Strach

Strach je náš největší učitel a motivátor, díky němu v životě zažíváme hloubku prožitku.
Za každým našim strachem stojí entita našeho stínu, tato entita je něco jako naše dítě, je to živá bytost.
Byla vytvořena námi, tedy existuje a je součástí naší bytosti, my jsme ji dali moc, sílu a podobu a čím více se jí bojíme tím více sílí.
Jejím úkolem není nic jiného než nás naučit ji přijmout, překonat tento strach a převést ho z podoby stínu do světla. Tímto poznáním se vracíme ke své božské podstatě.
Stín nemá svobodnou vůli, byl vytvořen k jedinému účelu, učit nás ho přijmout poukazováním na to z čeho máme v souvislosti s ním strach.
Dokud stín existuje, projevuje se skrze nás využitím myšlenkového systému, protože stejně jako my i on potřebuje ke svému životu energii.
Stíny se živí negativní energii a proto nás každodenně nabádají abychom ji tvořili.
Pokud potlačujeme svůj vlastní stín, potlačujeme sami sebe a nepřijímáme se takoví jací jsme.
Rozlišujeme na hezké a ošklivé a tím se držíme v oddělenosti od své božské podstaty.
Pokud se napojíme na bytost svého stínu, zjistíme, že jeho hlavním přáním je mít cestu, být přijat a být naší součástí.
Musíme si uvědomit, že i prožitek který jsme označili jako negativní nás něco naučil.
Většinou si to uvědomíme, až po několikátém opakování stejného prožitku, při dosažení určité hloubky, kterou nazýváme "Dosažení dna prožitku".
Zde dojde ke značnému narušení naší komfortní zóny a většinou s výkřikem "Už to nechci, mám toho po krk", získáváme onu požadovanou motivaci a odvahu k překonání strachu stín přijmout.
Při přijetí stínu se místo očekávané bolesti plynoucí z našich obav dostavuje až extatický pocit uvolnění, kdy s vyslovením magického "Vždyť je to jedno", se utvrdíme, že máme pravdu.
Nakonec zjišťujeme, že to tak hrozné, jak jsme se domnívali nebylo.
Přijali jsme svůj stín a jsme s ním v jednotě.