Přítomný okamžik

V našem životě se v každém okamžiku rozhodujeme, jsme vedeni neustálým zaměřováním naší pozornosti. Na základě vlastního sebeuvědomění a uvědomění si prostoru ve kterém se prožíváme si pak vysvětlujeme, význam toho co se nám aktuálně děje, co vnímáme, jaké myšlenky nám přicházejí,
proč se nám určité věci staví do cesty a proč prožíváme právě tento konkrétní životní děj a s ním spojené situace.
Pokud se rozhodujeme na základě myšlení a s nimi spojenými programy, je naše pozornost zaměřována primárně na vnější podněty.
Věříme strachu, obavám z nedostatku a naše vlastní pocity jsou bagatelizovány, rozumově interpretovány a hlavně ty nepříjemné všemožnými způsoby potlačovány.
Věříme tomu, že život lze mít takový, jak si ho představujeme a k realizaci této představy nás jednoznačně dovede náš rozum a sním spojené myšlení.
Tento stav uvědomění nás neustále vrací do minulosti do našich vzpomínek, dějin, historie,
abychom se na základě těchto vzpomínek a zkušeností snažili rozvíjet a formovat směr a způsob našeho životního směřování do šťastné budoucnosti.
Při rozhodování se, tedy setrváváme naší pozorností převážně v minulosti a budoucnosti.
V našem životě, je pro nás důležité dosahování rozumem stanovených cílů, což v podstatě znamená, že neustále usilujeme o zlepšování naší aktuální životní situace se kterou povětšinou nejsme spokojeni.
Neustále ji srovnáváme s naší kýženou představou a snažíme se logickým myšlením zjišťovat to, co je ještě potřebné vykonat k tomu, aby tato představa byla naplňena  zjistit důvody toho, proč se nám to nedaří.
Pokud se rozhodujeme na základě vlastních pocitů v srdci, držíme si naší pozornost primárně na sobě.
Je pro nás důležité, jak se v každé situaci cítíme a na základě těchto pocitů se pak v daných situacích rozhodujeme, kam budeme naši pozornost dále směřovat.
S uvědoměním si toho, že cítit a prožívat lze pouze teď a tady, je pro nás hlavním smyslem, setrvávání naší pozornosti v přítomném momentu neboli v přítomném okamžiku.
Minulost vnímáme jako zkušenost, kde na základě jejího uvědomění se formuje naše přítomnost.
Na budoucnosti nelpíme, protože ta je závislá na našem duchovním záměru poznání a jsme k ní neustále popostrkování vedením našich vyšších Já, primárně naší duší, která nás v každém okamžiku upozorňuje na to, jak si v našem životě vedeme a zda se neodchylujeme od našeho vlastního záměru poznání.
Prožívání se v přítomném okamžiku, nám tak nabízí skutečnou svobodu, pokud si uvědomujeme, že jsme vedeni, že je o nás postaráno a že naší aktualní vibraci odpovídající variantu životního děje lze pouze přijímat.
Pokud náš život přijímáme s láskou v našem srdci na základě vlastního sebepřijetí, potom prožíváme v přítomném okamžiku životní děj v těch nejvyšších vibracích, tedy ve vibracích, které nás směřují k podstatě našeho bytí.

 

Vědomé očkování

Všude kolem nás číhá velké pandemické nebezpečí, před kterým je potřeba se odpovídajícím způsobem chránít. Nejsilnějším nástrojem ochrany a léčení, který má člověk k dispozici, je vědomá sexualita a s ní spojené dary.
V partnerském vztahu je za oblast vědomé sexuality zodpovědná žena, která dohlíží na to, aby s touto problematikou spojené aktivity byly pravidelně a v odpovídající kvalitě vykonávány. Žena je tedy ve vztahu předsedou vlády, hlavním ministrem zdravotnictví, lékařem a hygienikem.
Vydává a vyhlašuje nouzový stav její sexualní nespokojenosti a odpovídající nařizení a ustanovení, která naplňují tuto podstatu a dohliží na vývoj a průběh souvisejícího epidemického léčení v jejím vztahu, zejména v ložnici.
Díky této odpovědnosti žena dbá a vyzývá pravidelně svého může k dodržování těchto ustanovení a souvisejích vyhlášek, která ho zavazují převážně k dodržování jejího pravidelného očkování a léčení převážně v oblastí její vagíny. Muž, který má přirozenou roli odborného vakcinologa, zodpovědně a neodkladně, bez námitek, vědom si důležitosti této role, vykonává tuto činost zejména svým penisem, tak dlouho jak je potřeba.
Průběh očkování je potřebné vnímat všemi smysly na fyzickém těle. Na jeho úspěšné provádění upozorňuje žena svým hlasitým projevem, která ukončuje proces očkování až po dosažení odpovídající hloubky uspokojení. Očkování a související léčení je potřeba provádět tak dlouho, dokud nedojde k ukončení nouzového stavu a souvisejících omezení a nařízení, které žena nařídila.
Nicméně i poté, co skončí všechna omezení, je potřeba v rámci preventívních opatření a zachování zdravého a vědomého sexuálního vztahu, pokračovat v pravidélných léčebných kůrách.
Buďte tedy prosím obezřetní a nezadebávejte pravidelné vědomé očkování nejen ve vašich ložnicích. Je to v dnešní době to nejdůléžitější, co můžete pro sebe a svého partnera udělat, abyste byli zdraví, šťastní a spokojení a tímto konáním byli inspirací celému lidskému společenství.

 

Strach jako nástroj moci

Existence strachu vždy poukazuje na lež, tedy nepravdu, na výskyt vlastní ne-moci a jde ruku v ruce s bezmocí a pochybnostmi.
Strach pramení ze sebepopření, sebenepřijetí, z neschopnosti vnímat, vědět, tedy cítit v odpovídající hloubce pravdu o sobě, pravdu o své podstatě, o prostoru ve kterém se prožíváme, o svém vlastním božském původu.
Strach a s ním spojené kontrolní programy jsou uloženy v našich buňkách a jsou průvodními znaky existence zablokovaných energií na našem energetickém těle, které známe jako potlačené, neprojevené emoce, které zde existují jako pozůstatky našich karmických lekcí z minulosti.
Dokud nejsou tyto učící mechanismy zpracovány, přijaty a propuštěny jsou neustále skrze naši genetickou výbavu předávány dalším generacím. To co tedy lidem nejvíce škodí jsou neustále přejímané, adaptované a upevňované strachy a rozhodování se na základě informací na nich postavených.
Strach totiž vždy zajišťuje odpovídající nízkou vibraci životních prožitků a souvisejícího utrpení a je nejsilnějším a nejúčinnějším nástrojem manipulace.
Strach slouží k upevňování moci a nabádá k nezodpovědnosti, ke konání na základě myšlenkových vzorců chování, k zavděčování se představám a očekáváním ostatních a s tímto spojenému podmínečnému přijetí. Strach nabádá k odevzdávání vlastní moci těm, kteří strach šíří a skrze něj se snaží upoutat pozornost a související energii na věci a informace, které upevňují jejich vlastní záměr a s ním spojenou moc.
Vědomý člověk ví, že je potřeba se rozhodovat pouze a jen na základě vlastních pocitů v srdci a né na základě vnějších informací postavených na strachu. Se strachem nelze bojovat, do našeho života se dostal již dávno a bude součástí našeho života do té doby, dokud mu budeme bezmezně věřit, nepřijmeme a nepochopíme s ním spojené souvislosti naších potlačených emocí.
To co dnes převažuje, kolik máme kolem sebe vědomých lidí, kteří znají podstatu strachu, vidíme na tom, kde a v čem žijeme, jak se kolem nás lidé chovají a projevují, jaké mají své vlastní hodnoty a hlavně čeho se bojí.
Pokud se chceme v životě dostat do vysokých vibrací, musíme se naučit pracovat se strachem. Musíme vědět, cítít, vnímat, že přítomnost strachu a snaha zabalit do něj všemožná tvrzení, vždy poukazuje na domněnky, smýšlenosti, tedy nepravdu, lež, klam a manipulaci, které nevedou k ničemu jinému než k dalšímu životu v nízkých vibracích nelásky, utrpení a otroctví systémového myšlení.

 

Deprese

Označení “Deprese“ pochází z latinského depressio, což znamená doslova „stlačení, potlačení“.
Jedná se o stav vnitřního rozporu, tlaku, mezi duchovním vedením a myšlenkovými programy, kdy je dotyčný v tomto stavu svou duší velmi silně upozorňován na to, že nevěnuje pozornost svým potlačeným emocím a strachům, jedná v životě proti sobě, pouze na základě adaptovaných myšlenkových vzorců chování a není již v souladu se záměrem poznání své vlastní duše. Jeho vlastní duše ho takto tlačí do potřebných změn.
Do povědomí se velmi silně dostávají dřívě nevnímané tělesné pocity, které jsou myšlenkovými programy interpretovaný takovým způsobem, aby vyvolávaly smutek, zmatek, strach, marnost, bezmoc, zoufalství.
Myšlenkové programy se snaží tímto způsobem bojovat o své vlastní přežití a vybízí dotyčného dle nastavení učícího systému, aby s tímto stavem bojoval, potlačoval ho, popíral tyto pocity a co nejvíce braníl snaze jeho vlastní duše jej z učícího stavu probudit a odpojit se od něj.
K potlačovaní projevů duše a s ní spojených nepříjemných pocitů slouží v učící systémové medicíné v první řadě různá psychofarmaka, antidepresiva a další tlumicí chemické povětšinou návykové látky. Tradičně se používá velmi oblíbený alkohol, různé drogy a velmi efektivní je také zajídaní nepříjemných pocitů těžce stravitelným jídlem.
Cílem učícího systému a s ním spojeného způsobu nevědomého medicínské léčení je udržet dotyčného co nejdéle ve stavu vnitřního utrpení, které díky utlumení a odpojení se od smyslového vnímání přímo nepociťuje, přesto bez nedostatku energie v depresi jedinec chátrá a produkuje spousty negativní energie.
Takto zpracovaný jedinec je nadále svou duší neustále tlačen do potřebných změn a proto nezřídka ve svém stavu různými způsoby kolabuje a je nucen zvyšovat si dávky tlumících látek, všemožnými způsoby se je snaží kombinovat a unikat před těmito nepříjemnými stavy, dokud nedosáhne pomyslného dna prožitku, kdy je již tento způsob konání v jeho životě neúnosný a nemožný.
V tomto bodu zvratu se dotyčný otevírá potřebným změnám a s nimi spojeným "alternativním" možnostem léčení a postupně se dostává k příčinám svých problémů, jejichž odstraněním dospívá postupně k uvědomění si toho jak v životě jednal a jaký to mělo na něj dopad.
Ten, kdo se chce uzdravit ze svých depresí se musí v prvé řadě otevřít svým nepříjemným pocitům s vědomím, že poukazují na jeho vlastní potlačené emoce a strachy.
Musí se otevřít duchovní rovině života, jeho pravidlům a zákonům s vědomím, že on sám je zodpovědný za sebe, za svůj vlastní život, za své vlastní pocity v srdci a s nimi spojené rozhodování se.
Nikdo totiž za něj neodžije a nevyřeší jeho vlastní nezpracované problémy a nepřivede ho k jeho vlastnímu štěstí a spokojenosti, pokud on sám nenajde tuto cestu ve své vlastním srdci.