Před několika dny proběhla internetem, sociálními sítěmi a společenským děním zpráva a související reakce na rozhovor Jaroslava Duška ve kterém se vyjádřil k tématu rakoviny, jak jí jako nemoc vnímá a jak vnímá její spojitost s životem člověka, který je tímto projevem nemoci postižen.
Jarda se ve svých názorech dotknul hned několika citlivých témat.
První z nich je neustále odmítání přijetí zodpovědnosti za vlastní život, za vlastní nemoci ve snaze tuto odpovědnost neustále přehazovat na něco nebo na někoho ve vnějším světě.
Mainstreamové reakce a většinové reakce lidí na sociálních sítích stále poukazují na to, že v naší společnosti vládne pohled postavený na myšlenkových vzorcích mentálně pokřivených obětí, které se stále nejsou schopny vyhrabat z vlastní sebelítosti, pokřivených hodnot a souvisejících rodových zátěží a převzít zodpovědnost za vlastní život.
Než abychom začali se sebe nápravou, tak budeme raději pohoršeně nadávat, fňukat, remcat a kritizovat vše co nám vyvolává tisíce let zanícená duchovní zranění, protože my si přece myslíme a představujeme zcela něco jiného a naprosto nechápeme, proč tady nemoci typu rakovina jsou.
Nevím zda skrze naivní zarytost a nebo donebevolající tupost si neustále myslíme, že přečůráme přirozené zákony života, že můžeme donekonečna tvořit proti vlastní přirozenosti a devastovat vše co nám přijde pod ruce, aniž bychom zásadním způsobem nepocítili důsledky těchto činů.
Rakovina je vážení přátelé vzkaz od Stvořitele pro ty rody, ve kterých se lidé ztratili v labyrintech myšlenkových bludů s jasnou zprávou, že zde vaše cesta duchovního rozvoje končí, protože jste se odklonili od přirozeného života takovým způsobem, že to již dále není možné, pakliže okamžitě a neprodleně nezjednáte ve svém životě nápravu.
Můžeme se vztekat, spílat rukama, ohánět se lékařskými tituly a certifikáty, vědeckými průzkumy, nic nepomůže.
Můžeme se odvolávat na to, že děti se přece rodí čisté a neposkvrněné a proč tedy musí onemocnět touto chorobou?
To je ovšem bohapustý blábol. Odpovědnost za vlastní život a konání se přenáší jak do duchovních předloh našeho vědomí, tak skrze buněčnou paměť našich potomků, dle pořekadla "Pánbůh nám to vrátí na dětech", tudíž nemocné děti v prvé řadě poukazují na nemocné nepřirozeně žijící a pokřivené rodiče a rodové předky.
Naše děti jsou tedy v prvé řadě duchovní bytosti, které si na svých energetických tělech nesou spravedlivé karmické vazby na lidský rod a jeho konání napříč jeho duchovní existencí.
To, co v nás vyvolává nelibost, je náš vlastní morální úpadek, duchovní nezodpovědnost a pokřivenost na kterou poukazují právě nemocemi trpící děti, kdy my místo schopnosti vidět příčiny těchto problému ve vlastním životě a našich vztazích, raději ve strachu otevřít tyto pandořiny skřínky brousíme skalpely a cpeme se chemickými dryáky a opiáty ve snaze co nejvíce zakrýt obraz nekompromisní duchovní pravdy vyvěrající z našich niter a prosakující do projevů a funkcí našich fyzických těl,
Opět je zde tedy naše převažující nevědomost, naše do nebe volající nezodpovědnost, kdy tisíce let z generace na generaci přenášíme a přehazujeme veškerou zodpovědnost na vlastní děti, učíme je se neustále bát, křivit, žít nepřirozeně, která ovšem jednoho dne vybouchne takovým způsobem, abychom již tyto věci nemohli dále ignorovat.
A my přesto nekoukáme vpravo ani vlevo a jedeme dál, ve jménu strachu, lítosti a oběti vlastního utrpení řežeme, kucháme, implantujeme, vakcinujeme, měníme pohlaví, upravujeme genetiku, naprosto necítíme, nevidíme, neslyšíme co se nám náš život snaží skrze naše vlastní těla a související obtíže sdělit.
Jarda byl ve svém projevu velmi shovívavý, já osobně bych to rozvinul do mnohem větších hloubek.
Samozřejmě platí, chytrému napověz, hloupého nakopni a každý si ke svému poznání sám dojde, takže toto vše je pouze a jen proto, aby nikdo nebyl nakonec překvapen a zklamán, že představa za kterou se celý život hnal nebude nikdy naplněna, protože nikdy nereflektovala jeho vnitřní nastavení i když si myslel, že to vymyslí
Geniální
OdpovědětVymazat