Panické ataky a úzkosti

Panická ataka je pojem ze systémové medicíny, který popisuje stavy náhle prožívaných strachů a obav o vlastní zdraví a život.
Tyto stavy jsou doprovázeny různými tělesnými projevy a prožitky, jako je slabost, malátnost, dušnost, pocení, svalová křeč, zvyšený srdeční puls atd.
Z mého praktického pohledu je panická ataka pouze pojmenování reakce našeho nevědomého, ze systémové výchovy naprogramovaného přístupu, jak pracovat s potlačenými emocemi, tedy s nepříjemnými pocity a sovisejícími tělesnými projevy, kdy se naše tělo snaží těchto věcí přirozeně zbavit.
Základním problémem je strach z nepříjemných pocitů, které se učíme ve společnosti systematicky potlačovat a tím si znemožňujeme nechat přirozeně probíhat procesy uvolňování energetických blokád z našeho těla.
Panická ataka tedy vzniká tím, že blokujeme tělesný proces, který se snaží uvolnit energetickou blokádu a místo do uvolnění jdeme díky strachu a najíždějícím představám a myšlenkám do křeče, odporu ve snaze tento proces a související pocity zastavit.
Reakce těla je ovšem taková, že se ještě více zesílí intenzita prožitků a související strach a ve finále to, co dotyčný hlavně prožívá je přepětí jeho nervové soustavy a související stres.
Panická ataka je ve své podstatě jedním ze signálů duchovního probuzení, což znamená, že se tělo začíná cyklicky zbavovat potlačených emocí.
Součástí těchto stavů jsou také obvyklé úzkosti, pocity sevření na hrudní kosti, což je ve značné míře vlivem strachu, ale také to poukazuje na místa výskytu energetických blokád v hrudníku, průduškách a plicích spojených s potlačeným sebevyjádřením.
Panické ataky a úzkosti jsou příznačnými duchovními signály, které vyzývají postiženého k sebepráci, k uvolnění potlačených emocí a traumat a narovnání se v životě do vlastní přirozenosti.
Přirozeně je zde nejvhodnější terapeutická práce zaměřující se na detraumatizaci a odstranění potlačených emocí, nicméně ve společnosti je bohužel stále velmi silně zažitý přístup jít cestou sebepotlačování a odpojování se od těla a proto valná většina postižených lidí končí v těchto stavech s nějakou formou psychofarmak a antidepresiv, což celý problém ve své podstatě pouze izoluje a oddaluje se tímto přístupem jeho řešení.
Pokud dotyčný během medikace nezpracovává příčiny svých stavů, tak se postupně zintenzivňuje vnitří tlak a zvyšuje se četnost tělesných projevů, což opět vede dotyčného buďto k úpravě medikace, postupnému navýšování dávek, změně léků a nebo opět k možné volbě začít se těmito stavy a jejich příčinami do hloubky zabývat.
Základní forma přirozeného přístupu k těmto stavům je, dovolit si tyto nepříjemné pocity prožít, uvolnit se a prodýchávat oblasti těla, kde se tyto nepříjemné pocity vyskytují a začít se zabývat souvislostmi a příčinami toho, proč se mi tyto věci dějí a jaké sovisejícící duchovní signály je doprovázejí.