Když nevim, přemýšlím

Vítejte v teritoriu naší mysli, komplexním myšlenkovém systému, jemuž dominuje náš rozum v naší hlavě. Od narození jsme v systému vychovávání tak, abychom se v životě při rozhodování spoléhali primárně na náš rozum. A tak i naše pocity a intuice byli bagatelizovány a transformovány do logických úvah, kde například láska není nic jiného než chemická sloučenina několika hormonů
a její projev byl věděcky definován a statisticky potvrzen.
Tímto způsobem je nám postupně odebrána pozornost z našeho přirozeného vnímání skrze srdce a postupně je přesunuta na naše okolí, kde je udržována vnějšími podněty. Cílem je upevnit stav nevědomí tvořením a podporováním iluze duality, omezit v co nejvyšší míře naší svobodu a prohloubit hypnotický stav naší představy, že vše kolám nas, včetně nás samých, je takové, jak nám to učící systém předkládá.
Čím hlouběji upadáme do tohoto stavu, tím více se nás systém snaží ovládat a manipulovat a zintezivňovat stav aktuálního prožitku. Skrze odnímání uvědomění si naší zodpovědnosti za naše konání a skrýváním důsledků těchto rozhodnutí, jsme vmanipulování do nezpočetného množství strachů. Jsou nám projektovány iluze souvísející s těmito strachy, abychom se ješte více vzdali své svobody a odpovědnosti vůči nám samotným.
Ze všech stran se na nás valí informace o tom co vše nás v životě ohrožuje, s čím je potřeba bojovat a před čím je potřeba se chránit. Jsme podporování v představě, že tak jak si věci představujeme, tak se skutečně stanou a díky tomu vymýšlíme neustále katastrofické scénáře o všem možném a veškerá možná preventivní opatření před vším co by nás mohlo někdy ohrozit.
Strach a s ním spojená trvalá hrozba rezonuje všude kolem nás. Všemožnými odborníky jsou interpretovány i naše pocity nespokojenosti a nesouladu se systémovým nastavením. Systémem podporované vědecké a medicinské týmy jsou v neustále pohotovosti a spolu s farmaceutickým průmyslem neustále hledají řešení, jak odpoutat zbytky naší pozornosti z našeho vnímání předhazováním plánů řešení různých systémových krizí a neposledně i vhodnými léky a vakcínami, které nám pomůžou naše pocity utlumít a tím se z pohledu systému uzdravit.
Učení v systému nemá žádné limity a je pouze korigováno zámery vyšších Já, tak aby byly získávány odpovídající zkušenosti a prožitky. Je tedy na každém z nás jak hluboko se necháme vtáhnout do těchto her, zda necháme za sebe rozhodovat jiné a budeme dále zpochybňovat svou jedinečnost. Jestli budeme dále žít ve společnosti, jejiž jednání je postavené na domněnkách a na strachu ze všeho kolem nás včetně nás samých, odmítající vlastní zodpovědnost a přehlížející důsledky svých činu,
kde hnacím motorem je neukojitelný hlad po materiálních statcích, moci, kontrole a obav z toho že o tyto iluzorní věci příjdeme. Nebo si vezmeme naši odpovědnost zpět a postupně se vrátime do našich srdcí a budeme tvořit z lásky k sobě a k prostředí ve kterém žijeme.
Amazonští indiáni říkají: "Děláme pouze to, co je dobré pro nás a zároveň pro matku Zemi".