Pravda a pravděpodobnost

Často se setkáváme s názorem, že každý má svou vlastní pravdu.
Abychom se mohli přiblížit pochopení toho, co vůbec pravda je a co pravda není je potřeba tento pojem navrátit jeho původnímu významu a propojit ho s jeho duchovní podstatou.
Jestliže Bůh je stavem vibrace vědomí a souvisejícího uvědomění, pak pravda je definicí unikátních principů života, ukotvením a zachycením tohoto stavu ve všech souvisejících životních projevech.
Pravda v původním významu je věčná a neměnná, je vždy stejná pro všechny stvořené bytosti, vždy stejně prokazatelná a nezpochybnitelná.
Pravdou tedy můžeme v jednoduchosti nazvat vše, co nepodléhá času a energetickým životním změnám, což jsou v prvé řadě duchovní principy a zákony na kterých je život a s ním spojená veškerá projevená existence postavena.
Tyto základní roviny principů a zákonů na kterých je postaven veškerý život a související energetický pohyb jsou tedy od počátku stejné a neměnné a vždy takové budou.
Dokud jsme tedy schopni držet ve svém vlastním životě, rozhodování a konání vazbu na tyto základni duchovní principy a zákony života, tak můžeme říct, že žijeme v pravdě a souladu s Bohem, že vše co tímto způsobem děláme a vyjadřujeme je pravda a je to tak jak to Bůh na počátku ustanovil.
Pokud se vrátím na začátek článku k tvrzení, že každý má svou vlastní pravdu, pak dle toho co jsem uvedl se nejedná o pravdu, ale o vlastní názor, pohled na vlastní život a s ním spojené vlastní uvědomění.
Takže názor máme každý svůj vlastní a může a nemusí být v souladu s pravdou, nicméně s pravdou a souvisejícími zákonitostmi jsme propojeni všichni naprosto stejně i když díky vlivu myšlenkových programů a různých adaptovaných nastavení a přejatých nepravdivých informací si každý může vysvětlovat svůj vlastní život a vše co se v něm děje, skrze nějakou z nabízených iluzí nepravdy.
Například tvrzení, že život je absolutně spravedlivý ke všem stvořeným bytostem je pravda, kterou se snaží zpochybnit myšlenkové vzorce oběti.
Ke každému pravdivému tvrzení a definicím je zde vždy spousta iluzorních, nepravdivých, zavádějících tvrzení, které odvádějí dané bytosti její pozornost do oblasti zájmu, které je předmětem jejího aktuálního učení se sebelásce.
Systémová věda díky svému odpojení od duchovních rovin života se snaží pracovat s pojmem pravděpodobnost, což je ve své podstatě ekvivalentem pro na domněnkách postavených tvrzeních a přístupech.
V základu jsou tedy věci pravdivé a nebo se od pravdy odchylující, které můžeme nazvat, lží, iluzí a stejně tak pravděpodobností.
Pro všechny tyto ekvivalenty platí to stejné, všechny takto označené věci podléhají energetickým a časovým změnám a jsou navázané na roviny myšlenkových iluzí a představ.
Pravdu není potřeba v životě hledat, je k dispozici všem neustále a její přítomnost je nám připomínána našimi pocity a všemožnými dalšími duchovními signály, kde na prvním místě je naše sebeláska, zdraví, životní hodnoty a uvědomění si toho kdo jsem, kde jsem, jaký život žiju, zda jsem v souladu s vlastní přirozeností a nebo žiju jednu z nabízených iluzí.