Duchovní signály nemocí: ADD/ADHD

Pojem ADD (angl. Attention Deficit Disorder) znamená v překladu "Ztráta pozornosti" a spolu s pojmem ADHD, který toto základní označení rozšiřuje o stavy hyperaktivity a impulsivity, jsou častým soudobým označením v systémové psychyatrii pro související chování, při kterém se dotyčná bytost není schopna soustředit na dění, udržet pozornost v aktuálně probíhající situaci, nereaguje na podněty, je uzavřaná jakoby ve svém vnitřním světě a nebo se projevuje velmi impulzivně, roztěkaně, pro své okolí nezvladatelnými způsoby.
Velmi často jsou tyto diagnózy identifikovány hlavně u dětí, které tímto svým nastavením a souvisejícím chováním pouze a jen poukazují na související nastavení svých rodičů, na jejich partnerský vztah, na život pod vlivem naučených vzorců chování, na jejich nepřirozené hodnoty, duchovní nevědomost, nízkou sebelásku, sebehodnotu a pokřivený přístup k životu.
Takto nastavené dítě pouze signalizuje, že již na sebe nechce brát související rodovou zátěž, že odmítá dál žít otrocký život svých rodičů a nechat se systematicky programovat a manipulovat, tak jako to dělali jeho předkové v minulých genaracích.
Z pohledu psychosomatiky tyto syndromy poukazují v prvé řadě na absenci bezpodmínečné lásky ve vztahu rodičů k dítěti, která je přemostěna podmínečným přístupem, zaměřením pozornosti na výkon, kariéru, na systémové hodnoty a související snahu zavděčit se představám ostatních, dosáhnout očekávaných uznání ve společnosti a související pozornosti.
Hyperaktivita poukazuje těm, kterých se toto chování dotýká na jejích rezignovaný postoj k životu, pasivitu, komfortní zónu a neochotu se v životě pravdivě projevovat.
Dítě se uzavírá do svého vnitřního světa, protože ten přítomný vnímá jako pro sebe nepřirozený a svým chováním a reakcemi dává nejen svým rodičům, ale všem kolem sebe najevo, že nesouhlasí s tím jak zde žijeme ve vztazích, v rodínách, ve školách, ve společnosti.
Jeho nepoddajnost a nezvladatelnost brnká všem kolem na jejich potlačené emoce, nezpracovaná témata a nutí je k tomu, aby věnovali pozornost svému chování a museli se přizpůsobit potřebám takto nastaveného dítěte.
Děti a další bytosti přicházejí s těmito nastaveními, jsou velcí učitelé a jejich duše sem přišly v prvé řadě pomoci transformovat a změnit systém společnosti zpět k přirozeným lidským hodnotám.
Je potřeba si uvědomit, že pokud budou rodiče ignorovat tyto duchovní signály u svých dětí a budou se snažit všemožnými způsoby místo sebe měnit své děti, budou jim životem uděleny takové odpovídající učící lekce, aby opravdu pochopili, že tudy již cesta dál nevede.
U postižených dětí ve věku do puberty, je v prvé řadě potřeba začít pracovat s jejich rodiči a narovnat jejich pokřivená nastavení, hodnoty a uzdravit jejich související nemoci a traumata.
Jakmile dítě zavnímá, že se rodiče mění směrem k pozitivním změnám, začne se měnit a spolupracovat také a postupně se spolu s nimi srovná do přirozené životní rovnováhy.