Příčina ne-moci

Když nemáme vlastní moc, jsme nevědomí a nemocní v zajetí učícího systému.
Nemoc je stavem duše, poukazuje na její pád, na rozdělení, necelistvost a znamená ztrátu vlastní moci, vlastního uvědomění si spojitosti s vlastní božskou podstatou a pravidly života.
Nemocným se stal ten, kdo se odpojil od svého duchovního vedení, vzdal se vlastní odpovědnosti za to, jak se v životě rozhoduje a koná. Rozhodl se popřít zákony božího řádu a uvěřil tomu, že to co se mu v životě děje a je mu nepřijemné si nezaslouží prožívat. Rozhodl se uvěřit myšlenkám a informacím z vnějšího světa, aby poznal, jaké to je nebýt spojen se svou duchovní podstatou, necítit ji a žít život pod vlivem myšlenkových programů, souvisejícíh vzorců chování a s nimi spojených hodnot utrpení, provázených strachy z odmínutí, nedostatku a potřebou hledání vlastní hodnoty a smyslu existence pouze v materiálním světě.
Nemoc vždy poukazuje na zablokovanou energii na energetickém těle člověka, která je zde potlačena díky nepřijetí vlastních karmických lekcí z minulosti, z minulých inkarnací a odmítnutí prožít a projevit související emoce.
Tato zablokovaná energie způsobuje následné učící signály a projevy na fyzickém těle, kterými na svou existenci poukazuje a díky své vibraci přitahuje různé parazitální entity, ke kterým patří také viry a baktérie, které pouze a jen využívají možností svého hostitele, aby se zde mohly projevit na úrovni fyzického těla a samozřejmě ještě více zdůrazňit dlouhodobě přehlížené problémy.
Viry a baktérie nejsou a nikdy nebyly skutečnou příčinou nemoci, ale pouze se pohybují v důsledkové rovině projevů nemoci na úrovni fyzického těla, tedy svým výskytem pouze poukazují na důsledky již dávno existujících nemocí.
Uzdravení příčiny nemoci přichází s přijetím a pochopením jejího učícího významu a souvisejících karmických lekcí, doprovázeno uvolněním zablokované energie a prožítím si a projevením souvisejících emocí. Tento stav přichází až tehdy, když si člověk uvědomí skrze své vlastní pocity, kde jedná proti sobě, kde se potlačuje proti své duchovní podstatě, kde je tedy v rozporu se záměrem poznání své duše a nejedná pravdivě na základě svých vlastních pocitů v srdci.
Nemoc nelze uzdravit jednáním pod vlivem strachu z fyzického a pocitového projevu nemoci a s ním spojeným snažením se odstranit a nebo potlačit tyto projevy zásahem do fyzické roviny lidského těla. Pokud známe příčinu nemoci, víme z čeho pramení, tak můžeme na fyzické úrovni pouze ulevit jejím důsledkům, nicméně pouze a jen s vědomím, že tento úkon nemoc neuzdraví a je tedy potřeba se primárně zaměřit na souvislosti spojené s její příčínou.
Tělo je obrazem duše a náš aktuální životní prostor a s ním spojený život je obrazem našeho odklonu, úpadku a zapomění na to kým jsem na počátku byli a jaké hodnoty jsme jako lidstvo nesli. Alarmující signály probuzení jdou dnes ze všech stran.
Je na každém z nás, jak se bude snažit tyto signály vnímat a jakou cestou se bude ubírat dál. O své budoucnosti rozhodujeme každý sám za sebe a všichni dohromady právě teď v každém okamžiku naší přítomnosti.

 

 

 

Předlohy a anatomie ve Stvoření: Strom Života.

Je to původní Kathara (Katara) mřížka věčného života mající 12 center (Sefir) v pravidelných pozicích v obdélníku 2:1 symetricky propojených spojnicemi.
Poškozením vzniká kabalistický Strom Smrti, který je tvarově pokřivený, má méně Sefir (obv. chybí 8-Daat což je Monadická úroveň a spojení se Zdrojem a 12-EjnSof co představuje Kristovskou úroveň D-12 (viz Obrázek), jsou opačně očíslované ve svislém směru, jsou pravo-levě polaritně obráceny a jsou propojeny nepřirozeným způsobem, což reverzuje jejich energetické toky.
Kathara mřížky se do sebe skládají za vzniku nadřazených struktur zvaných Božské Světy, které vytváří hierarchickou vibrační strukturu zvanou "Schody do Nebe".
Rudimenty této konstrukce lze najít např. v kabale, ve formě poškozených Jákobových Žebříků (spojené Stromy Smrti).

Předlohy a anatomie ve Stvoření: Květ Života

Původní symbol květu života se vztahuje k jedné úrovni Světelného-Krystalového těla, zejm. k lotosovému tělu. Jsou zde energetické cirkulační obvody v 6-ti směrech (2 vertikální nahoru + dolů, 4 diagonální do kříže) vycházející z AzurA centra (vršek hrudní kosti, brzlík) pod úhlem 45º. Jejich projekční osy směřují do Ecka úrovně a stahují odtud silné Heliotalické frekvence, které jsou dostupné jen výjimečně, během speciálních vývojových cyklů (např. Hvězdný Aktivační Cyklus, Kosmický Reset). Tyto energetické okruhy vypadají jako lotosové listy/oblouky a fázují spolu s dechem. Cyklují od vertikály (0º) do úvratě (45º) a jsou v synchronizaci s Božím nádechem (kontrakce) a výdechem (expanze). Tím nás udržují ve spojení se Zdrojem.
Naše paralelní Já na paralelní Zemi dělá to samé, ale je o 90º pootočeno. Z našeho pohledu tedy dýchá stejně, ale podle horizontály. Pozice našich 6 Lotosových Oblouků (0 a 90º, +/-45º) vytvářejí přirozený symbol Květu Života.
Jeho poškozením vzniká Květ Smrti, který má 6 listů ve fixních pozicích po 60º. Fixace polohy znamená neschopnost fázovat a odpojení od Zdroje (typicky se děje skrze mutaci vesica-piscis). Úhel 60º znamená překročení přirozené hranice expanze Lotosů (45º) a znemožnění nádechové expanze na paralelní straně. Tedy oba dvojníci se vzájemně dusí a nemohou se nadechnout.
Tyto smrtící vzory jsou platné obecně, je jedno zda-li jde o jedince či vesmíry. Tyto mutace dnes mají všechna životní pole Země.
Geometrie Stromu Smrti je kalibrovaná na Květ Smrti, aby pokřivená sestava Sefirot přesně zapadla do středů těchto květů, které tvoří větší konfigurace. Funguje jako energetický vysavač/vysílač, který vycucává životní sílu všech forema a posílá ji do padlých vesmírů.
Viz obrázek Lotosové Okruhy a Květ Smrti.

 

Sebeláska

Sebeláska znamená lásku k sobě, ke svému Já.
Pokud jsme ztotožnění s tím, že naší podstatou je Bůh, jehož jsme součástí, uvědomujeme si, že jsme multidimenzionální duchovní bytosti, které existují mimo hnotný svět a na naší úrovni bytí jsme Duše. Naše spojení s fyzickou realitou máme skrze naše hmotné tělo, kterým na naší úrovní bytí nejsme, ale máme ho pouze pro účel našeho prožívání a poznávání se v této realitě.
Naší podstatou na naší aktuálni úrovni bytí je tedy naše Duše, což je naše Já, což jsme my. My jsme tedy naší Duší se kterou jsme v našem těle spojeni skrze pocity v srdci a související intuitivní vnímání. Jsme tedy našimi pocity v srdci. Láska znamená přijetí, přijímání.
Sebeláskou v této souvislosti rozumíme svěření důvěry našim pocitům v srdci při rozhodování se v životě, tedy svěření důvěry naší Duši, našemu vedení, které ví v každém okažiku, co je pro nás aktuálně dobré a zda se držíme našeho záměru poznání tak, jak jsme si před naší inkarnací předsevzali.
Sebeláska je také sebedůvěra, důvěra ve svou vlastní duchovní podstatu a její přijetí. Je to důvěra ve své duchovní spojení skrze vlastní pocity v srdci.
Práce na sebelásce je tedy práce s vlastními pocity, primárně s těmi nepříjemnými, které poukazují na naše potlačené emoce na našem energetickém těle a s nimi spojené strachy.
Záměrem této práce je nepopírat naše nepříjemné pocity, nepopírat to co se nás emočně dotýká, nereagovat na ně vztekem, ale naopak je připouštět a následně pracovat na jejich přijetí.
Učíme se takto přijímat skze tyto pocity sami sebe, potlačenou, nepřijatou část naší Duše, prostřednictvím chování ostatnich k nám, v situacích, ve kterých nám svým projevem zrcadlí naše chování z minulosti, z minulých inkarnací s vědomím, že život je spravedlivý a v každém okamžiku se vše energeticky vyrovnává dle zákonů božího řádu.

 

Žena

Lidská bytost, která má ve svém základu magnetický imprint s polaritou "-" se nazývá Žena.
Žena je hmotnou manifestací vydělení ženského principu z božské jednoty. Ženský princip je hybnou silou, základním pilířem života a tvůrcem prostoru pro jeho projev.
Žena je učitelkou lásky a ve Stvoření symbolizuje temnotu, poznání, přijímání.
Žena si přitahuje muže do života, aby ho učila poznávat jeho vlastní temnotu, jeho záměr poznání, skrze sebe, skrze prostor, který tvoří. Z pohledu její fyzické sexuality je tímto prostorem, její tělo a primárně její vagína, kterou nabízí svému muži a učí ho, aby v ní sexuálně tvořil pro její rozkoš a potěšení.
Lidské tělo je obrazem duše. Jeho vzhled a vlastnosti přímo zrcadlí stav souladu či nesouladu s vlastní božskou podstatou, přirozeností a odklon od původních hodnot lidské rasy.
Pokud je duše sjednocená, tedy přijatá do celistvosti, správně propojená se svým fyzickým tělem, je takovéto tělo zdravé a krásné v jeho původní božské podobě a bytost v něm prožívá odpovídající hloubky svých prožitků. V opačném případě je tělo deformované, nesymetrické, nemocné, plné potlačených emoci, nahromaděné bolesti a strachů, díky kterým je v něm smyslové vnímání a související citlivost značně utlumená, omezená a v některých případech i zcela odpojená.
Dle původního nastavení žena dává muži bezpodmínečnou lásku a hlídá jeho expanzivní tendenci, aby nebyla destruktivní, tím, že pravdivě popisuje své pocity a dává je rovněž pravdivě najevo svými emocemi. Nic tedy neblokuje a nic v sobě nepotlačuje.
Základním smyslem existence ženy je tedy její sexualita a s ní spojené prožívání se ve svém vlastním fyzickém těle. Žena touží poznávat rozměrnost své vlastní rozkoše a neustále hledá další a další cesty k prožití ještě hlubších a intenzivnějších sexuálních vjemů a zážitků ve svém fyzickém těle. Ve výchozím pozitivním, neboli božském nastavení, je žena ve stavu vědění. Její rozum je přirozeně propojen s pocity v srdci a stejně tak, je tomu i u jejího smyslové vnímání.
Takto nastavená a projevující se žena je pravdivá, nic nepředstírá, na nic si nehraje a je tedy sama sebou ve svém vlastním uvědomění a sebelásce skrze své vlastní pocity v srdci a s nimi spojené duchovní vedení.
Vlivem záměru poznání hodnoty člověka a jeho darů, padly ženy i muži do temnoty poznání a souvisejících vibrací života, aby poznali všechny možné aspekty lásky v jejich pozitivní i negativní podobě. Ženy i muži se vlivem tohoto záměru poznání postupně odpojili od svých srdcí a jejich přirozené rozumové napojení a smyslové vnímání bylo vlivem strachu a související ztrátou vlastní moci přepojeno na učící systém myšlení a s ním spojené myšlenkové vzorce chování.
Díky tomuto nastavení začali lídé chybně vyhodnocovat své pocity a smyslové vnímání, začali jednat více pod vlivem strachu, souvisejících myšlenek a s nimi spojených představ. Postupně tak upadalo jejich uvědomění, přirozenost, životní hodnoty a genetika fyzického těla do stále nižších vibrací života v utrpení, duchovní oddělenosti a souvisejících nemocí.
V tomto učícím nastavení se celé lidstvo náchází tisíce let a prochází tak evolučním vývojem ve kterém si každá bytost odžívá své záměry poznaní a související karmické lekce. Každá bytost je zařazena do duchovního stromu Stvoření. Projevem tohoto duchovního stromu jsou rodové línie fyzických těl v hmotné realitě.
Každá žena je napojena na svůj rod, na své rodiče, primárně na svůj ženský rod, tedy na svou matku, která jí v učícím nastavení svým chováním zrcadlí to, jaká ona byla matka v minulých inkarnacích a jakým způsobem se chovala ke svým dětem. Z pohledu matky je jí zrcadleno na svých vlastních dětech, primárně na dcerách, to co ve svém životě nezvládla pochopit a co si nezvládla zpracovat a samozřejmě i to jaké je její ženství, vztah k sexualitě a související hodnoty.
Zde platí známe pořekadlo "Pánbůh nám to vrátí na dětech". Muž, kterého si žena přitahuje do učícího vztahu jí rovněž zrcadlí svým chováním jaká je, jak se odchýlila od své původní podstaty a s ní spojené pravdivosti a neposledně jí svých chování přehrává, jaká byla partnerka v minulých inkarnacích a jak se chovala ke svým partnerům.
V dnešní době je velmi důležite, aby si hlavně ženy uvědomily svou řídící roli, učily se pracovat se svými pocity, postupně se odpojily od systému myšlení a tímto se zbavily strachu a navrátily se ke svým původním hodnotám, k pravdivému životu ve vysokých vibracích a s ním spojenému intuitivnímu vědění.
Cesta k tomuto původnímu pozitivnímu stavu vede skrze nepříjemné pocity, skrze sebeprácí, skrze práci s vlastními strachy, potlačenými emocemi, stydlivostmi a dalšími kontrolními mechanismy, které brání k návratu do vlastního ženství, k propojení vlastního těla s jeho duchovní podstatou skrze své vlastní pocity v srdci.

 

Co dnes a co zítra?

Jaký otec takový syn, jaká matka, taková dcera. Pánbůh nám to vždy vráti na dětech.
Generace za generací, tisíce let totálního pádu lidstva do ješte hlubší propasti oddělenosti od vlastní božské podstaty.
Spoustě lidem v dnešní době a do očí bijící situaci stále uniká, že jejich děti jim svým přístupem k životu, svými hodnotami, svými nemocemi, problémy a souvisejícím chováním pouze a jen zrcadlí jejich vlastní generační úpadek, otroctví mysli, neschopnost být sami sebou, jejich totální nezodpovědnost za své vlastní chování a rozhodování se v životě, potřebu se zavděčovat nějaké představě skrze kterou se cítí být od ostatních přijati, zaryté chování dle osvojených myšlenkových vzorců přejatých od svých rodičů a ze systémové výchovy.
V partnerských vztazích stále dominuje, podmínečné přijetí, tvrdost, jednání v odporu, vzteku, očekávání, nizká sebeláska, sebehodnota, nevědomá a potlačená sexualita, jejiž kvalita je mimochodem základním pilířem kvality každého vztahu mezi ženou a mužem. Tam kde nefunguje sexualita, nefunguje nic a partneři si pouze a jen hrají na to, že to ze strachu přemostí nezdravou pozorností k dětem, materiálními hodnotami a rodovými zvyklostmi, které si nesou jako svou železnou košili plnou generační zátěže.
Lidé zapomněli na svou původní přirozenost, na svou duchovní podstatu, na hodnoty člověka, které rozhodně nejsou o tom plodit otroky, pokusné králiky, kteří budou skrze systémovou výchovu tvořit dostatečné množství strachu, utrpení, negativní energie a soutěživým přístupem si vybojovávat své příjetí mezi ostatními a související místo v rámci celku.
Je potřeba si uvědomit, že z toho co dnes podporujeme vylézají ti, kteří nás zde skrze tyto hodnoty a odevzdanou moc, manipulují a ovládají. Opravdu chceme stále stejným způsobem podporovat zvrácený školní systém, který slouží ke kastraci a přeprogramování přirozeného vnímání a nastavení každého dítěte, zadupáním jeho duchovních darů pro potřeby normalizované systémové výrobní linky? Navíc kam bychom ty děti dali, když nám to brání v každodenní rutině a zvyšování výkonu systémové mašinérie?
Musíme přece plnit technokratický systémový plán a podporovat další zavádění normalizovaných systémových opatření, umělých inteligencí, které přeci budujeme pro naše vlastní bezpečí a blahobyt. Dále zde máme necelostní a nevědomé, strachem zmanipulované zdravotnictví, devastující přirozený a dokonalý imunitní systém každého jedince a další systémové perverze, jejichž podporování v původním smyslu je bohapustý přežitek a ve spoustě případů i vědomý či nevědomý zločin proti lidskosti.
Vše půjde až na dřeň a nezůstane kámen na kameni z toho co je proti lidskosti, proti původním duchovním hodnotám člověka, proti životu v souladu s přírodou a se Zemí. Je potřeba, aby si každý člověk právě dnes uvědomil a do hloubky procítil to, co svým chováním a přístupem dnes podporuje, na čem lpí, jaké jsou jeho vlastní hodnoty. Zda to jde z něj, z jeho srdce a nebo se prostě jen bojí a raději dělá to co se mu řekne, protože byl takto od narození veden a naprogramován. Jak se rozhodneme dnes, takový život budeme mít zítra.
Osvobodit se může pouze a jen každý sám a to tím, že si vezme zpět svou moc a nebude podporovat v životě věci a činnosti, které jsou nemorální, proti lidskosti, přirodě, které mu ubližují a tedy přispívají k tvorbě bolesti a utrpení nejen jeho, ale i všech ostatních na Zemi.