Partnerský vztah ženy a muže

 Na cestě evoluce duchovních bytostí je velké množství variant sebepoznání a sebeprožívání.
Jednou z těchto variant jsou vztahy a v nich podkategorie partnerské vztahy.
Lidský vztah ženy a muže je nejenonom evolučním důkazem hloubky našeho sebepoznání, ale také neustálou symbolikou základního stavebního prvku Stvoření, což je struktura tří geometricky seskupených energických částic s rozdílným nábojem, známá jako Tri-Veca kód.
Výchozím prvkem tohoto kódu je neutrálně nabitá částice vědomí, ze které vychází částice s magnetickou polaritou, což vnímáme jako ženský princip a následována částicí s nábojem elektrickým, kterou vnímáme jako princip mužský.
Tímto kódem je programováno cele Stvoření a vše co v něm existuje.
Každá stvořená bytost proto nese v sobě obě kvality, ale na úrovni vědomí je bezpohlavní.
Z pohledu manifestace v těle se pak dle nastavení předloh pro lidské tělo, prožívá buď jako žena nebo jako muž, s tím, že v každém těle jsou přítomny vždy obě kvality a pouze dominuje ta, která odpovídá zvolenému pohlaví.
Jediným přirozeným sexuálním vztahem z pohledu Stvoření je heterosexuální vztah ženy a muže,
Pouze v tomto vztahu je správné energické proudění a je možná společná transformace a vzestup do vyšších stavů bytí, vedoucích k extázi prožitku jejich sexuálního propojení.
Ostatní varianty vztahů jsou poze vztahy poznávající a učící a je z technického hlediska nemožné,
diký nekompatibilnímu rozložení vzájemných polarit, je ve Stvoření transformovat.
Z pohledu vztahu, což je odvozeno od principu tvoření ve Stvoření, je dominantním prvkem každého vztahu žena a s ní její energie, kvalita a odvozená role.
Vztahy jsou dopředu plánovány, domlouvány a odsouhlaseny na úrovni vyšších Já, před samotným životem, kde budou realizovány.
Během života, když dojde k momentu setkání, si magneticky přitažlivá žena přitáhne muže do vztahu.
Ve většině případů je forma setkání systémem prezentóvana tak, že to bylo právě konání muže, který vyhlídnutou ženu sbalil a přiměl ji jít s ním do vztahu. To je ovšem opět jedna z velkých systémových iluzí.
Rolí ženy coby nositelky kvality lásky, je učit muže lásce a pokoře k sobě a ke všemu stvořenému.
Učení probíhá stejným způsobem jako odžívání karmy. Při setkání obou pohlaví se křížově nahrajou do každého z nich karmické instrukce toho, co bude předmětem jejich učení.
V počáteční fázi, kterou nazýváme "Jiskření" nebo systémem popsanou jako "Zamilovanost", mají oba partneři plně otevřené srdeční čakry a proživají si své pocity bez karmického zatížení.
Po té, co se žena na nevědomé urovni ujistí, že je muž v dostatečné hloubce lásky k ní, zahajuje proces učení.
Technicky to probíhá tak, že žena začne postupně muži vytahovat nezpracovanou karmu (temnotu) a začné mu jí svým chováním přehrávat. Přitom muže vybízí, aby ji miloval a přijímal takovou jaká je.
Když si muž zpracuje svou část karmy, začíná přehrávat taktéž ženě její nezpracovanou karmu (temnotu). A tak se oba páry učí na principu zrcadlení si svých niter skrze svůj protějšek, najít opět lásku k sobě a pochopení jeden pro druhého.
Podle předem zvolené formy vztahu, rozeznáváme vztah karmický a harmonický neboli souznící.
V karmickém vztahu se po ukončení vzájemného učení oba partneři rozcházejí a jdou dál po své vlastní cestě životem.
I zde je to vždy žena, která vztah díky své polaritě ukončuje. Oproti tomu v harmonickém vztahu spolu partneři pokračují dál na společné cestě. Prakticky probíhá učení obou partnerů v různých scénářích, opět dle úrovně sebeuvědomění, znalosti jejich rolí a duchovní vyspělosti.
V dnešní době asi nejběžnější scénář je ten, kdy jsou oba partneři nevědomí a prožívají se jako oběti systému. V něm oba přejímají systémem daný pokled na vztah, na své vlastní role a očekávanou formu chování. Vzájemně se posuzují, hodnotí a srovnávají se se systémem definovanými normami pro "Ideální ženu", "Ideálního muže" a "Ideální vztah".
Tyto vztahy se z počáteční zamilovanosti dostávají velmi rychle do fáze souboje a následné rezignace jedné nebo obou zůčastněných stran. Řešením se pak jeví útěk ze vztahu, nebo jeho nevědomé předčasné ukončení, které povede pouze k tomu, že se v příští inkarnaci oba partneři znovu setkají.
Díky nízké sebelásce a sebepřijetí drží tyto vztahy pohromadě dost často díky vzájemné energické závislosti postavené na strachu, že přijdou o nějakou z materiálních iluzí nebo systémový benefit, které pramení z jejich soužití.
V dnešní době je tedy velmi důležité, aby si hlavně ženy uvědomily svou roli a byly ve své energii a síle. Aby opustily nebo minimálně měly pod kontrolou své myšlenky a používaly při rozhodování se své srdce a s ním spojené intuitivní myšlení. Jakmile si tento princip osvojí a dosahnou požadované úrovně sebelásky a sebepřijetí, budou schopny to učit i své muže.
Takto transformované vztahy budou nosnými pilíři v další epoše lidstva.