Tento stav nám signalizuje, že nám určité věci v životě nevoní, nemůžeme a nechceme je ve vlastním životě vystát, cítít a tak se snažíme je různými způsoby obcházet a kličkovat v domnění, že se tak vyhneme vlastní zodpovědnosti za příčiny našeho chování a souvisejícího životního nastavení.
Kromě komplexních traumat jsou také časté lokální zbytky potlačených emocí v místě daného orgánu. V případě nosu je to celá oblast kostních lemů v oblasti nosní přepážky, oblast kosti mezi horním rtem a nosem.
Zde bývají zbytky nedoprožitých energií bolesti z různých forem zranění z bojů, úrazů a mučení z minulých inkarnací, ke kterým patří různé formy zlomení nosu a nosní přepážky.
Výskyt těchto blokád se v oblasti nosu obvykle projektuje kromé snížené funkce a citlivosti, také určitými proporcemi a nesymetriemi, kam patří délka, šířka, zakřivení, otok, kožní pigment.

Psychosomatika těla: Oči

Oči jsou orgánem smyslového centra zraku, který nás propojuje se schopností vnímat projevený obraz naší životní reality.
Energeticky jsou oči propojeny s játry. Stav jater se tedy přímo projektuje do zdraví a funkce našich očí. Problémy se zrakem z pohledu duchovních signálu poukazují na naší neochotu vidět v životě pro náš přirozený život podstatné věci a díky chybnému nastavení a rozhodování se dle naučených myšlenkových vzorců je tak náš zrakový vjem popisován těmito naučenými a adaptovanými programy.
Levé oko je propojeno s nastavením vnitřní ženy a pravé oko je propojeno s nastavením vnitřního muže.
Potíže vůči opačnému pohlaví se tak u žen projektují primárně na pravém oku a u mužů na levém.
Dalekozrakost poukazuje na naši nezodpovědnost, neochotu vnímat důsledky našich chyb pramenících z našich nevědomých rozhodnutí a činů, které se vyjeví v budoucnu našeho života.
Krátkozrakost poukazuje na neschopnost ukotvit se v přítomném okamžiku. Postižená osoba je tedy neustále svou pozorností v minulosti a nebo v budoucnosti.
Různé formy rozostření, zakalení zraku, poukazují na různé formy iluzorních, zkreslených pohledů na život, vztahy, vlastní přirozené hodnoty. Pokud jsou tyto deformace ignorovány po generace jsou silně propisovány do naší genetiky a následkem je rovněž i fyzická deformace dané části těla a souvisejícího orgánu, což platí také u našich očí, kam patří různé zrakové poruchy od narození cylindrické vady, tupozrakost apod.
Příčinou všech těchto problémů jsou potlačené emoce energetických blokád a s nimi spojené strachy propojené s chybnými životními postoji ve vlastních rodových liniích, které tyto energetické blokády drží na našem energetickém těle a důsledkem je tedy snížená funkce projevu a vnímání takto postižené části těla.
Kromě komplexních traumat jsou také časté lokální zbytky potlačených emocí v místě daného orgánu. V případě očí je to celá oblast kostních lemů očnicových oblouků, oblast očních kanálků.
Zde bývají zbytky nedoprožitých energií z různých forem zranění z bojů, úrazů a mučení z minulých inkarnací, ke kterým patří propíchnuté, vypálené a jinou násilnou formou způsobená poškození.
Výskyt těchto blokád se v oblasti očí obvykle projektuje častou zánětlivostí. 

Psychosomatika

Psychosomatika (z řečtiny psyché=duše a sóma=tělo) je problematika zabývající řečí těla, přesněji řečeno signály duchovních nemocí a potíží, které se skrze fyzické tělo projevují.
Díky psychosomatice jsme schopni rozklíčovat kořenové příčiny našich nemocí a problémů ve spojení s našimi nepřirozenými životními postoji, potlačenými emocemi, strachy a najít úspěšně cestu k vlastnímu uzdravení a návratu zpět do přirozených hodnot a souvisejícího života.
Psychosomatika nás tedy vede do jednotlivých úrovní nastavení naší duše a jejího způsobu propojení s vlastním fyzickým a energetickým tělem.
S pomocí této nauky jsme schopni identifikovat všechny možné problémy na všech možný úrovních smyslového vnímání a souvisejícího tělesného vzhledu, tělesných funkcích a projevech v souvislostech s naší duchovní přirozeností.

Osobně rozlišuji tyto základní tři roviny a související oblasti duchovních signálů:

1. Vzhled těla, tělesná symetrie a proporce

    Patří zde proporce a symetrie jednotlivých částí těla, stav a  vzhled kůže,

    sliznic, vlasů, ochlupení, zubů, nehtů

    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Postoj těla, různá prohnutí, vychýlení, pokřivení, hrbení.
• Nerovnováha principů vnitřní ženy a muže vede k tomu, že se ženské tělo proporčně formuje
  do mužského vzhledu, zrácejí se křivky a ladné přechodové línie v oblasti pánve, zmenšují se prsa.
  U mužů se obráceně tvoří ženské tělesné proporce a ženské rysy. V obou případech chybí  nebo přebývá svalová hmota.     
• Energetické blokády poukazující na nadváhu, obezitu, zadržování tuku a vody nebo naopak
  na hubenost, vychrtlost, zkostnatělost.
• Kvalita a délka vlasů poukazující na stav napojení na svůj rod, stav sebelásky a související kořenovou sílu ledvin a schopnost vyživit vlasy v odpovídající délce a kvalitě.
• Zuby poukazují na naši schopnost jak v životě věci přijímáme, Jak k nim přistupujeme, jak s nimi pracujeme vůči uvědomění si toho co je pro nás důležité, přirozené a prioritní.
• Nehty, které jsou ukončením prstů poukazují na jemnou formu našeho přístupu k životu, k ostatním, jak se sami sebe i ostatních pocitově dotýkáme v jemnosti, jakým způsobem s      pocity v jemné rovině pracujeme.
• Kůže její stav i vzhled poukazuje navenek na to, jak se cítíme uvnitř, na naší sebelásku, sebehodnotu, na náš způsob sebevyjádřování.     
  

2. Základní funkce těla související s fyzickými projevy a prožíváním smyslového vnímání

    Zde patří smyslová centra zraku, sluchu, hmatu, chuti, čichu, funkce  pohybového ústrojí svalů,
    šlach a kloubů, jednotlivých orgánů zajišťujících dýchání, příjem potravy a tekutin, trávení,
    vstřebávání živin, čištění a vylučování.
   
    Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Zrak a s ním spojené oči jsou vstupem do naší duše,  poukazují na to jak se na věci v životě díváme, co přehlížíme a nechceme ve svém životě vidět, na naši  schopnost vidět se v chování ostatních.
• Sluch poukazuje na to jak nasloucháme svým vlastním pocitům, jak vnímáme to co nám říkají ostatní, na naši schopnost vnímat se v tom co ostatní říkají.   
• Hmat je spojen s našimi doteky se způsobem jak prožíváme tělesný kontakt a doteky s ostatními v souvislosti s našimi pocity.
• Stav centra chuti je spojen s přijímáním barvitosti a rozměrnosti prožitků v našem životě, poukazuje nám na to jak nám věci v životě chutnají, jakým způsobem je příjímame.
• Čich a s ním spojené dýchání nosem poukazuje naši schopnost řídít se vlastními pocity v srdci, pracovat přirozeně se všemi pocitovými vjemy.
• Stav kostí poukazuje na naše přirozené hodnoty, hodnoty našeho rodu a našich předků a základy na kterých v našem životě stavíme.
• Stav kloubů poukazuje na naši hybnost a pohyblivost v životě, zda v něm plyneme v lehkosti a nebo zkomíráme ve vlastním utrpení pod vlivem rodových křivd a zátěží.
• Plíce, průdušky, poukazují na rozměr našeho sebevyjádření na to, jak se nám v životě dýchá, co nás v životě dusí.
• Játra a žlučník poukazují na to jak pracujeme s emocemi hněvu a vzteku.
• Ledviny poukazují na to jak se máme rádi a jak pracujeme s našimi strachy
• Slezina poukazuje na to v jakém množství v našem životě figuruje smutek, prázdnota a marností
• Stav srdce poukazuje na schopnost pracovat a prožívat  upřímně emoce radosti
• Krvetvorba, stav a kvalita krve poukazuje na naší kvalitu života na hloubku prožívané radosti.
• Žaludek poukazuje na to jak přijaté věci v životě trávíme,, jak zpracováváme naše nepříjemné pocity
• Tenké střevo poukazuje na to jakým způsobem vstřebáváme    životní prožitky a co a jakým způsobem z nich čerpáme.
• Tlusté střevo, konečník poukazují na to co v životě vytváříme, co z nás jde ven a jaké formě.         
  

3. Funkce erotogenních zón a souvisejících orgánů 

     Zde patří části těla a orgány zajišťujících schopnost vlastní reprodukce, prožívání vzrušení
     vybuzování a prožívání sexuální energie a související prožívání orgasmických rozkoší.

     Hlavní oblasti duchovních signálů:

• Oblast krku, primárně postranní části poukazují na způsob přijetí partnera v tělesném kontaktu, zda je zde upřímnost, láska, přilnutí a zaklesnutí se s důvěrou a odevzdáním do partnera nebo odvrácení se od něj, odpor, nevole a zavděčování přejatým nastavením a představám.
  
• Prsa u žen, jejich velikost, vzhled, tvar, pevnost, proporce dvorců a bradavek, symbolizují stav ženství, vnitřní krásy, přístupu k mateřství, prožívání vlastní sexuality, stav přirozené přitažlivosti a žádoucnosti a také schopnost prožívání kontinuální orgasmické rozkoše v této erotogenní zóně.
• Oblast pánve, oblast genitálií, vnímavost a přístup poukazuje na vlastní sebeuvědomění v oblasti vlastní sexuality a přirozenosti člověka, poukazuje také na celistvý přístup a přijímaní partnera opačné polarity primárně v oblasti sexuality.
• Močový měchýř poukazuje na vztah s partnerem, jaký je, na přijetí partnera v oblasti sexuality
• Klitoris a močová trubice jsou zmenšeným mužským penisem, který přímo propojuje ženské tělo s nastavením a stavem přijetí vnitřního muže a související schopností prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš.
• Vagína je centrem ženské rozkoše, propojuje ženu s její ženskou duchovní podstatou. Jaké jsou v této oblasti pocity, jaký je zde přístup a prožívání, souvisí s tím, jak si žena sama sebe uvědomuje v oblasti vlastní přirozenosti, sexuality a souvisejících hodnot. Poukazuje tedy na  nastavení a stav přijetí vnitřní ženy a schopnost prožívat kontinuální orgasmickou rozkoš. Je také místem, kterým žena muže fyzicky příjímá do lásky a kudy přichází na svět jejich společný potomek i zde tedy opět veškerý nesoulad, nepříjemné pocity a potíže poukazují na nemoci a odklony od vlastní přirozenosti.
• Vnitřní ženské orgány děloha a vaječníky poukazují na stav ženství v souvislosti s přístupem k početí, k mateřství, k rodičovství, k přistupu a nastavení pro fáze početí, těhotenství a porodu.
• Penis je u muže symbolem jeho mužství, jeho spojením s jeho         s nastavením a přijetím vnitřního muže a souvisejících přirozených hodnot.
• Varlata poukazují na stav plodnosti, způsob přijetí role otce, rodiče. Jejích citlivost, bolestivost a neschopnost prožívat příjemné pocity vzrušení a rozkoš poukazuje na míru traumatu v této oblasti.
• Prostata poukazuje na stav spojení muže s jeho přirozeností a souvisejícími hodnotami. Veškeré problémy zde poukazují na sebepotlačení ve vlastní sexualitě, ve vlastních hodnotách, na případnou stagnaci v oblasti duchovního rozvoje a mohou být přítomny různé formy lokálních traumat a nahromaděných energetických blokád bolesti z minulých inkarnací a souvisejících traumatických prožitků.  

Tyto základní tři roviny, jejich stav, kvalita a hloubka příjemných pocitů nás propojují s původními hodnotami přirozeného lidského člověka v případě nemocí s problémy a potížemi poukazujícími na odklonění se od těchto původních hodnot.