Vědomí, podvědomí a nevědomí

Vědomí, podvědomí a nevědomí jsou pojmy popisující hranice celistvosti a oddělenosti dílčích částí vědomí od zdrojové duchovní podstaty Centrálního Boha-Zdroje.
Vědomí je synonymem pro aktuální rozměr božství dané duchovní bytosti na její aktuální úrovni bytí a obsahuje vždy všechny přijaté, prožité a zvědomělé životní zkušenosti.
Nejvyšším dosažitelným stavem vědomí v hierarchii duchovního vývoje je absolutní nekonečné vědomí Centrálního Zdroje, což je také výchozím stavem, tedy počátkem veškeré projevené existence.
Naproti tomu, nejnižším možným stavem vědomí je inkarnované vědomí Duše v kosmickém matrixu Stvoření v dimenzích 1 - 3D uhlíkové reality harmonického vesmíru s nejnižší vibrací a největší odděleností od Centrálního Zdroje.
Podvědomí je částí duchovní bytosti, kterou nazýváme stínem a nebo také vlastní temnotou.
Jedná se o část prožitých, ale stále nepřijatých zkušeností do vlastní celistvosti, díky strachu a adaptovaným myšlenkovým vzorcům chování, které dotyčnou bytost uvrhli do iluzorního stavu útrpného prožívání nepřírozeného přístupu k vlastnímu životu.
Tento přístup je znám jako dualitní pohled na život a související nastavení prožívání se v roli oběti s potřebou energetické závislosti na vnějším prostředí.
Naše podvědomí nás tedy spojuje s tím co jsme si ze svých životních zkušeností ještě nepřijali a nezpracovali a díky aktuálnímu nastavení sebepotlačení, souvisejícím traumatům, potlačeným emocím a domněnkám nás drží v životní vibraci, která nám přítahuje odpovídající učící životní děj a související lekce.
Nevědomí nás propojuje s tím, co jsme ještě neprožili, neobsáhli svým aktuálním vědomím a obsahuje možnosti nepoznaných životních situací, které jsou nám dle našeho duchovního záměru poznání k dispozici.
Nevědomí nás tedy spojuje s tím, co si máme možnost prožít nového a nepoznaného v následujícím životním ději, je to směr našeho duchovního růstu a vývoje.