Šelmostroj

Život každé duchovní bytosti je podmíněn přísunem životadárné energie. Dokud je každá duchovní bytost v souladu se zákony Stvoření a božím řádem, čerpá energii přírozeně a neomezeně ze své nekonečné zdrojové podstaty a prožívá ze své naplněnosti trvalé pocity štěstí radosti ve svém nesmrtelném a dokonale krásném těle.
Jakmile se začne odchylovat od své vlastní přirozenosti a od souladu s božímy zákony, záčíná dle míry jejího odchýlení, duchovního úpadku, klesat také přísun její zdrojové energie a bytost vlivem pádu do nižších vibrací života je nucena si chybějící energií pro své přežití dosycovat z vnějšího prostředí na kterém se stavá postupně existenčně závislá.
Tento osud a související stav duchovního a genetického úpadku potkal také lidskou rasu člověka, která díky ztrátě a přepsání vlastní rasové paměti naprosto zapoměla na svůj původ, na své duchovní dary, kvality a poslání.
Jsme lidskou civilizaci nemocných energeticky závislých naprogramovaných bytostí, které si vlivem svých chybných rozhodnutí v minulosti adaptovaly parazitální programy, kterými jsme neustále zaměstnáváni a pobízeni k tvorbě různých sofistikovaných systémů energetického vytěžování, obchodování, obohacování se a vzájemného okrádání.
Každá lidská bytost s adaptovanými parazitálními vzorci podmínečného chování a souvisejícím strachem je loutkou, která je neustále zaměstnávána přívaly myšlenek a představ, které jí vybízejí k jejich realizaci a slibují úlevu, příjemné pocity, iluzorní navýšení sebehodnoty a související uznání od obdobně nastavených bytostí.
Původní život v lásce, radosti a autentické přirozenosti jsme vyměnili za život v nezodpovědnosti, utrpení a nevědomé touze ukojit neukojitelnou sebedestruktivní touhu po naplnění, zavděčení se přejatým představám z výchovy a z robotického parazitálního systému naší společnosti.
Díky nemocným a traumatizovaným tělům jsme se naučili kontrolovat životní situace a neustále ve strachu z něčeho nepříjemného, podvědomě skenujeme prostředí kolem nás, zda se neobjeví nějaká hrozba, která by mohla narušit náš zaběhlý, rutinní život.
My sami jsme se skrze adaptované programy stali pro sebe svou vlastní hrozbou, které se bojíme a proti které v zacyklení od nepaměti bojujeme.
Rutina vyžaduje nezodpovědnost, faleš, konflikt, přehrávání, režim, kázeň, vzdělání, sebezapření, spousty energie, tvrdé práce, dřiny a spousty nepříjemných pocitů od kterých se díky našim nepřeberným množstvím uznání oceněných vědeckých odborníků umíme efektivně odpojovat.
A co nepotlačíme, tak vyřízneme a řežeme dokud je z čeho.
Zajídáme, zapíjíme, zakuřujeme, drogujeme, utíkáme, unikáme, přehráváme, závodíme, soutěžíme, konkurujeme, popíráme, manipulujeme.
Cukříček, kafíčko, frťánek, masíčko, tabáček, marjánka, lahváček, flaška vína k televiznímu programu o ezoterickém duch-hovnu.
Žijeme submisivně-dominantní pseudoláskyplné polypromiskuitní pornovztahy plné divadelních her vadí nevadí.
Občas si dovolujeme nebýt v režímu o dovolených, ale stejně to nejde úplně vypnout a stále nám to šrotuje.
Kompenzujeme kdy to jde a kde to jde, neb čas se krátí, je toho potřeba ještě tolik sežrat, zabít, zničit, nakrást a stihnout a tělo musí jít do hrobu navíc zhuntované, tak ať nejsme ve skluzu s plánem na záhubu lidstva.
Kdo nekompenzuje s námi, kompenzuje proti nám, nepřítel společnosti, systémová hrozba, clověk v původním významu.
Pánbůh nám to vrátí na dětech? A koho to zajímá, když má přeci každý tu svou vlastní pravdu?
Jsme stále ještě lidským biostrojem a nebo už jen dravčím šelmostrojem?
Jsme jedno vědomí, po nás potopa, konec a poslední nebinárně bezpohlavní jedinec, gumová figurína ať zhasne.